Hiranjagarbha (v dévanágarí हिरण्यगर्भ, „zlaté vejce“)též překládáno jako „zárodek“, „děloha“, „embryo“ nebo „dítě“ je v hinduismu prvotní hybatel a zdroj veškerého stvoření, spojovaný se Sluncem a prvotními vodami, v kterém je celé stvoření zároveň obsaženo. Často je ztotožňováno s různými božstvy, která jsou chápána jako stvořitelé a vládci vesmíru – např. v Rgvédu (kde je poprvé zmiňováno), s Pradžápatim, v pozdějších textech s Brahmou, ale také s Višnuem a Šivou. Motiv kosmického vejce, z kterého je stvořen svět, se objevuje v mnoha světových mytologiích.
Podle Šatapatha brahmány existovaly na počátku jen Ápah („Vody“), které toužily po plození, a tak zahořely žárem (tapas) a daly vzniknout zlatému vejci. To rok plulo na Vodách, než z něj vznikl Pradžápati, který stvořil svět. Podle Čhándógjópanišady se počáteční To stalo vejcem, které po roce prasklo a rozdělilo se na dvě poloviny. Ze stříbrné vznikl pozemský svět, ze zlaté svět nebeský. Z blány bílku pak vznikly hory, z blány žloutku mlha a oblaka, ze žilek řeky, z tekutiny moře a také Áditjové včetně Súrji („Slunce“). Podle Mrgéndra-ágamy je skořápka vejce hranicí Vesmíru, která se nachází za temným oceánem garbhoda.
Odkazy Poznámky
Reference
Kategorie:Hinduistická božstva Kategorie:Indická mytologie Kategorie:Stvořitelská božstva Kategorie:Mýty o stvoření světa