Núbijské památky od Abú Simbelu po Philae je název skupiny památek z období starověkého Egypta v jižní části státu. Rozprostírají se podél Nilu v úseku mezi městem Asuán a súdánskými hranicemi. Řada z těchto památek musela být přemístěna ze svých původních lokalit kvůli výstavbě Asuánské přehrady. Přesun probíhal mezi roky 1960 a 1980, za spoluúčasti mezinárodních organizací a odborníků. Na seznam UNESCO byly monumenty zapsány při třetím zasedání rady v roce 1979.

Přehled lokalit Kód Místo Rozloha 88-001 Abú Simbel 41,7 ha 88-002 Amada 105,96 ha 88-003 wádí Sebua 139,3 ha 88-004 Kalábša 8,07 ha 88-005 Philae (ostrov Agilkia) 3,08 ha 88-006 hrobky Staré a Střední říše 32,68 ha 88-007 ruiny města Elefantina 8,52 ha 88-008 kamenný lom a obelisk 4,34 ha 88-009 klášter svatého Simeona 2,78 ha 88-010 islámský hřbitov 28,05 ha

Popis

Abú Simbel

Lokalita na břehu asuánské přehrady nedaleko hranice se Súdánem, několik set kilometrů jižně od prvního nilského kataraktu, který označoval rané hranice starověkého Egypta. Faraon Ramesse II. nechal na tomto místě postavit dva velkolepé skalní chrámy na památku svého vítězství nad Chetity v bitvě u Kadeše a aby zapůsobil na své núbijské poddané a jižní sousedy: monumentální chrám Ramesse II. a menší chrám jeho manželky Nefertari. V rámci mezinárodní kampaně vedené UNESCO na ochranu před zvýšenou hladinou vody byly v letech 1964 až 1968 chrámy rozřezány na obrovské kamenné bloky a znovu sestaveny na blízkém místě, 210 m od koryta Nilu a o 65 m výše.

Nová Amada Amada bylo starobylé město na západním břehu řeky Nil v Dolní Núbii, které bylo zaplaveno Násirovým jezerem během výstavby Asuánské přehrady. Na novou lokalitu asi 160 km jižně od Asuánu byly přemístěny tři památky:

chrám Amada, jeden z nejstarších egyptských chrámů postavených v Núbii během 18. dynastie (asi 1550–1295 př. n. l.) faraonem Thutmosem III. Byl zasvěcen Amonovi a Re-Harachtejovi. V interiéru se zachovala bohatá umělecká výzdoba s reliéfy a nápisy zobrazujícími hrdinské činy faraonů a jejich setkání s bohy. Chrám byl pravděpodobně v 6. století přeměněn na křesťanský kostel a jeho stěny překryty sádrovou omítkou, která byla odstraněna při archeologickém průzkumu. V letech 1964 až 1975 byl chrám přemístěn na nové stanoviště (asi o 65 m výše a 2,5 km dále od původního místa). V zájmu zachování původní nástěnné výzdoby byl chrám přepraven v celku po kolejnicích a pomocí hydrauliky vyzdvižen do bezpečné vzdálenosti nad hladinu jezera. Podrobnější informace naleznete v článku Chrám Amada skalní chrám Derr nechal postavit Ramesse II. na východním břehu Nilu. Tvořily jej dva hypostylové sály před svatyní zasvěcenou bohům Amon-Re, Re-Harachtej a Ptah. Má bohatou vnitřní výzdobu, s dobře zachovanými barvami. V první síni je na stěnách zobrazen Ramesse II. se lvem a svými dětmi při masakru zajatců. Druhá síň ukazuje Ramessovu korunovaci ve společnosti bohů. U zadní stěny svatyně jsou čtyři sedící sochy: Ptah, Amon-Re, zbožštěný Ramesse II. a Re-Harachtej. V roce 1964 byl rozebrán a přemístěn ze svého původního místa v al-Derr na druhou stranu řeky na lokalitu Nová Amada. Pennutova hrobka patřila vysokému úředníkovi za vlády krále Ramesse VI. z 20. dynastie (cca 1143–1136 př. n. l.). Původně se nacházela na pohřebišti u města Aniba (Miam), asi 40 km od Nové Amady. Díky své vnitřní výzdobě zůstala zachována a byla přemístěna v rámci Mezinárodní kampaně za záchranu památek Núbie .

Nová Wádí es Sebua Wádí es Sebua (arabsky: وادي السبوع‎, doslova Údolí lvů ) bylo starobylé núbijské město ležící asi 150 km jihozápadně od Asuánu. Bylo to místo, kudy procházely karavany a přístav, kde odpočívaly lodě během plavby po řece Nil.

