János (Johann) hrabě Forgách (János / Johann gróf / Graf Forgách de Ghymes et Gács) (24. října 1870, zámek Halič, Rakousko-Uhersko – 25. září 1935, Budapešť, Maďarsko) byl rakousko-uherský diplomat. Díky šlechtickému původu a znalosti několika jazyků se vypracoval mezi vlivné osobnosti rakousko-uherské zahraniční politiky před první světovou válkou. Zastával funkci vyslance v několika zemích,Die Hochburg des Hochadels. Aristokratie und Diplomatisches Korps der Habsburger-monarchie im 19. und frühen 20. Jahrhundert in: Historia scribere 07/2015; Univerzita Innsbruck, 2015; s. 394 dostupné onlinePřehled diplomatických zastoupení Rakouska a Rakouska-Uherska in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 7–36 dostupné onlinedostupné online po zániku monarchie žil v soukromí.
Životopis náhled|vlevo|János Forgách s manželkou Gabrielou Pocházel z uherského šlechtického rodu uváděného též pod jménem Forgács, kterému od roku 1640 náležel titul hrabat.Rodokmen rodu Forgáchů na webu euweb.cz dostupné online Narodil se na slovenském zámku Halič, který byl dlouhodobým rodovým sídlem. Byl druhorozeným synem českého a moravského místodržitele Antona Forgáche (1819–1885), matka Florentina, rozená Ederer (1843–1922), pocházela z Prahy.KLEČACKÝ, Martin: Slovník představitelů politické správy v Čechách v letech 1849–1918; Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky; Praha, 2020; s. 172 ISBN 978-80-88304-18-0Rodina Antona Forgáche na webu geni.com dostupné online János vstoupil do diplomatických služeb v roce 1891 a k poměrně rychlé kariéře byl předurčen jazykovým nadáním – hovořil plynně německy, maďarsky, francouzsky a anglicky. Začínal na nižších postech v Bukurešti, Petrohradu, Haagu a Istanbulu, z Turecka zároveň v roce 1903 dočasně vedl generální konzulát v Sofii. V letech 1904–1905 byl velvyslaneckým radou v ŘíměJahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1905; Vídeň, 1905; s. 45 dostupné online a poté v letech 1905–1907 vyslancem v Brazílii.Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1906; Vídeň, 1906; s. 43 dostupné onlineHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1906; Vídeň, 1906; s. 250 dostupné online Po návratu do Evropy byl v letech 1907–1911 vyslancem v SrbskuJahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1908; Vídeň, 1908; s. 50 dostupné onlineHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 250 dostupné online a poté v letech 1911–1913 v Sasku.Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1913; Vídeň, 1913; s. 53 dostupné onlineHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1912; Vídeň, 1912; s. 280 dostupné online I když vyslanecký post v Drážďanech nebyl v celkovém kontextu nijak důležitý, za vlády Františka Josefa platilo, že byl obsazován oblíbenci císařského dvora a znamenal předstupeň k dalšímu kariérnímu postupu. V letech 1913–1917 byl Forgách II. sekčním šéfem na ministerstvu zahraničí ve Vídni.Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1914; Vídeň, 1914; s. 38 dostupné online Odvolán byl v lednu 1917 poté, co nově jmenovaný ministr zahraničí Otakar Černín odmítl spolupracovat s diplomatem, jemuž byl dříve podřízen. Forgách se do diplomatických služeb vrátil na jaře 1918 a do konce první světové války vedl diplomatickou misi na Ukrajině. Po rozpadu monarchie žil v soukromí.
