Opevnění Českých Budějovic začalo vznikat ve 13. století se založením města, které bylo opakovaně napadáno Vítkovci. K dokončení první gotické fáze (hlavní hradba s baštami a branami) došlo kolem roku 1300, ve 14. století následovala nižší parkánová (vnější) hradba a především v 15. století masivní obranné věže. Průběžně docházelo k posilování městských bran, které se v renezanční fázi (16. století) dočkaly barbakánů. Východní a jihovýchodní část města posílila terciární hradba. Opravy hradeb po požáru v 17. století probíhaly zároveň se stavbou barokního opevnění – ravelinů – zapojujícího do obrany města těžké palné zbraně. V 19. století a počátkem 20. docházelo k rozsáhlému bourání gotických věží a bran. To vyvolávalo třenice mezi německou radnicí a Čechy, kteří památky vnímali jako část vlastního kulturního dědictví a jejich demolici považovali za vandalizmus.
Přírodní bariéry
České Budějovice byly založeny při soutoku řek Vltavy a Malše, které vytvářely přirozenou bariéru ze západní a jihozápadní strany. Mlýnská stoka, chránící město z východu až severu, pravděpodobně v tomto úseku protéká upraveným bočním ramenem Malše, které bylo dále posíleno vodou Dobrovodského a Vráteckého potoka. Jižně od města byl do obranných struktur za vrcholného středověku zapojen i Krumlovský rybník.
Městské brány
Městské hradby se otevíraly trojicí hlavních bran (Pražskou, Svinenskou a Rožnovskou), menší Rybářskou branou a dále Solní brankou, která nebyla dimenzovaná na průjezd povozů. Vsazeny byly do hlavní (nejstarší a nejvyšší) městské hradby. Vzhled a rozměry těchto bran se od jejich vzniku v důsledku stavebních úprav několikrát změnily. Jejich původní podoba a přesná data založení nejsou známá. Hlavní brány patřily k nejčasněji odstraněným hradebním prvkům, zanikly kolem poloviny 19. století.
Pražská brána
Uzavírala město ze severu, stála při severním ústí současné Krajinské třídy u Mlýnské stoky, kterou překlenovala padacím mostem. Pravděpodobně existovala již na přelomu 13. a 14. století, první písemná zmínka pochází z roku 1335. Původně 9,5 metrů dlouhá gotická část byla později prodloužena, brána renezančně upravena, doplněna o 45 metrů dlouhý barbakán se samostatnou menší renezanční branou. Předbraní za éry baroka posílily samostatné raveliny.
Svinenská brána
Umožňovala spojení směrem na Trhové Sviny a Vídeň, stála při západním ústí současné ulice Karla IV. u Mlýnské stoky překlenované padacím mostem. Vznikla patrně koncem 13. století a byla opakovaně přestavována, především z důvodu škod způsobených požáry 1526 a 1641. V období renezance bylo doplněno předbraní s podkovovitým barbakánem a menší branou. Barokní úpravy do ochrany brány zapojily raveliny.
Rožnovská brána
Spojovala město s Rožnovem (Stradonicemi), Českým Krumlovem a Lincem. Stála na jižním ústí současné ulice Dr. Stejskala na nábřeží Malše, jejíž koryto bylo překlenuto zčásti padacím mostem a zčásti stabilním Zlatým mostem. Vznikla koncem 13. století, ve 14. století prošla přestavbou, v ose průjezdu byla prodloužena a věž výrazně zvýšena. Přestavována byla i v 15. a 16. století. Na jejich přelomu měla podobu mohutného tříposchoďového hranolu. Předbraní získalo v 16. století podobu obloukovitého barbakánu s přístupem po hrázi Krumlovského rybníka. Stavební úpravy podstoupila i v 17. a 18. století, došlo mimo jiné ke snížení a doplnění barokního opevnění k přístupové cestě kolem rybníka.
Gotické opevnění náhled|Vysoká hlavní hradba s Klínovitou baštou, před ní mladší parkánová hradbafoto: Johann Rundensteiner, ~1900 Původní gotické opevnění města vznikalo ve třech fázích. Nejprve se vystavěla hlavní hradba zpevněná poloválcovými baštami, následovala nižší parkánová hradba s nižšími otevřenými hranatými baštami a nakonec byly doplněny vysoké (většinou hranolové) hradební věže. Tomuto schématu se vymykalo provedení v oblasti Dominikánského kláštera, kde byl parkán zúžený a bašty jej prakticky vyplňovaly. Šlo například o tzv. Polygonální baštu, hranolovou Pergulu a částečně Klínovitou baštu, z jejíž v zásadě půlkruhové základny vybíhal směrem z města břit, který měl zvyšovat odolnost proti palným zbraním. Ze samostatných věží se vymykal pozdně gotický válcový Rauscher.
