Gymnázium, Střední odborná škola a Střední zdravotnická škola Jilemnice, příspěvková organizace se nachází v Jilemnici.

Škola nabízí tři studijní obory. Všeobecné osmileté gymnázium, všeobecné čtyřleté gymnázium a čtyřletý obor praktická sestra.

Historie

Budování školy Snaha vybudovat v Jilemnici střední školu se zrodila již ve druhé polovině 19. století. Narážela však na nepřízeň nadřízených orgánů stejně jako na nedostatek finančních zdrojů v místě. Bezprostředním podnětem k založení školy se stalo až roku 1909 zřízení reformovaného gymnázia ve Vrchlabí. Nejbližší česká gymnázia bychom tehdy našli až v Jičíně a Hradci Králové a studium v tak vzdálených místech vyžadovalo značné náklady a pro mnoho dětí bylo nedostupné. Německá vrchlabská škola nabízela mnohem výhodnější podmínky, ale mohla se stát pro české Jilemnicko zdrojem germanizace. Proto na popud výboru Krkonošského okrsku Národní jednoty severočeské byla svolána manifestační schůze do dvorany a zástupci českého obyvatelstva v Podkrkonoší požadovali zřízení střední školy. Dne 26. listopadu 1909 se na návrh městské rady usneslo obecní zastupitelstvo na založení střední školy v Jilemnici, reálného gymnázia typu A s českou vyučovací řečí, s podmínkou, že bude hned prvním rokem zestátněna, zatímco obec poskytne potřebnou budovu. Ještě téhož roku byla odeslána žádost na ministerstvo kultu a vyučování do Vídně. V lednu následujícího roku na návrh starosty města Františka Xavera Jerieho přislíbil obecní výbor 100 000 Korun na stavbu nové budovy. O rok později se deputace městské rady pod vedením starosty odebrala do Vídně k ministrovi kultu a vyučování Karlu hraběti Stürgkhovi a sekčnímu šéfovi Kaněrovi a dosáhla toho, že oba potřebu střední školy uznali. Protože však stále celá záležitost nepostupovala žádoucím tempem, odebrala se v květnu 1912 do Vídně další jilemnická deputace ve složení JUDr. Karel Čermák, František Mařatka a Emil Metyš a intervenovala u poslance Jindřicha Gustava Maštálky. Český poslanecký klub na základě těchto jednání přislíbil podporu. 20. června 1913 nový starosta města JUDr. Karel Čermák mohl podat jilemnickým obyvatelům zprávu, že „Jeho c. k. apoštol. Veličenstvo ráčil Nejvyšším rozhodnutím ze dne 24. 4. 1913 nejmilostivěji povoliti s výhradou ústavního schválení potřebného nákladu, aby se zřídilo počátkem školního roku 1913/14 osmitřídní reálné gymnázium s českou vyučovací řečí v Jilemnici“.

Mezi státem, zastoupeným Zemskou školní radou v Praze, a městskou radou spolu s okresním výborem v Jilemnici byla uzavřena smlouva, jež ve 13 kapitolách v souladu s platným zákonem ukládala obci jilemnické řadu nelehkých povinností. Patřilo mezi ně postavení nové budovy do tří let s tím, že obec ji pak předá státu. Stavba musí obsahovat 12 učeben, exhortní síň s výklenkem pro oltář, jednu kreslírnu s kabinetem, učební síň pro fyziku s příslušným kabinetem a pracovnou, jednu učebnu s pracovnou a kabinetem pro přírodopis, místnost pro přírodovědecká cvičení, zeměpisný a archeologický kabinet, posluchárnu a kabinet chemie, kabinet pro deskriptivní geometrii, knihovnu učitelskou a žákovskou, ředitelnu s předsíní, hovornu, sborovnu, tělocvičnu 20×10 m s příslušenstvím, byt pro ředitele, školníka, potřebné sklepy a půdy, hřiště a botanickou zahradu. V případě, že by obec nedostála svým závazkům, mohla zemská rada potřebné pořídit na nebezpečí a útraty obce Jilemnice.

První roky gymnázia vlevo|náhled|Jana Harracha 97 - první sídlo gymnázia (dnes ZŠ Jana Harracha) náhled|300x300pixelů|První ředitel školy Josef Mach Skutečnost se však vyvíjela naprosto odlišně. První třídy byly umístěny provizorně v budově dívčí školy, od roku 1915 byla pro potřeby gymnázia uvolňována budova Dvorany („nové radnice“ čp. 97). Po skončení války se znovu začaly ukazovat nedostatky provizorního řešení, a to nejen prostorové, ale i provozní a hygienické. V roce 1922 byly přistavěny na straně k sokolovně dvě třídy, ale mnoho se tím nevyřešilo, neboť počet studentů záhy překročil 400. Nebohatá obec marně žádala o zproštění předválečného závazku. Situaci nakonec podstatně zlepšila přístavba na jihozápadní straně. Nabízela šest moderních učeben s ústředním topením a stála v příkrém kontrastu k ostatním částem školy s problematickou dispozicí, úzkými chodbami a kamnovým vytápěním.

