Psychofarmaka jsou skupina léků působících na navození rovnováhy neurotransmiterů, které ovlivňují fungování psychických funkcí – nálada, emoce, vnímání, vědomí, chování, kognice. Nejčastěji se s jejich užitím setkáme v psychiatrii, ale mohou být užívané také v jiných oblastech – například v neurologii.
Historie farmakoterapie V padesátých letech dvacátého století došlo v psychiatrické péči k revolučnímu převratu. Do té doby narůstal počet lůžek v uzavřených psychiatrických ústavech. Prvním z psychofarmak byl chlorpromazin, který se v rutinní péči v psychiatrii objevil v roce 1952 ve Spojených státech a poté v západní Evropě. Chlorpromazin nebyl původně syntetizován jako psychiatrický lék – farmakologická společnost pracovala na vývoji antihistaminika s účinky na centrální nervový systém, avšak jeho účinky, které se testovaly na laboratorních potkanech, ukázaly, že chlorpromazin působí na nervovou soustavu uklidňujícím účinkem. Henri Laborit, hlavní výzkumný pracovník, který vyvíjel tento lék, usoudil dle jeho působení, že by mohl být vhodný pro psychiatrickou léčbu.Chlorpromazine, the first antipsychotic medication: history, controversy and legacy | Articles. The British Association for Psychopharmacology | Home [online]. Copyright © [cit. 15.05.2021]. Dostupné z: https://www.bap.org.uk/articles/chlorpromazine-the-first-antipsychotic/
O dva roky později se dostal i do Československa. Později do léčby vstoupil lék Imipramin, derivát chlorpromazinu, který byl původně zkoušen jako antipsychotikum. Imipramin byl indikován při léčbě schizofrenie, avšak švýcarský psychiatr Roland Kuhn si povšiml, že tento lék účinkuje na potlačení depresivní nálady, která doprovází nemálo pacientů se schizofrenním onemocněním.PACLT, I. Klinická psychofarmakologie [online]. [Citováno 5.4.2021]. Dostupné z: https://psychiatrie.lf1.cuni.cz/file/6067/paclt-klinicka-psychofarmakologie.pdfVINAŘ, Oldřich, 2012. Psychofarmalogie je už šedesátiletá. Klinická farmakologie a farmacie. 26(1), 14-17.
Psychofarmaka se v psychiatrii ale objevila již ve třicátých letech dvacátého století, kdy se užívalo stimulancií v dětské psychiatrii při léčbě hyperaktivity a poruch chování.
Do konce devadesátých let se ukazovalo, že za nové objevy vděčí psychofarmakologie klinikům, kteří přemýšleli ani ne tak o tom, jak lze psychofarmaky docílit jejich žádoucích účinků, nýbrž o tom, čím a jak způsobují účinky nežádoucí.
Typy a působení psychofarmak Psychofarmaka spadají do kategorie léčiv, které působí na symptomy duševních poruch a jejich účinnost je postavena na principu obnovy nedostatku či snížené dostupnosti některých neurotransmiterů, což jsou látky chemické povahy, jejichž rovnováha je předpokladem správného fungování psychických funkcí včetně emocí.JAROSLAVA, Skopová, 2011. Informace pro pacienty a jejich blízké: Moderní antidepresiva a jejich použití. 4. vydání. Praha: Nakladatelství Jalna. Mezi takové neurotransmitery, které jsou látkami chemické povahy, spadají kupříkladu adrenalin, dopamin, serotonin, acetylcholin, noradrenalin aj.
Podle vigility (stav bdělosti a vědomí) můžeme psychofarmaka rozdělit na
Psychostimulancia − pozitivně ovlivňují bdělost, Hypnotika/sedativa − negativně ovlivňují bdělost, navozují spánek, Celková anestetika.
Podle afektivity (parametr nálady) na Antidepresiva, Anxiolytika, Antimanika.
Podle psychické integrace na Antipsychotika (neuroleptika), Halucinogeny (psychodysleptika).
Podle ovlivnění paměti na Nootropika a kognitiva − zlepšují pozornost a paměť, mají tzv. antiamnestické látky (Alzheimerova choroba), Dementogeny.
Důsledky neléčené psychické poruchy U osob trpících duševním onemocněním je zvýšené riziko snížené kvality života, horší výkonnost vedoucí k pracovní neschopnosti, zhoršení průběhu a prognózy současně probíhajících poruch. U závažných případů neléčených depresí či psychóz hrozí sebevražedné jednání. Dále je rizikem závislostní chování, konkrétně závislost na alkoholu či jiných psychoaktivních látkách.