1. vlna – hlavní hradba První fáze stavebních prací se týkala výstavby hlavní hradby a bran. Probíhala pravděpodobně od založení města (před rokem 1265) do přelomu 13. a 14. století. V 70. letech 13. století patrně nebyl prstenec hradeb uzavřený, o čemž svědčí opakované nájezdy Vítkovců. Tažení Albrechta I. Habsburského v roce 1304, které se městu vyhnulo, nasvědčuje dokončení hradeb před tímto datem.
Hlavní hradební zeď dosahovala výšky 7 metrů a síly 1,6 metru. Lokálně mohla být vyšší, některé údaje hovoří až o 6 sázích, což odpovídá téměř 11 metrům. Hradbu zpevňovaly poloválcové bašty vystupující směrem ven a ze strany města oploštělé. Je možné, že alespoň některé z těchto bašt nebyly původně směrem k městu uzavřené a k dozdění došlo až během dalších vln stavebních úprav. V některých úsecích dosahovalo rozpětí bašt pouze 30 metrů. V 17. století obsahovala hlavní hradba 28 věží (včetně bran).
2. vlna – parkánová hradba Vznik vnější (nižší, parkánové) hradby je obtížné přesně datovat. Písemné prameny uvádějí výdaje na opravy parkánu již v roce 1335, ale dosavadní archeologické průzkumy dokládají ojedinělý nález ze 14. století; většina dokladů spadá do století 15. Parkánová hradba původně dosahovala výšky muže, později byla zvyšovaná. Bašty parkánové hradby byly původně nízké, dovnitř otevřené, čtyřhranné nebo polygonální a nezastřešené. Případného zastřešení, uzavření nebo zvýšení se dočkaly až při pozdějších stavebních úpravách.
Existují nepřímé doklady a indicie, které naznačují, že území uzavřené hradbami bylo původně menší a k jeho rozšíření došlo v severní a severozápadní části města až v letech 1327–1335. Špitální areál u svatého Václava je totiž v roce 1327 uváděn před městem, zatímco v roce 1335 na území města. Následně Jan Lucemburský odpustil městu platby daní; vybrané prostředky byly použity k opravám hradeb.
3. vlna – samostatné věže Od konce 14. století, patrně v důsledku husitské revoluce, byla obranyschopnost města zvyšována doplněním původních hradebních bašt (zasazených ve zdivu) o vyšší samostatné věže. Ty byly umístěny v parkánu a s výjimkou jediné šlo o hranolové stavby s výškou kolem 20 metrů. Válcová věž Rauscher vznikla jako poslední na konci gotické éry. Nejvyšší ze samostatných věží s 26,7 metry byla Břidlicová věž (Schifferturm).
Renezanční opevnění náhled|Pražská brána (hranolová věž v pozadí vlevo) s renezančním barbakánem Vlnu stavebních prací na počátku 16. století iniciovala povodeň v roce 1512, která opevnění poškodila. Krom oprav došlo k významnému posílení hradebního systému.
terciární hradba V úseku od Rabenštejnské věže (po směru hodinových ručiček) po Rožnovskou bránu vznikl před korytem Mlýnské stoky třetí pás hradeb (zhruba v polovině šíře současných Sadů). Tuto zeď zpevňovaly půlkruhové a polygonální dovnitř otevřené bašty připravené pro použití palných zbraní.
Brány a barbakány Do konce první poloviny 16. století byla posílena předbraní stavbou podkovovitých nebo kruhových barbakánů s vlastními barbakánovými branami. V barbakánu Pražské brány vznikly domky a obchůdky. Všechny tři hlavní městské hradby v 16. století zaznamenaly významnější přestavby.
Barokní opevnění náhled|vlevo|Schematizované barokní raveliny a Krumlovský rybník na mapě schwarzenberských panství z roku 1711 Práce v 17. století inicioval velký požár města v roce 1641, který poškodil existující systém opevnění včetně Pražské a Svinenské brány. Krom oprav došlo i na moderní prvky připravující město na nové způsoby boje. Práce probíhaly mezi lety 1641 a 1666 a na starost je měli stavitelé Francesco Canevale a Giovanni Cipriani.
