Vakcína Bacillus Calmette–Guérin (BCG) je vakcína primárně používaná proti tuberkulóze (TB). Je pojmenována po svých vynálezcích Albertovi Calmette a Camille Guérin. V zemích, kde je častá tuberkulóza nebo lepra, se doporučuje jedna dávka u zdravých dětí co nejdříve po narození. V oblastech, kde tuberkulóza není běžná, jsou obvykle očkovány pouze děti s vysokým rizikem onemocnění. K případům podezření na tuberkulózu je přistupováno individuálně skrze testy a případnou následnou léčbu. Dospělí, kteří nemají tuberkulózu a nebyli dříve očkováni, ale jsou často vystavováni riziku nákazy, mohou být také očkováni. Vakcína BCG účinkuje také částečně proti vředu buruli a dalším netuberkulózním mykobakteriálním infekcím. Navíc se někdy používá jako součást léčby rakoviny močového měchýře.
Míra ochrany před tuberkulózou se velmi liší a ochrana může trvat až dvacet let. U dětí zabrání nakažení asi v 20 % případů. U nakažených pak chrání 50 % před větším rozvinutím onemocnění. Vakcína se aplikuje injekčně. Neexistuje žádný důkaz, že by mělo smysl podávat posilující dávky.
Závažné vedlejší účinky jsou vzácné. Často se v místě vpichu objeví zarudnutí, otok a mírná bolest. Po zahojení se může vytvořit malý vřídek s několika jizvami. Nežádoucí účinky jsou častější a potenciálně závažnější u pacientů se špatnou imunitní funkcí. Vakcína není považována za bezpečnou pro podání během těhotenství. Vakcína byla původně vyvinuta za použití bakterie Mycobacterium bovis, která se běžně vyskytuje u krav. Jedná se o oslabenou vakcínu.
BCG vakcína byla poprvé lékařsky použita v roce 1921. Je na seznamu základních léků Světové zdravotnické organizace. K roku 2004 se vakcína ročně podávala asi 100 milionům dětí na celém světě.
Lékařské použití
Tuberkulóza Hlavním použitím BCG vakcíny je očkování proti tuberkulóze. BCG vakcínu lze podat nitrokožně ihned po narození. BCG vakcinace může někdy vést k falešně pozitivnímu. Ten však při aktivním onemocnění obvykle vykazuje velmi vysoké hodnoty.
Nejkontroverznější vlastností vakcíny BCG je její proměnlivá účinnost zjištěná v různých klinických studiích, která, jak se zdá, závisí na zeměpisné poloze. Testy provedené ve Spojeném království prokázaly trvalý ochranný účinek 60 až 80 %, ale ty provedené jinde neprokázaly žádný ochranný účinek. Zdá se tedy, že účinnost klesá, čím více se člověk blíží k rovníku.
Systematický přezkum z roku 1994 zjistil, že BCG vakcína snižuje riziko onemocnění tuberkulózou asi o 50 %. Existují rozdíly v účinnosti v závislosti na regionu v důsledku faktorů, jako jsou genetické rozdíly v populacích, změny prostředí, expozice jiným bakteriálním infekcím, podmínky v laboratoři, kde se vakcína kultivuje, včetně genetických rozdílů mezi kultivovanými kmeny. Dalším faktorem je výběr živné půdy.
Systematický přezkum a metaanalýza provedená v roce 2014 prokázala, že BCG vakcína snížila infekce tuberkulózy o 19–27 % a snížila míru přechodu do aktivní tuberkulózy o 71 %. Studie zahrnuté v tomto přezkumu byly omezeny na ty, které používaly test uvolnění interferonu gama.
Doba trvání ochrany vakcínou BCG není přesně známa. V těchto studiích prokazujících ochranný účinek jsou údaje nekonzistentní. Studie MRC ukázala, že ochrana klesla na 59 % po 15 letech a na nulu po 20 letech; nicméně studie zkoumající domorodé Američany očkované ve 30. letech 20. století nalezla důkazy o ochraně dokonce i 60 let po očkování, s jen nepatrným zeslábnutím účinnosti.
Zdá se, že BCG vakcína má největší účinek při prevenci miliární tuberkulózy nebo tuberkulózní meningitidy, takže je stále široce používána i v zemích, kde je její účinnost proti plicní tuberkulóze zanedbatelná.
100. výročí vakcíny BCG bylo v roce 2021. Zůstává jedinou licencovanou vakcínou proti tuberkulóze, která je stále pokračující pandemií. Eliminace tuberkulózy je cílem Světové zdravotnické organizace, i když k dosažení podstatného pokroku v této oblasti může být zapotřebí vývoj nových vakcín s vyšší účinností proti plicní tuberkulóze dospělých.
