General Dynamics (nyní Lockheed Martin) F-16 Fighting Falcon je americký jednomotorový nadzvukový víceúčelový stíhací letoun, který je stále ve výrobě u společnosti Lockheed Martin. Původně byl navržen jako denní stíhač pro vzdušnou nadvládu. Vyvinul se ve vysoce úspěšný víceúčelový letoun pro každé počasí, přičemž od roku 1976 bylo postaveno více než 4 600 kusů. Přestože americké letectvo již F-16 nepořizuje, modernizované verze jsou nadále vyráběny pro export. K roku 2025 je F-16 nejrozšířenějším vojenským letounem s pevnými nosnými plochami na světě s 2 084 aktivními stroji.2025 World Air Forces, Flight Global, p. 10.
Letoun byl poprvé vyvinut společností General Dynamics v roce 1974. V roce 1993 General Dynamics prodala svou leteckou divizi firmě Lockheed, která se po fúzi s Martin Marietta v roce 1995 stala Lockheed Martin.
Hlavními konstrukčními prvky F-16 jsou bezrámový kapkovitý překryt s výborným výhledem, boční side-stick pro snadnější ovládání při manévrech a vystřelovací sedadlo skloněné o 30° pro snížení účinku přetížení na pilota. Byl prvním strojem, který využil systém řízení s uvolněnou statickou stabilitou (RSS) a řízením fly-by-wire, dávající mu vysokou obratnost. Pohon zajišťuje jeden proudový motor Pratt & Whitney F100 s přídavným spalováním, výzbroj tvoří kanón M61 Vulcan a 11 závěsných bodů. Ačkoliv je oficiální název „Fighting Falcon“, mezi piloty a pozemním personálem je nejběžnější přezdívka „Viper“.
Od svého uvedení v roce 1978 se F-16 stal základním pilířem amerického taktického letectva, kde nahradil především stroje F-105 Thunderchief, A-7 Corsair II a F-4 Phantom II. Primárně vykonával úderné mise a potlačování nepřátelské protivzdušné obrany (SEAD) – v této roli do roku 1996 nahradil F-4G Wild Weasel. Kromě aktivní služby u amerického letectva, Air Force Reserve Command a národní gardy je F-16 využíván také leteckým týmem Thunderbirds amerického letectva a US Air Combat Command F-16 Viper Demonstration Teamem. Také americkým námořnictvem jako „(simulovaný) nepřátelský letoun“ („aggressor/adversary“) pro výcvik. F-16 byl vyvážen do 25 dalších zemí. Stroje F-16 z různých koalic vedených USA operovaly v bojích v Zálivu, v Bosně, Jugoslávii, Afghánistánu, Libyi, Iráku a Sýrii. V rozsáhlých bojích jej používaly také Izrael, Pákistán a Ukrajina. Od roku 1982 je F-16 také Dual Capable Aircraft – platforma schopná nést americké jaderné zbraně v Evropě. Mnoho států začalo F-16 postupně nahrazovat stroji F-35 Lightning II, ale F-16 zůstává ve výrobě i provozu u řady uživatelů.
Vývoj náhled|Společný let prototypů YF-16 a YF-17 náhled|F-16 akrobatické skupiny Thunderbirds
Zkušenosti z vietnamské války poukázaly na potřebu vyšší odborné přípravy stíhacích pilotů a také lepšího stíhacího letounu schopného získat ve vzduchu převahu nad protivníky. Na základě svých zkušeností z korejské války vytvořil počátkem šedesátých let plukovník John Boyd s matematikem Thomasem Christie „teorii energie a manévrovatelnosti“. Výsledky Boydovy práce zdůrazňovaly, že americké letectvo bude potřebovat malé a lehké letadlo. Mělo být konstruováno tak, aby mohlo manévrovat s minimální ztrátou energie a aby mělo zvýšený poměr tahu k hmotnosti stroje. Koncem šedesátých let Boyd shromáždil kolem sebe skupinu stejně smýšlejících inovátorů, kteří se stali známí jako „Fighter Mafia“. V roce 1969 skupina zajistila prostřednictvím ministerstva obrany financování projektů General Dynamics a Northrop založených na Boydově teorii. Lidé ve vedení amerického letectva si uvědomovali, že armádní rozpočet jim nedovoluje nákup dostatečného množství drahých F-15 a proto návrhy „fighter mafie“ získaly jejich podporu.Tribute To John R. Boyd
Požadavky na novou lehkou stíhačku byly předloženy v roce 1972 a zdůrazňovaly potřebu stroje s hmotností do 9 100 kg s dobrým poloměrem zatáčení, s lepším zrychlením a doletem. Letadlo mělo být optimalizováno pro boj při rychlosti Mach 0,6–1,6 ve výškách 9 100 – 12 000 m. Z pěti společností, které se přihlásily do soutěže, byly vybrány dvě – General Dynamics a Northrop. Společnost General Dynamics představila 13. prosince 1973 svůj prototyp s označením YF-16 (72-1567), který 20. ledna 1974 na základně Edwards zalétal Phil Oestricher. První oficiální let YF-16 proběhl 2. února, trval 90 minut, letadlo dosáhlo rychlost 740,8 km/h a výšku 9 144 m.2 February 1974 V květnu 1974 se do programu zapojil druhý prototyp.
