Ivana Noble, rozená Marková (* 29. září 1966 Plzeň) je česká ekumenická teoložka, farářka Církve československé husitské a bývalá prezidentka evropské asociace pro ekumenickou teologii Societas Oecumenica. V současné době působí jako vedoucí Ekumenického institutu na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Vyučuje a publikuje v oblastech ekumenické systematické teologie, fundamentální teologie, pravoslavné teologie, hermeneutiky, teologie kultury, teologické antropologie, politické teologie a křesťanské spirituality. Věnuje se také výtvarné činnosti a poezii.
Život Po absolvování základní školy v Plzni začala navštěvovat gymnázium v Blovicích. Během svého studia se stále více zapojovala do různých uměleckých aktivit (divadlo Dialog, studium na LŠU u Karla Syky). Po maturitě rok pracovala jako vychovatelka ve škole pro neslyšící. V této době se začala zajímat o křesťanství a následně byla pokřtěna v Československé církvi husitské. Od počátku svého křesťanského života ale udržovala kontakty s křesťany z různých konfesijních tradic, což se od té doby stalo typickým rysem jejího křesťanského a akademického života.Tim NOBLE. „Ivana Noble – akademická dráha a jiné aktivity“, in: Zdenko Širka (ed.), Domov jako most: Festschrift k padesátinám prof. Ivany Noble, Jihlava: Mlýn, 2016, s. 1.
V roce 1985 byla přijata na Pedagogickou fakultu – obor český jazyk-výtvarná výchova, ale téhož roku musela školu opustit, protože odmítla složit přísahu, tehdejším režimem vyžadovanou. Kresba a malba zůstaly jejím velkým koníčkem a postupně se začaly propojovat s novým směřováním. Po roce, kdy pracovala jako doručovatelka tisku, byla přijata na Husovu československou bohosloveckou fakultu, která se v té době nacházela v pražských Dejvicích, a byla přijata.NOBLE, Ivana. Jsem farářka (osobní výpověď), in: VODÁKOVÁ, Alena a Olga VODÁKOVÁ (eds). Olga. Rod ženský: Kdo jsme, odkud jsme přišly, kam jdeme? Praha: Slon, 2002, s. 76. V tomto roce se také provdala za Petra Dolejše, který spolu s ní odešel do Prahy a začal pracovat v církevním vydavatelství Blahoslav.
Spolu s několika dalšími studenty se snažila překonat limity školního vzdělávání, účastnila se Machovcových bytových seminářů, a věnovala se dalším mimoškolním aktivitám.NOBLE, Ivana. „Třikrát s teologií zpět na univerzitu – Three Times back to the University with Theology“, in: Lidé Univerzity Karlovy – People of Charles University, eds. Štěpán Svačina and Ctirad John, Praha: Current Media, 2016, s. 221. Bakalářská práce věnující se přístupu k Židům v českých zemích během války jí umožnila navázat zajímavé kontakty s podzemně fungující židovskou komunitou. Mezináboženské vztahy pak zůstaly jedním z témat jejího zájmu. Na konci osmdesátých let se objevila možnost studia v zahraničí. Původně byla pozvána do indické Kalkaty, ale na základě administrativní chyby se místo toho v roce 1988/1989 dostala na semestrální program Ekumenického institutu při Světové radě církví v Bossey ve Švýcarsku nedaleko Ženevy.„Ivana Noble“, in: Sto let evangelické teologické fakulty v Praze. Praha: Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy, 2019, s. 220.
Zpět se vrátila do země, která již stála na prahu změn. Po 17. listopadu 1989 se aktivně podílela na společenských i univerzitních proměnách. Byla členkou ústředí studentského stávkového výboru, místopředsedkyní nově ustaveného akademického senátu Univerzity Karlovy za všechny teologické fakulty. Aktivně se podílela na přípravách inkorporace teologických fakult do univerzity a také na navrácení Roháčovy koleje zpět církvi.NOBLE, Ivana. „Třikrát s teologií zpět na univerzitu – Three Times back to the University with Theology“, in: Lidé Univerzity Karlovy – People of Charles University, eds. Štěpán Svačina and Ctirad John, Praha: Current Media, 2016, s. 221-222. K sametové revoluci a čase po ní, viz např. DOLEJŠOVÁ (NOBLE), Ivana. “The Velvet Revolution: Ten Years On“, The Month 32:9–10 (1999), s. 361–365; NOBLE, Ivana. “Dvacet let svobody...”, Setkání 19. 3(2009), s. 4–6. Zároveň pokračovala ve studiu. Ve své magisterské práci se věnovala Paulu Tillichovi, jehož metoda korelace měla trvalý vliv na její práci. Na začátek 90. let se také datuje její první kontakt s Heythrop College, která je součástí Londýnské univerzity. Prof. Noble zde mohla nejprve tři měsíce studovat díky Masarykovu stipendiu,NOBLE, Ivana. „Třikrát s teologií zpět na univerzitu – Three Times back to the University with Theology“, in: Lidé Univerzity Karlovy – People of Charles University, eds. Štěpán Svačina and Ctirad John, Praha: Current Media, 2016, s. 225. Tim NOBLE. „Ivana Noble – akademická dráha a jiné aktivity“, in: Zdenko Širka (ed.), Domov jako most: Festschrift k padesátinám prof. Ivany Noble, Jihlava: Mlýn, 2016, s. 2. a pak, díky podpoře Heythrop College, v letech 1993–1999 pokračovat v distančním doktorském studiu.
