Památníky komunistických zločinů na Ukrajině byly zřízeny většinou přímo na místech pohřebišť obětí stalinských represí z let 1937-1938 nebo věznic NKVD, kde byli vězni hromadně vražděni roku 1941. Bezprostředními oficiálními opatřeními k řešení problému přeplněnosti věznic byl rozkaz lidového komisaře státní bezpečnosti Merkulova č. 2445/M z 23. června 1941 a rozkaz náčelníka vězeňského oddělení NKVD SSSR kapitána Filipova z 23. června 1941. První dokument se týkal urychlené evidence všech vězňů NKVD a rozdělení těch, kteří mají být deportováni do koncentračních táborů Gulag, a těch, kteří mají být zastřeleni (tímto úkolem bylo pověřeno místní vedení NKVD).Ігор Дерев'яний, Розстріли в'язнів в червні-липні 1941 р. Як це було (ФОТО), Історична Правда, 24.6.2011 Největším pohřebištěm obětí stalinských represí z let 1937-1941 na Ukrajině je území Národní historické a pamětní rezervace Bykivnijské hroby, které má rozlohu téměř 239 hektarů a může zde být pohřbeno až 100 000 obětí. Další masové hroby z doby stalinských čistek na Ukrajině jsou u obcí Umaň, Bila Cerkva, Čerkasy nebo Žytomyr.Hiroaki Kuromiya, The Voices of the Dead: Stalin's Great Terror in the 1930s. Yale University Press, December 24, 2007. ISBN 0-300-12389-2 p. 23 Některé památníky připomínají také oběti hladomoru na Ukrajině v letech 1921-1923 a 1932-1933, kterých bylo podle odhadů 3-5 milionů.Aleš Ziegler, Hladomor na Ukrajině v letech 1932 - 1933, dipl. práce, FF MUNI, Brno 2006

Všechna pohřebiště byla po válce sovětskými orgány pečlivě utajena – byla zabetonována, zabrána do stavby nebo předstírala, že jde o hřbitovy zemřelých na tyfus či jiné infekční nemoci. Konkrétně v Chmelnyckém byl na takovém místě postaven Ústřední obchodní dům, ve Vinnycji park kultury a oddechu, vede přes ně 9. kilometr Záporožské magistrály v Dněpru nebo se jedná o ústřední městský hřbitov v Sumách. Do roku 2017 bylo identifikováno 18 takových lokalit. Kromě regionálních center se pohřebiště obětí represí nacházejí v každém okresním městě nebo v jeho blízkosti. Podle Romana Krutsyka, předsedy kyjevské společnosti Memorial, byly jen v Ivanofrankivské oblasti provedeny vykopávky na 126 místech.

Executed Renaissance Během stalinských represí byla popravena nebo uvězněna většina ukrajinských umělců generace 20.-30. let označovaná jako Executed Renaissance (ukr: Розстріляне відродження, Червоний ренесанс).Лавріненко Ю. А. Розстріляне відродження: Антологія 1917—1933: Поезія — проза — драма — есей / Підгот. тексту, фахове редагування і передм. проф. Наєнка М. К. — К.: Вид. центр «Просвіта», 2001. — 794 с. Počátkem masového vyhlazování ukrajinské inteligence je květen 1933, kdy byl zatčen Mychajlo Jalovyj a v charkovském domě Slovo spáchal sebevraždu Mykola Chvylovyj. Velká čistka Kampaň se soustředila do let 1934 až 1940 a vrcholu dosáhla během Velké čistky v letech 1937-1938, kdy bylo zatčeno 1 575 259 lidí, z nichž bylo 681 692 odsouzeno k trestu smrti a popraveno a 634 520 bylo odsouzeno k trestu odnětí svobody ve vězení nebo v lágrech. Velký teror na Ukrajině zasáhl v letech 1937 až 1938 minimálně 267 tisíc lidí (z nich bylo 122 237 popraveno). Zatčeno bylo všech třináct po sobě jdoucích tajemníků ukrajinské Akademie věd a téměř všichni rektoři Kyjevské univerzity.Jan Adamec, Když Stalin vraždil - a Ukrajina byla pro něj zvláštním cílem, Novinky.cz, 21.8.2026 Na Ukrajině bylo 223 spisovatelů vystaveno šikaně, zatčení a v řadě případů i věznění a popravě. Vyvrcholením akcí sovětského represivního režimu byly hromadné popravy "kontrarevolucionářů" spáchané roku 1938, v předvečer 20. výročí říjnového převratu. Téměř tři stovky představitelů ukrajinského obrození dvacátých let byly zastřeleny mezi 27. říjnem a 4. listopadem v Sandarmochu v Karélii.Lavrinenko Y, 2004 28 příslušníků inteligence bylo zastřeleno již mezi 15-17. prosincem 1934 a jsou pohřbeni ve společném hrobě na hřbitově Lukanivka v Kyjevě.

