náhled|Portrét Svatopluka Čecha náhled|Čechův pohřební průvod na Václavském náměstí v Praze náhled|Ukládání ostatků Svatopluka Čecha na Vyšehradském hřbitově náhled|Náhrobek Svatopluka Čecha na Vyšehradě Svatopluk Čech (21. února 1846, Ostředek – 23. února 1908, Praha-Holešovice) byl český básník, prozaik, novinář a cestovatel, který se proslavil příběhy pana Broučka.
Životopis Narodil se v Ostředku u Benešova do rodiny Františka Jaroslava Čecha (1817 Peruc – 1877 Slupka, Bukovina) a Kláry Čechové, rozené Rakové. Otec František byl panský hospodářský správce a český vlastenec, který v letech 1848–1849 v době konání Kroměřížského sněmu působil v Kroměříži jako novinář. Povolání a vlastenectví otce byly důvodem častého stěhování v době básníkova mládí. Dětství prožil na Benešovsku v Ostředku, Jezeře, Střížkově a Postupicích a v Litni na Berounsku. V Praze vystudoval piaristické gymnázium a později práva. Přispíval do almanachu Ruch a časopisu Květy, od roku 1871 byl redaktorem Světozoru. V letech 1873–1876 působil jako redaktor Lumíru, krátce působil i v Národních listech. V roce 1873 byl členem advokátní kanceláře ve Slaném, téhož roku však praxe zanechal a věnoval se jí až v letech 1876–1879, kdy byl členem advokátní kanceláře v Praze. Řádným členem České akademie věd a umění byl zvolen 3. července 1890, svého členství se však v roce 1895 vzdal.
Hodně cestoval, navštívil Kavkaz, Chorvatsko, Dánsko, Polsko, Itálii, Paříž. V letech 1895 až 1903 žil v Obříství u Mělníka. Konec života trávil v Praze na Letné, v Holešovicích a v Tróji. Pohřben byl s velikou slávou na Vyšehradě. Na hrobě (podle návrhu architekta Antonína Wiehla) byla instalována portrétní socha v životní velikosti, dílo Jakuba Obrovského.
Dílo Jeho dílo je žánrově velmi bohaté. Psal především eposy s mnoha přirovnáními a popisy, jimiž je přerušován děj, ale také sociální, politickou a alegorickou lyriku, satiry, povídky a romány. Svými Výlety pana Broučka se stal jedním z průkopníků science fiction v české literatuře. Napsal také velké množství humoristických povídek, črt a fejetonů, ke kterým čerpal často náměty z advokátního prostředí. Mnohokrát byl kritizován za frázovitost. Uznával, že jeho poezie může působit frázovitě, ale on se hlásil k trvalým hodnotám, které si v sobě nesl celý život (např. láska k vlasti, touha po sociální spravedlnosti atp.). Husita na Baltu (1868 v almanachu Ruch), historický epos, který srovnává dobu husitských válek s bouří v lidských vztazích. Oběti pověry (1871), o čarodějství a pronásledování jeho v zemích křesťanských, příspěvek k dějinám lidského bludu. Adamité (1873 v časopise Lumír), epos s námětem zničení radikální husitské sekty adamitů Janem Žižkou. Básně (1874), básnická sbírka, ve které autor shrnul všechny své významnější rané práce (mimo jiné obsahuje i první knižní vydání Adamitů). Čerkes (1875 v časopise Lumír), epos s námětem z Kavkazu. Upomínky z východu (Národní listy 1875–1876, knižně 1885), povídky. Jestřáb kontra Hrdlička (1876 v časopise Lumír), povídka o právnickém sporu mezi peněz chtivým lichvářem Jestřábem a mírným a starostlivým Hrdličkou, který není schopen splácet svůj dluh. Evropa (1878 v časopise Lumír), alegorický epos o lodi Evropa, která veze politické vězně do vyhnanství, přičemž jejich vzájemné neshody způsobí katastrofu. Povídky, arabesky a humoresky (1878), zde mimo jiné i první knižní vydání povídky Jestřáb kontra Hrdlička. Povídky, arabesky a humoresky II. (1879). Žižka (1879), rapsodie, ve které autor představuje Žižku jako vojevůdce, který byl odhodlán postavit se proti Pražanům. Kandidát nesmrtelnosti (1879 v časopise Květy, knižně 1884), humoristický román. Ve stínu lípy (1879 v časopise Květy), idylický epos založený na vzpomínkách autora na dětství prožité v Litni, vlastně cyklus malých povídek veršem, které si vyprávějí sousedé při společném posezení. Povídky, arabesky a humoresky III. (1880). Nová sbírka veršovaných prací (1880), zde mimo jiné