V lednu 1992 přijala kněžské svěcení v Československé církvi husitské a byla ustanovena farářkou v Berouně. Tato pastorační zkušenost zahrnující práci s mladými i starými lidmi a také dobré ekumenické vztahy s představiteli většiny ostatních církví byla formativní a inspirovala mnohé v Ivanině teologii.NOBLE, Ivana. Jsem farářka (osobní výpověď), in: VODÁKOVÁ, Alena a Olga VODÁKOVÁ (eds). Olga. Rod ženský: Kdo jsme, odkud jsme přišly, kam jdeme? Praha: Slon, 2002, s. 76-79. . Viz též NOBLE, Ivana. „Bůh ani v kalhotách ani v sukni... Rozhovor s Jiřím Hanušem“, Teologie a společnost 1(2004), s. 24–27. O akademické dráze nepřemýšlela, ale po dvou letech farářské služby se na univerzitu vrátila. Farářkou ale zůstala, od roku 1993 až doteď vypomáhá dobrovolnicky jako druhá duchovní v náboženské obci CČSH Praha-Zbraslav.Ke CČSH viz např. DOLEJŠOVÁ (NOBLE), Ivana, „Co dluží modernismu CČSH“, in: HRADILEK, Pavel a DOLEJŠOVÁ Ivana. Budoucnost modernismu? Ročenka časopisu Getsemany, Praha: Síť, 1999, s. 40–44; NOBLE, Ivana. „Dědictví reformních idejí: Konzervativní a progresivní proudy v CČSH“, Dingir 3 (2006), s. 89–91. Její akademická dráha začala na Husitské teologické fakultě, kde byl tehdy děkanem prof. Vladimír Kubáč, který rozšířil pedagogický sbor o pět nových asistentů. Stejný rok ale náhle zemřel, a jeho nástupce ji spolu s dalšími mladšími učiteli propustil. V tomto roce se začala utvářet ekumenická iniciativa propojující teology z různých prostředí a tradic. Mezi nimi byli významné katolické osobnosti Tomáš Halík, Jan Sokol, Lenka Karfíková, Václav Ventura, z prostředí podzemní církve biskup Jan Konzal a aktivista Pavel Hradilek, tehdejší starokatolický biskup Dušan Hejbal a další. Na těchto setkáních se zrodila myšlenka nabídnout v českém prostředí ekumenické teologické vzdělávání otevřené pro laiky. Po odchodu z Husitské teologické fakulty získala roční stipendium pro denní studium v Londýně. V této době se zároveň aktivně podílela na formaci Institutu ekumenických studií v Praze a následně se vrátila jako jeho první ředitelka."Ivana Noble" in: Zdeněk Nešpor. Malý slovník českých nekatolických náboženských osobností 20. a 21. století. Praha 2019, s. 266. K církvi a k ekumenismu v dobách začátků Institutu ekumenických studií, viz např.: “Prorazit cestu: Rozhovor s Janem Spoustou”, Getsemany 10 (1996), s. 194–195; “Nemá smysl vytvořit nějakou nadcírkev: Rozhovor s Martinou Kutovou”, Mana, leden–březen 1997. Praha: Biblická jednota, 1997, s. 14–15; “Vzít druhé vážně, rozhovor s Michaelem Hurley S.J. a Tomášem Pavlů S.J. o ekumenismu”, Jezuité, 8:1 (1999), s. 21–23.
