Pleiße (hornolužickosrbsky Plesna) je pravý (východní) přítok Bílého Halštrova v Sasku a Durynsku. Vlévá se do lipského vodního uzlu.Wiederherstellung der morphologischen Durchgängigkeit der Fließgewässer im Stadtgebiet von Leipzig Podél řeky vede cyklostezka.
Název Německý název Pleiße je starolužického původu (Plisni) a znamená „bažinotvorná voda“. To dalo jméno, ve středověku významnému, regionu Pleißenland na dolním toku. Pod jménem Plíseňsko je tento region znám v české historiografii jako oblast zvýšeného zájmu pro politiku posledních Přemyslovců a Lucemburků.
Průtok Pleiße pramení jihozápadně od Cvikova v obci Lichtentanne, místní část Ebersbrunn, v prameni U tří lip (Drei-Linden-Brunnen, dříve Alboldsbrunnen). Protéká dále saskými městy Werdau a Crimmitschau, následují durynské obce Ponice, Gößnitz, Nobitz a Altenburg. Za obcí Windischleuba je výtok do Fockendorfu a Treben regulován Windischleubskou přehradou. Dále protéká saskými obcemi Regis-Breitingen, Neukieritzsch, Rötha, Böhlen, Markkleeberg a v Lipsku se vlévá do Bílého Halštrova.
Přítoky a vodní díla Původní délka řeky byla 115 km, její tok byl však napřímen hlavně z důvodu těžby hnědého uhlí jižně od Lipska, čímž se tok zkrátil na dnešních 90 km. Mezi Saara a městskou čtvrti Kotteritz obce Nobitz má její tok statut přírodní památky.
Pro ochranu před povodněmi pro Lipsko byla vybudována povodňová nádrž Regis-Serbitz s jednou z nejdelších přehrad v Německu. Další protipovodňová ochrana zařízení je Retenční nádrž Stohna poblíž Böhlenu.
Ve druhé polovině 20. století byl kvůli těžbě hnědého uhlí tok řeky mezi obcemi Regis-Breitingen a Markkleeberg téměř zcela přemístěn v délce asi 35 kilometrů a zkrácen asi o 10 kilometrů a část řeky protéká úzkými pozemními chodbami mezi bývalými povrchovými doly.
Řeka v hudbě a poezii Dvěma svými skladbami řeku oslavil Johann Sebastian Bach. Světskou kantátou Schleicht, spielende Wellen BWV 206, již složil na text básně neznámého básníka u příležitosti narozenin saského kurfiřta Bedřicha Augusta II. (August III. jako polský král). V typicky barokní panegyrice vzdávají řeky Visla, Labe, Pleiße a Dunaj poctu králi.
Ve druhé kantátě Auf, schmetternde Töne der munteren Trompeten BWV 207a, pravděpodobně provedených v roce 1735 pro krále, je řece věnována druhá věta, recitativ Die stille Pleiße spielt. V roce 1736 se v Lipsku objevila sbírka písní pod názvem Singende Muse an der Pleiße. Její autor Sperontes sestavil jednoduché melodie a přidal je k vlastním textům. Sbírka byla velmi populární a měla několik vydání.
Galerie
Odkazy Reference
Literatura Hydrologisches Handbuch. (PDF; 115 kB) Teil 2 – Gebietskennzahlen. Freistaat Sachsen – Landesamt für Umwelt und Geologie, S. 30, abgerufen am 25. Dezember 2017. Mustafa Haikal: Längs der Pleiße – Zur Geschichte einer Flusslandschaft. In: Neue Ufer. Heft 6, Leipzig 2001, S. 3–21. Die Pleiße. In: August Schumann: Vollständiges Staats-, Post- und Zeitungslexikon von Sachsen. 8. Band. Schumann, Zwickau 1821, S. 396–410.
Externí odkazy
Cyklostezka Pleiße
Kategorie:Povodí Bílého Halštrova Kategorie:Zemský okres Lipsko