Edmund „Eddie“ Irvine jun. (* 10. listopadu 1965, Newtonards, Severní Irsko) je bývalý pilot Formule 1, pocházející ze Severního Irska. Vyrůstal ve městě Conlig, v hrabství Down a byl ovlivněn svými rodiči, kteří byli také začleněni do motorsportu. Jeho otec, Edmund Sr, a jeho sestra, Sonia (poté fyzioterapeutka), s ním pracovali během jeho kariéry.
Jeho profesionální závodní kariéra začala v roce 1983, poté se přesunul v roce 1988 do Formule 3 a následně o rok později do Formule 3000. Průlom do světové špičky zaznamenal v sezóně 1990 když začal jezdit za tým Jordan ve Formuli 3000. V roce 1993 už za Jordan debutoval ve Formuli 1. Jeho reputace se postupně zvyšovala a nakonec vedla k angažmá u Ferrari, kde podepsal v roce 1996 a stal se týmovým kolegou Michaela Schumachera.
Sezóna 1999 byla jeho nejúspěšnější v kariéře, Irvine vyhrál 4 závody a až do posledního závodu bojoval o titul mistra světa. Nakonec ale skončil na 2. místě, když titul získal Mika Häkkinen v týmu McLaren. Následující rok Ferrari opustil a závodil za nově vzniklý tým Jaguar Racing. Pro Jaguar vyjel Irvine jejich jediná dvě pódiová umístění.
Osobní život a počátky kariéry Eddie Irvine se narodil ve městě Newtonards v Severním Irsku. Jeho rodiči byli Edmund Sr. a Kathleen. Mládí strávil v malé vesnici Conlig. Studoval na gymnáziu Regent House, přestože jeho výsledky ve škole nebyly nikdy excelentní.
Proslavil se také románky s několika různými ženami, včetně Pamely Anderson. Irvine má dceru jménem Zoe, jejíž matkou je jeho bývalá přítelkyně Maria Drummond.
Před Formulí 1 (1983-1993) Kariéra Eddieho Irvinea začala ve Formuli Ford, kde v letech 1983 až 1986 zaznamenal několik pódiových umístění. Velký průlom zaznamenal v roce 1987, když podepsal s týmem Van Diemen a vyhrál šampionáty RAC a Esso FF1600, s úctyhodnou bilancí (19 výher z 36 startů). Vyhrál také prestižní Festival Formule Ford.
Jeho výkony ve formuli Ford vedly k podpisu s týmem WSR, závodící ve Formuli 3. V průběhu sezóny bylo zjevné, že Irvineův motor Alfa Romeo se nemůže měřit s vozy poháněné motory Toyota a VW. Velkově tak obsadil 5. místo, ani jednou nevyhrál, ale připsal si 8 pódiových umístění.
Po dobrém představení v Grand Prix Macau 1988, kde svůj vůz WSR Ralt dostal na pole position a vyhrál první závod, podepsal s týmem Pacific na sezónu 1989 v šampionátu Formule 3000. Nováčkovská sezóna pro něj byla těžká, obsadil celkové 9. místo, ale porazil tak svého týmového kolegu JJ Lehta, který už v polovině sezóny závodil ve Formuli 1. Na sklonku roku se opět představil v Grand Prix Macau. Na rok 1990 podepsal opět smlouvu ve Formuli 3000, tentokrát s týmem Eddieho Jordana. Vyhrál závod v Německu a skončil v klasifikaci na 3. místě, před svými týmovými kolegy, kterými byli Heinz-Harald Frentzen a Emanuele Naspetti. I tento rok se vrátil do Formule 3, závodil v Macau a Fuji, v obou závodech vystoupal na stupně vítězů. Nabídky z Formule 1 stále nepřicházely a tak se Irvine vydal do Japonska, do šampionátu Japonské Formule 3000. V roce 1991 skončil celkově sedmý, o rok později osmý a v roce 1993 druhý. A právě v roce 1993 si odbyl debut v týmu Jordan ve Formuli 1, v Grand Prix Japonska.
Kariéra ve Formuli 1
1993-1995: Jordan
1993 V prvních závodech ve své kariéře ve Formuli 1 byl Irvine známý jako velký bojovník. Přestože jezdil ve slabém voze, se kterým se kvalifikoval až do zadních řad, měl tendenci „zkusit vyhrát závod na startu“. To často vedlo k brzkému opuštění závodu nejen pro něj, ale i pro jeho soupeře. Byl také pověstný svou osobností, která by se dala nejlépe popsat jako „antiautoritativní“. V debutovém závodě na okruhu Suzuka vybojoval první bod. V tomto závodě si také vybudoval pověst, která ho pak provázela několik dalších let. Když viděl v zrcátkách, že se k němu blíží Ayrton Senna, nechal ho Irvine předjet. Nicméně když Senna nemohl předjet o kolo Damona Hilla, který byl v souboji s Irvinem, Eddie cítil že je zdržován a tak se rozhodl Sennu předjet. Poté se snažil předjet i Hilla. Senna byl tak zdržen soubojem Hill-Irvine více než jedno kolo, po závodě přišel za Irvinem a udeřil ho do obličeje. Irvine poté o tomto momentu v roce 2007 prohlásil. „Když jsem se dostal zpátky do stejného kola se Sennou, strašně jsem se ve voze smál.“
1994 Při prvním závodě sezóny 1994 byl Irvine zapleten do kolize 4 vozů, za což dostal distanc na další závod. Nakonec byl ale zvýšen na 3 závody, když Irvine proti rozhodnutí protestoval. Při páteční kvalifikaci v Portugalsku se Irvine zachytil za Williams Damona Hilla, což ukončilo jeho účinkování v kvalifikaci. Eddie dostal varování, že další takový incident bude znamenat odebrání jeho superlicence. Ve své druhé sezóně nakonec třikrát bodoval a připsal si 6 bodů.
