Moravský teplokrevník () je moderním plemenem teplokrevného koně. Je koněm s vynikající povahou, přiměřenými osobnostními rysy, vždy ochotným pracovat, skvělým pod sedlem i v zápřeži, statným a zdravým. Snadno se krmí. Jedná se o teplokrevné pracovité, výkonné a především všestranné koně. Jejich hlavním znakem je tvrdá konstituce a dobrá jezditelnost.

Chov moravského teplokrevníka je postaven na třech základních kmenech: Przedswit, Furioso a Gidran. Kmen Przedswit je rozdělen do dvou linií, tzv. hnědé a ryzé. Hnědá linie se chovala spíše v Motěšicích, ryzá v Kladrubech nad Labem.

Výkonnostní zkoušky koní se dělají ve 4 letech, nikoliv ve třech letech (jako například u českého teplokrevníka). Zkouška má prokázat všestrannost koně, jako to bylo i v minulosti, a zahrnuje i zápřah.

Historie

Moravský teplokrevník pochází z různých polokrevných plemen koní z oblasti bývalé Rakousko-Uherské říše. Je plemenem koně postaveným na kmenech Furioso, Gidran, Przedswit, Star of Hannover, North Star, Nonius, Shagya, Dahoman. Později se k těmto kmenům přiřadila i linie Catalin, šlechtěná od roku 1927 v hřebčíně v Motešicích, dnes na Slovensku. Od roku 1920 do roku 1971 tvořili tito koně samostatnou populaci – moravské teplokrevníky. Od roku 1971 byli registrováni v plemenné knize českých teplokrevníků, která zahrnovala také mnoho kříženců československých teplokrevníků s dovezenými zahraničními plemeny, jako například Trakénským koněm.

20. století Jako moravští teplokrevníci byli poprvé administrativně označeni v roce 1944 plemenní hřebci zemského chovu a jejich potomstvo. Plemenní hřebci, byť podobné rodokmenové skladby, pocházející z hřebčínských chovů byli nadále označováni jako angličtí polokrevníci. Šlechtění moravského teplokrevníka je nerozlučně spjato s Moravským zemským hřebčínem v Pohořelicích u Napajedel. Vliv ušlechtilých pohořelických plemeníků je patrný v chovu dodnes. Pro svou mnohostrannost a konstituční tvrdost byl moravský teplokrevník využíván jak armádními jezdeckými útvary, tak zemědělci.

Doba po druhé světové válce chovu ušlechtilých koní nepřála. Zrušení armádních a jezdeckých útvarů a změna politického klimatu zapříčinily nezájem o temperamentní jezdecké koně, kteří byli buď prodáni do zahraničí nebo odporaženi. Následkem toho zanikla výkonná drezurní linie Star of Hannover. Koně z této linie dokázali jako jediní konkurovat v předválečné době téměř neporazitelnému hannoverskému družstvu. Další ranou pro chov moravského teplokrevníka byla likvidace Moravského hřebčína v Pohořelicích. Kvalitu pohořelických koní dokládá i to, že hřebci toho chovu našli uplatnění ve významných hřebčínech bývalého Československa – Hostouň, Motešice, Kladruby a po likvidaci vojenského hřebčína v Hostouni i Albertovci (založen 1952). Pohořelice byly dvorním dodavatelem hřebců pro hřebčinec v Tlumačově.

