Úsek B-6 Beroun lehkého opevnění vz. 37

Úsek B-6 Beroun je stavební úsek čs. lehkého opevnění vzor 37[Dále jen STEHLÍK.][Dále jen Velká kniha o malých bunkrech.] vybudovaný v roce 1937 severozápadně od Berouna směrem na Hýskov a Nižbor jako součást Pražské čáry[Dále jen LÍKOVSKÝ, BAUER.][Dále jen VÁLA, Vnější opevnění] tvořící obranu Prahy před útokem Wehrmachtu z jihozápadu.[Dále jen CEJPEK.][Dále jen ANGER.]

Poloha a popis úseku náhled|B-6/61/A-220 Z náhled|B-6/61/A-220 Z Součástí čs. opevnění budovaného od poloviny 30. let byla i tzv. vnější obrana Prahy nazývané též Pražská čára. Vytvoření vnějšího okruhu opevnění Prahy navrhl velitel zemského vojenského velitelství Praha armádní generál Sergej Vojcechovský, který se mobilizací čs. armády stal velitelem mobilizované 1. armády. Cílem opevnění bylo ztížit postup Wehrmachtu ze severu, západu a jihozápadu, vytvořit časovou rezervu pro evakuaci strategických institucí a podniků a bránit dělostřeleckým útokům na Prahu. Opevnění pražské čáry měly tvořit stavební úseky ve vzdálenosti přibližně 30 km severně, západně a jižně od Prahy počínaje soutokem Labe a Vltavy u Mělníka a konče návazností na Vltavskou příčku. Jihozápadně od Prahy byly úseky plánovány tak, aby maximálně využily přírodní překážky – řeku Berounku a skalní útvary Českého Krasu. Stavební úsek lehkého opevnění B-6 Beroun je situován severozápadně od Berouna ve směru na Hýskov a Nižbor podél levého břehu řeky Berounky.LIKOVSKÝ, BAUER, s. 48-50. S následně vloženými objekty úseku 116 Berounka vytvářel nejširší palebnou přehradu Pražské čáry. Délka úseku činí přibližně 12 km. Na severovýchodě na úsek navazuje stavební úsek A-5 Chyňava.LIKOVSKÝ, BAUER, s. 46-48.[Dále jen JONÁŠ, Popis úseku B-6 Beroun.][Dále jen ropiky.net, Seznam objektů úseku B-6 Beroun.][Dále jen Československé opevnění 1938.] Linii úseku tvoří pomyslná spojnice mezi kostelem v Tetíně a kostelem Narození sv. Jana Křtitele ve Svatém Janu pod Skalou. Celkem byla naplánována výstavba 60 objektů. Poloha objektů úseku B-6 se pohybuje v nadmořské výšce terénu od 223 do 275 m n. m.. Ve výsledném stavu úsek B-6 tvořilo 20 objektů nového typu vz. 37, z toho: 1 objekt B-100,Velká kniha o malých bunkrech, s. 120 - 124 1 objekt A-120,Velká kniha o malých bunkrech, s. 116 - 119 1 objekt A-140,STEHLÍK, tamtéž. 6 objektů A-160, 4 objekty A-180, 1 objekt C-2STEHLÍK, 396 - 398. a 2 objekty D-2. Všechny objekty byly podle původního plánu postaveny s výjimkou jednoho, který byl zrušen, avšak zároveň byl jeden původně neplánovaný vložen. Do současnosti se dochovaly pouze některé objekty. Demolice objektů úseku B-6 probíhaly již krátce po vytvoření Protektorátu Čechy a Morava v červnu a červenci 1939. Důvodem byly obava, že by objekty umístěné na exponovaných místech mohly být využity k odboji.LÍKOVSKÝ, BAUER, s. 75 - 78. Označení Z nebo N specifikuje sílu čelní stěny objektu.[Dále jen Netypické objekty československého lehkého opevnění z let 1936–1938.] Seznam objektů úseku B-6

