Minor White

Minor Martin White (9. července 1908, Minneapolis – 24. června 1976, Boston) byl americký fotograf, teoretik, kritik a pedagog. Spojil intenzivní zájem o to, jak lidé nahlíží chápou fotografii, s osobním viděním, které se řídilo řadou duchovních a intelektuálních filozofií. Počínaje Oregonem v roce 1937 a pokračujícím až do své smrti v roce 1976 vytvořil White tisíce černobílých a barevných fotografií krajin, lidí a abstraktních témat, vytvořených jak s technickým zvládnutím, tak se silným vizuálním smyslem pro světlo a stín. Vedl mnoho kurzů, workshopů a seminářů o fotografování na Kalifornské škole výtvarných umění, Rochester Institute of Technology, Massachusetts Institute of Technology, dalších školách a doma. Většinu svého života prožil jako uzavřený homosexuál, který se bál veřejně vyjádřit ze strachu ze ztráty svých učitelských míst. Mezi jeho nejpřesvědčivější obrazy patří studie postav mužů, které učil nebo s nimiž měl vztahy. Pomohl začít a po mnoho let byl redaktorem fotografického časopisu Aperture. Po své smrti v roce 1976 byl White oslavován jako jeden z největších amerických fotografů.

Životopis

Mládí: 1908–1937 White se narodil v Minneapolisu v Minnesotě jako jediné dítě Charlese Henryho Whitea, účetního, a Florence May White, švadleny. Jeho křestní jméno pocházelo po jeho pradědovi z rodiny Whiteů a jeho druhé jméno bylo rodné jméno jeho matky. Během svého mládí trávil většinu času se svými prarodiči. Jeho dědeček, George Martin, byl amatérský fotograf a v roce 1915 dal Whiteovi jeho první fotoaparát. Jako dítě si White užíval hraní na velké zahradě v domě svých prarodičů, což ovlivnilo jeho pozdější rozhodnutí studovat na vysoké škole botaniku.Hall, 19–20 Whiteovi rodiče prošli řadou rozchodů počínaje rokem 1916 a během těchto období White žil se svou matkou a rodiči. Jeho rodiče se na chvíli smířili v roce 1922 a zůstali spolu, dokud se v roce 1929 nerozvedli.Bunnell, 1

V době, kdy White absolvoval střední školu, si už byl vědom své latentní homosexuality. V roce 1927 o svých citech k mužům si zapisoval do deníku, který si bez jeho svolení a k jeho zděšení přečetli jeho rodiče. Po krátkém krizovém období, během kterého odešel na léto z domova, se vrátil, aby žil se svou rodinou, zatímco začal studovat. Jeho rodiče už nikdy o jeho homosexualitě nemluvili.Bunnell, 1 White vstoupil na University of Minnesota v roce 1927 na obor botanika. V době, kdy měl promovat v roce 1931, požadavky na vědecký titul nesplnil a na chvíli univerzitu opustil.

Během tohoto období se začal velmi zajímat o psaní a založil si osobní deník, který nazýval „Památná fantazie“. Psal v něm básně, intimní myšlenky o svém životě a boji se svou sexualitou, výňatky z dopisů, které psal ostatním, příležitostné deníkové záznamy o svém každodenním životě a později rozsáhlé poznámky o fotografii. Pokračoval v zaplňování stránek svého deníku, dokud většinu své energie nesměroval do výuky kolem roku 1970.Bunnell, 2 V roce 1932 White znovu vstoupil na univerzitu a studoval psaní i botaniku. Se svými předchozími kredity, mohl promovat v roce 1934. Příští rok absolvoval postgraduální kurzy botaniky, ale po šesti měsících se rozhodl, že mu chybí skutečný zájem stát se vědcem. Další dva roky strávil drobnými pracemi a zkoumáním svých schopností psát. Během tohoto období začal vytvářet soubor 100 sonetů na téma sexuální lásky, svůj první pokus o seskupení svého tvůrčího výstupu.Hall, 134

