M1 Abrams je americký hlavní bojový tank třetí generace navržený společností Chrysler Defence (nyní General Dynamics Land Systems)M1 Abrams Main Battle tank . FAS.org, 14 April 2000. a pojmenovaný podle generála Creightona Abramse. Koncipován je pro moderní obrněnou pozemní válku a v současné době jde o jeden z nejtěžších tanků ve službě o hmotnosti téměř 62 metrických tun. Představil několik inovativních funkcí včetně vícepalivového turbínového motoru, sofistikovaného kompozitního pancéřování Chobham, systému řízení palby ovládaného počítačem, oddělené skladování munice ve ventilačním prostoru a ochrana proti ZHN pro bezpečnost posádky. Počáteční modely M1 byly vyzbrojeny licencovaným 105mm kanónem Royal Ordnance L7, označen jako M68, zatímco pozdější varianty mají licencovaný Rheinmetall 120 mm L/44, označen jako M256.
M1 Abrams byl vyvinut z neúspěšného projektu MBT-70, který měl nahradit tanky M60 Patton. Existují tři hlavní varianty Abramsu – M1, M1A1 a M1A2 (Warrior's Chariot), přičemž každá nová iterace přináší vylepšení výzbroje, ochrany a elektroniky. Byla implementována rozsáhlá vylepšení nejnovějších verzí M1A2C a D (dříve označovaných jako M1A2 System Enhancement Package verze 3 nebo SEPv3 a M1A2 SEPv4), jako je vylepšené kompozitní pancéřování, lepší optika, digitální systémy a munice. Abrams měl být nahrazen vozidlem Future Combat Systems XM1202, ale kvůli jeho zrušení se americká armáda rozhodla v dohledné budoucnosti pokračovat v údržbě a provozu řady M1 modernizací s vylepšenou optikou, pancéřováním a palebnou silou.
M1 Abrams vstoupil do služby v roce 1980 a v současné době slouží jako hlavní bojový tank armády a námořní pěchoty Spojených států. Exportní verzi používají armády Egypta, Kuvajtu, Saúdské Arábie, Austrálie a Iráku. Abrams byl poprvé použit v boji ve válce v Zálivu a zúčastnil se bojů jak ve válce v Afghánistánu, tak ve válce v Iráku v rámci ozbrojených sil Spojených států, zatímco irácké tanky Abrams byly nasazeny ve válce proti Islámskému státu a byly použity Saúdskou Arábií během jemenské občanské války.
Vývoj náhled|vlevo|Prototyp Chrysler XM1 náhled|vlevo|Prototyp General Motors XM1 Po neúspěšném americko-německém projektu MBT-70, uveřejnilo americké ministerstvo obrany v lednu 1973 požadavky na nový hlavní bojový tank, který měl nahradit zastarávající tank M60 Patton. Ministerstvo obrany požadavky v červnu 1973 předalo firmám Chrysler a General Motors. Prototypy tanků byly pojmenovány symbolicky XM1 (jednička jako nástup nové generace).
Při konstrukci byly brány ohledy na nejnovější technologické poznatky a zkušenosti z předchozích bitev. Automatické nabíjení bylo odmítnuto jako nespolehlivé. Další člen posádky posiloval bojeschopnost tanku. Při vyřazení jiného člena posádky mohl v případě potřeby zastat jeho funkci. Absence automatického nabíjení také poskytla možnost oddělit munici od posádky posuvnou stěnou. Roku 1976 obě firmy ukončily práci na prototypech. I přes porušení požadavku na vznětový motor byl vybrán prototyp od firmy Chrysler vybavený plynovou turbínou.
Po zkouškách bylo objednáno 11 předvýrobních strojů, u kterých byly postupně vylepšovány různé nedokonalosti a problémy (zejména problémy s plynovou turbínou). Ministerstvo obrany po zkouškách objednalo 54 sériových strojů, počet byl poté zvýšen na 110. 1. sériový tank byl vyroben 28. února 1980 ve výrobním závodě v Limě ve státě Ohio. Podle amerických tradic byl tank pojmenován po generálu Creightonu Abramsovi (tankovém veliteli za druhé světové války a velícímu generálu MACV ve vietnamské válce).
Výroba se poté rozrostla i do výrobních závodů Arsenal Tank Plant v Detroitu. V březnu 1982 byl Chrysler z ekonomických důvodů donucen prodat výrobní linku a výrobní práva firmě General Dynamics (dnešní výrobce). Změna majitele se pozitivně projevila na množství vyrobených tanků – před prodejem z výrobních linek sjíždělo 30 tanků měsíčně, po prodeji to bylo již 60, poté 70.