Památník Bykivnia Od počátku 20. let 20. století až do konce 40. let 20. století, během stalinských čistek, sovětská vláda odvážela těla umučených a zabitých politických vězňů do borových lesů u vesnice Bykivnia a pohřbívala je v hrobě o rozloze 15 000 metrů čtverečních. Polští a ukrajinští archeologové, kteří na místě pracují, dosud identifikovali 210 samostatných masových hrobů. Za sovětské éry byla existence místa mnohokrát připomínána úřadům, přičemž nejznámější incident se odehrál v roce 1962, kdy tak učinil ukrajinský básník Vasyl Symonenko. Byl zatčen a těžce zbit sovětskými policisty a brzy poté zemřel v nemocnici na selhání ledvin.

Teprve v 90. letech 20. století potvrdily úřady nezávislé Ukrajiny, že zde byly pohřbeny tisíce ukrajinských a polských obětí. Dne 30. dubna 1994 byl v Bykivni otevřen velký památník obětem komunismu. Přibližně ve stejné době byly zahájeny archeologické práce, na nichž se podíleli ukrajinští i polští vědci. Počet zde pohřbených mrtvých těl se odhaduje na "desítky tisíc"Odkryto grzebień z nazwiskami Polaków pochowanych w Bykowni, Wiadomosti, 21.09.2007 až 30 000 – 100 000,Ukraine reburies 2,000 victims of Stalin's rule, Reuters, 27.10.2007 některé odhady však hovoří až o 200 000.Taras Kuzio; Andrew Wilson, 1994 Bykivnijská tragédie je srovnatelná s místy jako Osvětim, Buchenwald, Dachau, Babyn Jar a Katyně.

Masakr ve Vinnycja Vinnycký masakr byla masová poprava 9 000 až 11 000 lidí v ukrajinském městě Vinnycja, kterou provedla sovětská tajná policie NKVD během Velké čistky. Masové hroby ve Vinnycji byly objeveny během okupace Ukrajiny nacistickým Německem v roce 1943 a k vyšetření zločinu byla sestavena mezinárodní komise. Celkem bylo na třech místech objeveno 91 masových hrobů a exhumováno 9 432 těl, z toho 149 žen. Většina obětí pohřbených ve Vinnycji byla usmrcena kulkou ráže .22 vystřelenou do týla. Vzhledem k malé ráži kulky byla většina obětí zastřelena dvakrát a nejméně 78 z nich bylo zastřeleno třikrát. 395 nalezených obětí mělo kromě stop po střelném poranění rozbité lebky. Téměř všichni muži, jejichž ostatky byly vykopány, měli svázané ruce. Starší ženy byly oblečeny do nějakého oděvu, zatímco mladší oběti byly pohřbeny nahé. Popravy byly tajné, rodiny nebyly o osudu svých příbuzných informovány. Osobní věci, dokumenty a soudní dokumentace, pokud se dochovaly, byly pohřbeny v oddělené jámě nedaleko masových hrobů.

Mezinárodní Červený kříž později po vyšetřování určil, že za masakr jsou zodpovědní Sověti. Vyšetřování místa, které poprvé provedla mezinárodní Katyňská komise, se shodovalo s objevem podobného místa masového vraždění polských válečných zajatců v Katyni.

Pomník obětem politických represí v Doněcku Pomník se nachází na "Rutčenkově poli" v Kirovské čtvrti Doněcka, na místě masového pohřbívání obětí stalinského teroru z let 1930-1940. První informace o zločinech sovětské vlády zveřejnila německá správa na podzim 1941. Podle četných očitých svědků Němci vyhnali místní obyvatele do pole a ukázali jim nedávno pohřbené mrtvoly. Nacisté tragédii Rutčenkova pole využili ve své propagandě.

Na jaře 1989 bylo při vykopávkách na území Rutčenkova pole nalezeno více než 500 ostatků lidí s prostřelenými lebkami. Na vykopávkách se aktivně podílela nevládní organizace Doněck Memorial. Podle této organizace je na Rutčenkově poli pohřbeno 5 000 až 7 000 obětí represí.

