Antonín Halouzka (17. ledna 1860 Čeladice — 9. května 1901 Vídeň) byl moravský kovář, puškař a cestovatel, který se v letech 1883 až 1886 účastnil druhé expedice lékaře, cestovatele a etnologa Emila Holuba do Afriky, nedokončený přechod kontinentu z jihu na sever, kterou však musel po svém vážném onemocnění opustit a vrátit se do Evropy. Stal se jedním z prvních Čechů, kteří se kdy dostali na území rovníkové Afriky.
Život Narodil se v Čeladicích, součásti Rajhradu. Vyučil se zámečníkem.
Roku 1883 se přihlásil jako jeden z asi 700 dobrovolníků k druhé plánované expedici doktora Holuba do jihovýchodní Afriky. Byl vybrán mezi šest nejvhodnějších: Josef Špíral ze Šťáhlav (1845–1886), Osvald Söllner (1854–1886) a Karel Bukač z Vídně (1856–1886), Ignác Leeb (1857–1902) z dolnorakouského Harmannsdorfu a János Fekete (1859–1894) z uherského Csongrádu. Expedice se účastnila také Holubova manželka a asistentka Rosa (Růžena). Každý muž z této šestice ovládal alespoň dvě užitečná řemesla. Antonín Halouzka měl na starosti práce řemenářské, obuvnické, kovářské a puškařské. Postupně se vypracoval zdatného preparátora velkých savců.TLUSTÝ, Jaromír. Sloužili vědě a vlasti. Holice: Kulturní dům města Holic, 2022. ISBN 978-80-907022-2-6, s. 36, 37
Expedice Expedice směřovala z Kapského Města přes řeky Oranje a Vaal do země Bečuánců a Bamangwatů v dnešní Botswaně a dále přes území Loziů (Maruců), Supiů (Mašupiů a Tongů (Matoků) do dnešní Zambie. Na cestě došlo k mnohým nesnázím, jako byl např. úhyn tažných volů po požití jedovatých rostlin, expedice byla poté odkázána pouze na služby domorodých nosičů. Josef Špíral a Karel Bukač zemřeli na malárii nedaleko Viktoriiných vodopádů. Kvůli špatnému zdravotnímu stavu se Holub rozhodl poslat Antonína Halouzku zpět. Pověřil jej dopravením nákladu 25 beden sebraných předmětů a záznamů z výpravy do Evropy. Z vesnice Panda Ma Tenka odjel v květnu 1886. Do Evropy dorazil po devíti strastiplných měsících.
Zbylým členům expedice se cestu nakonec nepodařilo dokončit a koncem září roku 1887 přijeli zpět do Čech. Halouzkem dovezené materiály, které tvoří největší část exponátů sebraných výpravou, byly pak hojně využívány při následných Holubových výstavách a přednáškách.
Halouzka po návratu nadále žil v Rajhradu a živil se svým řemeslem. Holub jej zde několikrát navštívil.
Úmrtí Antonín Halouzka zemřel roku 1901 ve Vídni ve věku 41 let. Na jeho zdravotním stavu se významně podepsala cesta do Afriky a prodělané tropické nemoci. Zbylí navrátivší se účastníci cesty se po návratu rovněž nedožili nijak vysokého věku, s výjimkou Holubovy manželky zemřeli všichni do roku 1902, včetně Emila Holuba.
Odkazy
Reference
Externí odkazy Životopis Emil Holub: Sedm let v jižní Africe (online)
Kategorie:Čeští cestovatelé Kategorie:Puškaři Kategorie:Kováři Kategorie:Narození 17. ledna Kategorie:Narození v roce 1860 Kategorie:Narození v Rajhradě Kategorie:Úmrtí 9. května Kategorie:Úmrtí v roce 1901 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži