náhled|Státní znak ČLR patří ke znakům vytvořeným podle vzoru znaku Sovětského Svazu Čínská lidová republika (ČLR) se řadí mezi socialistické republiky řízené jedinou politickou stranou, v tomto případě Komunistickou stranou Číny (KSČ). V jejím čele stojí generální tajemník ústředního výboru KSČ. Státní moc v ČLR je v rukou KSČ, Státní rady ČLR a jejích provinčních a místních reprezentantů. Stát využívá interní publikace, tajné dokumenty zpravodajské agentury Sin-chua, jež jsou obdobou amerických President’s daily brief, jež jsou doručovány podle stupně utajení daných informací většině oficiálních představitelů. Ty představují hlavní zdroj informací o společnosti.
ČLR se skládá z 22 provincií (mimo nárokovanou provincii Tchaj-wan), 4 přímo spravovaných měst, 5 autonomních oblastí a 2 zvláštních administrativních oblastí (Hongkong a Macao), spadajících do systému Jedna země, dva systémy.
Ekonomická zpravodajská jednotka spadající pod týdeník The Economist klasifikuje ČLR jako autoritářský režim.
Charakteristika Každý místní úřad má stejnou pravomoc jako místní představitel a představitel příslušného úřadu nebo ministerstva na vyšší úrovni. Voliči volí členy národního výboru (People’s Congress) v jednotlivých okresech. Tyto národní výbory pak mají v jednotlivých okresech odpovědnost za dohled nad místní radou a volí členy do provinčního (nebo městského v případech nezávislých obcí) národního výboru (Provincial/Municipal People’s Congress). Provinční národní výbory následně volí členy Všečínského shromáždění lidových zástupců (), který se schází v Pekingu každý rok v březnu. Výbor vládnoucí Komunistické strany Číny hraje na každé úrovni velkou roli při následném výběru vhodných kandidátů pro volby do daného národního výboru a do vyšších úrovní.
Prezident Číny, jako hlava státu, má reprezentativní roli v rámci Všečínského shromáždění lidových zástupců. Premiér Číny je předseda vlády, předsedá Státní Radě () složené ze čtyř vicepremiérů, ministrů a předsedů komisí. Generální tajemník Komunistické strany Číny má pravomoc nad státem a vládou. Úřady prezidenta, generálního tajemníka a předsedu Ústřední vojenské komise () zastává od roku 1993 jedna osoba, která získává de iure a de facto moc nad zemí.
Velikost čínské populace, geografická rozlehlost a sociální diverzita brání pokusům vládnout z Pekingu. Ekonomické reformy z 80. Let, převedení značného množství pravomocí centrální vlády na vlády regionální společně se silným zájmem lokálních komunistických představitelů na obohacení se způsobily problémy pro vládu uplatnit svou autoritu v regionech. Politická moc se z osobní moci stala více institucionální, podstatně více než jak tomu bylo za prvních čtyřiceti let vlády komunistické strany. Například Teng Siao-pching, který nikdy nebyl generálním tajemníkem, prezidentem, ani premiérem Číny byl deset let hlavním představitelem Číny. Dnes je autorita čínských lídrů založena především na institucionální bázi. Hongkongský incident zmizelých prodavačů knih znepokojil veřejnost zjištěním, že politické soupeření nejvyšších reprezentantů uvnitř strany stále dominuje Čínskou politiku.
Nejvyšší Čínští představitelé musí tedy pro přijetí nových zákonů získat podporu mezi členy strany, lokálními a regionálními politiky, vlivnými osobami, které ve straně nejsou, a nakonec celého obyvatelstva. Mínění většiny populace bývá často ale ovládáno díky kontrole informací v zemi. Komunistická strana považuje momentální stav (k r. 2021) v Číně za prvotní fázi socialismu. Mnoho čínských a zahraničních pozorovatelů ale předpokládá, že komunistická strana přechází ze systému, ve kterém veřejný sektor ovládá většinu ekonomiky do systému, kde privátní ekonomika hraje čím dál významnější roli. Privatizace bydlení a zvýšená svoboda ve výběru vzdělání a zaměstnání značně oslabují roli “pracovního systému”, který byl základní buňkou komunistické strany sloužící ke kontrole obyvatelstva. Čínská značná sociální, kulturní a ekonomická diverzita vedla k zvýšené různorodosti politiky na lokální a regionální úrovni.
Důsledky sociálních, kulturních a politických reforem, stejně jako ekonomické důsledky reforem trhu vytvořily rozpory uvnitř Čínské společnosti. Někteří čínští vědci jako Zhou Tianyong, více ředitel pro výzkum školy komunistické strany od 5. dubna 2005 tvrdí, že postupná reforma, (společně s potlačením příliš rychlých reforem) během dalších 20 let bude nutná pro zamezení vzniku Číny s dominantní střední třídou. Někteří Číňané se dívají zpět na kulturní revoluci a obávají se, že komunistická strana by mohla ztratit kontrolu v zemi kvůli domácím nepokojům. Proto dochází k zavedení systému monitoringu obyvatelstva, aby zamezila zvyšujícím se požadavkům na změnu politického systému.
Typologie Čínská komunistická strana nazývá čínský systém „socialistickou poradní demokracií“. Podle článku v teoretickém časopise Qiushi z Komunistické strany „Poradní demokracie byla vytvořena KSČ a čínským lidem jako forma socialistické demokracie. Představuje nejen závazek k socialismu, ale přináší politické a kulturní tradice Číny „Nejen, že představuje závazek k organizačním zásadám a způsobu vedení demokratického centralismu, ale také potvrzuje roli široké veřejnosti v demokracii. Také představuje závazek k vedení KSČ, ostatním politickým stranám, organizacím a lidem všech etnických skupin a všech sektorů společnosti. Podle úvodníku China Today [je zapotřebí lepší zdroj] „Poradní demokracie zaručuje širokou a efektivní účast v politice prostřednictvím konzultací prováděných politickými stranami, lidovými kongresy, vládními ministerstvy, výbory ČLPPS, národními organizacemi, komunitami a sociálními organizacemi“. V roce 2012 Li Changjian, člen Národního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění (ČLPPS), nejvyššího čínského politického poradního orgánu, uvedl, že v čínské politické reformě by se měla stát prioritou poradní demokracie. Významným rysem socialistické poradní demokracie je konzultace s různými odvětvími za účelem dosažení maximální shody. Volby jsou však také součástí socialistické poradní demokracie, přestože Čínská lidová republika je často Západem kritizována za to, že volby nemá. Tato chyba pravděpodobně pramení z neporozumění volebnímu systému ČLR. Na volbách se však nesmí podílet žádné významné legální politické opoziční skupiny.
Komunistická strana Čínská komunistická strana (, CPC), jež čítá 90 milionů členů, nadále dominuje v uskupení čínské vlády. V obdobích poměrné liberalizace měl vliv obyvatelstva a samotných uskupení mimo složení oficiální komunistické strany, tendenci narůstat zvláště v ekonomické oblasti. V rámci řízené ekonomiky musel mít každý státní podnik vlastní stranický výbor. Zavedení tržní ekonomiky poté znamená, že nynější existující ekonomické instituce fungují, buď s omezenou mocí komunistické strany, anebo naopak se značným vlivem.
Nicméně ve všech vládních institucích Čínské lidové republiky hájí stranické výbory na všech úrovních administrativy, silnou a stěžejní roli. Dohled centrální komunistické strany je nejpřísnější v ústředních vládních úřadech a městských ekonomických, průmyslových, kulturních prostředích; je však značně mírnější vůči vládě a straně ve venkovských oblastech, kde žije většina obyvatel pevninské Číny. Nejdůležitější zodpovědností Čínské komunistické strany je výběr a podpora kádrů. Komunistická strana rovněž dozírá, zda je dodržována stranická a státní politika řízení, a také, že nestraníci nevytvářejí samosprávné organizace, které by mohly zpochybnit vládu strany. Obzvláště důležité je vedení malých skupin, které koordinují činnost různých agentur. Není žádná úmluva, že vládní výbory mají alespoň jednoho nestraníka, členství ve straně je jednoznačnou podporou povýšení a rovněž tak účasti na rozhodujících politických jednáních.
