Josef I. František Jeroným kníže z Colloredo-Mannsfeldu (Josef Franz Hieronymus Fürst von Colloredo-Mannsfeld; 26. února 1813 Vídeň – 22. dubna 1895 Vídeň) byl rakouský šlechtic, velkostatkář a politik z rodu Colloredo-Mannsfeldů. Kromě správy majetku se věnoval politice a krátce byl prezidentem rakouské panské sněmovny. Vlastnil rozsáhlý majetek ve středních a východních Čechách (Dobříš, Zbiroh, Opočno) a po rodině Schwarzenbergů byl druhým nejbohatším velkostatkářem v Českém království.
Životopis náhled|vlevo|Josef František Hieronymus z Colloredo-Mannsfeldu, portrét ze sbírek rakouského parlamentu Narodil se ve Vídni jako jediný syn diplomata a důstojníka hraběte Ferdinanda z Colloredo-Mannsfeldu (1777–1848) a jeho první manželky Marie Margarety von Ziegler (1779–1840). Vyrůstal na otcovském panství Staatz v Dolním Rakousku, studoval filozofii na vídeňské univerzitě a v roce 1831 vstoupil do armády. Dosáhl hodnosti kapitána a v roce 1846 odešel do výslužby. Poté pobýval ve Vídni a připravoval se na převzetí rodového majetku. Po strýci Františkovi zdědil v roce 1852 rozsáhlé velkostatky v Čechách a Rakousku. Ještě před převzetím majetku se aktivně zapojil do veřejného života a v revolučním roce 1848 byl velitelem Národní gardy v Praze. Později byl poslancem dolnorakouského zemského sněmu (1861–1867) a v Dolním Rakousku zároveň zemským maršálkem (1861–1867). V letech 1867–1870 byl poslancem českého zemského sněmu. Jako majitel fideikomisu získal v roce 1861 dědičné členství v rakouské panské sněmovně a v letech 1868–1869 byl jejím předsedou. Kromě toho zastával řadu dalších čestných funkcí, byl například prezidentem C. k. zoologicko-botanické společnosti (1862–1895) nebo Zemědělské společnosti ve Vídni (1869–1895). V roce 1856 získal titul c. k. komořího a v roce 1863 byl jmenován tajným radou. Za zásluhy obdržel Řád železné koruny (1859) a Leopoldův řád (1868), nakonec v roce 1873 získal Řád zlatého rouna.LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 270 V roce 1863 se stal čestným občanem města Opočna.
Majetkové poměry náhled|vlevo|Zámek Dobříš, hlavní rodové sídlo V roce 1852 po bratranci 4. knížeti Františkovi převzal rodový majetek v Čechách a Rakousku (Sierndorf). Ve středních Čechách zdědil velkostatek Dobříš s připojenými statky Buková a Dlouhá Lhota. K velkostatku patřilo 24 286 hektarů půdy a roční výnos v polovině 19. století činil přibližně 24 000 zlatých. Rozloha velkostatku OpočnoHrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy, Praha, 1989; s. 346–347 byla přes 10 000 hektarů půdy a jeho výnos se pohyboval kolem 21 000 zlatých. Hlavním sídlem v Čechách byl zámek Dobříš,Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 60 kde mimo jiné v roce 1879 pobýval korunní princ Rudolf. Ve Vídni rodina sídlila v nově postaveném novorenesančním paláci (1865–1868) v ulici Zedlitzgasse.