Zahájení kariéry: 1937–1945 Na konci roku 1937 se White rozhodl přestěhovat do Seattlu. Koupil si 35mm kameru Argus a vydal se na cestu autobusem po celé zemi směrem k cíli. Cestou se zastavil v Portlandu v Oregonu a rozhodl se tam zůstat. Během dalšího půl roku žil na YMCA v Portlandu, kde poprvé zkoumal fotografii do hloubky. Bylo to na YMCA, kde učil svou první třídu fotografie pro malou skupinu mladých dospělých. Také se připojil k Oregon Camera Clubu, aby se dozvěděl, jak fotografové mluví o svých vlastních obrazech a co pro ně fotografie znamená.White 1969, 233

Whiteovi byla v roce 1938 nabídnuta práce fotografa pro Oregonský umělecký projekt, který financovala společnost Works Progress Administration. Jedním z jeho úkolů bylo fotografovat historické budovy v centru Portlandu, než byly zbořeny kvůli novému nábřeží. Zároveň vytvářel reklamní fotografie pro Portlandské občanské divadlo, dokumentoval jejich hry a pořizoval portréty herců a hereček.White 1969, 234

V roce 1940 byl White najat, aby učil fotografii v La Grande Art Centru ve východním Oregonu. Rychle se ponořil do své práce a tři dny v týdnu vyučoval, přednášel o umění, recenzoval výstavy pro místní noviny a každý týden vysílal rozhlasové vysílání o aktivitách v Centru umění. Ve volném čase cestoval po celém regionu a fotografoval krajinu, farmy a budovy malého města. Napsal také svůj první článek o fotografii When is Photography Creative?, který byl o dva roky později publikován v časopise American Photography.Hall, 134

White rezignoval z Art Center na konci roku 1941 a vrátil se do Portlandu, kde měl v úmyslu zahájit komerční fotografii. Ten rok byly tři jeho fotografie přijaty Muzeem moderního umění v New Yorku pro zařazení do jejich výstavy „Image of Freedom“. Na konci výstavy muzeum zakoupilo všechny tři výtisky, poprvé se jeho obrazy dostaly do veřejné sbírky. V následujícím roce Portlandské muzeum umění uvedlo umělci jeho první samostatnou výstavu a vystavilo čtyři série fotografií, které pořídil ve východním Oregonu. Ve svém deníku napsal, že s touto výstavou „se jedno období blížilo ke konci“.Hall, 21

V dubnu 1942 byl White povolán do armády Spojených států a svou homosexualitu před náboráři skrýval. Před odchodem z Portlandu opustil většinu svých negativů historických portlandských budov s Oregonskou historickou společností. První dva roky druhé světové války strávil na Havaji a v Austrálii a později se stal vedoucím divize zpravodajské služby na jižním Filipínách. Během tohoto období fotografoval zřídka, místo toho se rozhodl psát poezii a verše. Tři z jeho delších básní Elegies, Free Verse for the Freedom of Speech a Minor Testament hovořily o jeho zkušenostech během války a o poutech mužů v extrémních podmínkách. Později použil část textu z Minor Testamentu ve své fotografické sekvenci Amputations.Bunnell, 1

Po válce White odcestoval do New Yorku a zapsal se na Columbia University. Během pobytu v New Yorku se seznámil s Beaumontem a Nancy Newhallovou, kteří pracovali v nově vytvořeném oddělení fotografie v Muzeu moderního umění. Whiteovi byla nabídnuta práce fotografky pro muzeum a strávil mnoho hodin rozhovorem a učením se od Nancy Newhallové, která podle jeho slov silně ovlivnila jeho myšlení a směr ve fotografii.Bunnell, 4

Střední kariéra: 1946–1964 V únoru 1946 měl White první z několika setkání s fotografem Alfredem Stieglitzem v New Yorku. White věděl o Stieglitzově hlubokém porozumění fotografii z jeho různých spisů a prostřednictvím jejich rozhovorů White přijal hodně Stieglitzovy teorie ekvivalence, kde obraz znamená něco jiného než subjekt, a jeho použití sekvenování obrazových snímků. Na jednom z jejich setkání White napsal ve svém deníku, že vyjádřil pochybnosti, že je připraven stát se seriózním fotografem. Napsal, že se ho Stieglitz zeptal: „Byl jsi někdy zamilovaný?“ White odpověděl „ano“ a Stieglitz odpověděl „Pak můžete fotografovat.“Hall, 16

