Karel Jareš (24. června 1900 Rožmitál pod Třemšínem – 25. října 1993 Rožmitál pod Třemšínem) byl český učitel a dlouhodobý starosta města Rožmitál pod Třemšínem v letech 1930–1945. Od 27. května 1946 do 22. září 1948 zastával funkci předsedy národního výboru.
Životopis Narodil se 24. června 1900 rožmitálskému zednickému mistrovi Janu Jarešovi a Marii rozené Mirtlové. Byl jedním z deseti dětí z nichž 6 zemřelo před dovršením 14 let. Měl staršího bratra Jana, učitele ve Štětí, který v roce 1934 zemřel ve 36 letech na rakovinu žaludku. Dále měl sestry Vlastu a Boženu. Karel Jareš v letech 1906–1911 vychodil obecnou školu v Rožmitále, poté měšťanskou školu a následně v letech 1915–1919 absolvoval učitelský ústav v Příbrami. V roce 1919 zahájil svou učitelskou kariéru na trojtřídní obecné škole v Srbicích. Také vyučoval na živnostenské škole pokračovací v Kolovči. Od roku 1920 působil jako učitel v okrese Teplice-Šanov, kde postupně vyučoval na malých školách v Cukmantlu, Proboště a Trnovanech. V Cukmantlu spoluzakládal pokračovací školu sklářskou. Působil zde také jako režisér v DTJ a poprvé se začal angažovat politicky u československé sociální demokracie.
Dne 1. září 1921 nastoupil na vojenskou službu u 11. pěšího pluku v Písku. Poté absolvoval školu pro výchovu záložních důstojníků v Jindřichově Hradci, kde pak působil jako instruktor. Z aktivní vojenské služby byl propuštěn 20. září 1923. Poté nastoupil jako učitel na měšťanské škole v Rožmitále, nejdříve jako zastupující učitel a od roku 1928 jako odborný učitel dívčí školy.F. A . Slavík, str. 124 Učil zeměpis a hudební výchovu. Uměl velmi dobře hrát na harmonium. Velmi aktivně se podílel na kulturním životě ve městě. Byl jednatel místní Osvětové komise a knihovní rady, režisér v Sokole, jednatel pěveckého kroužku, předseda finanční a stavební komise, člen Literárního kruhu. Byl také členem Klub českých turistů, Československého červeného kříže a Sboru dobrovolných hasičů. Spoluzakládal spolek J. J. Ryba a také byl členem redakce, která doplnila druhé vydání knihy Město Rožmitál a jeho okolí Františka Augustina Slavíka, kterou vydal Literární kruh v roce 1930.F. A. Slavík, str. 4, 130 Zapojil se také do komunální politiky kam kandidoval za sociální demokracii. V roce 1927 byl veden jako I. náměstek obecního zastupitelstva.F. A. Slavík, kapitola: Samospráva obecní, str. 190
V roce 1930 se Jareš po úmrtí starosty Josefa Lišky stal novým starostou Rožmitálu. Během doby kdy zastával úřad starosty se v Rožmitále realizovalo mnoho významných projektů. Všechny ulice v historickém centru města byly vydlážděny. Silnice z města k Pňovicím byla pokryta živičným povrchem. V oboře u ulice Palackého vznikl nový městský park s mohutným žulových schodištěm a výsadbou okrasných javorů a akátů. Byl zřízen městský hřbitov a otevřen městský lom. V ulici Palackého byl zbudován pomník padlým v 1. světové válce pro který vytvořil sochu legionáře Josef Bílek. Začalo se také s projektem na vybudování městské kanalizace. V komunálních volbách v roce 1938 byl Jareš jednomyslně znovuzvolen starostou. Městu se díky mnohým aktivitám a realizacím dařilo soustředit na sebe pozornost, Rožmitál tak získal pověst vzdušných lázní obklopených nádhernými lesy a sídla s bohatým kulturním zázemím. Na letní pobyty sem jezdily významné osobnosti jako byl např. profesor Rudolf Turek, Josef Toman, František Běhounek a další. Jareš našel blízkého spolupracovníka a přítele v architektovi Svatoplukovi Jankemu, který připravil projekt na výstavbu zděné rozhledny s turistickou ubytovnou a v roce 1938 stál za přestavbou rožmitálské radnice. V této době byl přestavěn také arcibiskupský hotel Panský dům a restaurace Slavie na náměstí.