Účinnost Byla zmíněna řada různých možných důvodů pro proměnlivou účinnost BCG vakcíny v různých zemích. Některé důvody byly vyvráceny a žádný nebyl prokázán a nedokáže tedy vysvětlit nedostatečnou účinnost jak v zemích s nízkým výskytem tuberkulózy (USA), tak v zemích s vysokým výskytem tuberkulózy (Indie). Důvody pro proměnlivou účinnost byly diskutovány v dokumentu Světové zdravotnické organizace (WHO) o BCG vakcíně.
Genetická variace u BCG kmenů: Genetická variace u použitých BCG kmenů může vysvětlit proměnlivou účinnost uváděnou v různých studiích. Genetické rozdíly lidí: Rozdíly v genetické výbavě různých populací mohou vysvětlit rozdíl v účinnosti. Birminghamská studie BCG vakcíny byla zveřejněna v roce 1988. Studie se sídlem v Birminghamu ve Spojeném království zkoumala děti narozené rodinám pocházejících z indického subkontinentu (kde byla dříve prokázána nulová účinnost vakcíny). Studie prokázala 64 % ochranný účinek, tedy velmi podobný jako u jiných britských studií. Tato studie tedy rozporuje hypotézu ohledně genetické variace populace. Narušování netuberkulózními mykobakteriemi: Vystavení mykobakteriím z okolního prostředí (zejména Mycobacterium avium, Mycobacterium marinum a Mycobacterium intracellulare) vede k nespecifické imunitní odpovědi proti mykobakteriím. Podávání BCG vakcíny někomu, kdo již má nespecifickou imunitní odpověď proti mykobakteriím, nezvýší již existující odpověď. BCG vakcína se proto nezdá být účinná, protože tato osoba již má určitou úroveň imunity a vakcína tuto imunitu nezvyšuje. Tento efekt se nazývá maskování, protože účinek vakcíny je maskován environmentálními mykobakteriemi. Klinické důkazy tohoto účinku byly nalezeny v sérii studií prováděných paralelně u dospívajících školních dětí ve Spojeném království a Malawi. V této studii měly školní děti ve Spojeném království nízkou výchozí buněčnou imunitu vůči mykobakteriím, která byla zvýšena vakcínou BCG; naproti tomu školáci z Malawi měli vysokou výchozí buněčnou imunitu vůči mykobakteriím a tato imunita nebyla po podání vakcíny nijak významně zvýšena. Není známo, zda má tato přirozená imunitní odpověď ochranné účinky. Alternativní vysvětlení navrhují studie na myších; imunita proti mykobakteriím zastavuje replikaci vakcíny BCG a zabraňuje tím ve vytváření imunitní odpovědi. Tento jev byl nazván jako blokující hypotéza. Narušení souběžnou parazitární infekcí: Podle jiné hypotézy současná infekce parazity mění imunitní odpověď na vakcínu BCG a kvůli tomu se stává vakcína méně účinnou. Pro účinnou imunitní odpověď na infekci tuberkulózou je vyžadována Th1 odpověď. Probíhající infekce různými parazity vytváří současně Th2 odpověď, která otupuje účinek BCG vakcíny.
Mykobakterie BCG vakcína má ochranné účinky proti některým netuberkulózním mykobakteriím.
Lepra: BCG vakcína má ochranný účinek proti lepře v rozmezí 20 až 80 %. Vřed buruli : BCG vakcína může chránit před vředem buruli nebo oddálit jeho nástup.
Rakovina vpravo|náhled| Mikrofotografie ukazující granulomatózní zánět tkáně hrdla močového měchýře v důsledku aplikace vakcíny Bacillus Calmette–Guérin používané k léčbě rakoviny močového měchýře, H&E skvrna BCG vakcína je jednou z nejúspěšnějších imunoterapií. BCG vakcína je „standardem péče o pacienty s rakovinou močového měchýře (NMIBC)“ od roku 1977. Do roku 2014 bylo k léčbě neinvazivního karcinomu močového měchýře (NMIBC) používáno více než osm různých biosimilárních látek nebo kmenů.
