Jan Rajlich (10. dubna 1920 Dírná – 27. listopadu 2016 Brno) byl český výtvarný umělec, malíř, grafik, grafický designér, výstavní designér, scénograf, pedagog, publicista a organizátor kulturního života. Iniciátor Mezinárodního bienále grafického designu v Brně a 30 let jeho prezident (1963–1992).
Stal se zakládajícím členem multioborového uměleckého Sdružení Q v Brně (1968, konzul v letech 1990–2004), zakladatel profesního Sdružení Bienále Brno, z. s. (předsedou SBB 1991–1998). Byl také členem Svazu československých výtvarných umělců (1949–1970 a 1981–1990), AGI (Alliance graphique internationale) či ISGD (International Society of Graphic Designers, USA).
Patřil mezi průkopníky orientační grafikyCOUFALÍK, Pavel: Grafický design v architektuře. In: SYLVESTROVÁ, Marta et al.: Rajlich 100: Mr. Brno, Brno: Moravská galerie, 2020, s. 224 a jednotného vizuálního styluSYLVESTROVÁ, Marta: Průkopník firemního vizuálního stylu CI. In: viz pozn. 1, s. 184 v Československu, byl afišistou (plakátů navrhl kolem 300). Na jeho kontě je na 150 typografických úprav publikací, veletržní a výstavní grafika (90 výstav a veletrhů na celém světě) a stovky tiskovin, symbolů a značek atp. Spolupracoval také s architekty na nástěnných malbách, dekorativních mozaikách a informačních piktografických systémech. Stál u zrodu technologie netkaných gobelínů Art protis v Brně (1964). Byl autorem více než dvaceti divadelních scénografií a několika scénografií televizních.
Ve volné tvorbě se zpočátku věnoval krajinomalbě, později koláži a serigrafii.
Výtvarná tvorba Jana Rajlicha byla představena na 52 individuálních výstavách a na 260 kolektivních výstavách doma a na 190 v zahraničí. Jeho plakáty, grafiky (serigrafie) a obrazy lze nalézt ve sbírkách muzeí a galerií doma i v cizině. Obdržel přes 40 ocenění.
Život
Dětství a mládí Jan Rajlich se narodil 10. dubna 1920 v jihočeské obci Dírná u Soběslavi (okres Tábor) v rodině Karla Vojtěcha Rajlicha (rodem z Červeného Hrádku u Sedlčan), panského kováře statku Wratislavů z Mitrovic v Dírné. Matka Marie rozená Hejhalová původem z Nechvalic byla v domácnosti. Otec prošel mnoho míst v Evropě a navštívil i Svatý hrob v Jeruzalémě či egyptské pyramidy.RAJLICH, Karel Vojtěch: Na vandru: 1895–1905: zápisky kovářského tovaryše z cest po Evropě a do Svaté země k Božímu hrobu. Ed., úvod K Božímu hrobu a doslov Jan Rajlich st. Brno: Akademické nakl. CERM, 2006, 184 s.
Již od pěti let se Jan Rajlich stal žákem obecné školy v Dírné. Od deseti pak dojížděl do Jindřichova Hradce na reálné gymnázium, kde v roce 1939 odmaturoval. Do 19 let tak žil s rodiči a třemi staršími bratry (Jaroslav, Karel a Václav) v Dírné.
Podle svých vzpomínek, které různě publikoval, tak v dětství i v dospívání nikdy nepomyslel na žádné jiné budoucí povolání,RAJLICH, Jan: Přistřižená křídla. Brno: Akademické nakl. CERM, 2005, 400 s. , s. 14 než na to stát se malířem. V dětství byl jeho vzorem Mikoláš Aleš, kterého znal především ze školního slabikáře. V jeho kreslení ho podporovala matka a také o 11 let starší bratr Jaroslav, který jako učitel matematiky a kreslení amatérsky maloval. Proto se také Jan Rajlich v květnu 1939 přihlásil ke zkouškám na nově otevíranou výtvarnou školu Baťových obuvnických závodů, Školu umění ve Zlíně – a byl přijat.
Zlín, Český Těšín a Vimperk V letech 1939–1944 vystudoval soukromou Školu umění ve Zlíně, která v době uzavření českých vysokých škol za protektorátu byla jedinou uměleckou školou, jejíž výuka měla univerzitní charakter. Jeho pedagogy byli malíři Vladimír Hroch, Jan Sládek, Richard Wiesner, grafik Eduard Milén, sochař Vincenc Makovský, architekti Bohuslav Fuchs, F. L. Gahura, Jan Vaněk, teoretici Albert Kutal a V. V. Štech a další. Současně pracoval v závodech Baťa a. s., nejdříve v redakci závodních novin, později v reklamním oddělení a ve školní grafické dílně.
Spolu se skupinou spolužáků (Alex Beran, Václav Chad, Zdeněk Hybler, Karel Kramule, Jan Kostlán, Zdeněk Máčel a další) poprvé vystavoval obrazy v Městském divadle na Kladně (1943) a v roce 1944 na školní výstavě vystavoval v návrhu 1:1 svůj první plakát – typický baťovský čtyřplakát pro firemní reklamní kampaň „Jaro“.
Po studiích koncem války se stal se členem Odborové organizace českých výtvarných umělců v Praze, ale zůstal ve Škole umění, kde byl totálně nasazen v dílně na výrobu židliček do protileteckých krytů (spolu s Čestmírem Kafkou). Na škole působil v podzemním protinacistickém hnutí. Od začátku roku 1945 byl nasazen na kopání zákopů ve Valašském Meziříčí a Bohuslavicích u Zlína. Své vzpomínky na válečná léta ve Škole umění ve Zlíně shrnul do knihy Přistřižená křídla (CERM Brno, 2005).
Po skončení války od července 1945 byl redaktorem v Těšínských novinách a po jejich zastavení do léta 1946 v odborářské Práci, stal se členem Svazu českých novinářů. V Českém Těšíně uspořádal první samostatnou výstavu obrazů a kreseb převážně s krajinářskou tematikou.
V letech 1946–1948 pak působil jako samostatný malíř ve Vimperku, kde bydlel u svého bratra Karla. Hlavní zájem věnoval olejomalbě, v níž ztvárňoval jihočeskou krajinu. Zároveň pracoval i v oblasti propagační a knižní grafiky, ilustrace a scénografie. Byl přijat za člena Sdružení jihočeských výtvarníků (SJV) v Českých Budějovicích.
V roce 1947 poprvé vycestoval za hranice – do Polska a kresby z cesty vystavil v Jihočeském národním divadle v Českých Budějovicích.
Ve Vimperku se seznámil s Boženou Skalickou (12. října 1924 Praha – 6. září 2001 Brno), se kterou se v létě 1948 oženil. – V letech 1948–1950 se s manželkou vrátil znovu do Zlína, kde byl zaměstnán u firmy Baťa jako referent výtvarné výchovy Domovů pracujících. V roce 1949 byl přijat do nově založeného Svazu čs. výtvarných umělců.
Brno Po narození syna Jana v roce 1950 se Jan Rajlich definitivně usadil v Brně jako malíř a grafik-designér ve svobodném povolání. Spolu s několika spolužáky a generačními druhy vytvořil volné pracovní seskupení nazvané „Kolektiv“ (Konrád Babraj, Vladimír Drápal, František Chmelař, Miroslav Šimorda, Vojtěch Štolfa, Oldřich Vašica ad.). První významnou zakázku „Kolektivu“ bylo výtvarně prostorové řešení expozice Krajského národního výboru v Brně na BVT – Brněnských výstavních trzích, v rotundě pavilonu A brněnského výstaviště. V letech 1952–1953 byl Jan Rajlich vedoucím grafikem při zřizování Památníku národního písemnictví v Praze. „Kolektiv“ se v roce 1954 rozešel a část přešla do družstva Propagační tvorba. Tam se Rajlich souběžně s malbou začal intenzivněji věnovat užité grafice, zejména plakátu a propagační a výstavnické tvorbě a v 60. letech opustil olejomalbu jako svůj hlavní výtvarný projev. Družstvo Propagační tvorba ale bylo v roce 1961 násilně zrušeno a tak v roce 1968 se Jan Rajlich angažoval za jeho obnovení. V letech 1969–1976 byl pak členem představenstva a umělecké rady obnoveného družstva Propagační tvorba v Praze.
V letech 1959–1963 byl předsedou umělecké komise ČFVU pro užitou grafiku a brzy po založení veletrhů v Brně (1960) se stal členem, později předsedou, umělecké komise podniku BVV – veletrhy a výstavy v Brně. V letech 1961–1967 byl Jan Rajlich předsedou oblastní pobočky Svazu čs. výtvarných umělců v Brně. V roce 1965 založil společně s Pavlem Navrátilem a Igorem Zhořem Galerii Jaroslava Krále v Brně a po téměř 20 let vytvářel tiskoviny GJK.
V roce 1968 patřil Jan Rajlich mezi zakládající členy multioborového uměleckého Sdružení Q. Po rozpuštění SČsVU v době tzv. normalizace, nebyl do normalizačního Svazu přijat. Rovněž Sdružení Q bylo zakázáno, avšak někteří brněnští členové (Jan Rajlich, Vilém Reichmann, Jan Skácel, Miloš Slezák, Bořivoj Srba, Miroslav Šimorda, Václav Zykmund, Ludvík Kundera ad.) se dál až do r. 1989 pravidelně scházeli jako tzv. „čtvrtečníci“. Do Svazu českých výtvarných umělců byl Jan Rajlich znovu přijat roku 1980 až po desetileté „normalizační“ pauze a po roce 1989 v obnoveném Sdružení Q byl zvolen konzulem a vedl výtvarnou sekci (do r. 2004).
