thumb|Pár mejšlí thumb|Mejšle na nohou Mejšle (sg. i pl.; též nejšle, mejšláky či mejšlata) je výraz zkomolený z německého výrazu Nöischla a znamená tradiční pracovní či venkovskou obuv, doloženou z jižních Čech a Pošumaví, ale také ze severních Čech a z bavorského pohraničí. Mejšle se dále rozšířily i do Posázaví a na Vysočinu.
Popis Jde o polodřeváky – na rozdíl od klasických dřeváků mají dřevěnou pouze podrážku a nárt obepíná svršek z tuhé kůže. Kožená část je k dřevěné podrážce přibitá po jejím obvodu čalounickými hřebíčky tak, aby obuv shora nepropouštěla vodu. Svršek může být zpevněn drátem a podpatek podkůvkou.
Obdobná obuv se nosila i v horských oblastech Bavorska, Saska a Rakouska. V pohraničí, kde žili Češi, převažovaly klasické dřeváky; tam, kde žili Němci se nosily převážně mejšle. I proto je Němci nazývali Böhmerschuhe.
Mejšle byly vyráběny z tvrdého bukového dřeva, pohodlnější a teplejší byly vyráběny ze dřeva smrkového, ty však neměly tak dlouhou životnost; někdy mohly být pro sváteční příležitosti mejšle i zdobené. Na Horažďovicku se vyráběly mejšle olšové – ty byly lehké a dalo se v nich i tancovat. Existují i mejšle z osikového dřeva. Jinak mejšle sloužily spíše jako pracovní či domácí obuv, zkrátka jako boty, které lze rychle nazout a chodit s nimi po dvoře či do maštale. Většinou se nosily okolo chalupy jako letní obuv, ale někdy se nosily i na delší cesty sněhovými závějemi (většinou proto, že jiná obuv nebyla dostupná). Za druhé světové války tuto obuv mj. nosili vězni v koncentračních táborech s tím, že u horní části mohla být kůže nahrazena levnějším textilem.https://www.auschwitz.org/en/gallery/historical-collection/camp-objects,3.html V současnosti se stále používají jako nazouvací obuv, případně slouží dekorativním účelům. Mejšle se zouvaly v předsíni stavení, v domu.V. Štětina. Zařízení domácnosti ze Žinkovska. Český lid, 1911. Roč. 20, č. 6, 1911, s. 299–303.
Výroba Pro výrobu mejšlí se nejprve nařezala dřevěná polena (buková, jedlová, smrková či olšová) na špalíky dlouhé asi 35–40 cm, ty se následně sekerou rozštípaly a hrubě opracovaly na desky, které byly 10 cm silné a asi 20 cm široké. Otesané desky již tvarově připomínaly výsledný výrobek. Následně se upravila velikost podle předkresleného obrysu chodidla, pilkou a pořízem se upravila „podrážka“ včetně podpatku. Lůžko pro nohu se opracovalo kulatým dlátem. Následovalo zahlazení a dočištění povrchu pomocí dutého nože. Nakonec se přibila čalounickými hřebíčky kůže včetně zesilujících kožených pásků.
Mejšle se vyráběly v prakticky každé šumavské a pošumavské vsi, podle přehledu z roku 1880 existovalo v sušickém a prachatickém okrese 200 výrobců této obuvi. Zručný řezbář dokázal vyrobit denně 6–8 párů, pokud pracoval do noci, tak i 10 párů. Roční produkce tak činila asi 50 000 párů mejšlí.
Etymologie Slovo „mejšle“ má původ v německém nářečním výrazu Nöischla, které souvisí s argotickým označením Noschen či Nuschen pro botu obecně. Mezi další varianty označení patřily majšle na Doudlebsku, čurýky na Strakonicku (čurýk též označovat vepře, označení pro obuv je druhotné), podělávky, čerty či bácy.
Odkazy Reference
Související články Dřeváky Pošumaví
Externí odkazy
Ateliérová práce inspirovaná mejšlaty
Kategorie:Obuv Kategorie:Dřevo