Majetkové poměry a rodina náhled|vlevo|Zámek Halič (dnes Slovensko), sídlo rodiny Forgáchů v 17.–19. století Po otci byl vlastníkem rozsáhlých pozemků v Horních Uhrách, v Novohradské župě mu patřilo téměř 7.000 hektarů půdy,KOBLASA, Pavel: Uherská šlechta v nových časech; České Budějovice, 2011; s. 26 ISBN 978-80-254-9315-1 hlavní rodové sídlo Halič ale přešlo v roce 1898 na spřízněný rod Wenckheimů.Historie zámku Halič dostupné online
V roce 1908 se v Budapešti oženil s Gabrielou Lovassyovou de Szakál (1889–1972), dcerou důstojníka a velkostatkáře Ference Lovassyho (1862–1915).Rodina Ference Lovassyho na webu geni.com dostupné online Gabriela (zvaná Ella) byla později c. k. palácovou dámou.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 333 dostupné online Měli spolu tři děti, dcery Elisabeth (1909–1946) a Johannu (1911–1993) a syna Antona (1915–1977).Rodina Jánose Forgáche na webu geni.com dostupné online
Jeho sestra Klotylda (1867–1957) byla manželkou barona Erwina Rosznera (1852–1928), guvernéra v Rijece a později ministra uherské vlády.Klotylda Forgáchová na webu geni.com dostupné online
Tituly a ocenění Ve funkci vyslance v Srbsku obdržel v roce 1910 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 242 dostupné online V diplomatických službách získal řadu ocenění v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.Přehled řádů a vyznamenání Johanna Forgáche in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1916; Vídeň, 1916; s. 39 dostupné onlinePřehled řádů a vyznamenání Johanna Forgáche in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1916; Vídeň, 1916; s. 303 dostupné online Jako majitel velkostatků v Uhrách byl také členem uherské Sněmovny magnátů.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 1125 dostupné onlineKOBLASA, Pavel: Uherská šlechta v nových časech; České Budějovice, 2011; s. 18 ISBN 978-80-254-9315-1
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1915) 60x60pixelů velkokříž Řádu Františka Josefa (1908) 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu (1904) 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1897)
Zahraničí 60x60pixelů velkokříž Řádu italské koruny (Itálie) 60x60pixelů Řád svatého Sávy I. třídy (Srbsko) 60x60pixelů velkokříž Řádu Albrechtova (Sasko) 60x60pixelů Řád Medžidie II. třídy (Osmanská říše) 60x60pixelů Řád svaté Anny II. třídy (Rusko) 60x60pixelů Řád sv. Stanislava II. třídy (Rusko) 60x60pixelů důstojník Řádu rumunské koruny (Rumunsko) 60x60pixelů důstojník Řádu dubové koruny (Lucembursko) 60x60pixelů důstojník Řádu nizozemského lva (Nizozemsko) 60x60pixelů Domácí řád Albrechta Medvěda (Anhaltsko) 60x60pixelů Vévodský sasko-ernestinský domácí řád (Sasko)
Odkazy Reference
Literatura CLARK, Christopher: Náměsíčníci. Jak Evropa v roce 1914 dospěla k válce (The Sleepwalkers. How Europe Went to War in 1914); Londýn, 2012 (Praha, 2014; český překlad Zdeněk Hron) 669 s. ISBN 978-80-906242-7-6 KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012; 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1 SKŘIVAN, Aleš: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; 509 s. ISBN 978-80-278-0059-9
Kategorie:Diplomaté Rakouska-Uherska Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Uherští šlechtici Kategorie:Tajní radové Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Členové Sněmovny magnátů Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Nositelé Řádu Františka Josefa Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu Albrechtova Kategorie:Nositelé Řádu Medžidie Kategorie:Nositelé Řádu svatého Sávy Kategorie:Nositelé Řádu italské koruny Kategorie:Nositelé Řádu rumunské koruny Kategorie:Nositelé Řádu dubové koruny Kategorie:Nositelé Řádu nizozemského lva Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Nositelé Řádu svatého Stanislava Kategorie:Nositelé Domácího řádu Albrechta Medvěda Kategorie:Nositelé Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu Kategorie:Narození 24. října Kategorie:Narození v roce 1870 Kategorie:Narození v Haliči (okres Lučenec) Kategorie:Úmrtí 25. září Kategorie:Úmrtí v roce 1935 Kategorie:Úmrtí v Budapešti Kategorie:Muži Kategorie:Forgáčové z Gýmeše