Národní muzeum v Bejrútu () je hlavní libanonské archeologické muzeum. Počátek sbírek spadá do období po první světové válce a oficiálně bylo muzeum otevřeno v roce 1942. Počet sbírkových předmětů se pohybuje okolo 100 000 a většina z nich pochází z období starověku a středověku.

Během libanonské občanské války v roce 1975 stálo muzeum v přední linii oddělující od sebe bojující frakce. Budova muzea postavená ve stylu egyptského obrození a sbírky v něm umístěné utrpěly během války značné škody, ale většina artefaktů byla zachráněna díky na poslední chvíli přijatým preventivním opatřením.

Historie

Počátky V roce 1919 bylo několik starověkých artefaktů ze sbírek francouzského důstojníka sloužícího v Libanonu Raymonda Weilla vystaveno v provizorním muzeu v Bejrútu. Mezitím předchůdkyně budoucí organizace Archeologické a umělecké služby započala se sbíráním předmětů v okolí Bejrútu. Původní sbírka byla rychle rozšířena díky úspěšným vykopávkám vedenými Georgesem Contenauem v Sidónu a Ernestem Renanem v Sidónu, Týru a Byblosu. Dále byly sbírky rozšířeny i díky darům soukromých sbírek včetně sbírky mincí Henriho Seyriga.

Založení muzea náhled|Detail ze sarkofágu znázorňující fénickou loď, Sidón, 2. století n. l. V roce 1923 Výbor přátel muzea pod vedením tehdejšího předsedy vlády a ministra školství Bechary El Khouryho začal shánět prostředky na vybudování národního muzea. Výbor souhlasil s plány architektů Antoine Nahase a Pierra Leprince-Ringueta. Výstavba muzea začala roku 1930 na pozemku nedaleko Bejrútského hippodromu. Stavba byla dokončena roku 1937. Otevření muzea bylo naplánováno na rok 1938, ale nestabilní politická situace nakonec vedoucí k druhé světové válce plánované otevření opozdila. K jeho otevření došlo 27. května 1942. I nadále se muzejní sbírky rozrůstaly a to až do libanonské občanské války, která propukla v roce 1975.

Uzavření a zpustošení muzea V roce 1975 propukla v Libanonu občanská válka a Bejrút byl rozdělen do dvou oblastí. Národní muzeum se nacházelo na demarkační linii známé jako Muzejní ulička, která od sebe oddělovala válčící armády. Podmínky v bezprostředním okolí muzea se rychle zhoršovaly, budova muzea byla ostřelována a také začala být využívána jako kasárna pro bojovníky. Muzejní ulička se stala bodem kontrolovaným různými libanonskými ozbrojenými skupinami či syrskou nebo izraelskou armádou a byla zavírána a otevírána na základě dočasných příměří. Bylo rozhodnuto o uzavření muzea. První ochranná opatření uvnitř muzea provedl Maurice Chehab a jeho manželka v období propukání bojů a krátkých příměří. Zničitelné malé artefakty byly vyjmuty z vitrín a schovány v depozitářích v suterénu. Vstup do něho byl následně zazděn. V přízemí budovy v podlaze instalované mozaiky byly pro jejich ochranu překryty vrstvou betonu. Sochy a sarkofágy byly chráněny pomocí pytlů s pískem. Když nebezpečná situace dosáhla v roce 1982 svého vrcholu, byly těžké artefakty zakryty dřevem a betonem.

Když bylo v roce 1991 vyhlášeno konečné příměří, bylo muzeum již téměř zničeno. Bylo zaplaveno dešťovou vodou a vnější fasáda byla těžce poznamenána stopami po kulkách a krátery po šrapnelech. Poškozený byl i interiér, jehož zdi byly pokryty graffiti. I stav muzejních sbírek byl velmi vážný. Drobné předměty ukryté v suterénu se po více než patnáct let nacházely ve velmi nevhodných podmínkách. K tomu přispěla i skutečnost, že budova muzea byla postavena na místě s vysokou hladinou podzemní vody, která nebezpečně zvýšila vlhkost uvnitř depozitářů. I na kamenných artefaktech, které byly ponechány v nevětraných nouzových obalech byly viditelné stopy koroze a soli. Poničeno bylo také křídlo přiléhající ke Generálnímu ředitelství pro starožitnosti. Bomby zde způsobily požár, který zničil dokumenty, mezi kterými byly mapy, fotografie a další záznamy, stejně jako 45 krabic s archeologickými předměty. Ztraceno bylo také veškeré laboratorní vybavení. Během války byly také některé předměty odcizeny. Některé z těchto předmětů byly následně vystaveny v tureckých muzeích, jiné byly prodány v dražbě. Paradoxně byly tyto předměty ukradeny především z depozitářů v Byblosu a Sidónu, ve kterých byly uchovávány, aby nedošlo k jejich ztrátě či poškození.

