náhled|Drak ze ságy o Nibelunzích Sága o Nibelunzích (Nibelungensage) je hrdinská sága, rozšířená v germánských a skandinávských zemích, která byla po staletí předávána v mnoha vzájemně se lišících verzích. Její nejznámější písemnou formou je ve střední horní němčině napsaná Píseň o Nibelunzích (Nibelungenlied) vzniklá kolem 1200, pravděpodobně v oblasti Pasova (Passau).
Sága se objevuje ve středověkých pramenech. Kromě Písně o Nibelunzích (Nibelungenlied) také v pověsti Dietrich z Bernu (Thidrekssaga), staronorsky s dolnoněmeckými prameny, cca 1250) a v četných písních Eddy. Mezi ně patří několik písní o Siegurdovi (Sigurdlieder) a píseň o Attilovi (Atlilied, staronorsky, zaznamenané ve 13. století částečně podle mnohem starších pramenů nebo přípravných etap). Zpracování písní Eddy v próze lze nalézt v Prozaické Eddě od Snorriho Sturlusona (staroislandština, cca 1220) a v Sáze o Volsunzích (staronorsky, cca 1250). Před koncem 13. století vznikla Sága o Nornagestovi (Nornagests þáttr) .
Vznik ságy Počátky ságy sahají do hrdinského věku stěhování národů. Za ústřední historické jádro příběhu se považuje zničení mocenské sféry Burgundů na Rýnu.Toho dosáhl v pozdní antice západořímský vojevůdce Aetius s pomocí hunských jednotek. Burgundi sloužili Západní římské říši jako žoldáci (foederati) a podle nařízení císaře střežili asi od roku 411 hranici na Rýnu. Když západní římská vláda ukázala slabost, chtěl burgundský vladař (rex) Gundahar využít příležitosti a na vlastní pěst ovládnout i bohatou provincii Belgica. V roce 435 však byl římskými jednotkami odražen a v roce 436 Aetius, který tehdy vládl místo mladého císaře Valentiniana III. rozhodl Burgundy za porušení smlouvy potrestat. Najal tisíce hunských foederati, kteří na nic netušícího Gunthahara zaútočili a zabili ho i s většinou jeho mužů. O několik let později byli přeživší přesídleni na Rhonu v Savojsku.
Galská kronika z roku 452 podává krátkou zprávu o roce 436: Nezapomenutelná válka, ve které téměř celý lid spolu se svým vůdcem zahynul, se uskutečnila v Burgundsku. A svědek z té doby, Prosper Tiro z Aquitaine v roce 435 poznamenal: Za onoho času porazil Aetius zničujícím způsobem Gundichara, který jako rex Burgundů napadl Galii. Na jeho prosbu mu Aetius poskytl mír, který si však rex nemohl dlouho užít. O něco později Hunům dovolil jej zabít a jeho lid se vším všudy vyhladit. Do ságy pronikly ještě další historické události a rozšířily ji o jednotlivá jména a prvky. Byly to: bitva na Katalaunských polích roku 451, smrt Attily a události ve druhé burgundské říši na Rhoně a u Merovejců až do smrti Brunhildy v roce 613. Dietrich von Bern, který podle legendy občas žil u Attilova nebo Etzelova dvora, je od středověku postaven na roveň východonogotskému králi Theodorichu Velikému.
Sága se však velmi liší od známých historických skutečností těchto událostí a vytváří nová protifaktická spojení. Historičtí Burgundi se nevrátili k Attilovi dvoru, ale byli zničeni v jejich domově u Rýna. Attila v té době ještě nebyl králem Hunů. Navíc Theoderich der Große nebyl nikdy u Attilova dvora, jak vypráví legenda, protože Attila zemřel už před jeho narozením. Obecně se proto předpokládá, že tyto hrdinské legendy představují částečně vybájenou, částečně neustále znovu poskládávanou legendu, která je založena na různých historických událostech z 5. a 6. století.Porovnej Joachim Heinzle: Von der Sage zum Epos. Ve: Badisches Landesmuseum Karlsruhe (Vyd.): Das Nibelungenlied und seine Welt. Darmstadt 2003, S. 20–29.Na rozdíl od historické germanistiky se soukromý učenec Heinz Ritter-Schaumburg domníval, že skutečným jádrem Ságy o Nibelunzích byly historické události v Dolním Německu kolem roku 500. Legendu vidí jako historický zdroj a spoléhal se především na starou švédskou verzi Thidrekságy. Hrdinové jako Dietrich von Bern, Siegfried a Nibelungové byly podle něho historické postavy a teprve v průběhu středověku byly zaměněny a dány na úroveň historicky známých vzorů, jako byl Theodorich Veliký nebo Burgundi. Jeho tvrzení však bylo odborníky odmítnuto jako metodicky neudržitelné.