Již od počátku si škola v čele s prvním ředitelem Josefem Machem vytvářela sbor převážně kvalitních pedagogů a těšila se v širokém okolí značné vážnosti. Profesoři se v té době exponovali v mnoha směrech. Škola měla studentský orchestr, recitační kroužky, velmi čilý sportovní život (zejména lyžařský) a řadu dalších aktivit. Josef Bernard vynikl nejenom jako přední znalec francouzštiny (studoval mimo jiné i na pařížské Sorbonně), autor učebnice francouzštiny, znamenitý pedagog, ale i jako vynikající divadelní režisér Kolára, Bohumil Košábek a Ladislav Šíma se podíleli na výtvarném životě města, Karel Štětka redigoval předválečný časopis Krkonoše, poměrně rozsáhlé literární a odborné dílo v oblasti fyziky, dějin hudby, poezie za sebou zanechal Josef Machač a Antonín Kadlec působil jako konzervátor památkového úřadu.

2. světová válka Mezi studenty převládali nemajetní a bylo na ně pamatováno řadou nadací. Nicméně i tak pro řadu z nich nevalná výživa, dlouhé každodenní docházení (až 16 km) či komplikované dojíždění představovaly zátěž pro nás už jen obtížně představitelnou. Po záboru pohraničí Hitlerem mnozí studenti stáli před trvalým problémem, jak získat propustku k přecházení hranic, a nakonec jim nezbylo, než ubytovat se v Jilemnici (ve školním roce 1940–41 jich bylo 76). To se již blížila další katastrofa. Poté, co ve třídě VI.A tři studenti parodovali Hitlera, bylo 15. února 1941 gymnázium uzavřeno, několik studentů vyloučeno ze studia na všech školách v protektorátu, jedenáct profesorů suspendováno. Ostatním studentům nezbylo, než odejít na gymnázium do Nové Paky, kam byly také převezeny školní sbírky a archiv, jiní se vrátili na měšťanské školy nebo vyhledali jiné možnosti vzdělávání. V té době již byl zatčen profesor Bernard a po dlouhém věznění zahynul v koncentračním táboře na pochodu smrti.

Komunistická totalita vlevo|náhled|Kostelní 259, sídlo gymnázia 1967–2015 (dnes opuštěno) Škola byla obnovena již dne 15. května 1945, 28. května začala výuka. Učilo se i o prázdninách, aby si studenti oktávy mohli doplnit vědomosti. Ve školním roce 1945-46 studovalo již 210 studentů a situace se zvolna normalizovala.

Reorganizace školství v roce 1948 sice zcela změnila ráz školy, složitá prostorová situace se však nezměnila. Ústav, přeměněný na jedenáctiletou střední školu (1948), později střední všeobecně vzdělávací školu, nakonec na čtyřleté gymnázium (1968), se až roku 1967 konečně přestěhoval z nevyhovující Dvorany (Gottwaldova 97) do budovy bývalé chlapecké školy u kostela (Kostelní 251).

Normalizační stranické prověrky v 70. letech udeřily v gymnáziu s plnou silou až se zpožděním. Po srpnové okupaci 1968 byla sice stranická organizace na gymnáziu zrušena jako nositelka pravicového oportunismu a její členové ze strany vyloučeni, nicméně personální stav kantorstva nebyl příliš zasažen. V letech 1973 až 1975 ovšem gymnázium procházelo celkovou krizí: mělo 15 pedagogů, necelých 140 studentů ve 4 ročnících a hrozilo mu zavření.

Normalizační personální čistka byla dokončena v roce 1975: výpověď dostali učitelé Jaroslav Dejmek (bývalý předseda ZO KSČ, kterému bylo kladeno za vinu, že v roce 1968 neukočíroval protisovětské nálady) a Josef Faistauer. Dosavadní ředitel Otokar Nikl byl odvolán z funkce a zůstal řadovým pedagogem. Novým ředitelem byl jmenován Josef Jech, který prosadil rozšíření školy o sportovní obory. V roce 1976 tak byla otevřena první sportovní třída zaměřená na lyžování. Tím se začala odvíjet nová éra jilemnického gymnázia, které začalo nabízet tři studijní obory: čtyřleté se zaměřením na přírodní obory (třídy "A"), čtyřleté se zaměřením na sportovní obory (třídy "B") a čtyřleté všeobecné (třídy "C"). V polovině 80. let byla ke staré budově přistavěna nová část obsahující mj. odborné učebny, kabinety, tělocvičnu a sprchy; v uvolněných třídách staré budovy byly pak zřízeny odborné učebny a velkoryse pojatá posluchárna s elevovanými lavicemi. V 80. letech gymnázium také zavedlo výuku základů výpočetní techniky v učebně, vybavené vlastním síťovým počítačem se sedmi terminály.