Antidepresiva Antidepresiva patří mezi nejčastěji předepisovaná psychofarmaka. Indikací nemusí být nutně depresivní porucha, dokonce dnes lze s jistotou říci, že indikací pro jiné než depresivní poruchy je dnes daleko více, než pro vlastní poruchy nálady (afektivní poruchy, depresivní poruchy, mánie a bipolární afektivní porucha).JAROSLAVA, Skopová, 2011. Informace pro pacienty a jejich blízké: Moderní antidepresiva a jejich použití. 4. vydání. Praha: Nakladatelství Jalna Antidepresiva pomáhají s léčbou úzkostných onemocnění, fobií, psychosomatických onemocnění, při léčbě bolesti nebo u různých diagnóz, mezi něž patří například srdeční infarkt, hypertenze, cukrovka, nádorová onemocnění nebo Parkinsonova nemoc, u které je četný výskyt deprese; aj.
Farmaceutický průmysl ve vývoji antidepresiv pokročil a dnes je k dispozici řada tzv. moderních antidepresiv, která mají dobrou účinnost, snášenlivost, bezpečnost, jsou nenávyková a snesou se s jinými léky.
Účinky antidepresiv Antidepresiva se rozlišují na několik kategorií, např. TCA – tricyklická antidepresiva, SSRI – selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu, SNRI – inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a nonadrenalinu, NDRI – inhibitor zpětného vychytávání. Všechna současná antidepresiva ovlivňují serotonergní a/nebo noradrenergní systémy v mozku. Účinky antidepresiv na dostupnost monoaminů je okamžitá, ale klinická odpověď je obvykle zpožděna o několik týdnů.MARANGELL, Lauren B. a James M. MARTINEZ, 2006. Concise Guide to Psychopharmacology. Second edition. American Psychiatric Publishng. ISBN 1585622559.
Doposud se zdá, že všechna antidepresiva jsou podobně účinná při léčbě závažné deprese, ale jednotliví pacienti mohou přednostně reagovat na jednu nebo druhou látku.
Nástup účinku antidepresiv zpravidla trvá několik týdnů, uvádí se rozmezí dvou až čtyř týdnů.
Pacienti s depresí a jinými psychiatrickými onemocněními mají zvýšené riziko suicidálního chování. Přestože v dlouhodobém měřítku je léčba psychofarmaky spojena se snižováním suicidálního chování, v některých akutních fázích léčby antidepresivy je zvýšené riziko sebevražedných myšlenek a chování – a to zvláště u dětí a dospívajících, jedná se přibližně o čtyři procenta pacientů.
V počáteční fázi užívání antidepresiv je důležitá osvěta a monitoring pacientů s tím, že je nutné, aby vyhledali okamžitě pomoc odborníků, jestliže se dostaví suicidální myšlenky. Informování o účincích farmak je důležité také u rodinných příslušníků a blízkých osob.
Antidepresiva působí ke zvýšení dynamogenie, tedy schopnosti vyvíjet energii, na patickou náladu, k úpravě spánku, sedativně – na snížení úzkosti, tenzi, negativní myšlenky. Antidepresiva z kategorie SSRI mají účinky antistresové, antifobické a antiobsedantní.
Indikace antidepresiv Kromě léčby depresivní poruchy jsou antidepresiva účinná u pacientů s obsedantně-kompulzivní poruchou (OCD, SSRI a klomipramin), panickou poruchou (TCA a SSRI), generalizovanou úzkostnou poruchou (venlafaxin a SSRI), bulimií ( TCA, SSRI a inhibitory monoaminooxidázy [MAOI]), dystymií (SSRI), bipolární depresí (při léčbě stabilizátorem nálady), sociální fobií (SSRI, venlafaxin, MAOI), posttraumatickou stresovou poruchou (SSRI), syndromem dráždivého tračníku ( TCA), enurézou (TCA), neuropatickou bolestí (TCA, duloxetin), migrénovými bolestmi hlavy (TCA), poruchou pozornosti/hyperaktivitou (bupropion), autismem (SSRI), dysforickou poruchou v pozdní luteální fázi (SSRI) nebo hraniční poruchou osobnosti (SSRI), stejně jako při odvykání kouření (bupropion).
Antipsychotika/Neuroleptika Je možné se setkat s dvojím pojmenováním této kategorie psychofarmak, a to jak antipsychotika, tak neuroleptika. Jejich indikací jsou schizofrenní poruchy. Tato psychofarmaka snižují nadbytek dopaminu, ovlivňující myšlení, chování a celou integritu osobnosti, což je charakteristické pro psychotické poruchy.
