Hartau je vesnice, místní část města Žitava v Horní Lužici v německé spolkové zemi Sasko. Nachází se v zemském okrese Zhořelec a má obyvatel. Leží na levém břehu Lužické Nisy na hranicích s Českou republikou. Spolu s ostatními sídly v okrese Zhořelec je Hartau součástí Euroregionu Nisa, dobrovolného zájmového sdružení českých, německých a polských obcí, měst a okresů.
Geografická poloha Hartau se nachází na levém břehu Lužické Nisy v nadmořské výšce 240 až 283 metrů v oblasti česko-německo-polského trojmezí na severním úpatí Lužických hor. Bod, ve kterém se sbíhají státní hranice Česka, Německa a Polska, se nachází asi půl kilometru severně od Hartau.
Vesnice se dělí na dvě části: historicky starší sídlo Alt-Hartau na břehu Nisy a novější zástavbu Neu-Hartau, rozkládající se podél potoka Pfaffenbach Hartau, který se v Alt-Hartau vlévá do Lužické Nisy, a jeho menšího přítoku Goldbachu dále na jihozápadě. V jižní části Alt-Hartau je turistický hraniční přechod Hrádek nad Nisou / Hartau. Nejbližším českým sídlem u tohoto hraničního přechodu je Loučná (německy Görsdorf), část města Hrádku nad Nisou v okrese Liberec.
Nejvyššími vrcholy na katastrálním území Hartau v jeho jižní části jsou Straßberg (538 m n. m.) a Mühlsteinberg (482 m n. m.). Na českém území jsou nejbližšími vrcholy ve východní části Lužických hor Popova skála (568 m n. m.) a Sedlecký Špičák (545 m n. m.).
Historie Jméno obce je spojováno s výrazem "harth", který se v raně středověké staré horní němčině (Althochdeutsch) používal pro označení horského lesa. vlevo|náhled|Areál uhelného dolu v Hartau na pohlednici z roku 1856 Nejstarší zástavba Alt-Hartau v podobě ulicové vesnice vznikla pravděpodobně již ve 13. století. V roce 1364 ves přináležela ke hradu Karlsfried. Název Harte se poprvé objevuje v písemnostech Grabštejnského panství z roku 1375. Od roku 1384 ves podléhala žitavskému městskému právu.
Obživu si obyvatelé zajišťovali tkalcovstvím, rybařením a zemědělstvím, zhruba od roku 1835 k tomu přibylo také zaměstnání při těžbě hnědého uhlí. V roce 1547 měla ves dvě desítky usedlíků, v roce 1834 to bylo 484, v roce 1871 již 738 a v roce 1910 dokonce 1007 obyvatel. Zpočátku bylo uhlí u Hartau těženo v hlubinných dolech, mezi roky 1903 až 1953 pak v povrchových lomech.
Již v roce 1931 proběhlo jednání o připojení Hartau k Žitavě, sloučení však tehdy bylo většinou obyvatel odmítnuto. K Žitavě byla nakonec obec připojena až v roce 1999. Od roku 1954 byla Hartau součástí zemského okresu Zittau, mezi roky 1994 až 2008 pak okresu Löbau-Zittau, rovněž později zrušeného.
Pamětihodnosti Podstávkové domy na Dorfstraße a v dalších místech Alte Schule (Stará škola) – hrázděný podstávkový dům Karlsfried – zřícenina strážního hradu, založeného v roce 1357 Karlem IV. Röhrhäusel ("Rourový domek") – technická památka, součást historického vodovodního zařízení Fischereistein (Rybářský kámen) z roku 1565 Královský saský triangulační sloup č. 39 na hoře Straßberg
Galerie
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Žitava Kategorie:Části obcí v zemském okrese Zhořelec Kategorie:Části obcí v Horní Lužici Kategorie:Sídla na Lužické Nise Kategorie:Těžba hnědého uhlí v Německu Kategorie:Sídla na česko-německé státní hranici