Znovuotevření a renovace náhled|Interiér muzea Jako první přišel v roce 1992 s plány na obnovení národního muzea ministr kultury a vyššího vzdělávání Michel Edde. Původní návrh na odstranění betonových ochranných pouzder byl odmítnut generálním ředitelem pro starožitnosti Camillem Asmarem, protože muzeum v té době nemělo dveře ani okna a pouzdra prozatím bránila dalšímu rabování. Ghassan Tueni daroval muzeu masivní nové vstupní dveře. Jakmile byla nová okna a dveře vsazeny, bylo rozhodnuto o stržení betonové zdi, která chránila vstup do suterénu. Renovační práce započaly roku 1995 a zaměřovaly se nejen na opravu budovy muzea, ale také na restaurování a inventarizaci sbírek. Znovuotevřeno bylo muzeum oficiálně dne 25. listopadu 1997. V té době však byly přístupné pouze části přízemí a suterénu zatímco ve zbylých částech budovy nadále probíhala rekonstrukce. Kvůli restaurátorským pracím bylo muzeum pro veřejnost opět uzavřeno v červenci 1998. Znovu bylo pro veřejnost otevřeno dne 8. října 1999.

V roce 1999 započala libanonská vláda rozsáhlou kampaň s cílem objevit během občanské války odcizené artefakty. Mnoho předmětů tak bylo nalezeno v soukromých obydlích a skladištích. Tyto předměty byly navráceny do muzea na základě libanonského zákona, který říká, že jakýkoliv předmět starší 300 let náleží státu. V roce 2011 byla laboratoř pro restaurování nacházející se v přízemí přesunuta a na jejím místě vznikla nová výstavní síň pojmenovaná na počest Maurice Chehaba.

Znovuotevření suterénu Otevření podzemní galerie bylo naplánováno na listopad 2010, ale kvůli technickým a finančním problémům bylo odloženo. Restaurátorské práce na podlaze o ploše 700 m2 započaly v roce 2014 z podnětu libanonského ministra kultury Ronyho Araijiho. Tyto práce proběhly s finanční a technickou podporou italské vlády, která do projektu vložila 1,2 milionu eur. K jeho otevření nakonec došlo 7. října 2016 během oficiálního ceremoniálu, kterého se účastnil libanonský ministr kultury Tammám Salám a italský ministr zahraničních věcí a mezinárodní spolupráce Paolo Gentiloni.

Architektura náhled|204x204pixelů|Pazourek z období neolitu pocházející z Byblosu Budova muzea je postavena ve stylu egyptského obrození na základě plánů architektů Antoine Nahase a Pierra Leprince-Ringueta. Postavena byla z libanonského okrového vápence. Budova se skládá ze suterénu, přízemí, mezaninu a terasy. Střední část budovy je kryta skleněnou střechou nacházející se nad mezaninem, která dodává prostoru přirozeného denního světla.

Sbírky Národní muzeum v Bejrútu má sbírky obsahující přibližně 100 000 sbírkových předmětů.Pharès, Joseph (December 2003). "The National Museum of Lebanon in Beirut". Museum International. UNESCO. 55 (3–4): 38–43. doi:10.1111/j.1350-0775.2003.00435.x. S2CID 162203085. Sbírky muzea pokrývají chronologicky historický vývoj Libanonu od prehistorie až po osmanské období.

Prehistorická část sbírky zahrnuje artefakty, které používali lovci sběrači, následují předměty pocházející z období od nejstaršího paleolitu po neolit. Typickými artefakty z této doby jsou hroty oštěpů, pazourky, háčky a keramika. Tyto předměty byly nalezeny v jeskyních a pod skalními převisy a pochází z celého Libanonu.

Fotogalerie

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Archeologická muzea Kategorie:Muzea založená roku 1937 Kategorie:Bejrút