Timbuktu (francouzsky: Tombouctou) je město v západní Africe ležící ve státě Mali (za součást svého území jej považoval mezinárodně neuznaný stát Azavad) na břehu řeky Niger. Žije zde asi 54 000 obyvatel. Je známé svými hliněnými hrobkami, mešitami, madrasami a univerzitou.
Timbuktu se nachází na jižním okraji Sahary, 15 km severně od hlavního koryta řeky Niger. Město je obklopeno písečnými dunami a ulice jsou pokryté pískem, který sem v zimě zanáší vítr. Ve městě je velmi horké pouštní podnebí. Průměrné denní maximální teploty v nejteplejších měsících roku – dubnu, květnu a červnu – přesahují 40 °C. Nejnižší teploty se vyskytují v nejmírnějších měsících roku – prosinci, lednu a únoru - kolem 30 °C.
Historie Obyvatelstvo města tvoří především domorodé západoafrické kmeny, zejména Mandinkové, kteří stáli u zrodu města patrně již v 10. století, kdy zde vznikla obchodní stanice. Význam Timbuktu poté rostl, protože město leželo na významné obchodní stezce vedoucí z jihu na sever napříč Saharou. Kromě obchodu s otroky, zlatem, slonovinou, solí a dalším zbožím se město ve 14. století také stalo významným centrem západoafrické vzdělanosti. V té době zde žilo 100 až 200 tisíc lidí, z nichž asi čtvrtinu tvořili učenci. Univerzity a knihovny, nacházející se na území Timbuktu, byly vypáleny během drancování vojsky marockého krále Ahmeda I. roku 1591.
Timbuktu bylo významnou křižovatkou karavan, kde se směňovala sůl ze Sahary za zlato, slonovinu a otroky ze Sahelu a jižních oblastí od přelomu 1. a 2. tis. n. l., ale osady zde byly prokazatelně již v době železné. Odedávna musely karavany dorazivší do Timbuktu platit poplatek za vstup, respektive pobyt v Timbuktu. Tento zvyk se dodnes uchoval, a tak bývají po cestovateli obvykle vymáhány drobné peníze. Řeka Niger fungovala jako dopravní tepna, po níž proudilo zboží z jižních subsaharských oblastí. V Timbuktu se zboží zobchodovalo a pokračovalo po Nigeru na západ nebo s karavanami na sever. Ve 13. stol. město obývalo asi 10 000 lidí a začal kulturní rozvoj. Timbuktu dosáhlo svého zlatého období za Malijské říše ve 13. a 14. století. Významný Malijec Mansa Mūsā přinesl městu velkou slávu tím, že pozval učence z celého islámského světa, aby do Timbuktu přijeli a zde působili a etabloval ho jako centrum vzdělanosti. Učenci zde vyučovali islámskou teologii, islámské právo, arabštinu, ale také medicínu, matematiku, astronomii, filozofii, geografii a další vědy. Za svého pobytu v Mekce představil Mansa Mūsā Timbuktu a Malijskou říši obecně zbytku středověkého světa. Evropané se však do města dostali až mnohem později kvůli obtížné a dlouhé cestě, a tak město získalo v Evropě auru tajemna. Snad již ve 14. stol. byly v Timbuktu vybudovány tři velké a významné mešity s madrasami, na které byla později navázána výuka na slavné Timbuktské univerzitě. Univerzita byla toho času volným sdružením těchto madras, které vyučovaly studenty na nádvoří mešit nebo v přilehlých domech. Město zbohatlo zejména zprostředkováním obchodu se zlatem a se solí. Se sílícím významem univerzity dosahoval stále větších zisků také obchod s knihami. Hlavní madrasy byly spojeny s mešitami Sankore, Djinguereber a Sidi Yahya.
V Malijské říši došlo v polovině 15. století k úpadku. Město Timbuktu krátce přešlo pod nadvládu Tuaregů a pak zde vznikla Songhajská říše, do které vtrhli v r. 1590 Maročané a Timbuktu okupovali. V roce 1593 bylo mnoho městských učenců popraveno nebo vyhnáno za neloajalitu vůči novým vládcům. To, spolu s poklesem obchodu v důsledku konkurence ze strany nově dostupných transatlantických plavebních tras, způsobilo, že město ztratilo svůj význam. V 90. letech 19. století bylo Timbuktu formálně začleněno do francouzské kolonie Súdán a zůstalo pod francouzskou kontrolou až do roku 1960, kdy se kolonie stala nezávislým státem Mali.
Význam města po ukončení francouzské kolonizace západní Afriky upadl. Spisovatel a cestovatel Richard Halliburton popsal situaci ve městě ve 20. letech 20. století takto:" V uličkách mezi hliněnými chajdami se popelí nahatí negříčkové, lenivé černé ženy, psi, velbloudi a vrány. S výjimkou jarmarečních dnů snad nikdo nepracuje."
Na přelomu června a července roku 2012 došlo k demolici nejméně dvou hliněných svatyní zapsaných na seznamu UNESCO, ze strany islamistických radikálů, kteří tehdy ovládli stát Azavad, který pak zanikl. Od tohoto roku figuruje Timbuktu na seznamu světového dědictví v ohrožení.
