Koncept rovných vzdělávacích příležitostí poukazuje na to, že by ve vzdělávání měla existovat rovnost příležitostí. Každý má zde zajištěný spravedlivý a rovný přístup ke kvalitnímu vzdělání bez ohledu na sociální původ, rasu, pohlaví nebo náboženství a lidé dosahují úspěchu ve vzdělávání podle svých snah a schopností, zdarma a bez jakékoli formy diskriminace.

K hlavním charakteristikám rovných vzdělávacích příležitostí patří: Spravedlivá distribuce vzdělání všem podle možností a schopností Zajištění vysoce kvalitního vzdělání pro všechny Ohled na individuální potřeby každého žáka Šance na studium stejné pro všechny se stejnými schopnostmi a motivacemi studovat Školy umí zohledňovat a efektivně reagovat na různé vzdělávací potřeby žáků.

Klasické teorie teorie jazykových kódů Basila Bernsteina: Nerovnost šancí je ovlivněna odlišným způsobem komunikace používaným příslušníky jednotlivých sociálních vrstev: Omezený jazykový kód (nižší socioekonomická vrstva) – omezená slovní zásoba, krátké a gramaticky jednoduché věty, primitivní syntax apod. Rozvinutý kód (střední a vyšší socioekonomická vrstva) – velká slovní zásoba, správné používání cizích slov, gramatická správnost, propracovaná syntaktická stavba apod. teorie kulturního kapitálu Pierra Bourdieu: Kulturní kapitál = kulturní zdroje, které jedinec získal v rámci výchovy a které mají následně vliv na sociální rozvrstvení (např. počet knih v domácnosti…) Coleman Report Jamese Colemana: Tzv. Colemanova zpráva (1966) tvrdí, že sociální a rodinné zázemí má hlavní vliv na výsledky dítěte ve škole a na jeho další profesní kariéru.

Tři přístupy k rovným vzdělávacím příležitostem Historický vývoj konceptu rovných vzdělávacích příležitostí.

rovnost přístupu – zajištění všem formální přístup ke vzdělávání bez vylučování kohokoliv rovnost podmínek – přístup k rovnocennému vzdělání stejné kvality rovnost výsledků – existence jistého minima, kterého by měli všichni dosáhnout na konci vzdělávání

Selektivnost v různých stupních vzdělávání Žáci vstupují do vzdělávacího systému nejen s určitými vrozenými dispozicemi, ale i z různého sociálního prostředí, v němž vyrůstají. To ovlivňuje, jak obtížné pro ně studium bude a jakých výsledků budou dosahovat. Nejvíce je selektivnost vnímána na úrovních přestupů do různých stupňů vzdělávání.

Víceletá gymnázia – o studium svých dětí na víceletých gymnáziích mají zájem především rodiče s vyšším sociálně-ekonomickým statusem a jsou ochotni vynaložit více energie, aby bylo dítě na takovou školu přijato. Přechod na střední školy – nejen intelektuální předpoklady, ale i ambice a dispozice rodiny, a nabídka škol v daném místě. Přechod do terciárního vzdělávání – nerovnosti vyplývají především z výběru předchozího vzdělání a z rodinného zázemí, odkud student pochází.

Inkluze a žáci se speciálně vzdělávacími potřebami V České republice se o rovném vzdělávání hovoří především v souvislosti s tzn. inkluzivním vzděláváním (vzdělávání, které je rovné pro všechny).

Typické znaky inkluze

spravedlivý přístup participace všech respekt k odlišnostem

Výhody inkluze Inkluze nemusí být prospěšná jen znevýhodněným skupinám dětí (faktory jako např. rasa, náboženství, pohlaví, etnická příslušnost, zdraví nebo socioekonomické zázemí rodiny), ale může být obohacující oboustranně:

učení se úctě k druhým lidem a jejich životu respektování rovnoprávného přístupu ke všem vnímání odlišností jako přirozené a samozřejmé

Rizika inkluze Riziko přichází v případě, že škola neumí se znevýhodněnými skupinami žáků správně zacházet.

Inkluze v českém zákoně V České republice upravuje inkluzivní vzdělávání novela školského zákona č. 561/2004 Sb. spolu s vyhláškou č. 27/2016 Sb, která vešla v platnost 1. 9. 2016. Novela hovoří o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů nadaných a jejich podpoře prostřednictvím podpůrných opatření: „Dítětem, žákem a studentem se speciálními vzdělávacími potřebami se rozumí osoba, která k naplnění svých vzdělávacích možností nebo k uplatnění nebo užívání svých práv na rovnoprávném základě s ostatními potřebuje poskytnutí podpůrných opatření. Podpůrnými opatřeními se rozumí nezbytné úpravy ve vzdělávání a školských službách odpovídající zdravotnímu stavu, kulturnímu prostředí nebo jiným životním podmínkám dítěte, žáka nebo studenta. Děti, žáci a studenti se speciálními vzdělávacími potřebami mají právo na bezplatné poskytování podpůrných opatření školou a školským zařízením.“ (§ 16).Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání spolu s vyhláškou 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných. Do skupiny žáků se speciálně vzdělávacími potřebami se řadí také nadaní žáci, žáci cizinci a dětí s odlišným mateřským jazykem.

Rovné vzdělávací příležitosti v legislativě a dokumentech Vzdělání je považováno za základní lidské právo a každá legitimní vláda má za povinnost jej chránit, prosazovat a hnát vpřed. Téma rovných vzdělávacích příležitostí je proto přirozeně ukotveno v řadě mezinárodních smluv a dokumentů.

Deklarace lidských práv (OSN, 1948, 1/26) – každý má právo na vzdělání a alespoň v počátcích by mělo být vzdělání bezplatnéOSN (1948). Deklaraci lidských práv. Dostupné z: https://www.osn.cz/wp-content/uploads/2015/03/umluva-o-pravech-ditete.pdf Úmluva proti diskriminaci ve vzdělávání (UNESCO, 1960) – nikdo nesmí být ve vzdělávání diskriminován na základě rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženského vyznání, politického nebo jiného názoru, národního nebo sociálního původu, ekonomických podmínek nebo narození. Úmluva o právech dítěte (OSN, 1989) – Státy zavázané touto smlouvou mají povinnost například zajistit pro všechny děti bezplatné a povinné základní vzdělání, podněcovat rozvoj různých forem středního vzdělání a zpřístupňovat vzdělání vysokoškolské nebo zavádět zabezpečení účinného přístupu postiženého dítěte ke vzdělání.OSN (1989). Úmluva o právech dítěte. Dostupné z: https://www.osn.cz/wp-content/uploads/2015/03/umluva-o-pravech-ditete.pdf

V ČR je rovný přístup ke vzdělávání všech dětí garantován Ústavou ČR, Úmluvou o právech dítěte, zákony a činností odpovědných orgánů a institucí.ČŠI (2014).  Rovný přístup ke vzdělávání v České republice: situace a doporučení. Dostupné z: http://www.vyzkum-mladez.cz/zprava/1432571599.pdf

Reference

Kategorie:Pedagogika