Lavočkin La-200 bylo sovětské dvoumístné stíhací letadlo pro každé počasí. Byl to celokovový letoun s rozměrným trupem, šípovým křídlem a ocasními plochami, který byl vybaven vůbec prvním sovětským leteckým radiolokátorem RP-1 Izumrud. Pohon zajišťovaly dva proudové motory Klimov VK-1. Poprvé vzlétl 9. září 1949.
V polovině roku 1951 ho však osudově zasáhla změna strategické koncepce sovětského letectva, jež ho zařadila do nové role dálkového stíhače. Kvůli tomu musela být vyvinuta nová verze La-200B s výkonnějším radiolokátorem RP-2 Torij, výkonnějšími motory VK-1A a závěsy na přídavné nádrže. Výzbroj tvořily tři kanóny ráže 37 mm NS-37. Nový radiolokátor vyžadoval výrazně mohutnější kryt antény, což nakonec dostalo letoun na samé hranice jeho možností. Navíc La-200B nedokázal vyhovět požadavku na předepsaný dolet dálkového stíhače – 3500 km. Proto byl postaven pouze jediný prototyp.
Specifikace (La-200B)
Technické údaje Posádka: 2 Délka: 17,33 m Rozpětí: 12,95 m Výška: Plocha křídel: 40 m2 Hmotnost (prázdný): 8 810 kg Hmotnost (naložen): 11 560 kg Maximální vzletová hmotnost: 16 244 kg Pohonná jednotka: 2 × proudový motor Klimov VK-1A, každý o tahu 30,7 kN
Výkony Maximální rychlost: 1 030 km/h ve výšce 5 000 m Akční rádius: 960 km Přeletový dolet: 2 800 km Dostup: 14 200 m Stoupavost: 23,81 m/s Zátěž křídel: 289 kg/m2 Tah/Hmotnost:
Výzbroj 3× 37 mm kanón NS-37
Externí odkazy
Kamufláž letounu La-200
La-200 Kategorie:Sovětská stíhací letadla Kategorie:Letecké prototypy