Výroba náhled|vlevo|XM1 Abrams během ukázky ve Fort Knox, Kentucky v roce 1979 náhled|1. vyrobený stroj Verze M1 byla podle americké armády jen provizorním řešením, velmi brzy poté byla verze M1 vylepšena na verzi M1A1. Mezistupněm byla verze M1E1 – Enhanced. Byla určena pro otestování novinek, které měly být použity ve verzi M1A1.
Verze M1A1 měla potřebný 120 mm kanón (kanón je původem z Německa, kde je vyráběn pod označením Rheinmetall L44; v USA je pak vyráběn v licenci jako M256). Mimo jiné byla vylepšena i pancéřová ochrana tanku, hlavně pak přidáním ochuzeného uranu do kritických částí pancíře, dále pak byla tato verze doplněna o nové elektronické vybavení a OPZHN (ochranu posádky proti zbraním hromadného ničení). Zlepšeny byly i jízdní vlastnosti. Hlavně byla verze M1A1 vybavena novým pérováním, vylepšenou převodovkou a lepšími tlumiči. Nejnápadnější změnou je ejektor na hlavni kanónu, pomocí kterého lze snadno rozlišit verzi M1A1 od verze M1. Nejvíce tanků Abrams americké armády je právě tato verze, ale v poslední době probíhá modernizace této verze na nejnovější verzi M1A2 (popř. M1A2 SEP).
Verze M1A2 je vylepšena o velice sofistikované elektronické vybavení, které zaručuje vysokou přesnost kanónu (pro využití iniciativy), zmenšení spotřeby plynové turbíny (řízení spalování), zlepšení komunikace s ostatními tanky na bitevním poli či nové možnosti sledování cílů a použitelnosti za jakéhokoliv počasí (CITV – infrakamera). Z původního vybavení nezůstalo téměř nic. Veškeré analogové vybavení bylo nahrazeno digitálním. Digitální vybavení je navzájem spojeno, takže není problém předat souřadnice cíle, který označil velitel, střelci, aby mohl ihned střílet. Podvozek verze M1A2 je opatřen novými pásy s životností až 4425 km.
Cena tanku Abrams se pohybuje od 2 350 000 až ke 4 300 000 dolarů, poslední verze, M1A2 SEP, je ještě dražší. Výroba tanků Abrams se poslední dobou spíše utlumuje (pravděpodobně kvůli zavedení projektu FCS, Future Combat Systems, do výzbroje), americká armáda však věnuje velké úsilí modernizaci stávajících tanků na verzi M1A2 nebo M1A2 SEP. Americká armáda má také v plánu část svých tanků M1A2 vybavit modernizačním balíčkem TUSK (Tank Urban Survival Kit), který zvyšuje šance na přežití tanků při bojích ve městech. Tank M1 také lze vybavit pluhem k odstraňování min.
Americká armáda také vlastní vozidla vycházející z podvozku tanku M1, konkrétně M104 Wolverine (mostní vozidlo) a vyprošťovací vozidlo Grizzly.
Služba náhled|vlevo|Tanky Abrams ve formaci při přesunu pouští během operace Pouštní bouře v roce 1991 náhled|Zničený M1A1 po zásahu střely Hellfire do zadní části a protitankové munice sabot z levé části během palby do vlastních řad v Camp Doha, Kuvajt 11. července 1991.The Incident at Camp Doha . eaglehorse.org náhled|vpravo|M1A1 provádí průzkum v Iráku v září 2004. Tanky Abrams byly nasazeny poprvé ve větší bojové akci teprve v roce 1991, při operaci Pouštní bouře (Válka v Zálivu), bylo zde nasazeno 1 848 tanků typu M1A1. Zde opodstatnily pláty ochuzeného uranu ve svém pancíři. Během operace Pouštní bouře nebyl palbou protivníka zničen jediný tank (zřejmě to však bylo způsobeno nedostatkem průbojných střel z ochuzeného uranu irácké armády; irácká armáda proto byla donucena používat munici HEAT, která ničí vozidla kumulativním paprskem o vysoké teplotě, ale je jen málo účinná proti vrstveným pancířům), pouze bylo 18 tanků vyřazeno ze služby kvůli technickým problémům. Tanky Abrams také využily svého technologického náskoku oproti nejmodernějšímu tanku irácké armády T-72. Prováděly své akce mimo jiné i v noci, kdy používaly přístroje pro noční vidění a ničily irácké T-72, které nemohly žádným adekvátním způsobem reagovat.