Chrám lvů (es Sebua) zde nechal postavit Ramesse II. Byl zasvěcený Amonovi a Re-Harachtejovi. Byl pojmenován podle aleje sfing podél vchodu, na jejichž podstavcích byli zobrazeni zajatí Núbijci. Chrám se skládal ze tří částí: dvou otevřených nádvoří, velkého vnitřního nádvoří s Osiridovými sloupy a svatyně vytesané do skály. Chrám byl částečně vyzdoben nástěnnými malbami. V 6. století n. l. byl přeměněn na křesťanský kostel. Některé chrámové reliéfy byly pokryty vrstvou omítky, na kterou byly namalovány obrazy s biblickými náměty. Tato vrstva pomohla zachovat původní reliéfy pro další generace. Během záchranné akce UNESCO byl chrám demontován a přemístěn na vyšší místo asi 4km západním směrem, kde vznikl chrámový komplex Nová Wádí es-Sebua. Byly sem přesunuty také chrám Dakka (cca 40 km) a chrám Maharraqa (cca 30 km).

Chrám Dakka zasvěcený bohu Thovtovi. Původně malá svatyně ze 3. století př. n. l. vybudovaná merojským králem Arqamanim (nebo Ergamenem II.), ke které Ptolemaios IV. přidal předsíň a bránu. Stavba byla dále rozšiřována během římského období za císařů Augusta a Tiberia. Byla přistavena druhá svatyně v zadní části a také vnitřní a vnější ohradní zdi s velkým pylonem o výšce 12 metrů. Chrám Dakka byl Římany přeměněn na chrámovou pevnost a obehnán kamennou zdí dlouhou 270×444 metrů s vchodem podél Nilu. V křesťanském období byla část chrámu přeměněna na kostel. V letech 1908–1909 se zřítil a následně byl přestavěn pod dohledem egyptologa Alessandra Barsantiho.

chrám Maharraqa (chrám Amona) postavili Římané na přelomu tisíciletí na hranici mezi merojským královstvím a římským Egyptem. Je zasvěcen staroegyptské bohyni Eset a řesko-egyptskému bohu Serapisovi. V 6. století byl přeměněn na kostel. Zachovalo se pouze vnitřní nádvoří ze tří stran obklopené elegantními sloupy. Neobvyklým stavebním prvkem je točité schodiště v rohu nádvoří, které vedlo na střechu chrámu.

Nová Kalabša Je nová lokalita na ostrůvku Asuánské přehrady, kam bylo přemístěno několik důležitých památek v rámci Mezinárodní kampaně UNESCO za záchranu památek Núbie v souvislosti s výstavbou Vysoké asuánské přehrady. Původní město Kalabša (řecky Talmis) se nacházelo asi 50 km jižně od prvního kataraktu Nilu na východním břehu.

Chrám Kalabša se nacházel na západním břehu řeky Nil u Bab al-Kalabša (Brána Kalabša). Byl postaven na místě starší svatyně Amenhotepa II. a zasvěcen núbijskému bohu Mandulisovi (Merulovi). Byl postaven kolem roku 30 př. n. l. v rané římské éře za vlády Augusta, ale nebyl nikdy dokončen. V pozdější křesťanské době byl využíván jako kostel. Je 76 m dlouhý a 22 m široký. Na zdi byly vyryty nápisy a obrazy zaznamenávající významné historické události. Chrám Kalabša byl největším volně stojící chrámem egyptské Núbie, který byl přemístěn v souvislosti s výstavbou Vysoké asuánské přehrady. Přesun trval dva roky a v roce 1971 Egyptská vláda darovala jednu z chrámových bran Německu jako výraz díků za účast na záchraně núbijských památek. Během přemístění byl chrám rozřezán na 13 000 bloků.

Chrám Gerfa Husseina (původně známý jako Per Ptah neboli Ptahův dům) je zasvěcen Ramessovi II. a byl postaven místokrálem Núbie Setauem. Původně byl částečně volně stojící a částečně vytesaný ve skále. Alej sfing s beraními hlavami vedla od Nilu k prvnímu pylonu, kterým se vstoupilo na nádvoří se šesti mohutnými sloupy a osmi sochami. Zadní část budovy, která je 43 m hluboká, byla vytesána do skály a tvoří ji sloupová hala, za kterou se nacházela hala s obětním stolem a lodní komora se čtyřmi kultovními sochami Ptaha, Ramesse, Ptah-Tatenena a Hathor vytesanými do skály. Během budování Násirova jezera byla volně stojící část rozebrána a poté znovu postavena v Nové Kalabše. Většina skalního chrámu zůstala na místě a nyní je ponořena pod vodou. Skalní chrám Beit el-Wali (dům svatého muže) byl zasvěcen bohům Amonovi, Re-Harachtejovi, Chnumovi a bohyním Anuket a Isis. Nechal ho postavit Ramesse II. jako první v této oblasti. Původně byl vyzdoben nástěnnými reliéfy a malbami s náměty ze života Ramesse II. Poměrně malý chrám s pylonem se skládal z předsíně se dvěma sloupy a svatyně vytesané do skály. Stál asi 60 kilometrů jižně od Asuánu na západním břehu Nilu a z původního místa byl přemístěn polským archeologickým týmem do vyšší polohy v Nové Kalabši. Kiosek Qertassi je malá, ale elegantní stavba, pocházející pravděpodobně z augustovského nebo raně římského období. Z původně čtrnácti sloupů sloupů se dochovalo jen šest. Jejich hlavice jsou zdobeny hlavami Hathor na počest bohyně, která byla patronkou lamačů kamene a horníků. Kdysi stál u vchodu do pískovcových lomů v Qertassi, v rámci Mezinárodní kampaně za záchranu památek Núbie byl přesunut do Nové Kalabši.

