Albánci v Rakousku (německy: Albaner in Österreich; albánsky: Shqiptarët në Austri) jsou migranti albánského původu a jejich potomci žijící v Rakousku. Většina z nich pochází z Kosova a Severní Makedonie, menší část poté pochází přímo z Albánie a dalších území Balkánu osídlených albánskou komunitou. V Rakousku jich žije okolo 80 tisíc.
Historie Na konci 14. století se Osmané poprvé dostali na území albánských pevností. Dne 2. března 1444 se albánský princ Gjergj Kastrioti, známý jako Skanderbeg, založil Ligu v Lezhë. Tato obranná aliance přivedla Osmanskou říši několikrát na pokraj kolapsu a dokázala zadržet islámskou teokracii na dalších 35 let. Vojenské úspěchy Skanderbega z něj během života vytvořily symbol křesťanství a obránce víry. Po jeho smrti v roce 1479 padla poslední samostatná albánská pevnost ve Skadaru a Albánie spadla pod osmanskou nadvládu na následujících 400 let. Nicméně během let Albánci stále bojovali za nezávislost a to až do roku 1912, kdy byla oficiálně vyhlášena nezávislost celého území. Během let bylo uspořádáno celkem 34 povstání, během kterých napadali Osmany a často dostávali finance a vojenskou podporu právě od Rakouska-Uherska.
Giorgio Basta pocházel z albánské šlechtické rodiny a byl vůdcem hlavní habsburské armády během dlouhých válek s Osmanskou říši. Arcivévoda Ferdinand II., syn císaře Ferdinanda I., viděl sám sebe jako následovníka Skanderbega. Habsburkové odolávali osmanským nájezdům často úspěšně. Ferdinand přinesl meč a helmu Skanderbega, které jsou vystavené ve Vídni dodnes. Velká turecká válka, během které se odehrálo i několik vzpour albánského obyvatelstva, skončila pro Osmany prohrou. Vítězství Rakousku přineslo rozkvět říše a začalo období úpadku vojenství v Osmanské říši.
V Rakousku žilo v roce 2017 celkem 24 445 osob s kosovským občanstvím a 31 809 obyvatel, kteří se v Kosovu narodili. Asi 2 tisíce dalších Albánců se přihlásilo k občanství v Severní Makedonii. Mimo jiné zde žilo 2 378 osob z Albánie a 3 861 osob, které se narodili v Albánii.
Od 15. prosince 2010 bylo lidem albánské národnosti povoleno vstoupit na území Rakouska bez víza, pokud byl účelem cesty turismus či práce a pokud na území strávili maximálně 90 dní v roce. Předpokladem je cestování s biometrickým pasem. Na hranicích může být po Albáncích vyžadováno doložení dokladu o financování jejich pobytu a cesty, cestovní doklady a důvod cesty do země.
Azyl pro Albánce byl velmi omezen, v roce 2009 byl udělen 68 lidem, zatímco v letech 2010 a 2011 už jen 17 lidí. Více než 10 kladně vyřízených žádostí o azyl bylo jen v roce 2010.
Demografie +Počet obyvatel s albánským a kosovským občanstvímSpolková republika Albánské občanství Kosovské občanství Burgenland40381 Korutany98850 Dolní Rakousy3474 002 Horní Rakousy3506 785 Salcbursko1071 998 Štýrsko3763 Tyrolsko89606 Vorarlbersko38512 Vídeň1 3076 780 Rakousko2 75225 549 +Počet obyvatel narozených v Albánii a KosovuSpolková republika Albánie Kosovo Burgenland81616 Korutany1971 272 Dolní Rakousy6415 901 Horní Rakousy5068 150 Salcbursko1902 026 Štýrsko6504 193 Tyrolsko153707 Vorarlbersko79697 Vídeň1 9119 142 Rakousko4 39032 704
Významné osobnosti
Věda
Alessandro Goracuchi – albánský vědec, doktor a diplomat
Vojenství
Giorgio Basta
Umění
Carl von Ghega – albánsko-rakouský šlechtic a stavitel železnice v Semmeringu
Kinematografie
Aleksandër Moisiu – divadelní herec
Fotbaloví hráči původem z Kosovo a Albánie
Reference
Kategorie:Albánci podle zemí Kategorie:Imigranti v Rakousku