náhled|Gabor Szilasi: Ravenscrag Gates, 835-1025, Pine Avenue West, Montreal, Quebec, Canada, (Office du film du Québec), 1963
Gabor Szilasi, rodným jménem Gábor Szilási (3. února 1928, Budapešť – 10. dubna 2026) byl kanadský umělec maďarského původu. Jeho dílo se zaměřovalo na humanistickou sociálně-dokumentární fotografii a zejména na portrét, přičemž dlouhodobě vytvářel ucelený obraz života obyvatel Québecu. Podle řady historiků umění je jeho tvorba považována za významný přínos k dějinám québecké a kanadské fotografie. Portrét byl ústředním motivem jeho fotografické tvorby, protože se hluboce zajímal o lidi a jejich každodenní život.
Životopis Mládí Gabor Szilasi se narodil v Budapešti v Maďarsku 3. února 1928 jako nejstarší syn Sándora Szilásiho a Erzsébety Benedekové, maďarské židovské buržoazní rodiny. Jeho matka zahynula v nacistickém koncentračním táboře v roce 1944. Jeho sestra a bratr zemřeli na nemoc.
V letech 1946 až 1949 studoval medicínu na univerzitě v Budapešti a poprvé se začal zajímat o fotografii. Studium medicíny však nedokončil. V říjnu 1949 se pokusil uprchnout z Maďarska přes Československo na Západ, byl však zadržen a násilně vrácen do země, kde strávil 5 měsíců ve vězení v Szombathely. Po propuštění se vrátil do Budapešti a pracoval jako dělník při stavbě metra.
V roce 1952 si koupil svůj první fotoaparát, Zorkij, a začal amatérsky fotografovat. Negativy vyvolával v koupelně rodinného bytu. Postupně metodou pokusů a omylů vytvářel první zvětšeniny a získával základní fotografické dovednosti. Inspiraci čerpal z časopisů jako Paris Match, Life a Vogue. Navštěvoval také výstavy amatérských fotografů.
V roce 1956 studoval francouzštinu v Alliance française. V listopadu 1956 pořídil řadu snímků maďarského povstání. Dne 30. listopadu se mu podařilo uprchnout z Maďarska přes rakouské hranice. Dorazil do Vídně, kde se k němu připojil i jeho otec, který rovněž uprchl. Podali žádosti o imigraci do Švédska a Kanady. Odpověď z Kanady přišla rychle a byla kladná.
Imigrace do Kanady V lednu 1958 v Itálii Gabor Szilasi se svým otcem nastoupili na loď směřující do Kanady. Do Halifaxu dorazili 12. února 1958. Gabor onemocněl a lékaři mu diagnostikovali tuberkulózu. Léčil se v Halifaxu a později v Québecu, poté co jeho otec získal práci na tehdejším ministerstvu půdy a lesů vlády Québecu. Během hospitalizace se učil francouzsky. V dubnu 1958 byl propuštěn z nemocnice a našel si zaměstnání. Setkal se s dalšími amatérskými fotografy z města Québec, kteří ho v jeho fotografické cestě povzbuzovali. Jeden z nich vlastnil temnou komoru a pomáhal mu zdokonalovat techniku. V srpnu 1958 získal Szilasi první cenu v soutěži a za stipendium si koupil fotoaparát Leica M3. Za své úspory si navíc pořídil zvětšovací přístroj Leitz Valoy s objektivem Focotar.
Přijetí Montrealu za domov V lednu 1959 se Szilasi usadil v Montréalu, kde pracoval jako technik v temné komoře. O několik měsíců později získal práci fotografa v Service de Cinéphoto du Québec, kde působil až do roku 1971. Reportáže pro Cinéphoto mu umožnily navštívit řadu regionů Québecu a zdokonalit fotografickou techniku. Večer studoval angličtinu a navštěvoval kurz fotografie na v Montréalu. V roce 1961 se spřátelil s umělci Doreen Lindsay a Samem Tatou. Sam Tata ho seznámil s dílem Henriho Cartier-Bressona a podpořil jeho sociálně-dokumentární fotografii. V roce 1966 se seznámil s prací americké dokumentární tradice, kterou praktikovali Paul Strand a Walker Evans během studií na Thomas More Institute. Lindsay a Szilasi se vzali 1. září 1962. Szilasi získal kanadské občanství v roce 1964, ve stejném roce se jim s manželkou Doreen Lindsay narodila dcera Andrea.
V 60. letech obcházel muzea a galerie v Montréalu, aby získal zakázky na fotografování obrazů umělců. Přijímal drobné zakázky, jako svatby či módní fotografie. Začal také fotografovat vernisáže québeckých malířů. Pro Office du film du Québec (OFQ) dokumentoval staveniště výstavby Expo 67. Při příležitosti desátého výročí maďarského povstání z roku 1956 byly některé jeho snímky odvysílány v televizních zprávách stanice Radio-Canada. Na konci 60. let se účastnil svých prvních skupinových výstav s dalšími fotografy. Fotografické oddělení Office national du film du Canada (ONF) zakoupilo 21 negativů pořízených v letech 1960–1966 a tři zvětšeniny z těchto negativů. Šlo o první institucionální akvizici jeho děl.
Venkovský Québec v 70. letech Jeho první samostatné výstavy se konaly o něco později v letech 1970 a 1971 v Montréalu, Toronto a Chicago. Na podzim roku 1970 cestoval do Charlevoix a začal fotografický výzkum obyvatel vesnic na l'Isle-aux-Coudres. V roce 1971 pokračoval ve stejném osobním projektu ve vesnicích Beauce a poté v regionu Lotbinière. Jeho pracovní metoda spočívala obvykle v náhodných setkáních s lidmi – často šlo o majitele hotelu nebo ubytování, kde přespával, kteří ho představili dalším obyvatelům, a tím se postupně rozšiřoval okruh kontaktů.
V letech 1971 až 1980 vyučoval fotografii na Cégep du Vieux Montréal a následně podnikal řadu cest po Québecu. V letech 1975–1978 pořídil Szilasi tisíce fotografií vesnic a malých měst v regionech. Jeho původně skromné fotografické projekty se postupně změnily v sociální dokument o lidech a jejich bezprostředním prostředí. Mezi jednotlivými regiony fotograf – židovský imigrant – vnímal kontinuitu, ale také rozdíly a nuance mezi obyvateli Québecu. V letech 1976 až 1979 se zaměřoval na severní oblasti: pobyty v Chibougamau a u Cris v Mistissini, dále v Rouyn-Noranda a Val-d'Or. Po dvaceti letech černobílé fotografie, kolem poloviny 70. let, začal Szilasi používat k popisu určitých kulturních a sociálních charakteristik barvu. Začal fotografovat interiéry, většinou obytné prostory, barevně a později kombinoval barvu s černobílou, aby zprostředkoval portréty a interiéry. Kolem roku 1982 začal fotografovat elektrické nápisy.
Pedagogická činnost V letech 1979 až 1995 působil Szilasi jako profesor na katedře fotografie na Univerzitě Concordia v Montréalu. Tato práce byla náročná a Szilasi si s lítostí uvědomil, že musí omezit své časté cesty do venkovských oblastí. Začal se proto věnovat fotografickému mapování různých čtvrtí Montréalu. Pořídil si fotoaparát Kodak Banquet a zahájil sérii panoramatických fotografií Montréalu. Díky své znalosti města si vybral patnáct míst, která opakovaně fotografoval za různých světelných podmínek. Spřátelil se s fotografem Randy Levensonem, který žil v New Yorku. Mezi oběma umělci se rozvinula rozsáhlá korespondence. Szilasi se věnoval také vývoji montrealské architektury a pořídil mimo jiné 150 snímků obchodů na ulici Sainte-Catherine. V minulosti již fotografoval jednotlivé úseky této ulice pomocí kinofilmového přístroje, postupně však pro svůj projekt zdokumentoval ulici Sainte-Catherine v celé její délce – od Westmountu po Hochelaga-Maisonneuve. V jeho fotografiích slouží městská architektura jako kulisa, pozadí pro lidská dramata odehrávající se ve městě.
První návrat do Maďarska Dvacet čtyři let poté, co opustil svou rodnou zemi, se Szilasi do Maďarska poprvé vrátil v roce 1980. Fotografoval Budapešť, její ulice, parky i obyvatele. Zároveň pořídil nové zvětšeniny fotografií vzniklých mezi lety 1952 a 1956, alespoň z těch několika negativů, které si uchoval.
Podle historika Davida Harrise měly důvody tohoto prvního návratu do Maďarska pro Szilasiho osobní charakter. Během této cesty navštívil místa důležitá pro svou minulost a znovu navázal kontakty s přáteli z mládí.