Po smrti svého otce Ferdinanda hraběte z Colloreda-Mannsfeldu zdědil v roce 1848 na rakouské straně bývalá zeměpanská léna Staatz-Siebenhirten. Jeho záměr zabezpečit sestru Idu zrušením lenního svazku a rozdělením majetku mu umožnily až rakousko-uherské zákony vydané císařem Františkem Josefem I. (zákon ze 17. prosince 1862, č. 103 § 3 a zákon z 12. května 1869, č. 104). Na doporučení c. k. okresního soudu, který celou dědickou záležitost podrobně prozkoumal, c. k. dolnorakouský zemský soud rozdělení majetku v roce 1871 potvrdil.Franz Offenhuber: Der österreichische Grundbuchbeamte, seine Arbeiten mit Rücksicht auf das Landtafel- und Lehenwesen (etc.), 2. Aufl., Manz, 1880, s. 278-285. Sestra Ida a její choť Alfons z Collalta a San Salvatoru obdrželi panství Staatz-Siebenhirten, Josef si z rakouského majetku ponechal menší alodiální panství Sierndorf s obcemi Grafendorf (nyní součást obce Stockerau), Spillern, Hinterzögersdorf (nyní Unterzögersdorf součást obce Stockerau), Zissersdorf, Hatzenbach, Kleinwilfersdorf a dvůr Wiesen (nyní součásti obce Leitzersdorf).Carl von Gochnat: Niederösterreichischer Dominien-Schematismus für das Jahr 1848. Ein Handbuch des ganzen Personalstandes von den sämmtlichen Dominien in Oesterreich unter der Ens, s. 152.
Poté, co se Josefovi podařilo vyrovnat dluhy váznoucí především na Opočně, přistoupil k další velké transakci a v roce 1879 koupil za více než tři milióny zlatých panství Zbiroh s hrady Točník a Žebrák. Celková rozloha jeho velkostatků v Čechách tak dosáhla téměř 60 000 hektarů půdy a po krumlovské větvi Schwarzenbergů byl druhým největším majitelem pozemků.
Rodina V roce 1841 se ve Vídni oženil s baronkou Marií Terezií Lebzelternovou (1818–1900), c. k. palácovou dámou. Měli spolu čtyři děti. Starší syn Hieronymus (1842–1881) jako otcův dědic užíval titul hraběte z Mansfeldu, zemřel ale předčasně, dědicem majetku se později stal vnuk Josef (1866–1957).
1. Hieronymus Ferdinand Rudolf, hrabě z Mannsfeldu (20. července 1842 – 29. července 1881), c. k. tajný rada, komoří, starosta v Dobříši, rakouský ministr zemědělství 1875–1879 ⚭ (1865) Aglaja hraběnka Festeticsová z Tolny (2. února 1840 – 1. června 1897) 2. Karolína Vilemína (24. února 1844 – 27. září 1916) ⚭ (1872) hrabě Josef Gudenus (31. července 1841 – 17. srpna 1919), poslanec dolnorakouského zemského sněmu a říšské rady, zemský maršálek v Dolním Rakousku 3. Ida Magdalena (23. srpna 1845 – 5. dubna 1914) ⚭ (1877) hrabě Leopold Gudenus (13. září 1843 – 1. října 1913), poslanec dolnorakouského zemského sněmu a říšské rady, nejvyšší císařský komoří 4. František de Paula Ferdinand (1. srpna 1847 – 22. října 1925), c. k. tajný rada, komoří, poslanec říšské rady, dědičný člen rakouské panské sněmovny, ⚭ (1874) Marie Lexová z Aehrenthalu (26. května 1850 – 5. května 1881) ⚭ (1884) Alžběta Lexová z Aehrenthalu (2. března 1858 – 29. července 1890)
Odkazy
Reference
Literatura PROCHÁZKA, Johann: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 121–126 dostupné online Josef Franz Hieronymus von Colloredo-Mannsfeld v: Meyers Konversations-Lexikon 4. Vydání. Svazek 4, Verlag des Bibliographischen Instituts, Leipzig/Wien 1885–1892, S. 216. KONOPÁSKOVÁ, Tereza: Rod Colloredo-Mansfeld a zámek Dobříš (bakalářská práce), Západočeská univerzita v Plzni, 2012; 69 s. dostupné online POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2010; s. 102–109 ISBN 978-80-85955-39-2
Externí odkazy
Josef Colloredo-Mannsfeld na webu rakouského parlamentu Rodokmen Colloredo-Mannsfeldů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)
Josef Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Politici habsburské monarchie Kategorie:Rakousko-uherští politici německé národnosti Kategorie:Poslanci českého zemského sněmu Kategorie:Poslanci dolnorakouského zemského sněmu Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Čeští tajní radové Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Narození v roce 1813 Kategorie:Narození 26. února Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí v roce 1895 Kategorie:Úmrtí 22. dubna Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži Kategorie:Čestní občané města Opočna