Během této doby se White setkal a spřátelil s některými z významných fotografů své doby, včetně takových jako byli například: Berenice Abbottová, Edward Steichen, Paul Strand, Edward Weston nebo Harry Callahan. Steichen, který byl ředitelem fotografického oddělení v Muzeu moderního umění, nabídl Whiteovi kurátorskou pozici v muzeu, ale místo toho White přijal nabídku od Ansela Adamse, aby mu pomohl v nově vytvořeném fotografickém oddělení na Kalifornské škole výtvarných umění (CSFA) v San Francisku.Comer, 20–24 White se v červenci přestěhoval do San Franciska a několik let žil ve stejném domě jako Adams. Adams učil Whitea jeho metodu zónového systému exponování a vyvolávání negativů, kterou White ve své vlastní práci značně používal. Napsal o tom rozsáhlé články, vydal knihu a učil své studenty metodu expozice a vývoje i praxi (pre)vizualizace.

Zatímco v San Francisku se White velmi spřáteli s Edwardem Westonem, v Carmelu a po zbytek svého života měl Weston hluboký vliv na Whiteovu fotografii a filozofii. Později řekl „... Stieglitz, Weston a Ansel mi dali přesně to, co jsem v té době potřeboval. Z každého jsem si vzal jednu věc: techniku od Ansela, lásku k přírodě od Westona a od Stieglitze potvrzení, že jsem naživu a mohu fotografovat. “Hill Jan 1977, 40 V příštích několika letech White strávil spoustu času fotografováním v Point Lobos, místě nejznámějších Westonových obrazů, přibližujících mnoho stejných subjektů se zcela odlišnými hledisky a kreativními účely.

V polovině roku 1947 byl White hlavním lektorem na CSFA a vybudoval tříletý kurz, který zdůrazňoval osobní expresivní fotografii. V příštích šesti letech pomohl vyškolit jedny z nejlepších fotografů své doby, včetně Imogen Cunninghamové, Lisette Modelové a Dorothey Langeové.Comer, 28–30 Během této doby White vytvořil své první seskupení fotografií a textu v nenarativní formě, sekvenci nazvanou Amputations. Ačkoli bylo v plánu uskutečnit výstavu v kalifornském paláci Čestné legie, výstava byla zrušena, protože White odmítl umožnit fotografie zobrazovat bez textu, který obsahoval určité formulace, které vyjadřovaly dvojznačnost ohledně amerického poválečného vlastenectví.Bunnell, 6

Následující tři roky patřily k Whiteovým nejplodnějším z hlediska tvůrčího výkonu. Kromě pořizování desítek krajin vytvořil desítky fotografií, ze kterých vznikly některé z jeho nejpřesvědčivějších sérií. Zejména tři ukázaly jeho pokračující boje s jeho sexualitou. Song Without Words, The Temptation of St. Anthony Is Mirrors, and Fifth Sequence/Portrait of a Young Man as Actor - zachycují „emocionální zmatek, který cítil kvůli své lásce a touze po mužích“.Bunnell, 6

V roce 1949 White koupil malou fotografickou kameru Zeiss Ikonta a zahájil sérii městských pouličních fotografií. Během následujících čtyř let pořídil téměř 6 000 snímků, které byly inspirovány nově nalezeným zájmem o poezii Walta Whitmana. Projekt, který nazval City of Surf, zahrnoval fotografie čínské čtvrti v San Francisku, doky, lidi na ulicích a různé přehlídky a veletrhy po městě.Bunnell, 6

Období let 1951–52 je jedním z formativních období v kariéře Whitea. Zúčastnil se konference o fotografii v Aspen Institute, kde o myšlence vytvoření nového časopisu o fotografii diskutovali Ansel Adams, Dorothea Lange, Beaumont a Nancy Newhall, Frederick Sommer a další. Brzy poté celá řada z těchto lidí založila časopis Aperture. White se přihlásil a byl schválen jako redaktor a první číslo se objevilo v dubnu 1952. Aperture se rychle stal jedním z nejvlivnějších časopisů o fotografii a White zůstal jako editor až do roku 1975.Hill Feb 1977, 37