Výstavba komplexu Rockefellerova centra v New Yorku byla koncem dvacátých let 20. století koncipována jako projekt obnovy města, který inicioval John D. Rockefeller mladší s cílem pomoci revitalizovat centrum Manhattanu. Rockefellerovo centrum se nachází v jednom z bývalých areálů Kolumbijské univerzity a je ohraničeno Pátou avenue na východě, Šestou avenue (Avenue of the Americas) na západě, 48. ulicí na jihu a 51. ulicí na severu. Centrum zabírá celkem 8,9 hektarů a nabízí přibližně 1,6 milionu metrů čtverečních kancelářských ploch.
Kolumbijská univerzita (anglicky Columbia University) získala tento pozemek na počátku 19. století, ale na počátku 20. století se přestěhovala do Morningside Heights na horním Manhattanu. Ve 20. letech 20. století byla Pátá avenue v centru Manhattanu nejlepším místem pro výstavbu. V té době hledala Metropolitní opera (zkr. Met) nové místo pro svou operu a architekt Benjamin Wistar Morris se rozhodl pro bývalý areál Kolumbijské univerzity.
Rockefeller se nakonec do projektu zapojil a v roce 1928 si pozemek univerzity pronajal na dobu 87 let. Nájemní smlouva nezahrnovala pozemky podél východní strany Šesté avenue na západ od Rockefellerova pozemku a také jihovýchodní roh pozemku. Jako poradce pro projekt najal firmy Todd, Robertson a Todd a pro operní komplex vybral architektonické kanceláře Corbett, Harrison & MacMurray, Hood, Godley & Fouilhoux a Reinhard & Hofmeister. Met si však nebyla jistá, zda se tam má přestěhovat, a krach na Wall Street v roce 1929 plány ukončil. Rockefeller místo toho zahájil jednání s Radio Corporation of America (zkr. RCA) o vytvoření komplexu masmédií na tomto místě. V lednu 1930 byl zveřejněn nový plán a poté, co Rockefeller získal pronájem pozemků podél Šesté avenue, byla předložena aktualizace plánu. Revize pokračovaly až do března 1931, kdy byl představen současný návrh areálu. Pozdní změna návrhu zahrnovala komplex staveb s mezinárodní tematikou podél Páté avenue.
Všechny stavby v komplexu byly navrženy v architektonickém stylu art deco. Výkopové práce na staveništi začaly v dubnu 1931 a v září téhož roku byla zahájena výstavba prvních budov. První budova byla otevřena v září 1932 a většina komplexu pak byla dokončena do roku 1935. Poslední tři budovy byly postaveny v letech 1936 až 1940, ačkoli Rockefellerovo centrum bylo oficiálně dokončeno 2. listopadu 1939. Stavba zaměstnávala více než 40 000 lidí a byla považována za největší soukromý stavební projekt té doby. Jeho výstavba by stála v roce 2019 ekvivalent 1,5 miliardy dolarů. Od té doby došlo k několika úpravám komplexu. V roce 1947 byla postavena další budova na adrese 75 Rockefeller Plaza a v roce 1952 pak další na adrese 600. Pátá avenue. V 60. a 70. letech 20. století byly podél západní strany Šesté avenue postaveny čtyři věže, což bylo poslední rozšíření Rockefellerova centra. Divadlo Center Theatre z původního komplexu bylo zbouráno v roce 1954.
Umístění V roce 1686 byla velká část Manhattanu, včetně oblasti budoucího Rockefellerova centra, zřízena jako "společná půda" města New York. Pozemky zůstaly ve vlastnictví města až do roku 1801, kdy lékař David Hosack, příslušník newyorské elity, koupil pozemek v dnešním Midtownu za 5 000 dolarů, což v roce 2020 odpovídá 78 000 dolarů. Z hlediska současné uliční sítě byl Hosackův pozemek ohraničen 47. ulicí na jihu, 51. ulicí na severu a Pátou avenue na východě, zatímco západní hranice vedla mírně na východ od Šesté avenue (známé také jako Avenue of the Americas). V té době byl pozemek málo obydlený a tvořil ho převážně les. V roce 1804 otevřel Hosack na tomto místě Elginskou botanickou zahradu, první veřejnou botanickou zahradu v zemi. Zahrada fungovala až do roku 1811, kdy Hosack dal pozemek na prodej za 100 000 dolarů (v roce 2020 to odpovídá 1 555 000 USD). Protože nikdo nebyl ochoten pozemek koupit, zákonodárný sbor státu New York nakonec pozemek odkoupil za 75 000 dolarů (v přepočtu 1 167 000 USD v roce 2020).