Firma Northrop vzlétla poprvé se svým prototypem YF-17 o čtyři měsíce později, dne 9. června 1974.YF-17 Cobra First Flight Přestože se původně předpokládalo, že soutěž bude velmi těsná, vývoj YF-16 postupoval výrazně rychleji a letadlo bylo také jednoznačnou volbou pro piloty létajících na obou prototypech.
Dne 13. ledna 1975 byla firma General Dynamics se svým strojem YF-16 prohlášena za vítěze soutěže. Hlavními důvody byly nižší provozní náklady, větší dolet a výrazně lepší manévrovací schopnosti, zejména při nadzvukových rychlostech. Další výhodou YF-16 bylo použití motoru Pratt & Whitney F100, čili stejné pohonné jednotky, jaká byla integrovaná v letadle F-15. Fakt, že pro oba programy budou použity stejné motory, sliboval do budoucna nižší náklady na jejich pořízení. Společnost Northrop však nadále pracovala na vývoji svého prototypu a 2. května 1975 byl YF-17 vybraný americkým námořnictvem. Práce Northrop tak nevyšla nazmar a vyústila v letadlo, které je dnes známé jako McDonnell Douglas F/A-18 Hornet.YF-16 The Birth of a Fighter
Kompletace prvního sériového letounu F-16 (75-0747) byla zahájena v prosinci 1975. Délka trupu byla prodloužena o 254 mm, plocha křídla vzrostla o 1,85 m² a k motoru F100 byla přidána pomocná energetická jednotka APU. Třetí vyrobený stroj poprvé vzlétl 3. května 1977 a byl již vybaven kompletní avionikou a systémem řízení střelby.
Již v roce 1975 bylo rozhodnuto o evropské výrobě F-16 pro členské státy NATO. Byly zřízeny montážní linky letounů u společnosti SABCA v Gosselies v Belgii a Fokker ve Schiphol-Oost v Nizozemsku. Belgická firma SONACA byla kontraktována pro stavbu zadní části trupu, konstrukce kýlové plochy a pylony podvěsů pod křídlem vyráběla v Dánsku společnost Per Udsen. Podvozek vyráběla společnost DAF v Nizozemsku, kola pak firma Raufoss v Norsku. Evropskou montáží pohonné jednotky F100 byla pověřena belgická Fabrique Nationale. Do února 1978 byla otevřena belgická výrobní linka, následovaná v dubnu nizozemskou. První let evropské F-16 proběhl 11. prosince 1978. Jednalo se o dvoumístnou verzi F-16B, kterou v Gosselies zalétali Neil Anderson a Serge Martin.
Služba náhled|vpravo|upright=1.15|Izraelská F-16A Netz 107 se 6,5 sestřely jiných letounů a jedním zásahem iráckého reaktoru, světový rekord pro F-16Record-breaking F-16 Falcon to be retired from IDF service, ynet, 11.2.2015
Dodávky F-16 uživatelům započaly v lednu 1979, kdy byly z amerických i evropských linek předány Fighting Falcony 388. TFW se sídlem v Hill AFB v Utahu a letectvu Belgie. V září přijalo své první F-16 Nizozemské královské letectvo a v lednu 1980 započaly dodávky letectvům Dánska, Norska a Izraele.