V roce 2023 zaútočila al-Kájda na malijskou vládu. Město bylo obleženo a zcela zablokováno. Došlo k nedostatku potravin, zvýšení cen a chudoba se zhoršila. Od odhadovaného vrcholu 100 000 obyvatel ve středověku se počet obyvatel podstatně snížil. Město trpí již několik let velkou chudobou a lidé jsou závislí na vládním financování jako prostředku k přežití. Z města uprchly tisíce lidí. U vlády je vojenská junta, která vznikla po převratech v letech 2020 a 2021. V zemi došlo několikrát k únosům a napadení turistů a tak vlády západních států vč. Česka sem nedoporučují cestovat.
Doprava náhled|Trajekt přes řeku Niger Jelikož v Mali nejsou téměř žádné železnice ani zpevněné silnice, je velmi důležitá doprava trajektem po řece Niger. 8 km jižně od města je přístav Kabara, který je s ramenem řeky spojen 3 km dlouhým kanálem. Trajekty plují z Koulikoro do Gao od srpna do prosince, kdy je dostatečně vysoká hladina vody v důsledku každoroční povodně. Při nižší hladině vody kotví lodě v Korioumé, kde je trajekt přes řeku Niger. Koriomé je s Timbuktu spojeno 18 km zpevněné silnice. Jinak vedou do sousedních měst pouze nezpevněné cesty. Nová zpevněná silnice o délce 565 km se staví mezi Nionem a Timbuktu.
V Mali nejsou žádné železnice kromě trati Dakar-Niger do Koulikoro.
V Timbuktu je také v provozu již od r.1961 mezinárodní letiště. Létá se hlavně do hlavního města Mali Bamaka.
Ekonomika
Obchod se solí náhled|Karavana se solí Timbuktu leží na důležité transsaharské obchodní cestě; desky kamenné soli jsou v dnešní době jediným zbožím, které se běžně přepravuje přes poušť. Tyto desky se vozí z těžebního centra Taoudenni ve střední Sahaře, 664 km severně od Timbuktu. Do druhé poloviny 20. století byla většina desek přepravována solnými karavanami tzv. azalai, přičemž jedna karavana vyjížděla z Timbuktu začátkem listopadu a druhá koncem března.
Karavany několika tisíc velbloudů cestovaly tři týdny každým směrem. Při cestě do Taoudenni dovážely jídlo horníkům a vracely se s deskami soli. Ačkoli v Mali neexistují téměř žádné zpevněné silnice, desky soli se nyní obvykle přepravují z Taoudenni do Timbuktu nákladními automobily. Z Timbuktu pak lodí do dalších měst v Mali.
Zemědělství náhled|Trh v Timbuktu r. 2010 V oblasti Timbuktu není pro zemědělství dostatek srážek a proto jsou plodiny zavlažovány vodou z řeky Niger. Hlavní zemědělskou plodinou je rýže. Africká plovoucí rýže ( Oryza glaberrima ) se tradičně pěstuje v oblastech poblíž řeky, které jsou během každoročních povodní zaplaveny. Semena se vysévají na začátku období dešťů (červen–červenec), takže když dorazí povodňová voda, rostliny jsou již 30 až 40 cm vysoké .
Rostliny dorůstají výšky až 3 m - záleží na výšce hladiny vody. Rýže se sklízí na kánoích v prosinci. V té době dosahuje hladina vody maxima. Postup je velmi nejistý a výnosy nízké. Úspěšná úroda závisí na množství srážek a jejich načasování v období dešťů a na výšce povodní. Do určité míry lze povodňovou vodu regulovat výstavbou malých bahenních hrází, které se s rostoucí hladinou vody zanořují.
Ačkoli se v oblasti Timbuktu stále pěstuje plovoucí rýže, většina rýže se nyní pěstuje ve třech relativně velkých zavlažovaných oblastech, které leží jižně od města: Daye (392 ha), Koriomé (550 ha) a Hamadja (623 ha). Voda se z řeky čerpá pomocí deseti velkých Archimédových šroubů, které byly instalovány v 90. letech 20. století. Zavlažované oblasti jsou provozovány jako družstva. Tvoří je přibližně 2100 rodin, které obdělávají malé pozemky. Téměř veškerou vypěstovavou rýži spotřebují samotné rodiny, jelikož výnosy jsou stále relativně nízké.
Umění a kultura
Mešity Timbuktu má významné architektonické památky.Těmi hlavními jsou tři mešity: Djinguereber, Sankoré a Sidi Yahya. Během svého dvanáctého zasedání v prosinci 1988 vybral Výbor světového dědictví Unesco (WHC) části historického centra Timbuktu k zapsání na seznam světového dědictví. Ze Starého Města byly vybrány tři mešity a 16 mauzoleí nebo hřbitovů. V roce 2012 došlo k ničení historických památek radikálními islamisty a Unesco je pak dalo na Seznam světového dědictví v ohrožení.
Kulturní akce Nejznámější kulturní akcí byl Festival au Désert, který oslavoval mírovou smlouvu s Tuaregy. Konal se do r. 2010.
Další akcí je týdenní festival Mawloud. Koná se každý leden a oslavuje narození proroka Mohameda.
Galerie
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Města v Mali Kategorie:Světové dědictví (Mali) Kategorie:Světové dědictví v ohrožení