Od roku 1971 byl moravský teplokrevník sloučen s chovem českého teplokrevníka pod jedno plemeno český teplokrevník. Postupná germanizace chovu českého teplokrevníka a dovoz nejdříve oldenburských a poté trakénských, hannoverských, holštýnských a jiných plemeníků zavinila, že se plemenní hřebci, nositelé rakousko-uherských genů začali postupně vytrácet. V roce 1991 přišel Jan Bínek s myšlenkou obnovit chov koní, kteří se dříve chovali v Pohořelicích. Pro svou myšlenku získal v roce 1992 další nadšence: Ing. Vladimíra Milotu (odborný učitel na SOU chovu koní v Kroměříži), Bohumíra Souška (dlouholetý chovatel koní v Uhřičicích), Jindřicha Jarku (dlouholetý chovatel koní v Hulíně), Jaromíra Dostála (dlouholetý chovatel koní v Bochoři), Ing. Čeňka Krybuse (dlouholetý chovatel koní v Kojetíně), Milana Nováka (dlouholetý chovatel koní v Čelechovicích na Hané) a Ing. Vincence Krybuse (dlouholetý chovatel koní v Kojetíně).

Úsilí o obnovení moravského teplokrevníka jako samostatného plemene začalo v roce 1996, kdy byl z iniciativy zájemců založen Svaz chovatelů a příznivců moravského teplokrevníka. Svaz byl uznán Ministerstvem zemědělství České republiky jako chovatelské sdružení v roce 2004. Současně s tím bylo uznáno i plemeno a byla založena plemenná kniha. Vhodnými pro zařazení do nové plemenné knihy bylo shledáno celkem 150 klisen a 12 hřebců; z nich bylo v roce 2004 zaregistrováno 67 klisen a 10 hřebců. Do roku 2011 vzrostl celkový počet registrovaných koní na 280, z toho 167 klisen a 22 hřebců.

21. století Trnitá cesta k uznání moravského teplokrevníka jako samostatného plemene byla v roce 2004 konečně korunována úspěchem. Do plemenných knih moravského teplokrevníka bylo zapsáno 10 plemenných hřebců a 67 klisen. Od té doby stavy koní pomalu stoupají. Stav klisen zapsaných do PK MT se pohybuje kolem 230 klisen, plemenných hřebců je asi 20 a dalších 15 je rezervních. V chovném registru je kolem stovky klisniček. Stále je ještě možné do PK MT na základě stejnosměrné plemenitby zapsat i klisny, nebo hřebce z PK českého a slovenského teplokrevníka, pokud tito koně nemají v první nebo druhé generaci německá, francouzská a jiná plemena šlechtěná na sportovní výkonnost. Dále lze zapsat plemena Furioso, Furioso-North Star, Gidran, malopolský kůň a Nonius, a také klisny, popřípadě hřebce plnokrevné, arabské a angloarabské. U všech těchto koní je požadován čtyřgenerační původ.

Ke konci druhého desetiletí 21. století se postupně rozrůstala jak členská základna, tak i množství koní, i tak se ale stále jednalo o kriticky ohrožené plemeno. V roce 2025 to bylo celkem 600 koní, z toho 36 hřebců a 266 klisen; stav zachování plemene je nadále veden jako „ohrožený/kritický“.

V roce 2018 bylo zjištěno, že moravský teplokrevník je geneticky vzdálenější českému teplokrevníkovi než Kůň Kinského, který měl od roku 2005 vlastní plemennou knihu.

Vlastnosti Výška v kohoutku se pohybuje v rozmezí 159 až 165 cm u klisen a přibližně 161 až 167 cm u hřebců a valachů. Srst je obvykle hnědá (hnědák). Po hnědé je druhou nejrozšířenější ryzá barva (ryzák může mít jakýkoliv odstín od světle zlatavě ryzé až po tmavě hnědou, ale hřívu, ocas a nohy musí mít ve stejném odstínu barvy těla). Vyskytuje se také kaštanová, černá a šedá.

Využití Koně mohou být používáni jak k ježdění, tak k tažení.

Označování Jako historické plemeno je moravský teplokrevník označován výžehem a to symbolem označujícím plemennou příslušnost na levém stehně. V letech 2004 až 2009 to bylo stylizované MT a od roku 2010 je to moravská orlice. Levé sedlo nese kmenový a pod ním rodový výžeh, pravé sedlo pak číslo označující pořadí narození hříběte po daném plemeníkovi.