V roce 1814 hledali správci Kolumbijské univerzity (tehdy Columbia College) finanční prostředky u státního zákonodárného sboru, když ten místo toho nečekaně daroval právě Hosackovy bývalé pozemky univerzitě. Zahrady se staly součástí Upper Estate (na rozdíl od Lower Estate na dolním Manhattanu) Kolumbijské univerzity pod podmínkou, že do roku 1827 do něj univerzita přestěhuje celý svůj kampus. Přestože požadavek na přestěhování byl v roce 1819 zrušen, správci univerzity nepovažovali pozemek za „atraktivní nebo užitečný dar“, a tak kolej nechala zahrady chátrat. Oblast se začala rozvíjet až ve 30. letech 19. století a hodnota pozemku se významně zvýšila až koncem 50. let 19. století, kdy byla poblíž postavena katedrála svatého Patrika, což podnítilo vlnu rozvoje oblasti. Ironií osudu byla katedrála postavena na tomto místě proto, že byla obrácena k zahradám Upper Estate. V roce 1860 se na Upper Estate nacházely čtyři řadové domy pod 49. ulicí a také dřevěná budova naproti katedrále. Okolí bylo málo zastavěné, na východě se nacházelo hrnčířské pole a železniční trať z Grand Central Depot.
V roce 1856 postavila Kolumbijská univerzita poblíž svého Upper Estate nový kampus, přičemž na zaplacení stavby prodala pozemek na Páté avenue a 48. ulici kongregaci svatého Mikuláše. Krátce poté zavedla výšková omezení, která znemožňovala stavět na jejím pozemku jakékoli vyšší budovy, například bytové domy nebo obchodní a průmyslové budovy. V okolních ulicích vyrostly úzké hnědé domy a drahá sídla "Vanderbilt Colony" a oblast se stala synonymem bohatství. Do roku 1879 stály brownstony na každém z 203 pozemků v Upper Estate, které všechny patřily univerzitě.
Výstavba nadzemní dráhy na Šesté avenue v 70. letech 19. století usnadnila přístup do obchodních a průmyslových oblastí v jiných částech Manhattanu. Linka však také drasticky snížila hodnotu nemovitostí, protože vyvýšená konstrukce bránila ve výhledu z přilehlých nemovitostí a protože vlaky na konstrukci způsobovaly hluk. Kolumbijská v roce 1904 prodala nejjižnější blok svého pozemku v Midtownu a 3 miliony dolarů z prodeje (v přepočtu 68,5 milionu dolarů v roce 2019) použila na zaplacení nově nabytých pozemků v Morningside Heights ještě dále v centru města, které měly nahradit její dolní komplex. Současně byly nízké domy podél Páté avenue nahrazovány vyšší komerční zástavbou, k čemuž přispělo i rozšíření avenue v letech 1909 až 1914. Univerzita také přestala prosazovat své výškové omezení, což americký spisovatel Daniel Okrent popisuje jako taktickou chybu vysoké školy, protože vlna zástavby podél Páté avenue způsobila, že se pro takovou přestavbu uvolnilo Upper Estate. Vzhledem k tomu, že nájemní smlouvy na řadové domy Upper Estate mohly vypršet bez prodloužení, byl univerzitní poradce pro nemovitosti John Tonnele pověřen úkolem najít vhodné nájemce, kteří by univerzitě přinesli větší zisk, než jaký v současnosti platili obyvatelé řadových domů.
Rané plány Nová Metropolitní opera alt=Stará budova Metropolitní opery|náhled|Rockefellerovo centrum vzniklo jako plán nahradit budovu Staré metropolitní opery (na obrázku). V roce 1926 začala Metropolitní opera (Met) hledat místo pro stavbu nové opery, která by nahradila stávající budovu na 39. ulici a Broadwayi. Nejednalo se o novou snahu, neboť Otto Kahn, prezident Met, usiloval o výstavbu nové operní budovy již od svého nástupu do funkce v roce 1908. Met však sama neměla peníze na financování nového objektu a Kahnovy snahy získat finanční prostředky od R. Fultona Cuttinga, bohatého a vlivného prezidenta Cooper Union, byly neúspěšné. Cutting však návrh nové budovy z roku 1926 podpořil, stejně jako William Kissam Vanderbilt. V polovině roku 1927 Kahn najal architekta Benjamina Wistara Morrise a designéra Josepha Urbana, aby vypracovali návrhy opery. Vytvořili tři návrhy, z nichž všechny Met odmítla.