Řada vakcín proti rakovině používá BCG vakcínu jako přísadu k zajištění počáteční stimulace imunitního systému pacienta. BCG vakcína se používá při léčbě povrchových forem rakoviny močového měchýře. Od konce 70. let jsou k dispozici důkazy, že vštípení BCG do močového měchýře je účinnou formou imunoterapie u tohoto onemocnění. Zatímco mechanismus je nejasný, zdá se, že proti nádoru je vyvolána lokální imunitní reakce. Imunoterapie s BCG zabraňuje recidivám povrchového karcinomu močového měchýře až v 67 % případů. BCG vakcína byla zkoumána v řadě studií za účelem léčby kolorektálního karcinomu. Americká biotechnologická společnost Vaccinogen zkoumá BCG vakcínu jako přídavnou látku adjuvans k autologním nádorovým buňkám používaným ve vakcíně proti stádiu II rakoviny tlustého střeva.
Způsob podání náhled| Přístroj (délka 4–5 cm, s 9 krátkými jehlami) používaný pro BCG vakcinaci v Japonsku s ampulemi BCG a fyziologickým roztokem Před podáním BCG vakcíny se obvykle provádí tuberkulinový test. Reaktivní tuberkulinový kožní test je kontraindikací podání BCG vakcíny kvůli riziku závažného lokálního zánětu a zjizvení. BCG vakcína je také kontraindikována u některých lidí, kteří mají defekty IL-12 receptorové dráhy.
BCG vakcína se podává jako jediná nitrokožní injekce injekce do deltového svalu. Pokud je vakcína BCG omylem podána podkožně, může se vytvořit lokální absces ("BCG-oma"), který se může přeměnit i na vřed. V takovém případě je nezbytné zahájit okamžitou léčbu antibiotiky, jinak by se infekce mohla rozšířit a způsobit vážné poškození životně důležitých orgánů. Absces není vždy spojen s nesprávným podáním a je jednou z častějších komplikací, které se mohou při očkování vyskytnout. Byly provedeny četné lékařské studie o léčbě těchto abscesů antibiotiky s různými výsledky. Závěr je však takový, že správným postupem je analýza a odsátí hnisu. Za předpokladu, že nejsou přítomny žádné neobvyklé bacily, se pak absces obecně zahojí sám během několika týdnů.Nick Makwana and Andrew Riordan (2004), "Is medical therapy effective in the treatment of BCG abscesses?", Birmingham Heartlands Hospital
Charakteristická vyvýšená jizva, kterou zanechává očkování BCG, se často používá jako důkaz předchozího očkování. Tuto jizvu je třeba odlišit od jizvy po očkování proti neštovicím, které se může podobat.
Při léčbě rakoviny močového měchýře se vakcína neaplikuje přes kůži, ale vkápne se do močového měchýře močovou trubicí pomocí měkkého katétru.American Cancer Society. Intravesical Therapy for Bladder Cancer.
Nežádoucí účinky BCG vakcinace obecně vyvolává bolest a způsobuje zjizvení v místě injekce. Hlavní nežádoucí účinky jsou keloidy — velké, vystouplé jizvy. Nejčastěji se aplikuje vpichem do deltového svalu, protože míra lokálních komplikací je při použití tohoto místa nejmenší. Nicméně alternativním místem podávání jsou z kosmetických důvodů hýždě.
BCG vakcína by měla být podána nitrokožně. Pokud je podána podkožně, může vyvolat lokální infekci a rozšířit se do oblasti lymfatických uzlin, což způsobuje buď hnisavou nebo nehnisavou lymfadenitidu. Nehnisavá lymfadenitida se obvykle léčí pomocí konzervativní léčby. Pokud dojde k hnisání, může být potřeba provést aspiraci jehlou. U neřešícího hnisání může být následně nutné chirurgické vyříznutí. Důkazy ohledně léčby těchto komplikací jsou nedostatečné.
Méně často se mohou objevit abscesy prsu a hýžďového svalu v důsledku hematogenního (přenášeného krví) a lymfangiomatózního šíření. Regionální kostní infekce (BCG osteomyelitida nebo osteitida) a diseminovaná BCG infekce jsou vzácné komplikace očkování touto vakcínou, ale v případě výskytu těchto nežádoucích účinků může jít o život ohrožující komplikace. U závažných komplikací může být nápomocná systematická antituberkulózní léčba. Malaysian Journal of Medical Sciences
Při použití BCG vakcíny k léčbě karcinomu močového měchýře přeruší přibližně 2,9 % léčených pacientů imunoterapii kvůli genitourinární nebo systémové infekci související s podáním BCG. Zatímco symptomatická BCG infekce močového měchýře je častá, postižení jiných orgánů je velmi neobvyklé. Když dojde k plošnému postižení, játra a plíce jsou prvními postiženými orgány (1 týden [medián] po posledním vštípení BCG).