Chovný cíl Chovným cílem je ušlechtilý teplokrevný kůň středního rámce chovaný na bázi původní Rakousko-uherských kmenů s přihlédnutím ke kmenové příslušnosti, kůň pozdně dospívající, ale dlouhověký, konstitučně tvrdý, dobře krmitelný, pevného zdraví a výborného charakteru s mnohostranným využitím pod sedlem tak i zápřeži. SCHPMT se snaží zachovat všechny historické linie a to: Furioso XI R* 1895, Furioso XIII R *1906, Furioso XXVIII M * 1902, Gidran XXXIII R * 1913, Pzedswit III K * 1925, Przedswit VIII Pib. * 1913,Catalin *1921, Shagya XI*1886 a North Star III B*1944. Nutné je ale přiznat, že jen díky hřebčínu Motěšice se podařilo zachránit linie Furioso XI, Furioso XIII, Przedswit VII, Gidran XXXIII, North Star III a Catalin a to dovozem plemeníků těchto linií, často s pohořelickými kořeny. Nejen slovenští plemeníci se podíleli na záchraně moravského teplokrevníka. Z Polska byl dovezen Przedswit Jung a husarský kousek se povedl zařazením maďarského hřebce Furioso-68 Figura, který je pravnukem známého Furiosa I – 21/Honor, jehož krev se zdála být pro chov moravského teplokrevníka nenávratně ztracena.

Výkonnostní zkoušky Prověření užitkových vlastností moravského teplokrevníka se děje dvěma způsoby a to výkonnostními zkouškami a na základě sportovní kariéry. Od roku 2013 byla změněna pravidla výkonnostních zkoušek, které se lépe přizpůsobily všestrannosti plemene. Zkoušku lze vykonat pod sedlem nebo zápřeži. Klisny a hřebci jsou předvedeny v kroku a klusu na ruce ve volnosti ve všech třech chodech. Následuje skok ve volnosti do 110 cm a zkouška mechaniky pohybu na drezurním obdélníku. Poté absolvují terénní jízdu v délce 2 km s několika terénními překážkami a průjezdem vodou. Klisny v zápřeži nemusí absolvovat skok ve volnosti. ZZUV (základní zkouška užitkových vlastností) je podmínkou pro zařazení klisny HPK.

Zkouška hřebců je náročnější, Všichni hřebci musí projít předvýběrem hřebců, kde předvedou mechaniku pohybu na ruce i ve volnosti do 120 cm. Majitelé předvybraných hřebců pak mohou zvolit zkoušku pod sedlem, nebo v zápřeži. Hřebci musí absolvovat zkoušku mechaniky pohybu na drezurním obdélníku, parkur, dále jsou prověřeni testačním jezdcem, či kočím a zkouška je zakončena terénní jízdou. Hřebci by před zařazením do plemenitby měli projít sportovní kariérou. Koně musí být při vykonání zkoušky minimálně čtyřletí. Hřebce lze zařadit do chovu i na základě sportovní výkonnosti, kde musí v sedlových disciplínách dosáhnout výkonnosti "S" a v zápřeži "T".

V minulosti dokazovali nositelé Rakousko-uherských genů, že sportovat umí i na nejvyšší úrovni. Jen namátkou ve skocích vynikli Havana, Iluze, Przedswit Horymír, Pramen, Rytmus, Oran - všichni na úrovni "T", nebo "TT". V drezuře Ivo, Komtesa a ve všestrannosti Renata, Furioso VII a mnoho dalších. V novodobé historii se začínají objevovat moravští teplokrevníci ve všech odvětvích jezdeckého sportu a vzhledem k tomu, že se jedná převážně o mladé koně, nevedou si špatně. Zdá se, že jejich parketou bude hlavně všestrannost, kde zatím dosáhli výkonnosti (S), ale daří se jim i v drezuře (TT), ve vytrvalosti (L), ve skocích (ST*) a zápřeži (TT).

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Plemena koní z Česka