Ústavně nejvyšším orgánem strany je stranický kongres, který by se měl scházet nejméně jednou za pět let. Přičemž od dob kulturní revoluce, kdy byla zasedání nepravidelná, se nyní již opakují ve stejném období. Strana volí Ústřední výbor a hlavní mocenské orgány, jež jsou součástí ústředního výboru.
Mezi hlavní mocenské orgány komunistické strany patří:
Generální tajemník, který je úředně nejvýše postaveným ve straně a obvykle také nejvyšším čínským vůdcem. Politbyro, skládající se z 22 řádných členů (zahrnující i členy stálého výboru politbyra). Stálý výbor politbyra, jež je nejmocnějším rozhodovacím orgánem v Číně. Od roku 2020 čítá sedm členů. Sekretariát, hlavní administrativní mechanismus Čínské komunistické strany, v jehož čele stojí generální tajemník. Ústřední vojenská komise. Ústřední disciplinární inspekční komise, která má na starosti odstranění korupce a možnosti zneužití mezi stranickými kádry.
Vláda Primárními orgány státní moci jsou Všečínské shromáždění lidových zástupců (VSLZ), prezident a Státní rada. Členy Státní rady jsou premiér, proměnlivý počet vicepremiérů (nyní čtyři), pět státních radních a 29 ministrů a předsedů komise Státní rady. V 80. letech došlo k pokusu o oddělení stranických a státních funkcí, kdy strana rozhodovala o obecné politice a stát ji uskutečňoval. Pokus byl opuštěn v 90. letech s výsledkem, že politické vedení státu je zároveň předsednictvo strany, čímž došlo k vytvoření jediné centralizované moci.
Současně existuje úmluva, že stranické a státní úřady jsou odděleny na jiných úrovních, než je ústřední vláda, a je neslýchané, aby byl výkonný ředitel na nižší než národní úrovni tajemníkem strany. Mezi speciální případy patří administrativní oblasti Hongkong a Macao, kde komunistická strana není součást vládního systému, a autonomní regiony, kde je generální ředitel typicky členem místní etnické skupiny, zatímco generální tajemník strany není místní a obvykle je to Chan.
Podle ústavy Číny je VSLZ nejvyšším orgánem státní moci v Číně. Schází se každoročně na dobu přibližně dvou týdnů, aby přezkoumalo a schválilo hlavní nové politické směry, zákony, rozpočet a hlavní personální změny. Většinu právních předpisů v Číně přijímá Stálý výbor Všečínského shromáždění lidových zástupců (SVVSLZ). Většina iniciativ je předložena SVVSLZ k posouzení Státní radě po předchozím schválení Stálým výborem politbyra Komunistické strany. Ačkoli VSLZ obecně schvaluje politiku a personální doporučení Státní rady, VSLZ a jeho stálý výbor stále více prosazuje svou roli národního zákonodárce a dokázal vynutit revize některých zákonů.
Místní vláda Čínská vláda je strukturována do čtyř různých úrovní. Vzhledem k tomu, že obyvatelé vesnic (většinou kolem sta rodin) nejsou považováni za součást hierarchie, operuje čínská vláda na úrovni městyse, kraje, prefektury nebo obce a provincie. Každá úroveň v hierarchii odpovídá za dohled nad prací prováděnou na nižších úrovních ve správních vrstvách. Na každé úrovni jsou dva důležití úředníci. Jako tvůrce politiky působí člověk, který představuje Komunistickou stranu Číny. Hovorově se tento člověk označuje jako šéf strany nebo tajemník strany. Tuto osobnost jmenují jejich nadřízení. Předseda místní lidové vlády je teoreticky volen lidmi. Tento člověk se obvykle nazývá guvernér, starosta nebo smírčí soudce, v závislosti na úrovni, a jedná podle zásad a většiny slavnostních povinností. Toto rozlišení se vyvinulo do systému, kde má vždy přednost stranický tajemník před vůdcem lidové vlády.