Kahn chtěl, aby se budova opery nacházela na relativně levném pozemku v blízkosti rušné divadelní a obchodní čtvrti s dopravní dostupností. V lednu 1928 se Tonnele obrátil na Cuttinga a navrhl mu Upper Estate jako možné místo pro Met. Cutting o Tonneleho nápadu řekl Morrisovi, který se domníval, že pozemky univerzity v Midtownu jsou pro novou operu ideální. Počátkem roku 1928 Morris vytvořil plány operního domu a okolního obchodního komplexu v Upper Estate. Nová budova však byla příliš nákladná na to, aby ji Metropolitní opera financovala sama, a potřebovala nadaci. Dne 21. května 1928 Morris představil projekt na večeři pro potenciální investory, na níž byla hostem poradkyně Rockefellerovy rodiny pro vztahy s veřejností Ivy Leeová. Leeová později o návrhu informovala svého šéfa Johna D. Rockefellera mladšího, který o něj projevil zájem. Rockefeller chtěl lokalitu před investicí vážně zvážit a nechtěl celý projekt financovat sám. V srpnu 1928 se proto Rockefeller obrátil na několik firem se žádostí o radu. Nakonec Rockefeller najal společnost Todd, Robertson and Todd Engineering Corporation jako poradce pro projektování, aby zjistil životaschopnost projektu, přičemž jeden ze společníků této firmy, John R. Todd, měl být hlavním stavitelem a řídícím zástupcem projektu. Todd předložil v září 1928 plán pro stavbu opery, v němž navrhl postavit kolem nové opery kancelářské budovy, obchodní domy, bytové domy a hotely.
V červnu 1928 se s Kahnem sešel Charles O. Heydt, jeden z Rockefellerových obchodních partnerů, aby s ním projednal plánovanou stavbu opery. Po této schůzce Heydt na Rockefellerovu žádost zakoupil pozemek severně od navrhovaného místa pro operu, ale z jiného důvodu: Rockefeller se obával, že mnoho památek jeho dětství, které se v této oblasti nacházely, bude zbouráno vlnou výstavby ve 20. letech 20. století. Spisovatel Okrent uvádí, že Rockefellerovo získání pozemku mohlo být spíše kvůli rodinnému jménu než kvůli samotnému návrhu Met, protože Rockefeller se nikdy nezmínil o podrobnostech návrhu ve své každodenní komunikaci se svým otcem Johnem D. Rockefellerem starším.
náhled|upright|John D. Rockefeller Jr., který projekt Met financoval.
V polovině roku 1928 byli Met a Rockefeller jmenováni jako potenciální kupci pozemku Kolumbijské univerzity. Koncem roku 1928 byla dohodnuta nájemní smlouva, která byla podepsána 31. prosince téhož roku. Kolumbijská pronajala pozemek Rockefellerovi na 87 let za cenu přes 3 miliony dolarů ročně (což v roce 2019 odpovídá 35,8 milionu dolarů), čímž umožnila, aby všechny stávající nájemní smlouvy na pozemek vypršely do listopadu 1931 a Rockefeller je mohl odkoupit. Rockefeller by platil 3,6 milionu dolarů ročně (což odpovídá 43 milionům dolarů v roce 2019). Na oplátku by měl nárok na výnosy z nemovitostí, které v té době činily přibližně 300 000 dolarů ročně (což odpovídá 3,6 milionu dolarů v roce 2019). Jednalo se o 27letý pronájem areálu od Kolumbijské s možností tří prodloužení na 21 let, takže pronájem teoreticky mohl trvat až do roku 2015. (Nájemní smlouva byla prodloužena v letech 1953 a 1973 a v roce 1985 univerzita prodala pozemek společnosti Rockefeller Center Inc.) Kromě toho se Rockefeller mohl vyhnout jakémukoli zvýšení nájemného po dobu pětačtyřiceti let, upraveného o inflaci. Nájemní smlouva nezahrnovala 100 stop (30 m) široký pás pozemku hraničící s Šestou avenue na západní straně pozemku, stejně jako pozemek kostela svatého Mikuláše na Páté avenue mezi 48. a 49. ulicí, a proto byly z plánů vyňaty. Současně s podpisem nájemní smlouvy byla vytvořena společnost Metropolitan Square Corporation, která měla dohlížet na výstavbu.
Architekti