Před renezanční hradbou (v místě současného parku Sady) vznikly nové vodní příkopy a trojboké a pětiboké barokní raveliny určené k palbě z těžkých zbraní. Umístěny byly v okolí barbakánu Pražské brány (dnes okolí křižovatky Na Sadech × 28. října), v oblouku současné ulice Na Sadech u Polikliniky sever a Besedy, v oblouku současné ulice Na Sadech u křižovatky s Rudolfovskou, v okolí barbakánu Svinenské brány (širší okolí současného meteorologického sloupu na Senovážném náměstí), na severním konci současné Dukelské ulice (dřevěné pódium Leninových sadů až po severní část budovy Jihočeského muzea), před Zlatým mostem (mezi sochou Panny Marie Budějovické a současným Justičním palácem, tehdy Krumlovským rybníkem). Dvojici ravelinů umístili stavitelé také na Sokolský ostrov. Poslední se nacházel v jižní části současného školního areálu na Husově třídě poblíž domu U Zelené ratolesti. Ke konci fáze stavby barokního opevnění byla opravena i zanedbaná a za tragických okolností zřícená bašta Teufelsturm.
Kvalita a údržba V některých úsecích nedosahovalo hradební zdivo dostatečné kvality. Již v roce 1390 je doloženo stržení několika set metrů hradebního prstence a jeho přestavba. Jako problematická se ukázala též hradba v oblasti současného divadla, při jehož stavbě se počítalo s jejím využitím jakožto jedné ze stěn nové budovy. Bylo však zjištěno, že zdivo v tomto úseku je nižší kvality, skládá se z menších kamenů spojených nekvalitní maltou a je prakticky bez základů. Muselo být proto odstraněno. V důsledku nedostatečné údržby se v 16. století zřítila jedna z hradebních věží na sousední dům, ve kterém pohřbila téměř celou rodinu. 12. června 1661 se zhroutila neudržovaná věž Teuffel, zabila ženu a zranila dvě děti.
Útoky na České Budějovice náhled|Pamětní deska Šimona Plachého zastřeleného 1611 při vpádu pasovských; původně umístěná na Pražské bráně
Před dostavbou hradeb 1277 – útok Vítkovců 1279 – útok Vítkovců (zpustošení města) 1289 – útok Vítkovců
Po dostavbě hlavní hradby 1304 – Albrecht I. Habsburský se při tažení Čechami město ani nepokusil dobýt 1318 – Petr I. z Rožmberka obléhání města vzdal ~1400 – Jindřich III. z Rožmberka město opakovaně neúspěšně obléhal 1420 – Jan Žižka z Trocnova se při podzimním tažení městu vyhnul 1611 – při vpádu pasovských bylo město dobyto lstí 1618 – město odolalo stavovské armádě Jindřicha Matyáše hraběte z Thurnu 1618–1619 – město odolalo stavovské armádě Georga Friedricha hraběte von Hohenlohe
Spirituální ochrana náhled|upright=0.53|vlevo|Sloup U Trojice Kromě fyzického opevnění byly přístupy k městu chráněny duchovními symboly v podobě prvků dnes řazených mezi drobné sakrální památky. Zdenka Paloušová předkládá možnou souvislost mezi dvojicí božích muk pocházejících z konce 15. nebo průběhu 16. století. Oboje nabývala stejného provedení v podobě nezvykle mohutných válcových sloupů. Jeden stál u špitálu svaté Trojice při Pražské silnici, druhý u jižního okraje Krumlovského rybníka při Linecké silnici. První tedy „střežil“ přístupovou cestu ze severu, druhý přístupovou cestu z jihu. Oba zanikly pravděpodobně ve 20. století.
Před každou z hlavních městských bran byla v první polovině 18. století instalována socha patronky a ochránkyně města, Panny Marie Budějovické: 1715 před Rožnovskou bránu na Zátkovo nábřeží, 1716 Mariánské sousoší před Pražskou bránu do oblasti pozdějšího Mariánského náměstí a v roce 1746 před Svinenskou bránu do prostoru pozdějšího Senovážného náměstí. Tyto sochy před branami byly záhy, v souvislosti se sílícím kultem, doplněny sochami svatého Jana Nepomuckého umístěnými na mosty před branami: 1723 vznikla socha pro Zlatý most před Rožnovskou branou, v roce 1724 je uváděna (již) obnova sochy na mostě před Pražskou branou (toto dílo po pádu 1773 nahradila socha nová) a v roce 1745 je doloženo usazení sochy zřízené nákladem města na most před Svinenskou branou.
Na rozdíl od sloupů se sochy (s výjimkou padlé roku 1773) dochovaly, většině však po zániku hradeb bylo určeno nové místo.
Využití hradebních prvků k novým účelům