Pobyt v Evropě V roce 1986 získal Szilasi tvůrčí volno na univerzitě Concordia. Spolu se svou manželkou Doreen Lindsay a jejich dcerou Andréou Szilasi navštívil Itálii a Francii, kde vyučoval na École nationale supérieure de la photographie v Arles. Během pobytu v Evropě se také sám vrátil do Maďarska, aby zde fotografoval. Od ledna do dubna 1990 vyučoval na Akademii výtvarných umění v Krakově v Polsku a zároveň fotografoval různá polská města a lokality.
Návrat do Montrealu náhled|Avenue Greene, jedna z hlavních obchodních ulic Westmountu
Na podzim 1990 se Szilasi vrátil na své pedagogické místo na univerzitě Concordia a zapojil se do skupiny umělců, kteří komentovali výstavbu nového Kanadského muzea současné fotografie v Ottawě. Od října 1993 do května 1994 pořídil stovky fotografií Westmountu se zaměřením na jeho obyvatele a život v obchodních ulicích. Pořídil také fotoaparát Polaroid 55, aby vytvořil sérii portrétů které byly následně vystaveny v Kanadské národní galerii.
Plánoval návrat do Maďarska na fotografický pobyt v létě 1994, ale po týdnu práce mu bylo ukradeno veškeré vybavení. V roce 1995 odešel do důchodu jako profesor na univerzitě Concordia. V letech 1996–1997 získal zakázku od Cirque du Soleil na fotografování jeho umělců a nového studia cirkusu. Paralelně objevil čtvrť Saint-Michel a fotografoval tamní arabskou komunitu. Tato práce pokračovala až do roku 2005, postupně se však rozšířila na další etnické a kulturní komunity v oblasti. V únoru 2005 představil projekt v místním komunitním centru CLSC St-Michel. Od roku 2003 do roku 2006 pracoval na projektu portrétů bývalých psychiatrických pacientů sdružených v arteterapeutické skupině Les Impatients. Szilasi si tehdy zřídil malý ateliér se židlí, osvětlením a fotoaparátem Hasselblad na stativu. Každý týden pozval členy „Impatients“ k portrétnímu fotografování. Následně jim umožnil fotografovat se navzájem i sami sebe formou autoportrétu. Během těchto setkání působil jako fotograf, technik i naslouchající účastník. Fotografie vyvolával a zdarma je poskytoval účastníkům.
V roce 2007 vytvořil sérii portrétů montrealských básníků a rozšířil ji o prostředí, v němž žijí. To ho následně přivedlo k fotografování budov v čtvrti Spectacles. Dne 3. února 2008, v den svých 80. narozenin, se Szilasi stal dědečkem, když jeho dcera Andréa Szilasi porodila Lucase Gabor-Szilasi Merrilla. Pokračoval v práci na různých projektech a zároveň připravoval retrospektivní výstavy svého díla, které měly být v letech 2009–2012 uvedeny v několika institucích: Musée d'art de Joliette v Joliette, Kanadské muzeum současné fotografie v Ottawě, Musée McCord v Montrealu, Musée des beaux-arts de Sherbrooke v Sherbrooke a také Kelowna Art Gallery poblíž Vancouveru.
Přínos fotografii náhled|Gabor Szilasi v roce 2012
V průběhu let získala řada severoamerických muzeí a galerií jeho fotografie. Některé z jeho děl se nacházejí také ve sbírkách ve Švédsku a v Nizozemsku. Historici umění označují Szilasiho tvorbu jako sociální dokument. Szilasi vytvořil rozsáhlý korpus čítající více než 100.000 fotografií.
Jeho dílo odhaluje méně známé aspekty Montrealu a regionů Québecu. Jeho preferovaným přístupem je realismus, který souvisí s jeho osobní filosofií, že fotografie hraje roli při utváření kolektivní paměti společnosti. Fotograf uvádí:
Zůstával věrný černobílé fotografii a analogové technice, ale neodmítal ani digitální fotografii:
Vybrané výstavy V roce 1997 uspořádalo Montrealské muzeum výtvarných umění putovní retrospektivu jeho díla s názvem Gabor Szilasi: Fotografie 1954–1996. Monetova zahrada byla vystavena v Montrealském muzeu výtvarných umění v roce 1999. V roce 2017 vystavilo montrealské McCordovo muzeum v Montrealu dvacetiletý výběr jeho nepublikovaných fotografií uměleckého světa s názvem The Art World in Montreal, 1960–1980.
Fotografická tvorba Gábora Szilasiho zahrnuje téměř 30 samostatných výstav a 60 skupinových výstav v Severní Americe a Evropě. Níže je uveden výběr samostatných a skupinových výstav Gábora Szilasiho:
Samostatné výstavy