první knižní vydání eposů Čerkes, Evropa a Ve stínu lípy. Václav z Michalovic (1882), epos z pobělohorské doby inspirovaný Mickiewiczovým Konrádem Wallenrodem. Petrklíče (1883), veršovaná báchorka. Povídky, arabesky a humoresky IV. (1883). Lešetínský kovář (1883 zkonfiskováno, podruhé vydáno roku 1892 v USA), epos, ve kterém vede český kovář spor s německým podnikatelem, který usiluje o jeho kovárnu. Několik drobných povídek (1884). Kresby z cest (1884). Slávie (1884), alegorický epos napsaný v duchu utopického panslavismu, ve kterém zástupci slovanských národů společně úspěšně odolávají vzpouře lodníků na lodi Slávie. Hanuman (1884), satirický epos zesměšňující soudobý český život i politický režim v Rakouska-Uherska (opičí král se marně snaží poevropštit svou říši). Dagmar (1885), epos inspirovaný básníkovým pobytem v Dánsku, jehož hrdinkou je dcera Přemysla Otakara I. Markéta provdaná za dánského krále Valdemara II., kterou autor líčí jako ideál ženy. Ikaros (1885 v časopise Květy, knižně 1908), sociální román. Pravda a drobné básně (1886). Humoresky, satiry a drobné črty (1887). Různé črty žertovné i vážné (1887). Jitřní písně (1887), sbírka básní, politická lyrika, ve které autor vyjadřuje svou naději v lepší budoucnost českého národa, které bude podle něho dosaženo duchovními zbraněmi a pilnou prací. Nové písně (1888), sbírka básní, politická lyrika, ve které autor mimo jiné překládá své úvahy o vlastním životě a básnické tvorbě a svou víru v budoucnost slovanských národů. Několik povídek a různých črt (1888). Pravý výlet pana Broučka do Měsíce (1888), satirická povídka s fantastickým námětem, jejímž hrdinou je pan domácí Brouček, který se (patrně ale ve snu) dostane na Měsíc, kde se setká s éterickými Měsíčňany. Je zde však zesměšňováno nejen měšťáctví pana Broučka, ale také prázdné intelektuálství a neplodné estétství reprezentované Měsíčňany, kteří nejsou schopni pochopit reálný život. Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století (1888), druhá satirická fantastická povídka s hlavním hrdinou měšťákem panem Broučkem, který se tentokrát dostane (opět zřejmě ve snu) do Prahy den před bitvou na Vítkově. Zajímá jej však jen vlastní prospěch, a podle toho, jak se mu to hodí, se vydává tu za husitu, tu za katolíka. V závěru příběhu Jan Žižka soudí, že není možné, abychom měli takové potomky. Kratochvílná historie o ptáku Velikánu Velikánoviči (1888), satirická báseň parodující soudobý spor o Rukopisy. Václav Živsa (1889–1891 v časopise Květy, knižně 1901), báseň. Pestré cesty po Čechách: společnou prací Matěje Broučka a společníků (1891), volná řada novelisticko-časopiseckých obrazů s memoárovými básněmi a epizodami. Matěj Brouček na výstavě (1892), druhá část Pestrých cest po Čechách, povídka zesměšňující podlézavost měšťáků vůči šlechtě a jejich přezíravý postoj k lidu před cizinci. Druhý květ (1893 v časopise Květy, knižně 1899), autobiografická próza, ve kterém autor líčí své mládí a studium na gymnáziu. Sníh (1894) v časopise Květy, knižně (1900), báseň. Zpěvník Jana Buriana (1894), báseň řešící poměr českého sedláka k odrodilé šlechtě. Rozličná próza (1895). Písně otroka (1895), alegorická lyrika pomocí které chtěl autor povzbudit národ v boji za jeho práva, protože měl pocit, že se národ cítí ponížený. Modlitby k Neznámému (1896), básně obsahující filozofické a náboženské úvahy. O čarovném pavouku (1897), veršovaná pohádka pro mládež. Šotek (1899), veršovaná báchorka. Sekáči (1904), báseň. Roháč na Sioně a jiné zlomky (1909), posmrtné vydání autorových nedokončených prací. Poslední verše (1910), vydáno posmrtně, obsahuje mimo jiné básně Do světa širého a Step. Cestovní poznámky (1910), vydáno posmrtně. Poslední kniha povídek a črt (1918), vydáno posmrtně. Kniha novel Svatopluka Čecha (1925), vydáno posmrtně. Prvotinu – báseň Štědrý den – zveřejnil v píseckém periodiku Zlaté klasy ještě jako gymnasista, pod pseudonymem Stanislav Rak (matčino příjmení za svobodna).