Tato doba byla nelehká, neboť totalitní myšlení a praxe se vracely, a to i prostřednictvím osob, které byly vůči předchozímu režimu disidenty.NOBLE, Ivana. „Třikrát s teologií zpět na univerzitu – Three Times back to the University with Theology“, in: Lidé Univerzity Karlovy – People of Charles University, eds. Štěpán Svačina and Ctirad John, Praha: Current Media, 2016, s. 226. Tim NOBLE. „Ivana Noble – akademická dráha a jiné aktivity“, in: Zdenko Širka (ed.), Domov jako most: Festschrift k padesátinám prof. Ivany Noble, Jihlava: Mlýn, 2016, s. 3. Usilovala o ekumeničtější způsob teologické práce, což neznamenalo v první řadě studovat ekumenismus, ale čerpat z bohatství různých křesťanských tradic a umožnit vzájemné sdílení učitelům i studentům pocházejícím z těchto tradic. Nový Institut ekumenických studií byl od počátku otevřen i pro dialog s ostatními vědními obory.K dějinám institutu viz: HRADILEK, Pavel - VAŇÁČ, Martin (ed.): Institut ekumenických studií 1995-2005 Praha, Síť 2005. Měla po dobu prvních šesti let (1994–2000) jeho existence jako ředitelka na starosti studijní program, a zároveň v něm řady předmětů vyučovala: úvod do teologického myšlení, filosofii, hermeneutiku Písma a tradice, a systematickou teologii.K jejímu programu výuky ekumenické teologie, viz: NOBLE, Ivana. “Exploring Ways for Planning a Major Resource Book for Teaching Ecumenism in Eastern and Central Europe“, in: IONITA, Viorel a WERNER, Dietrich (eds). The Future of Ecumenical Theological Education in Eastern and Central Europe. Geneva: CEC-WCC, 2009, s. 111–119. Pod jejím vedením institut pořádal řadu veřejných domácích akcí a měl rozsáhlou spolupráci se zahraničními akademickými institucemi, řády a kongregacemi, zatímco na domácí půdě hledal akademické zázemí. Noble se podílela na složitých jednáních, která postupně vedla k utvoření bakalářského studijního programu pod názvem Teologie křesťanských tradic na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Velkou pomocí v těchto jednáních byli tehdy již emeritní rektor UK prof. Radim Palouš, který se stal předsedou ekumenického fóra, které zaštiťovalo činnost institutu, Jan Kofroň, Dr. Vladimír Roskovec a prof. Zdeněk Susa. Významnou pomocí bylo i to, že prof. Palouš získal pro institut podporu kardinála Edwarda Cassidyho, prefekta Kongregace pro jednotu křesťanů.NOBLE, Ivana. „Třikrát s teologií zpět na univerzitu – Three Times back to the University with Theology“, in: Lidé Univerzity Karlovy – People of Charles University, eds. Štěpán Svačina and Ctirad John, Praha: Current Media, 2016, s. 226-227.
Vedle studijního programu a veřejné činnost se zároveň věnovala duchovnímu zázemí ekumenického studia. Od roku 1994 se sama účastnila ekumenických ignaciánských duchovní cvičení, které vedl o. Ludvík Armbruster, S.J., a od roku 1997 je začala sama doprovázet.Víc k tomu viz: NOBLE, Ivana. “Zklidnit hladinu našeho života”, rozhovor o ignaciánských duchovních cvičeních s Šárkou Grauovou, in Český bratr 6 (2010), 32–33; NOBLE, Ivana. „Exercicie v ingaciánské tradici“, Bratrstvo: evangelický časopis pro mládež, 3 (2010), 23; NOBLE, Ivana. „Jak hledět tam, kam nedohlédneme: Rozhovor Adama Borziče s teoložkou Ivanou Noble“, Prostor 34:108 (2017), s. 132-140. Studenti institutu mohli rovněž využívat jejích kontaktů s ekumenickým klášterem v Grandchamps (Švýcarsko) a benediktinským klášterem v Meschede (Německo).
V roce 1999 na Londýnské Heythrop College obhájila svou disertační práci Accounts of Hope: A Problem of Method in Postmodern Apologia,"Ivana Noble", in: Zdeněk Nešpor, Malý slovník českých nekatolických náboženských osobností 20. a 21. století, Praha 2019, s. 226. kterou celá léta trpělivě vedl Dr. Joe Laishley SJ, britský jezuita a zkušený doktorandský školitel.Tim NOBLE. „Ivana Noble – akademická dráha a jiné aktivity“, in: Zdenko Širka (ed.), Domov jako most: Festschrift k padesátinám prof. Ivany Noble, Jihlava: Mlýn, 2016, s. 2-3. Tato práce byla pokusem analyzovat přechody od křesťanského svědectví k fundamentalistickému zastávání neměnných jistot a ukázat svobodnější a tradičně křesťansky zakotvenější alternativy. Práce byla o rok později publikována ve vydavatelství Peter Lang.