náhled|Vývoj průmerné teploty na zemi za poslednách 500 milionů let. Paleocenní eocenní teplotní maximum je na obrázku vyznačeno zkratkou PETM. Paleocenní–eocenní teplotní maximum (, zkráceně PETM; případně , zkráceně ETM1) je označení pro klimatickou událost na přelomu paleocénu a eocénu před asi 56 miliony lety. Podle odhadů došlo během 6000 let k vypuštění tisíců gigatun uhlíku do atmosféry, což vedlo k přechodnému zvýšení průměrné teploty o 2 °C po následujících 200 tisíc let. Nutno dodat, že zemské klima bylo už v době před touto událostí velmi teplé, a v kombinaci s tímto oteplením se stalo ještě teplejším. Ve srovnání se současností byla průměrná globální teplota vyšší až o 14 °C.
Hlavní příčinou těchto vysokých teplot byla právě atmosféra nasycená skleníkovými plyny, jejichž koncentrace v atmosféře v tomto období dosahovala hodnot až přes 3000 ppm. Tedy mnohonásobně více než v roce 2024, kdy byla hodnota „pouhých“ 425 ppm.
Průběh Samotné příčiny PETM nejsou zcela jasné, často bývá uváděno náhlé uvolnění metanhydrátů z mořských sedimentů vyvolané masivní vulkanickou erupcí. Metanhydráty byly patrně sekundární, kdežto hydrotermální průduchy primární příčinou. Vulkanismus ale také mohl oddělit Arktidu od Atlantiku a změnit oceánské proudy. I astronomické příčiny (Milankovičovy cykly) mohly hrát roli. Vulkanismus v Severním Atlantiku je však patrně hlavní příčinou a vrcholil v době před 56 až 54 miliony let.
Třebaže jenom málo skupin prodělalo velké vymírání, následkem událostí došlo k dramatickým změnám ve složení fauny a flóry na souši i v oceánech. Došlo k masivnímu úbytku bentických dírkonošců, jejich diverzita poklesla o 30 až 50 %. Na souši zmizely některé paleocenní skupiny, avšak objevují se naopak sudokopytníci, lichokopytníci a z období na přelomu paleocénu a eocénu také pocházejí nálezy prvních euprimátů. Začala se rozšiřovat zoogamie na úkor anemogamie.
V průběhu této události se hladiny oceánů ohřály v průměru asi o 2 °C a výrazně se také snížilo pH oceánských vod. Na souši došlo k posunu podnebných pásů směrem k pólům.
Po PETM se globální teploty vrátily na úroveň před PETM, avšak během takzvaného eocenního klimatického optima došlo k návratu globálních teplot na úroveň blízké úrovni během PETM. Následoval trvalý přechod k chladnějšímu klimatu, s vyvrcholením a prudkým poklesem teplot na přelomu eocénu a oligocénu před 34 miliony lety.
Odkazy
Reference
Literatura Kender, S.; et al. (2021). Paleocene/Eocene carbon feedbacks triggered by volcanic activity. Nature Communications. 12: 5186. doi: https://doi.org/10.1038/s41467-021-25536-0
Související články Koloběh uhlíku Kategorie:Proměnlivost a změny klimatu Kategorie:Paleogén Kategorie:Biogeochemické cykly Kategorie:Uhlík