Obsah Písně o Nibelunzích Hlavní postavou v Písni o Nibelunzích je Kriemhild (královská dcera Burgundů) a problematika dvorní kultury. Ta dělá z pravděpodobně mnohem staršího děje ságy skoro román, ve kterém autor i publikum v šatech ságy řeší problémy tehdejší doby. Zde jsou vybrány pouze prvky, které jsou pro příběh ságy důležité.
Nibelungové ve Thidreksáze V některých pasážích Ságy o Nibelunzích se odehrávají úryvky z Thidrekságy. Obvykle se předpokládá, že jejím základem jsou německé zdroje, jak i ona sama uvádí. Přitom to však vypadá, že pro její jednotlivé pasáže byly dohromady použity různé předlohy, aniž by se vyrovnávaly rozpory mezi nimi. V Německu totiž existují velmi odlišné verze Ságy o Nibelunzích.Tím by se tedy mohla vysvětlit skutečnost, že i některé části Thidrekságy jsou vzájemně protichůdné. To se však nevztahuje pouze na Ságu o Nibelunzích, i ostatní pasáže Thidrekságy jsou plné rozporů.
Převládající teorie říká, že některé části Ságy o Nibelunzích používají zdroje Thidrekságy, které ale nabízejí zcela odlišné verze než je Píseň o Nibelunzích. Jiné její části pak používají zdroje, které jsou zjevně také základem Písně o Nibelunzích a ještě další teorie odkazuje přímo na verzi „C“ Písně o Nibelunzích.
Na druhé straně stará švédská verze Thidrekságy je bez takových rozporů a Heinz Ritter-Schaumburg ji považoval za verzi původní. Předpokládal, že Píseň o Nibelunzích byla založena na rané podobě Thidrekságy. Na druhé straně se obvykle předpokládá, že švédský překladatel Thidrekságy měl jako podklad do velké míry zachovalý, avšak velmi často protichůdný norský rukopis. Měl v úmyslu dílo zkrátit a rozpory v obsahu odstranit. Srovnávání rozporů je charakteristické i pro pozdější fáze zpracovávání tohoto tématu.
Siegfried/Sigurd a Brünhild/Brynhild První část ságy o Nibelunzích leží přibližně uprostřed Thidregságy. Předtím je zmíněna jen jedna postava ze ságy o Nibelunzích, jmenovitě Brynhild (Brünhild), která vládne na hradě Seegard ve Švábsku. Z jejího chovu pochází nejslavnější hřebci pro hrdiny německých hrdinských legend. Části o Nibelunzích ve Thidreksáze začínají Sigurdovým (Siegfriedovým) mládím. Thidreksága většinou používá skandinávskou podobu jména Sigurd, jen na několika málo místech proniká německá podoba originálu, Siegfried. Sigurdova matka, manželka krále Sigmunda, je neoprávněně podezřelá z nevěry. Novorozené dítě je proto odložené, pluje dolů po řece (podobně jako Mojžíš), ale je nalezeno laní, která o něj pečuje (podobně jako Romulus a Remus s vlčicí). Nakonec ho v lese najde kovář Mimir, který tam pálí uhlí a vychová jej. Chlapec je tak silný, že spráská kovářské pacholky a rozbíje kovadlinu kladivem. Mimir má bratra jménem Regin, který je znalý kouzel a promění se v draka. V jiných verzích je Reginn zmíněn jako otec Siegfrieda, jehož bratr Fafnir je tím jmenovaným drakem, Mimir a Regin / Reginn jsou v různých zápisech zmiňováni jako stejná osoba.
Mimir se ale bojí chlapcovy síly. Požádá proto svého bratra, draka, aby ho zabil. Za tím účelem pošle Sigurda do lesa, kde drak žije, aby pálil uhlí. Chlapec však kmenem stromu a svou dřevěnou sekerou draka zabije. Protože má hlad, uvaří si dračí maso k večeři. Spálí si přitom prst a aby ho ochladil, vloží ho do úst. Tak požil dračí krev a začíná rozumět ptačí řeči. Slyší, jak si dva ptáci spolu říkají, že ho zabít vlastně chtěl Mimir. Když také jeho ruce přišly do styku s dračí krví, jejich kůže ztvrdla na mozol. Když si to uvědomí, pomaže se dračí krví po celém těle. Pouze mezi ramena nedosáhne a to později povede k jeho smrti (podobně jako Achilles). Pak odejde domů. Mimír se ho bojí a aby jej přátelsky naladil, slibuje mu nádherného koně z Brynhildina chovu a se smutkem mu předá i velmi dobré brnění a vynikající meč. On však přesto Mimíra zabije. Pak se sám přesune na Brynhildin hrad. Ta má o Sigurdovi „mytické povědomí“, takže když se jí ohlásí, okamžitě ví, kdo to musí být. Také mu řekne jména jeho rodičů a dá mu nejlepšího hřebce. Od ní Sigurd odjíždí ke králi Isungovi (König Isung von Bertangenland).(Británie) a stane se jeho korouhevníkem.