V posledních letech se objevují neuroleptika, která mimo působení na dopaminové receptory působí na receptory serotoninové. Neuroleptika s takovým působením bývají označována jako atypická antipsychotika.MALÁ, Eva a Pavel PAVLOVSKÝ, 2002. Psychiatrie: [učebnice pro zdravotní sestry a další pomáhající profese]. Praha: Portál. ISBN 80-7178-700-0. Druhá generace těchto psychofarmak má také méně nežádoucích účinků a působí nejen na pozitivní, ale i na negativní psychotické příznaky. Mezi atypická antipsychotika se řadí Zeldox, Leponex, Solian, Tiapridal a další. Jsou to léky, které výrazným způsobem pomáhají zvyšovat kvalitu života.
Antipsychotika se rozlišují dále na sedativní a incisivní. Sedativní antipsychotika (např. Chlorpromazin, Levomepromazin, Thioridazin) působí na pozitivní psychotické příznaky – ovlivňují psychomotorický neklid, agresivitu a agitovanost jakékoliv etiologie. Sedativní antipsychotika mají zklidňující účinek. Pro mnoho nežádoucích účinků jsou postupně vytlačována atypickými antipsychotiky.
Pod incisivní antipsychotika spadají například Haloperidol, Buronil, Cisordinol, Fluanxol. Incisivní antipsychotika 1. generace mají specifičtější antidopaminergní působení a mají menší účinek sedativní.
Thymoprofylaktika Thymoprofylaktika jsou skupina psychofarmak, jejichž užití je k profylaxi (zábraně) dalších fází bipolární a schizoafektivní poruchy. Taktéž vykazují v různé míře účinek antidepresivní a antimanický. Thymoprofylaktický účinek mají lithium, některá antiepileptika a některá antipsychotika (např. olanzapin, risperidal, aripiprazol). Do kategorie thymoprofylak je dále řazen lék Karbamazepin, který má navíc antiagresivní účinek.
Pacientům s mánií a cyklickým chodem onemocnění může být indikován Valproát, který působí jako antiepileptikum a má antimigrenózní účinky. Může být kombinován s lithiem či antidepresivy.
Anxiolytika a hypnotika Skupina psychofarmak – anxiolytika – působí proti stresu, úzkosti, fobiím a agresivitě. Mají relaxační, uvolňující účinek a mohou až uspávat. Užívají se při epileptických záchvatech kvůli jejich protikřečovému účinku. Jejich indikace je krátkodobá u stresových, neurotických a psychosomatických poruch vzhledem k nebezpečí návyku. Působí rychle – v řádu několika minut, ale pak se rychle metabolizují.
Anxiolytika jsou úspěšná u různých typů úzkostných poruch a v léčbě epilepsie. Do této skupiny patří např. chlordiazepoxid (Defobin), diazepam, bromazepam (Lexaurin), alprazolam (Neurol, Xanax), oxazepam, klonazepam (Rivotril). Mezi nová (nebenzodiazepinová) anxiolytika patří Anxiron a Buspar.
Hypnotika jsou léky ze skupiny psychofarmak, které se indikují při poruchách spánku. Opět je jejich podávání krátkodobé, aby nevznikl návyk. K hypnotikům řadíme zopiklon, zolpidem, zaleplon.
Nootropika a kognitiva Psychofarmaka ze skupiny nootropik a kognitiv jsou indikována k prevenci a podpoře kognitivních funkcí, protože zlepšují metabolismus mozkových buněk. Nejčastější indikací nootropik jsou psychomotorické syndromy. Pod nootropika řadíme Geratam = Kalicor = Nootropil = Pyramen, ale i Enerbol.
Pro léčbu demencí se užívají kognitiva, ke kterým patří například lecitin, Aricept, Cognex, Exelon, Reminyl.
Psychostimulancia Pro účinky, mezi něž patří zlepšení kvality pozornosti, zkrácení reakčního času, zlepšení krátkodobé paměti a celkového procesu učení, jsou psychostimulancia indikována u dětí a dorostu s hyperaktivitou a poruchou pozornosti. Mimo to jsou předepisována osobám trpícím hypersomnií a narkolepsií. Mají euforizující a dynamizující efekt a je u nich opět pravděpodobnost návyku z toho důvodu, že jsou podávány dětem s ADHD, které mají obecně větší tendence ke vzniku závislostí. Mezi významná stimulancia patří Amfetamin, Merylfenidát nebo Ritalin, který je podáván právě u dětí s diagnózou hyperkinetické poruchy.
Nežádoucí účinky