Jan Rajlich se v Brně také věnoval pedagogice a školství, v letech 1964–1967 učil na oddělení výstavnictví střední uměleckoprůmyslové školy v Brně. Spolu s Milošem Slezákem a Bohdanem Lacinou předložili návrh na vysokoškolská výtvarná studia na Masarykově univerzitě (tehdy Univerzita Jana Evangelisty Purkyně) – navrhovaný kabinet propagace a vizuálního designu měl již pro školní rok 1969–1970 konkrétní studijní program, ale srpnové události a zejména tzv. normalizace projekt zcela zastavily.RAJLICH, Jan: FAVU desetiletá a co předcházelo… Události na VUT v Brně, 2002, roč. 12, č. 7, s. 14–15, 1
V letech 1983–1989 přednášel „aplikovanou semiotiku“ a „grafický design ve výstavnické tvorbě" v rámci postgraduálních studií VŠT Košice a Fakulty architektury VUT v Brně. Při založení Fakulty výtvarných umění VUT v Brně první rok vedl ateliér vizuálních komunikací (1992–1993).
O kulturním životě v Brně ve 2. polovině 20. stol. napsal na počítači, když mu bylo 85–88 let, vzpomínky Brno – černá bílá (CERM Brno, 2015).
Zemřel v Brně 27. listopadu 2016 ve věku 96 let. Urna s jeho popelem byla uložena na čestném pohřebišti města Brna na Ústředním hřbitově v Brně v náhrobku, který navrhl syn Jan Rajlich ml.
Bienále Brno a mezinárodní aktivity Na mezinárodním poli Jan Rajlich začal spolupracovat nejprve od roku 1961 zejména s polskými výtvarníky (organizoval výměnné výstavy).
Jako celoživotní publicista publikoval v zahraničních odborných časopisech – německé Neue Werbung (od 1961) a Novum Gebrauchsgraphik, japonské revue Idea a Graphic Design (od 1965), italské Linea Grafica a L‘ Ufficio Moderno Milano (od 1970) a další.
V roce 1963 inicioval založení mezinárodních cyklických výstav Bienále užité grafiky Brno a stal se předsedou organizačního výboru Bienále, kterým zůstal až do roku 1992. V roce 1964 se v Moravské galerii v Brně uskutečnila první výstava Bienále. Bienále Brno tak bylo první výstavou svého druhu na světě a Moravská galerie v Brně je pořádá dodnes jako Mezinárodní bienále grafického designu.
Během přípravy 3. bienále v roce 1967 navázal dlouhodobý přátelský písemný styk s „ikonou“ světového designuJAKUBÍČEK, Vít: Korespondence Ladislava Sutnara s Janem Rajlichem. Prostor Zlín, 2017, roč. 24, č. 2, s. 52–57, 2 fot. Ladislavem Sutnarem z New Yorku.
Pravidelně byl zván na Mezinárodní bienále plakátu do Varšavy, kde se setkával a spřátelil s mnoha vynikajícími tvůrci plakátů z celého světa (např. Josef Müller-Brockmann, Yusaku Kamekura, Walter Allner, Wim Crouwel, Józef Mroszczak, Waldemar Świerzy ad.). V roce 1975 byl ve Varšavě členem mezinárodní poroty celosvětové soutěže na plakát k 30. výročí vítězství nad fašismem a v roce 1989 také ve Varšavě předsedal mezinárodní porotě světové soutěže na plakát k výročí vzniku 2. světové války a hitlerovského přepadení Polska.
Jeho účast na kongresu ICOGRADA (International Council of Graphic Design Associations) v Eindhovenu v Nizozemsku (během srpnových událostí 1968) znamenala začátek intenzivních osobních mezinárodních styků. Účastnil se i dalšího kongresu VISCOM [vizuální komunikace] '71 ve Vídni, jehož program vzbudil jeho mimořádný zájemJan Rajlich: plakáty, grafika, grafický design: posters, graphics, graphic design. Třebíč: Akcent, 1999, 184 s., , s. 155 o otázky designu vizuálních komunikací. Od kongresu ve Vídni byl Rogerem Hampsonem opakovaně zván do Anglie na Bolton College of Art and Design. Cesta mu byla povolena až v roce 1977 a znovu ještě v roce 1980,RAJLICH, Jan: Brno – černá bílá. Brno: Akademické nakl. CERM, 2015, 423 s. , s. 331. kdy měsíc vyučoval na Loughborough College of Art and Design. V tamní školní grafické dílně vytiskl první z cyklu serigrafií „Ruby".