1995 náhled|vpravo|Irvine s vozem Jordan při Grand Prix Velké Británie 1995.
Irvine pokračoval v Jordanu i v dalším roce, jeho týmovým kolegou byl mladší, ale zkušenější Rubens Barrichello. Irvinova nespolehlivost a tendence zaplétat se do havárií znamenala, že jeho umístění neodpovídalo jeho rychlosti. Přesto si vyjel první pódium, když skončil třetí (druhý byl Barrichello) v památné Grand Prix Kanady 1995. Irvinův sklon k lehkovážnému ježdění se ale postupně rozplynul když přešel k Ferrari. Když se Formule 1 stala více technickou a jezdecké schopnosti šly do pozadí, Irvinův nekonformní přístup byl obecně oceňován.
1996-1999: Ferrari
1996 27. září 1995 Irvine podepsal smlouvu s týmem Ferrari na další sezónu a měl se tak stát týmovým kolegou Michaela Schumachera. Irvine byl hlavně v letech 1996 a 1997 jasnou dvojkou v týmu. To bylo znát i v závodech a celkovém hodnocení. Schumacher si zapsal 59 bodů a 3 vítězství, kdežto Irvine pouhých 11 bodů a žádné vítězství.
1997 V roce 1997 se Irvine oproti předešlé sezóně zlepšil. Při Grand Prix Argentiny si připsal tenkrát nejlepší výsledek v kariéře, skončil druhý když dlouho proháněl Jacquese Villeneuvea, který byl postižen žaludečními potížemi. Když nepočítáme Schumacherovu diskvalifikaci z celého šampionátu, získal Němec 78 bodů a 5 vítězství, oproti Irvinovým 24 bodem a opět žádné výhře. Rozdíl mezi oběma jezdci Ferrari byl opět značný.
1998 V další sezóně panovaly pochyby o Irvinově kondici, jelikož ho provázely bolesti zad. Jeho sedačka v kokpitu byla nastavena tak, aby mu pomohla vyřešit tento problém. Pravděpodobně odtud pocházely výroky novinářů, že Irvine není v pořádku. Paradoxem proto bylo, že Irvine 3 dny před uveřejněním článků o jeho kondici, Irvine zaznamenal jednu z nejlepších hodnot fyzické kondice mezi jezdci Formule 1. V průběhu sezóny Irvine prodloužil smlouvu s Ferrari i na rok 1999. Irvine se celkem osmkrát podíval na stupně vítězů, ale opět nevyhrál žádný závod. Se 47 body skončil celkově čtvrtý.
náhled|vpravo|Irvine ve voze Ferrari při Grand Prix Kanady 1999, během jeho nejúspěšnější sezóny v kariéře.
1999 Tato sezóna byla absolutním vrcholem Irvineovy kariéry. Pomohlo mu k tomu nejen to, že se konečně dostatečně sžil s vozem Ferrari, ale vedla k tomu i nehoda Michaela Schumachera v Grand Prix Velké Británie, při které si Němec zlomil nohu. Irvine tak mohl bojovat o titul mistra světa.
Hned v prvním závodě sezóny si Irvine připsal první vítězství v kariéře.I v dalších závodech pravidelně sbíral body a prokazoval skvělou formu. Jeho protivníky byli jezdci McLarenu, kteří naopak střádali chybu za chybou. Po Schumacherově zranění se Irvine stal jedničkou v týmu, Němce nahradil v kokpitu Mika Salo. Další dvě vítězství si Irvine připsal v Rakousku a Německu, což zvýšilo jeho šance na zisk titulu. V Rakousku předvedl skvělý boj s Davidem Coulthardem z McLarenu (který zapříčinil v prvním kole výjezd z trati svého kolegy Miky Häkkinena). výhra v Německu byla značně kontroverzní, jelikož ho jeho týmový kolega Salo nechal předjet mimo záběry kamer. Irvine by ale možná Sala předjel i tak, jelikož zajížděl rychlejší časy. Irvine pak předal vítěznou trofej druhému Salovi jako gesto svého vděku.