Dalšího většího bojového nasazení se dočkaly tanky Abrams v roce 2003 při operaci Irácká svoboda. Zde bylo nasazeno pouze cca 500 tanků, které byly použity při taktice bleskové války. Při samotné operaci byly ztráty tanků minimální, ale při následném zajišťování a hlídání Iráku jich bylo ztraceno relativně hodně. Při této operaci se také vyvrátil mýtus o „nezranitelnosti“ tanků Abrams. Irácká armáda doplnila své zásoby kinetické (průbojné) munice, a proto při operaci mohla lépe likvidovat americké tanky (i když probít čelní pancíř bylo stále více o štěstí než o účinnosti munice.); také se velké množství bojů odehrávalo v městských oblastech, kde tanky ohrožovaly především raketometné týmy (využívající především RPG-7) a často útočily zezadu nebo ze strany, kde pancíř Abramse není příliš silný.
Dnes stále ještě tanky Abrams operují v Iráku a hlídají hlavně bagdádské ulice. Tanky jsou stále ničeny, ale spíše než RPG týmy improvizovanými výbušnými zařízeními (jeden tank Abrams byl dokonce zničen IED, které bylo vyrobené z třech kusů 155 mm munice).
Mimo jiné byly tanky Abrams taky nasazeny v Bosně.
26. listopadu 2023 se objevily v sítí Telegram fotky dokumentující první nasazení Abramsů na v bojích na Ukrajině u Kupjansku. Dle nezávislého webu Oryx ztratila Ukrajina k červnu 2025 dle volně dostupné fotodokumentace nejméně dest Abramsů M1A1 SA a dva M1150 ABV, jeden M1A1 SA byl poškozen, deset dalších M1A1 SA a jeden M1150 byl poškozen a opuštěn a jeden M1A1 byl ukořistěn Rusy. Dle agentury Associated Press byly všechny zbývající Abramsy v dubnu 2024 dočasně staženy z frontové linie kvůli konstantnímu nebezpečí ze strany ruských dronů.
Konstrukce
Základní konstrukce náhled|Výměna plynové turbíny v Camp Coyote, Kuvajt, únor 2003. Základem tanku je podvozek s 2×7 pojezdovými koly, jedním napínacím kolem vpředu a jedním hnacím kolem vzadu. Na podvozku je umístěna plně otočná věž přibližně tvaru pětiúhelníku, která je po stranách mírně zkosená. Vpředu na korbě se nacházejí 2 světlomety, vzadu pak 2 koncová světla. Průlez řidiče s průzory je umístěn těsně pod věží, dále jsou pak umístěny 2 průlezy na věži tanku, jeden pro velitele, druhý pro nabíječe. Věž je vpředu zakončena kanónem a vzadu se nacházejí pro Abrams typické komunikační antény a komínek klimatizačního systému. Po stranách věže jsou umístěny výmetnice kouřových granátů.
Pohyblivost Tank Abrams je vybaven dvoukompresorovou plynovou turbínou Avco Lycoming AGT1500C, s výkonem 1 119 kW (1 500 hp). Zrychlení z 0 na 32 km/h trvá pouhé 7,2 s. Turbína zaručuje vysokou pohyblivost a také se vyznačuje velmi tichým chodem (proto přezdívka „Šeptající smrt“). Výhodou turbíny je její snadná vyměnitelnost v polních podmínkách a možností výběru paliva (turbína může spalovat benzín, naftu, ale klidně i petrolej apod.). Nevýhodou je pak obrovská spotřeba – na 1 galon (3,79 l) neujede ani 0,6 míle (1 km).Top 5 Facts On U.S. Military Oil Consumption Palivové nádrže tanku Abrams jsou proto vskutku obrovské (pojmou 1908 l paliva). Tank je také opatřen automatickou hydrokinetickou převodovkou (DDA X1100-3B), která nabízí 4 rychlosti vpřed, 2 vzad, neutrál a otáčení na místě.
Maximální rychlost tanku se pohybuje v rozmezí 67–72 km/h podle verze, dojezd tanku na komunikaci je cca 460 km (záleží na verzi). Tank Abrams je schopen jet po 60% stoupání a zvládat boční náklon 30–40% podle verze. Překročivost (maximální šířka zákopu nebo jiné podobné překážky), kterou je schopen Abrams přejet je 274 cm, max. výška kolmé stěny je poté 107 cm a brodivost 122 cm bez přípravy, s přípravou až 238 cm. Hluboké brodění Abrams neumožňuje.
Přepravitelnost náhled|Vyložení tanku M1A1 ze vznášedla Landing Craft Air Cushion Tank M1 Abrams může být letecky přepravován 2 typy letadel: C-5 Galaxy a C-17 Globemaster III. V letadlech může být přepravován jeden bitevně připravený tank Abrams, nebo u letadla C-5 dva tanky Abrams, které se však ještě musí připravit do bojové akce.