Na začátku 2. světové války Jareš využil přítomnosti akademického malíře Jana Šebka v Rožmitále a uspořádal sbírku na vytvoření monumentálního obrazu Pasování pana Lva z Rožmitálu na rytíře, který zdobí oddací síň na radnici. Jareš se během okupace stýkal s osobnostmi zapojenými do ilegálního protinacistického odboje na Rožmitálsku mezi nimiž byli Jaroslav Pompl a František Lízl. Sám se zapojil do odboje spojením s ústředím domácího odboje v Praze. Ervína Brokešová vzpomínala ve své knize Ty a já (1946) jakou pro ni byl Jareš spolehlivou pomocí po zatčení jejího manžela K. J. Beneše. Jareš za okupace zastával funkci vládního zmocněnce. Při jakémkoliv podezření byl jako představitel města volán k odpovědnosti a čelil domovním prohlídkám. Během tohoto nelehkého období se také stále aktivně věnoval ochotnickému divadlu, které uvádělo nové hry v rožmitálské sokolovně. Poté co gestapo odhalilo za pomoci nasazených konfidentů členy ilegálního odboje u Habadů v Bezděkově bylo počátkem roku 1945 zatčeno mnoho lidí z nichž byli mnozí odsouzení k smrti. Jarešovi, spolu s rodilým Němcem lesmistrem Františkem Křížem, katechou Ludvíkem Ostrým a doktorem Františkem Šoupalem se podařilo při jednání na zámku s šéfem gestapa vyvrátit některá obvinění a pomoci tak několika zatčeným, kteří byli po přímluvě propuštěni.náhled|Dům rodiny Jarešových v Jungmanově ulici v Rožmitále pod TřemšínemPo skončení války bylo Jarešovi některými vytýkáno, že přijal funkci vládního zmocněnce, on se však bránil, že byl k přijetí funkce donucen. Po volbách v roce 1946 se stal jako sociální demokrat znovu předsedou místního národního výboru. Snažil se pomoci s řešením nezaměstnanosti a podařilo se mu z vyklizeného sudetského pohraničí získat texilní stroje a výrobu, což předznamenalo budoucí textilní výrobnu Jitex v Rožmitále. Jareš také přemluvil Emila Muchku, majitele Penzionu Třemšín, aby po válce zdevastovaný penzion dočasně pronajal československé armádě, než si vystaví vlastní objekty. Poté co bylo v roce 1948 oznámeno, že bude po volbách do národního shromáždění sloučena sociální demokracie s KSČ a následné abdikaci Edvarda Beneše 7. června 1948, Jareš odmítl převod do KSČ a odstoupil z úřadu předsedy MNV. Odstoupení předcházely také tlaky ze strany jeho odpůrců, ale žádný z nich vůči němu nikdy nevznesl konkrétní výtku. Jareš se vrátil ke své profesi učitele, bylo mu však znemožněno učit v Rožmitále i v celém tehdejším blatenském okrese. Jareš byl přeložen do Zbůchu u Plzně, kam se clá rodina musela přestěhovat. Rodinný dům v Rožmiátle byl pronajat nájemníkům. V roce 1954 bez Jarešova vědomí vznikla v Rožmitále podpisová akce, žádající o jeho přeložení zpět do Rožmitálu. Vyvolala velký rozruch a podepsalo ji 1350 občanů Rožmitálu a přilehlých obcí. Jarešovi se poté mohli vrátit do Rožmitálu, vyučovat zde však mohla pouze paní Jarešová. Karel Jareš dojížděl do Březnice a pak do Nezvěstic. Teprve na začátku 60. let se Jareš vrátil k ochotnickému divadlu a své režijní práci, když získal souhlas k inscenaci hry Příliš štědrý večer od Vratislava Blažka. Během doby jeho absence ve městě se však pospolitost sokolského divadla rozpadla.
Po pádu komunistického režimu mu byl v roce 1990 udělen čestný titul starosty města Rožmitál. Toto čestné uznání mu bylo veřejně uděleno k jeho výročí 90. narozenin a jako odměna za úslužnou a obětavou práci ve prospěch města a za léta diskriminace.
Karel Jareš zemřel 25. října 1993. Je pohřben na městském hřbitově v Rožmitále pod Třemšínem.
Osobní život Dne 27. prosine 1930 se oženil s učitelkou Jaroslavou Prexlovou (1904–1993), dcerou ředitele kúru v Blatné. V roce 1932 se jim narodila dcera Hana a v roce 1936 dcera Jaroslava.
Odkazy
Reference
Literatura
Související články
Seznam představitelů Rožmitálu pod Třemšínem
Kategorie:Starostové Rožmitálu pod Třemšínem Kategorie:Pedagogové z Rožmitálu pod Třemšínem Kategorie:Narození v roce 1900 Kategorie:Narození v Rožmitále pod Třemšínem Kategorie:Úmrtí 25. října Kategorie:Úmrtí v roce 1993 Kategorie:Úmrtí v Rožmitále pod Třemšínem Kategorie:Muži