Milan Hajdík (* 14. června 1985 Vsetín) je český malíř.
Život Vyrůstal ve Vsetíně a Jablůnce. Po dokončení studia malířského oboru na Střední uměleckoprůmyslové škole Uherské Hradiště nastoupil na Fakultu umění Ostravské univerzity v Ostravě. V roce 2010 byly jeho práce zařazeny na přehlídku Next Wave. Nejmladší ostravská scéna ve výstavním prostoru G99 při Domě umění města Brna. V malířském ateliéru vedeném Františkem Kowolowskim absolvoval v roce 2012. Rok poté se stal finalistou Ceny Rudolfa Schlattauera vyhlašované ve Valašském Meziříčí pro nastupující generaci umělců a umělkyň širšího regionu. V roce 2018 se prezentoval na česko-slovenské výstavě Hledání hranic malby v post-mediální prostředí v Galerii výtvarného umění v Ostravě a v roce 2019 na výstavě Digitalis v ostravské GAFU. Žije ve Valašském Meziříčí. Věnuje se malbě a tvorbě objektů.
Tvorba Kurátor výstavy Next Wave, teoretik a malíř František Kowolowski, už v roce 2010 označuje Hajdíkův přístup za konceptuální, aniž by to zákonitě znamenalo rezignaci na „precizní zpracování malby“. Tato obecná charakteristika zůstala platnou i pro jeho tvorbu následujících deseti let. Kontrasty různých malířských postupů u něj vycházejí z reflexe dějin malby. Důležitým je pro něj do klasického malovaného obrazu včleňovat prvky upomínající na industriální materiálovost a na nehmotnou povahu digitální informace.
V době ukončení akademických studií se Hajdík zabýval kriticky zamýšlenými persiflážemi symbolismu klasického umění. Do ikonických kompozic evropské malby vkládat prvky, kterými vytvářel relaci mezi náboženskou dogmatičností a avantgardním umění. Postavám nasazoval vlastní tvář, aniž by apriory dával najevo, zda jde o sebeironické gesto či provokativní narcismus. V následujícím období obrátil pozornost k industriálním námětům (mostním a železničním konstrukcím, automobilovým skládkám) a jejich situovanosti v krajině. Výrazně redukoval barevnou škálu, což zesilovalo nevlídnost jím prezentovaných prostředí, vedle běžných barev k malbě užíval gumoasfalt, jindy obrazy doplňoval rastry vytvářenými barvou přes perforace průmyslových výrobních pomůcek.
Okolo roku 2017 ke vztahům mezi přírodou a průmyslovou industrií přibyla vrstva digitální informace. Na plátnech se začaly objevovat čárové a QR kódy se zprávami rozvíjejícími či zakotvujícími malovaný motiv v nových souvislostech. Načtení kódu tak může vést ke zjištění latinského názvu motýla, z jehož kresby na křídlech Hajdík vyšel, nebo k přečtení rozhovoru s portrétovanou osobou. Typická zůstává kombinace hladké iluzivní malby s užíváním průmyslových barev, šablonových rastrů a materiálových struktur. V tomto směru dosud nejvýrazněji pokročil v obrazech z let 2019–2020, na kterých plošné úseky obrazy obklopují silné vrstvy probarvovaného betonu.
Samostatné výstavy 2020 Jedna ku jedné. Galerie Dole, Ostrava 2017 Signál. Galerie Sýpka, Valašské Meziříčí 2015 Automotive. Evangelický kostel, Pržno 2014 Krajiny sebevrahů. Galerie Jáma 10, Ostrava
Odkazy
Reference
Externí odkazy Osobní Web
Heslo Milana Hajdíka v databázi abART
Reportáž Artyčok.tv z kolektivní výstavy Next Wave (2010)
Televizní reportáž ze samostatné výstavy Signál (2017)
Kategorie:Muži Kategorie:Výtvarníci Kategorie:Čeští výtvarníci Kategorie:Narození 14. června Kategorie:Narození ve Vsetíně Kategorie:Čeští malíři 21. století Kategorie:Čeští malíři 20. století