Hlístice (Nematoda) jsou kmen prvoústých živočichů ze skupiny Ecdysozoa. Jde o podlouhlé živočichy s červovitým, nečlánkovaným tělem, jejichž velikost se pohybuje od několika desítek mikrometrů až po několik metrů. Tělní dutina hlístic je pseudocoelní, chybí specializovaná oběhová a dýchací soustava. Osvalení těla zajišťuje jedna vrstva podélné svaloviny, jež je rozdělena čtyřmi lištami pokožky – hlístice nedokážou měnit průměr těla, ale pouze sebou „mrskají“. Svrchní část těla hlístic kryje vícevrstevná kutikula. Trávicí soustava je trubicovitá a úplná, pohyb potravy trávicí trubicí zajišťuje válcovitý hltan pracující jako savá pumpa. Vylučovací funkci mají jedna až dvě žláznaté buňky (renety), resp. odvozenější soustava specifických lišt, jež se táhnou podél boční strany těla. Hlavní centrum nervové soustavy představuje nevýrazný obhltanový prstenec, z něhož dopředu a dozadu vybíhají páry podélných nervových provazců. Smyslové orgány se omezují především na mechano- a chemoreceptory; nejvýznamnější z nich jsou tzv. amfidy v přední části těla.
Hlístice bývají gonochoristé a objevuje se i pohlavní dimorfismus. Pohlavní orgány jsou u obou pohlaví trubicovité, v případě samic ústí samostatným vývodem, u samců se objevuje společný vývod rozmnožovací a trávicí soustavy. Specifickými vnějšími pohlavními orgány samců jsou jehlicovité spikuly, pomocí nichž se ukotvují v pohlavním vývodu samic. Vajíčka hlístic jsou značně odolná, chráněná obalem chitinózního a lipoidního charakteru. Vývoj v dospělce probíhá přes čtyři larvální stádia, ačkoli se nejedná o larvy v pravém slova smyslu: stádia odděluje pouze svlékání staré a tvorba nové kutikuly, vývoj samotný je přímý. Pro řadu hlístic je typická tzv. eutelie, tkáně jednotlivých jedinců tedy bývají tvořeny shodným počtem buněk.
Hlístice patří mezi druhově nejbohatší i celkově nejpočetnější živočišné kmeny vůbec. Celkový počet asi 30 000 popsaných druhů představuje jenom zlomek jejich skutečné bohatosti. Rozšířeny jsou jak v suchozemských, tak vodních ekosystémech, řada z nich odolává i extrémním podmínkám. Mnoho linií hlístic se v průběhu evoluce stalo parazity živočichů či rostlin, což vedlo k často komplikovaným životním cyklům: jmenovat lze například somatickou migraci larev v definitivním hostiteli, přítomnost různých mezihostitelů, vektorů a paratenických hostitelů nebo některé příklady parazitární manipulace. Některé hlístice jsou široce rozšířenými parazity člověka (k nejpočetnějším z nich patří roup dětský, škrkavka dětská nebo tenkohlavec lidský), domestikovaných zvířat a řada háďátek se etablovala mezi významné škůdce na plodinách. Obrovské důležitosti však hlístice nabývají i ve vědeckém výzkumu: háďátko obecné se stalo jedním z modelových organismů a jeho výzkum přinesl cenné informace ohledně buněčné a molekulární biologie. Systematika náhled|Nathan Cobb (1923)|alt=černobílá fotografie muže v obleku s knírem První formální vědecký popis zástupce hlístic pochází od švédského systematika Carla Linného, jenž ve svém 10. vydání díla Systema naturae, které je pokládáno za formální hranici počátků zoologického názvosloví, popisuje rod Ascaris, jenž v Linného pojetí zahrnoval škrkavku dětskou (Ascaris lumbricoides) a roupa dětského (Ascaris vermicularis, v současné nomenklatuře Enterobius vermicularis). Hlístice byly v Linného klasifikaci součástí širšího taxonu Vermes neboli červi. Vermes zahrnovali velké množství vzájemně nepříbuzných bezobratlých, a šlo tedy o nepřirozený, polyfyletický taxon.