Původ Nibelungů Následuje nová část, Původ Niflungů (Niflungen je v celé nordické literatuře název, který odpovídá německému Nibelungen). Tuto část přináší stará norská verze (membrane) Thidrekságy dvakrát za sebou, ale s různými jmény. Jednou se otec Niflungů nazývá Aldrian a potom zase Irung. Ani počet sourozenců není stejný. Spisovatel měl před sebou zjevně dvě písemné verze stejného příběhu. Žádnou nechtěl potlačit, tedy je dal dohromady.
Ve staré švédské verzi žádné rozpory nejsou. Společné pro všechny verze Thidrekságy v části Původ Niflungů je to, že Hogni (odpovídá německému Hagen; v německých překladech nordických textů je často psán Högni) je jen nevlastním bratrem Niflungů. Královna Oda (odpovídá německému jménu Ute) se totiž během nepřítomnosti svého manžela vyspala se zlým duchem. Dítě z tohoto spojení byl Hogni.
Souboje Dále je Sága o Nibelunzích sloučena s Dietrichsagou. Král Thidrek (odpovídá německému Dietrich von Bern) pozve Niflungy na slavnost a hostinu. Z Niflungů se zúčastní Gunnar (Gunther), Hogni (Hagen) a Gernoz (Gernot). Na slavnosti se všichni přítomní dohodnou vyzvat krále Isunga z Británie a jeho syny na souboje. V rozhodující bitvě bojuje Sigurd sám proti samotnému Thidrekovi. Thidrek vyhraje jen nedovolenou lstí, kterou Sigurd sice odhalí, ale přesto dobrovolně uzná Thidreka za vítěze a následuje ho jako jeho doprovod. Tak Sigurd přechází do říše Niflungů
Svatby V následující části se Thidrek a spolu s ním Sigurd přestěhovali do země Niflungů a tam se Sigurd ožení s Grimhild (v němčině Kriemhild), sestrou Gunnara a Hogniho. V této části Thidrekságy Hogni není nevlastním bratrem, ale bratrem Gunnara. Na svatbě Sigurd nadšeně svému švagru Gunnarovi vypráví, že zná nejkrásnější ženu na světě, Brynhild, a chtěl by mu ji dát za manželku. Skutečnost, že hrdina na své vlastní svatbě chválí jinou ženu (nikoli svou vlastní nevěstu) jako nejkrásnější ženu na světě, naznačuje komplikace. Thidrek, Gunnar, Hogni a Sigurd odjedou za Brynhild do Seegardu. Tam se Sigurd u Brynhildy za Gunnara přimlouvá. Ta se však na Sigurda zlobí, protože porušil jejich zásnuby (Thidreksága však v dřívější části o zásnubách nic neříká) a oženil se s Grimhildou. Brynhilda se ale smíří s tím co se stalo a je připravena si Gunnara vzít. V Thidreksáze však o tom není žádná listina jako v Písni o Nibelunzích. Během svatební noci se Brynhild chová stejně jako v Písni o Nibelunzích. Sváže Gunnara a pověsí jej na hřebík ve zdi. V Thidreksáze to dokonce dělá tři noci po sobě. Gunnar si pak Sigurdovi stěžuje na své utrpení a žádá jej, aby se pod rouškou temnoty vplížil do jejich ložnice a Brynhildu zbavil panenství. Thidreksága nezná čepičku neviditelnosti (Tarnkappe) ani jiné magické možnosti. Brynhilda má magické schopnosti, ale ty jsou spojeny s jejím panenstvím. Po Sigurdově defloraci je stejně slabá jako každá jiná žena a musí se Gunnarovi podřídit.
V Thidreksáze pak následuje několik dalších dlouhých legend, které s legendami o Nibelunzích nemají nic společného. Mnohem později pokračuje Sága o Nibelunzích Sigurdovou smrtí.
Hádka královen