Jménem, srdcem stejně Čech – básníkova památka a tradice náhled|Čechova busta z roku 1912 v městském parku v Kyjově Svatopluk Čech byl pro svou tvorbu od 80. let 19. století velice oblíbenou a respektovanou osobností české společnosti. Vlastenecké zaměření a patos Čechovy tvorby korespondovalo s jeho heslem, které se stalo i jeho symbolickým označením na veřejnosti Jménem, srdcem stejně Čech. Mezi vlastenecky naladěnými Čechy měly obrovský ohlas jeho Písně otroka. Velice populární a čtená byla jeho báseň Ve stínu lípy. Úcta k němu se projevovala již za jeho života a zejména po smrti v množství pomníků, soch a označování ulic, náměstí a škol jeho jménem.
Praha Již 3 měsíce po jeho smrti 6. června 1908 byl pojmenován Čechův most v Praze. Ještě za Čechova života (1903) nesly jeho jméno Sady Svatopluka Čecha na pražských Vinohradech, kde byl v roce 1924 odhalen pomník, jehož autorem je Jan Štursa. V Praze byly v dalších čtvrtích pojmenovány Náměstí Svatopluka Čecha ve Vršovicích, Čechova ulice na Letné, Čechova čtvrť v Modřanech a Čechova škola v Tróji. Panteon Národního muzea: Bronzová busta (1908), autor Ladislav Šaloun Mramorové poprsí na podstavci s českými národními emblémy (kolem 1896), autor Vilém Amort
Česká města a obce Jeho jméno nesou názvy mnoha ulic, náměstí a škol. Památku Svatopluka Čecha si i po více než sto letech od jeho smrti připomínají zejména obce, kde od dětství bydlel: Ostředek, Bezděkov, Peruc, Postupice, ale i místa, kde působil již jako uznávaný básník a spisovatel: Slaný, Vraný, Praha a Obříství. V městysu Liteň na Berounsku sice prožil pouze 4 roky dětství, ale situoval do Litně své dílo Ve stínu lípy. Proto je v Litni jeho osobnost připomínána zvlášť intenzívně. Liteňský farář P. Josef Kreisinger ve své práci Liteň a přifařené k ní obce vydané v roce 1896 (tedy za Čechova života) uvádí v seznamu správců a direktorů liteňského panství: Roku 1852–1855 Frant. Čech, otec našeho předního básníka. V Litni připomíná od roku 1925 Čechův pobyt pamětní deska na domě správce panství vedle zámku zvaném po něm Čechovna, od 5. 6. 1938 pomník Svatopluka Čecha v Litni u kostela sv. Petra a Pavla na místě, kde stála Lípa Svatopluka Čecha. Podobně jako v Litni byly jako ohlas jeho básně Ve stínu lípy na různých místech Čech označovány lípy symbolicky jako Lípa Svatopluka Čecha. V Litni je významu Svatopluka Čecha věnována část expozice Muzea Svatopluka Čecha a Jarmily Novotné. V roce 2013 byla v Litni instalována Naučná stezka Liteň, jejíž čtyři zastavení na svých panelech připomínají Čechův pobyt v Litni a jeho dílo. V Obříství na Mělnicku je památník Svatopluka Čecha umístěn v jeho domku a dřevěném přístavku, který Čech zakoupil na národopisné výstavě v Praze v roce 1895 a ve kterém v letech 1895–1903 žil. V parčíku na návsi je pomník s bustou Svatopluka Čecha, odhalený 19. 6. 1921. Jeho pražský pobyt připomínají pamětní desky v Holešovicích a na Letné v Praze 7. Na domě čp. 557/44 v Letohradské ulici deska uvádí jeho pobyt v letech 1890–95 (podle soupisu pražských domovských příslušníků) a na domě čp. 908/17 v Šimáčkově ulici, který pamětní deska připomíná jako místo jeho smrti. Tato adresa je uvedena i v matričním záznamu o básníkově smrti: Praha čís. pop. 908-VII. Šimáčkova ul. V téže době žil též ve vile Pod Havránkou čp. 134/15 v Tróji, na které byla rovněž umístěna pamětní deska.
Galerie míst spojených s životem Svatopluka Čecha
Sochy a pomníky Svatopluka Čecha
Ulice, náměstí, muzea a školy Svatopluka Čecha
Odkazy
Reference
Literatura Dostupné online Dostupné online
Online dostupná díla autora
Související články Seznam českých spisovatelů Česká literatura v letech 1815–1918 Čechův most Sady Svatopluka Čecha (Praha) Náměstí Svatopluka Čecha Lípa Svatopluka Čecha Lípa Svatopluka Čecha (Liteň) Pomník Svatopluka Čecha v Litni Liteň Liteň (zámek) Čechovna Ostředek Obříství Postupice Peruc Bozděkov Slaný Muzeum Svatopluka Čecha a Jarmily Novotné Naučná stezka Liteň
Externí odkazy