Philae

Philae byl ostrov na Nilu v dnešním jižním Egyptě jižně od 1. kataraktu u Asuánu na historické hranici mezi Egyptem a Núbií, na němž byl postaven soubor staveb, mezi kterými byl i jeden z nejznámějších chrámů starověkého Egypta zasvěcený bohyni Esetě. Tento chrámový komplex nechal založit již Ptolemaios I. Sótér a za následujících faraonů se dále rozrůstal. Kromě Esetina chrámu se zde nacházel pavilon Nektanebova I., Trajánův kiosek, Malý chrám bohyně Hathor, chrám Harendotův, pavilon Psammeticha II ., Hadriánova bašta, chrám Imhotepův, chrám Mandulisův, chrám Arensnuphis-Dedunův, Augustův chrám a městská brána. Ostrov byl jako poutní místo významným náboženským centrem zejména v řecko-římské době a po nástupu křesťanství se stal posledním místem, kde byl až do 1. poloviny 6. století udržován tradiční kult. Jsou zde zaznamenány nejmladší známé nápisy zapsané v hieroglyfech a v démotickém písmu. V souvislosti s vybudováním Asuánské přehrady byl ostrov trvale zaplaven Nilem. V 70. letech 20. století proto byly před jejím zprovozněním všechny významné historické stavby záchrannou akcí UNESCO přesunuty na uměle upravený ostrůvek Agilkija, který se nachází 300 metrů od původního ostrova. Celkem bylo přemístěno na čtyřicet pět tisíc kamenných bloků.

Hrobky Staré a Střední říše Nekropole s hrobkami významných úředníků a kněží se nachází v Qubbet al Hawá (na západním břehu Nilu) u Elefantiny (Asuán). Jedná se o hrobky vytesané do skály vysoké asi 130 metrů v období od 4. dynastie až do římské nadvlády. K skalním hrobkám vedou dvě sousedící schodiště. Hrobky jsou uspořádány ve třech řadách nad sebou, asi v polovině horského svahu. Měly většinou jednoduchý půdorys s chodbou a pohřební komorou, stěny zdobené reliéfy a nápisy, které připomínají významné činy a zásluhy zemřelých. Archeologický průzkum započal již koncem 19. století (Francis Grenfell, Ernesto Schiaparelli) a pokračuje i nadále. Dosud bylo nalezeno asi 80 hrobek. Archeologické naleziště je také známé jako Údolí princů v souvislosti s nekropolí Údolí králů, která se nachází poblíž Luxoru. Tyto hrobky poskytují důležité detaily o životech vysoce postavených úředníků ve starověkém Egyptě.

Na kopci se také nachází koptský klášter svatého Antonína a na jeho cípu mauzoleum muslimského šejka Sidi Ali Bin el-Hawy, po kterém hora dostala své současné jméno.

Ruiny města Elefantina

Nacházejí se na stejnojmenném ostrově u Asuánu, který byl správním a náboženským centrem i strategicky významným obchodním místem. Jedná se o významné archeologické naleziště s ruinami starověkých chrámů, spojených s kultem boha Chnuma, bohyněmi Satet (Setis) a Anuket. Mezi Chnumovým a Satetiným chrámem leží pohřebiště beranů z období Nové říše. Ze 6. století př. n. l. je zde doložena kolonie židovských emigrantů, která vybudovala chrám zasvěcený Hospodinu (zničen v 5. století př. n. l.). Důležitým nálezem jsou Elefantinské papyry, zahrnující stovky papyrů a ostrak v hieratické a démotické egyptštině, aramejštině, řečtině, latině a koptštině, pokrývající období 100 let v 5. až 4. století př. n. l. Dokumenty zahrnují dopisy a právní smlouvy z rodinných a dalších archivů: rozvodové dokumenty, dokumenty o propuštění zotročených osob a další obchodní dokumenty.

Na východní straně ostrova se nachází Nilometr, monumentální schodiště používané k měření hladiny Nilu během každoročních povodní. Značení udávající hladinu vody v loktech se dochovalo z římského období. Dalším pozoruhodným archeologickým památkovým objektem zachovaným ze starověkého města je malá pyramida .