Podle očitých svědků asi od poloviny 30. let 20. století obklopoval část Rutčenkova pole ve tvaru obdélníku pevný dvoumetrový nebo dokonce třímetrový dřevěný plot. Kromě plotu bylo toto místo obehnáno ostnatým drátem. Stála zde dřevěná věž s kulometem a v noci "objekt" hlídal strážný se psem nebo psy. Místní obyvatelé věděli, že se jedná o místo poprav odsouzených "nepřátel lidu". Později členové Památníku zjistili, že mnoho obětí bylo do Rutčenkova přivezeno z budovy moderní konzervatoře, kde v těch letech bylo sídlo NKVD.Алексей Федько, Донецкие паханы — по духу комиссары или Почему не раскрываются тайны Рутченковского поля, Донецк, 27.11.2007 Téměř každý večer přivážela auta nazývaná "černá vrána" nové skupiny "nepřátel lidu". Některé oběti byly již mrtvé, ale mnohé sem byly přiváženy na popravu. Na území "objektu" byly vykopány dlouhé až stometrové zákopy, které byly zaplněny těly popravených. Jeden takový příkop byl na jaře a v létě 1989 odhalen na místě Doněckého památníku.

Na budově konzervatoře byla pamětní deska obětem KGB, kterou proruští doněčtí separatisté nechali roku 2016 odstranit.

Demjaniv Laz Děmjaniv Laz je místo hromadných poprav vězňů z věznice NKVD nedaleko Ivano-Frankivska. K popravám došlo před ústupem sovětských vojsk koncem června 1941. Při vykopávkách zde byly nalezeny lidské kosti a podařilo se identifikovat 524 osob a práce v archivech SBU umožnila určit jména dalších 400.

V roce 1970, po vysílání Rádia Svoboda o událostech z roku 1941, byla zdejší krajina změněna bagry a buldozery, aby bylo zmařeno budoucí pátrání. Přesto byly v roce 1989 provedeny úspěšné vykopávky, které zorganizovala místní pobočka sdružení Memorial. V roce 1998 byl v blízkosti pohřebiště otevřen pamětní komplex Demjaniv Laz.

Salina Salina je bývalý solný důl, v okrese Starosambir ve Lvovské oblasti, poblíž vesnice Solyanuvatka, nedaleko Dobromilu na Ukrajině. V červnových dnech roku 1941 NKVD v Salině zabila asi 3600 lidí a důl byl zcela zaplněn lidskými těly.Мар'яна П'єцух, Трагедія Саліни. НКВД зробило львівську шахту братською могилою, Історична Правда. 26.6.2011 Obyvatelé Solyanuvatky tvrdí, že v předvečer tragédie byli do Saliny přivezeni zadržení z vězení v Przemyšlu . Během popravy v Salině neustále běžely motory, aby přehlušily výstřely a křik raněných. Kromě toho podle místních obyvatel byla z Przemyślu nákladními auty přivezena i těla již zabitých lidí. Když popravčí neměli dostatek munice, byli lidé umláceni dřevěnými kladivy a polomrtví shozeni do dolu do hloubky sto metrů. Hroby v Salině byly za sovětské éry několikrát zničeny – kříž byl vyhozen a okolí srovnáno se zemí.

Věznice na ul. Łącki, Lvov

Budova v novorenesančním slohu byla postavena pro hlavní úřad rakousko-uherského četnictva ve městě. Část, kde se nachází věznice, byla postavena krátce po první světové válce v letech 1918-1920, kdy byl Lvov součástí Druhé polské republiky. Po vypuknutí druhé světové války v roce 1939 a rozdělení Druhé polské republiky mezi nacistické Německo a Sovětský svaz byla věznice přeměněna na věznici NKVD č. 1, která byla určena pro 1500 politických vězňů. V budově sídlila regionální správa NKVD. Během nacistické invaze do Sovětského svazu v červnu 1941 zastřelili agenti NKVD asi 1 000 vězňů, kteří mohli být pohřbeni na dvoře věznice až po příchodu německé armády. Андрій Павлишин, Історія однієї в’язниці, Ukrainskij tyždeň, 24.9.2010 V letech 1941-1944 byla budova využívána jako zadržovací středisko gestapa a sídlila v ní kancelář Einsatzgruppen Sicherheitsdienstu. Dnes je zde Národní muzeum – Památník obětem okupačních režimů.

Věznice Lutsk

Lutská věznice vznikla přestavbou bývalého kláštera Řádu sv. Birgitty v areálu Lutského hradu roku 1890. V meziválečném období byli ve věznici kromě vězňů, kteří se dopustili trestných činů, také političtí vězni. Po uzavření Paktu Molotov–Ribbentrop a připojení Volyně k Sovětskému svazu se z ní stala věznice NKVD, kam byli svezeni kněží, příslušníci inteligence a podezřelí z členství v Organizaci ukrajinských nacionalistů.