Jako autor, který poprvé vědecky popsal skupinu hlístic, bývá uváděn německý přírodovědec Karl Asmund Rudolphi, jenž ve své práci z roku 1808 vytyčil řád Nematoidea. Současnou podobu jména, tj. Nematoda, prvně použil rakouský zoolog Karl Moriz Diesing roku 1861. Teprve americký přírodovědec Nathan Cobb však v první polovině 20. století definoval hlístice v holofyletické podobě a na úrovni zoologického kmenu; z tohoto důvodu může být v některé literatuře preferováno spíše Cobbovo pojmenování Nemata, resp. Nemates. Cobb, jenž žil mezi lety 1859 a 1932, je považován za jednoho z koryfejů nematologie, přírodovědného oboru, jenž se zabývá studiem hlístic. Cobb v roce 1914 pojmenování této vědní disciplíny sám navrhl a během svého života popsal více než 1000 druhů hlístic. Samotné pojmenování Nematoda vychází z řeckého nema (vlákno) a odes (podobat se). České označení hlísta je všeslovanské, odvozené z praslovanského *glista / glistъ a nesoucí ekvivalenty mj. v latině (glittus) a řečtině (glítton). Východiskem je indoevropské slovo *gl(e)it-t- ve významu „slizký“ či „lepkavý“, se souvisejícím slovem hlína má stejný jazykový kořen *glei- („mazat“ či „lepit“).
Vnitřní systematika hlístic nicméně zůstává dlouhodobě problematická. Tradiční klasifikace, používaná již od 30. let 20. století, operovala s dvěma hlavními třídami: Aphasmidia (později Adenophorea) a Phasmidia (později Secernentea). Rozlišovacím znakem byla v tomto případě nepřítomnost, resp. přítomnost fasmidů, žláznatých chemoreceptorů po stranách zadního konce těla. Z hlediska ekologického pak spadala většina parazitických druhů do třídy Phasmidia, resp. Secernentea. Především v učebních textech může být tento koncept pro své praktické účely stále užíván.
První schéma fylogeneze hlístic založené na kladistických metodách pochází ze začátku 80. let 20. století – od té doby se prakticky všechna nová schémata opírají o molekulární data, či o kombinaci morfologických a molekulárních dat.Lorenzen, S. 1981. Entwurf eines phylogenetischen Systems der freilebenden Nematoden. Veröffentlichungen des Institut für Meeresforschungen Bremerhaven, suppl. 7, 1–472. Většina studií podporuje rozdělení hlístic na tři velké klady, v taxonomických systémech uváděné jako Chromadoria (nebo Chromadorea), Enoplia (nebo Enoplea) a Dorylaimia (nebo Dorylaimea). Skupina Chromadorea zahrnuje i zástupce bývalé skupiny Secernentea. Jméno Enoplea může namísto označení pro jeden ze tří hlavních kladů vystupovat jako označení pro sporný taxon (třídu) sdružující enoplidní a dorylaimidní hlístice. Podle studií z let 2025–2026 enoplidní a dorylaimidní hlístice netvoří společně monofyletický taxon, ale enoplidní hlístice stojí na bázi celého kmene.
Ještě komplikovanější zůstává vytyčení přirozených řádů a ostatních taxonů nižší úrovně. Vnitřní systematika je kontroverzní a nestálá a mezi jednotlivými autory se značně různí. Komplexní studie z roku 2022, založená na kompilaci dat z morfologie, molekulární a vývojové biologie, usilující o odstranění nepřirozených taxonů a o poskytnutí kompletního přehledu a správného zařazení popsaných druhů, představuje revizi stávajících systémů, která dělí hlístice do 3 tříd (třídu Dorylaimea vyčleňuje mimo Enoplea, neboť se prokazatelně jedná o fylogeneticky samostatnou linii, bližší spíše k Chromadorea) a 32 řádů (z nichž některé byly kvůli přirozenosti rozděleny, jiné naopak rozšířeny, takže zahrnují některé původní řády na nižších taxonomických úrovních).Lze však očekávat, že s přibývajícími molekulárními daty dojde k dalším úpravám systému kvůli jeho přirozenosti, přinejmenším od úrovně řádů níže; sama studie zmiňuje nutnou další revizi některých taxonů, např. řádu Rhigonematida a pravděpodobně parafyletického řádu Trefusiida; navíc všechny taxony mají v systému jednoznačné zařazení (tj. bez incertae sedis) i v případech, kdy existují pochybnosti. Soupis rodů a druhů pak v této studii dochází k celkovému počtu 3030 validníchtj. popsaných platně a bezrozporně vzhledem k ostatním rodů a 28 537 druhů hlístic, a to včetně fosilních. Následující přehled představuje tento systém do úrovně řádů (v poznámkách jsou přitom pro úplnost zmíněny i častěji uváděné řády z předchozích systémů, nově ponížené na jinou taxonomickou úroveň), s jejich rodovou početností a českými názvy dle BioLib.cz,Kmen hlístice, Nematoda. BioLib.cz. Dostupné online u určitých řádů byli vybráni někteří medicínsky či jinak významní zástupci:
Kmen Nematoda Cobb, 1932 – hlístice Třída Dorylaimea Hodda, 2007 Podtřída Dorylaimia Inglis, 1983 Nadřád Dorylaimica Hodda, 2007 Řád Dorylaimida Pearse, 1942 – hlístkové (269 rodů) Řád Bathyodontida Siddiqi, 1983 (5 rodů) Řád Mononchida Jairajpuri, 1969 (47 rodů) Řád Mermithida Hyman, 1951 (122 rodů)včetně pův. samostatného řádu Isolaimida Podtřída Trichocephalia Hodda, 2007 Nadřád Trichocephalica Hodda, 2007 Řád Trichocephalida Spasski, 1954 (37 rodů; svalovec stočený [Trichinella spiralis], tenkohlavec lidský [Trichuris trichiura])včetně pův. samostatného řádu Trichurida Řád Marimermithida Rubtzov, 1980 (5 rodů) Řád Dioctophymatida Ryzhikov & Sonin, 1981 (5 rodů) Řád Muspiceida Spratt & Nicholas, 2002 (9 rodů) Třída Enoplea Inglis, 1983 Podtřída Enoplia Pearse, 1942 Nadřád Enoplica Hodda, 2007 Řád Enoplida Filipjev, 1929 (41 rodů) Řád Ironida Hodda, 2007 (67 rodů) Řád Tripyloidida Hodda, 2007 (9 rodů) Řád Alaimida Siddiqi, 1983 (13 rodů) Řád Trefusiida Lorenzen, 1981 (13 rodů) Nadřád Rhaptothyreica Hodda, 2022 Řád Rhaptothyreida Tchesunov, 1997 (2 rody) Podtřída Oncholaimia Hodda, 2007 Nadřád Oncholaimica Hodda, 2007 Řád Oncholaimida Siddiqi, 1983 (56 rodů) Podtřída Triplonchia Hodda, 2007 Nadřád Triplonchica Hodda, 2007 Řád Triplonchida Cobb, 1920 (10 rodů) Řád Tripylida Siddiqi, 1983 (32 rodů) Třída Chromadorea Inglis, 1983 Podtřída Chromadoria Adamson, 1987 Nadřád Chromadorica Hodda, 2007 Řád Chromadorida Chitwood, 1933 (85 rodů) Řád Selachinematida (Hodda, 2007) (19 rodů) Řád Desmodorida De-Coninck, 1965 (98 rodů) Řád Desmoscolecida Filipjev, 1929 (28 rodů) Podtřída Plectia Hodda, 2007 Nadřád Monhysterica Hodda, 2007 Řád Monhysterida Filipjev, 1929 (171 rodů)včetně pův. samostatného řádu Araeolaimida Nadřád Plectica Hodda, 2007 Řád Leptolaimida Hodda, 2007 (36 rodů) Řád Plectida Malakhov, Ryzhikov & Sonin, 1982 (36 rodů) Řád Benthimermithida Tchesunov, 1997 (3 rody) Nadřád Teratocephalica Hodda, 2007 Řád Teratocephalida Goodey, 1963 (2 rody) Nadřád Rhabditica Hodda, 2007 Řád Diplogasterida Inglis, 1983 (71 rodů) Řád Rhabditida Chitwood, 1933 – háďata (552 rodů; háďátko obecné [Caenorhabditis elegans])včetně pův. samostatného řádu Strongylida – měchovci Řád Spirurida Railliet, 1915 – spirury (764 rodů; roup dětský [Enterobius vermicularis], škrkavka [Ascaris sp.], vlasovci [Wuchereria sp., Onchocerca sp.…])včetně pův. samostatných řádu Ascaridida – škrkavice a Oxyurida – roupi Řád Rhigonematida Kim et al., 2014 (31 rodů) Řád Panagrolaimida Hodda, 2007 (352 rodů; háďátko řepné [Heterodera schachtii], háďátko ovesné [H. avenae], háďátko bramborové [Globodera rostochiensis])včetně pův. samostatného řádu Tylenchida – háďátka Řád Drilonematida Hodda, 2022 (39 rodů)
Vnější systematika Hlístice (Nematoda) představují kmen prvoústých živočichů ze skupiny Ecdysozoa.
Významnou skupinou, jejíž zástupci byli dlouhodobě sdružováni s hlísticemi, byli strunovci (Nematomorpha), kmen kosmopolitně rozšířených červovitých živočichů parazitujících na členovcích. Zástupce obou skupin od sebe poprvé jasně oddělil český přírodovědec František Vejdovský roku 1886 a v současnosti jsou hlístice a strunovci považováni za dva samostatné kmeny, byť s největší pravděpodobností sesterské. Některé hlístice, konkrétně parazitické strunice ze řádu Mermithida, se svou biologií silně podobají pravým strunovcům, vývoj obou těchto skupin však probíhal konvergentní evolucí a fylogeneticky jsou od sebe dosti vzdálené.