V Maďarsku dojel třetí a v Belgii čtvrtý, ale Ferrari začínalo mít problémy s vozem, Irvine i Salo si stěžovali na nedostatek přilnavosti a špatné ovládání vozu (proslýchalo se, že to bylo kvůli absenci Michaela Schumachera v týmu). Výsledkem bylo, že Irvine pohrozil týmu Ferrari, že z týmu odejde, jelikož si myslel, že ho Ferrari dostatečně nepodporuje v jeho cestě za titulem. V Grand Prix Itálie dojel Irvine až šestý, když nedokázal držet tempo se špičkou. To se nedalo říct o Salovi, kterému chování vozu Ferrari naopak docela vyhovovalo a dojel třetí. Irvinea to stálo cenné body, štěstím pro něj bylo, že se nedařilo ani jeho hlavnímu konkurentovi Häkkinenovi. Eddieho náskok 8 bodů byl ale Häkkinenem vymazán a před Grand Prix Evropy měli shodný počet bodů. 15. září bylo oznámeno, že Irvine podepsal tříletou smlouvu s týmem Jaguar za 15 milionů liber. Jeho týmovým kolegou v roce 2000 měl být Johnny Herbert.
Irvine jel na okruhu Nürburgring velice slibně a mohl pomýšlet i na výhru když dal tým McLaren Häkkinenovi špatné pneumatiky, závod byl totiž poznamenám častými změnami počasí. Naneštěstí pro Irvinea, jinak bezchybní mechanici Ferrari si tentokrát dobře nevedli a Irvine dojel imo body na sedmém místě. Häkkinen nakonec ještě stihl předjet Irvinea a poté ještě Minardi Marca Geneho a dojet pátý. Do Malajsie už přijel i uzdravený Schumacher a Irvineovi pomohl. Němec startoval z pole position, Eddie ze druhé pozice (vozy Ferrari byly najednou opět rychlé). Schumacher nechal svého týmového kolegu předjet a potom se snažil zdržovat Häkkinena. Několik hodin po závodě byly vozy Ferrari diskvalifikovány kvůli drobné nepovolené aerodynamické součástky na bočnicích. Häkkinen tak mohl slavit titul a McLaren vyhrál pohár konstruktérů. Diskvalifikace byla ale poté zrušena a jezdci Ferrari vráceni do výsledkové listiny. Irvine tak měl náskok před posledním závodem 4 body na Häkkinena.
Rozhodovalo se tak až v závěrečné Grand Prix Japonska. Irvinenovi stačilo dojet před Finem a mohl se radovat z titulu. Irvinenovi se ale nedařilo držet tempo a dojel třetí. Häkkinen vyhrál, Michael Schumacher dojel druhý, což znamenalo, že titul připadl Finovi.
2000-2002: Jaguar vpravo|náhled|Irvine při Grand Prix USA 2002.
2000 Přechod k Jaguaru znamenal, že Irvine se stal konečně jasným lídrem týmu. S nově vzniklým týmem dokázal vybojovat výborné 4. místo v Monaku. Do Grand Prix Rakouska neodstartoval kvůli bolestem břicha. Irvine kromě Monaka dokázal bodovat jen v posledním závodě v Malajsii.
2001
Jaguar těžil z Irvinových zkušeností od Ferrari, vůz byl ale nespolehlivý a ne moc rychlý. Přesto dokázal s tímto vozem dojet v Monaku pro třetí místo a první pódiové umístění pro Jaguar. Bodovat se mu ale poté podařilo jen v USA.
2002 Irvine opět prokázal skvělou fyzickou kondici, když v testech zaznamenal mnohem lepší hodnoty než ostatní jezdci. Neshody v týmu a také Eddieho veřejná frustraci z toho, že se vůz dostatečně nevyvíjí znamenaly to, že jeho kontrakt nebyl prodloužen. S týmem ještě dokázal jednou vystoupat na pódium, stalo se tak při Grand Prix Itálie. Na další sezónu se měl vrátit do týmu Jordan, finanční problémy týmu ale nakonec znamenaly, že z dohody sešlo. Byl spojován také s Minardi, místo toho ale ohlásil konec kariéry ve Formuli 1.
Kariéra po Formuli 1 24. července 2003 byl Irvine zatčen, když řídil skútr rychlostí více než 30 mph skrze Hyde Park a neměl přitom řidičský průkaz ani pojištění.
Irvine hrál v roce 2004 v komedii The Prince and Me, kde sehrál sebe samotného.
Již před vstupem do Formule 1 byl milionářem díky svým investicím. Irvine údajně vlastní přes 40 nemovitostí po celém světě. Podle Sunday Times Rich List, publikovaném v dubnu 2006, byl Irvine pátým nejbohatším člověkem v Severním Irsku, jeho majetek se šplhal asi k 160 milionům liber.
Je také vlastníkem Eddie Irvine Sports, provozující bazén, fotbalové hřiště, paintball, snooker a závodní dráhu v Bangoru, nedaleko jeho rodného Conligu.