Posledním komunistickým zásahem do personálií byl květen 1988, kdy (za projev na pohřbu disidenta Pavla Wonky) ze školy musela odejít jediná učitelka němčiny Hana Jüptnerová.

Porevoluční dění vlevo|náhled|Tkalcovská 460, sídlo gymnázia od roku 2015 (dříve SPŠT) V roce 1990 byla zrušena místní organizace KSČ a vedení školy přestalo podléhat stranické disciplíně. Po abdikaci ředitele Josefa Jecha zvolili pedagogové novým ředitelem Otakara Holce. Na podzim 1991 prošla učebna výpočetní techniky výraznou modernizací, kdy byly pořízeny nové počítače řady PC XT/AT, koncem 90. let se postupně začalo přecházet i na počítačové řízení rozvrhu a klasifikace. Škola se zapojila do širší mezinárodní spolupráce a dosud jednostranná orientace na Sovětský svaz byla nahrazena vazbami na evropské i mimoevropské státy, včetně výměnných pobytů studentů a angažování rodilých mluvčích ve výuce cizích jazyků. Postupně se také k dosavadním čtyřletým studijním oborům přidalo šestileté (1993–2001) a osmileté (od roku 1996 dosud).

Po zániku okresních úřadů v roce 2002 se novým zřizovatelem gymnázia stal Liberecký kraj. Ten se pod vedením ODS rozhodl provést výraznou optimalizaci středního školství v kraji, v roce 2006 bylo gymnázium nejprve sloučeno se Střední průmyslovou školou textilní, textilní studijní obory však pro nízkou poptávku zaměstnavatelů zanikly a byly nahrazeny Technickým lyceem. Gymnázium pokračovalo s obory čtyřleté všeobecné studium, čtyřleté studium se sportovní přípravou a osmileté studium. Ve školním roce 2010/2011 mělo cca 400 studentů a nejasnou budoucnost poté, co kraj navrhl omezit málo naplněné osmileté studium a zavést čtyřleté studium obchodní akademie. Situace, kterou navíc komplikovaly majetkoprávní spory kraje a města ohledně jednotlivých školních areálů, vedla ke vzniku fámy o záměru kraje zrušit celé gymnázium a vyvrcholila 9. března 2011 demonstrací, kterou na podporu gymnázia svolali jeho pedagogové a studenti. Napjaté vnitřní vztahy vedly ještě téhož roku k abdikaci ředitele Jiřího Šorma, jeho nástupcem se stal bývalý jilemnický starosta Václav Hartmann, podle kterého organizátoři demonstrace zjevně špatně pochopili pojem optimalizace, protože zrušení gymnázia nikdo nenavrhoval.

Ve školním roce 2012/2013 byly otevřeny vzdělávací programy Informační technologie a Veřejnosprávní činnost, oba však byly ukončeny ve školním roce 2019/20. Mezitím byla dokončena rekonstrukce budovy bývalé střední textilní školy z roku 1931 (Tkalcovská 460), kam se také celé gymnázium v roce 2015 přestěhovalo. Dosavadní budova v Kostelní ulici tak byla opuštěna.

Ve školním roce 2020/21 byl ve spolupráci s místní Masarykovou nemocnicí otevřen studijní obor Praktická sestra.

Seznam ředitelů/ředitelek 1968–1975 Otokar Nikl 1975–1990 Josef Jech 1990–1996 Otakar Holec 1996–2006 Helena Henychová 2006–2011 Jiří Šorm 2011–2018 Václav Hartmann od 2018 Daniel Martinek

Osobnosti

Studenti a absolventi Zdenko Feyfar (1913–2001) – fotograf Jaroslav Cardal (1919–2010) – lyžař Jiří Šlitr (1924–1969) – herec, zpěvák, hudební skladatel, klavírista a výtvarník; po vynuceném uzavření školy dokončil studium v Rychnově nad Kněžnou Stanislav Zindulka (1932–2019) – herec Ladislav Nebeský (1937–1942) – lingvista, matematik, autor binární poezie a jeden z autorů časopisu Slovo a slovesnost. Jan Luštinec (* 1953) – historik, pedagog a emeritní ředitel Krkonošského muzea v Jilemnici. Otakar Krámský (1959–2015) – automobilový závodník Jakub Zindulka (* 1966) – herec Tomáš Goder (* 1974) – skokan na lyžích