Historicky první sestřel vzdušného cíle zaznamenaly letouny F-16 izraelských vzdušných sil, když 28. dubna 1981 nad údolím Bekaa sestřelily dva syrské vrtulníky Mi-8.
Absolutně první sestřel stíhacího letadla si připsaly opět izraelské F-16, když 14. července 1981 sestřelily syrský MiG-21.
7. června 1981 osm izraelských F-16, doprovázených stíhačkami F-15A/B, bombardovaly irácký jaderný reaktor Osirak poblíž Bagdádu v rámci Operace Opera. V roce 1982 během první libanonské války izraelská letadla F-16 sestřelila 44 strojů MiG-21 a MiG-23.
Do odvetné akce vůči Iráku, který obsadil Kuvajt, se v roce 1991 během operace Pouštní bouře zapojilo 249 amerických F-16. Během 13 340 misí zničily množství pozic irácké protivzdušné obrany a jednotek republikánských gard. Obvyklou bojovou konfiguraci tvořilo 6 pum Mk.82, několik kazetových a laserem naváděných pum. O navigaci a navádění pum se staral kontejner LANTIRN. Během celé operace ztratilo USA celkem sedm F-16, z toho jedna byla sestřelena raketou země-vzduch SA-6, jedna raketou SA-3 a jedna raketou ze systému Igla.
Od konce operace Pouštní bouře až po začátek další americké intervence v Iráku v roce 2003 se letouny F-16 podílely na udržování bezletových zón. Během těchto misí dosáhlo americké letectvo významného milníku, když 27. prosince 1992 jedno z letadel F-16D sestřelilo irácký MiG-25. Šlo o první sestřel nepřátelské stíhačky americkou F-16 a také o první sestřel radarem naváděnou raketou AIM-120 AMRAAM. Dne 17. ledna 1993 sestřelila americká F-16C irácký MiG-23 a opět to bylo střelou AMRAAM.
V letech 1994–1995 byly americké F-16 nasazeny k ničení pozemních cílů a udržování bezletové zóny nad Bosnou. K prvnímu incidentu došlo 28. února 1994, když čtyři J-21, dvě IJ-21 Jastreb a dva J-22 Orao narušily bezletovou zónu, aby bombardovaly Novi Travnik. Dva piloti J-22 si všimli americké F-16, letící nad nimi. Ihned opustili oblast a přízemním letem se dostali do Chorvatska, kam je američtí piloti nemohli pronásledovat. Na zbytek skupiny letouny F-16C zaútočily a všechny čtyři stroje se jim podařilo sestřelit. Třech sestřelů se dosáhlo pomocí tepelně naváděných raket Sidewinder a na jednom se podílela střela AMRAAM. 2. června 1995 byla F-16C pilotovaná Scottem O'Gradym sestřelena srbským protiletadlových systémem 2K12 Kub. 2. května 1999 byla sestřelena další americká F-16C pomocí rakety systému S-125 Něva. Dne 4. května 1999 se jeden osamělý jugoslávský MiG-29 pokusil pronásledovat velkou formaci NATO, která se právě vracela z bombardování města Valjevo. Na pilota v MiGu zaútočila dvojice amerických F-16C, kterým se ho podařilo sestřelit raketou AMRAAM.
Během jednoho z útoků na srbské pozice v Bosně se podařil jeden sestřel srbského MiGu-29 nizozemskému pilotovi F-16.
Dne 8. října 1996, po narušení řeckého vzdušného prostoru, vypálil řecký pilot Mirage 2000 raketu R.550 Magic a sestřelil tureckou F-16D.
Thajsko náhled|Thajský letoun F-16B Block 20 MLU
Thajskému královskému letectvu bylo ze Spojených států amerických dodáno celkem 52 letounů F-16A/B, přičemž dalších sedm získalo od Singapuru. V roce 2025 stále provozovalo 36 letounů F-16A a čtrnáct F-16B. Kromě nich letectvo mělo i letouny Northrop F-5E/F Tiger II a Gripen. Dne 24. července 2025 spory mezi Thajskem a Kambodžou o oblast kolem chrámového komplexu Preah Vihear vyústily v ozbrojené střety. Několik thajských letounů F-16 přitom provedlo údery na kambodžská velitelská stanoviště.
Ukrajina náhled|Ukrajinské F-16