+č.Objekt č.TypOdolnostSledGPS BetonážM.n.m.PevnostStavSklonŠachtaChodbaKategorie11A 200 Z1N50,00474 E13,99021937238 ?postaven, zničen VI.-VII. 1939, vybráno železorovnýmaláne 22 A-180 Z 2N50.00441 E13.9945431.7.1937254378zničen VI.-VII. 1939, čelní stěnarovnýnene 33A-180Z2N50.00458 1E3.9981927.7.1937267402 Zničen VI.-VII. 1939 Čelní stěna a strop na zahraděrovnýnene44A-220Z1N50.00231 E13.9970424.7.1937226349zničen VI.-VII. 1939 rovnýmaláne55A-180N2N50.00432 E14.002714. 8. 1937270421zničen VI-VIIrovnýnene66A-200Z1N50.00157 E14.0053429.07.1937 226 (227-ropiky.net)393zničen VI – VII 1939rovnýnene 77A-160N2N50.00331 E14.006865. 8. 1937260449dochován, zabetonován rovnýnene88A-160N2N50.00214 E14.0092826.10.1937260413zničen VI-VII 1939 rovnýnene99A-140Z1N49.99996 E14.0129411.8.1937223331zničen VI-VII 1939 rovnýmaláne1010A-200N1N49.99817 E14.0197813.8.1937257441zničen VI-VII 1939rovnýnene1111A-180N2N49.99851 E14.0237117.8.1937275403zničen, zahlazenrovnýnene1212A-200Z1N49.99324 E14.0283324.8.1937223442dochován, zabetonován rovnýmaláne1313A-180Z2N49.99718 E14.0275514.8.1937265449zničen VI-VII 1939rovnýnene1414D-2N2N49.99713 E14.0302318.8.1937258470zničen VI-VII 1939, zbytek čelní zdi rovnýnene1515D-1N2N49.99687 E14.0310219.8.1937257481zničen VI-VII 1939rovnýnene1616A-180N3N49.99765 E14.0319728.8.1937269470zničen VI-VII 1939 rovnýnene1717A-180Z2N49.99584 E14.032351. 9. 1937264426zničen VI-VII 1939, zcela zahlazen na polirovnýnene1818A-220Z1N49.99185 E14.0307525.8.1937225425zničen VI-VII 1939, zcela zahlazenrovnýano, vstupní šachtane1919D-2N3N49.99699 E14.036447. 9. 1937275420zničen VI-VII 1939rovnýnene2020A-180N3N49.99616 E14.037916. 9. 1937275458zničen VI-VII 1939 rovnýnene2121D-1N2N49.99687 E14.0310219.8.1937257481zničen VI-VII 1939rovnýnene

Historie úseku B-6 Taktické určení úseku Úsek byl plánován a realizován jako součást obrany hlavního města Prahy.LÍKOVSKÝ, BAUER, 39.HŘÍDEL, s. 23.[Dále jen HAMÁK, VONDROVSKÝ] Zámysl vycházel z předpokladu, že jeden z hlavních úderů by Wehrmacht vedla na jihozápadní hranici Československa s Německou říší zajišťované I. armádním sborem Československé armády.[Dále jen SANDER.][Dále jen FIDLER.] Vzhledem k předpokládanému směru úderu Wehrmachtu z jihozápadu měla přispívat ke zdržení útoku na Prahu pražská čára a její úseky.LIKOVSKÝ, BAUER, s. 23. V době výstavby úseku B-6 byla nejbližší vojenská posádka v Berouně v Masarykových kasárnách, kde byl dislokován v době od 1. 10. 1920 do 1. 5. 1938 Pěší pluk 38 a jeho strážní prapory XIX a XX. Veliteli 38. pluku byli v době výstavby úseku B-6 a přípravy obrany ČSR plukovník pěchoty Evžen Vojtěch Rebenda (prosinec 1933 – říjen 1937) a plukovník pěchoty Josef Maxa (říjen 1937 – září 1938). Kromě velitelství pěšího pluku, hospodářské správy pluku a technické správy byly součástí pěšího pluku 38 Pěší prapor I/38, Pěší prapor II/38, Pěší prapor III/38, Náhradní prapor pluku, Pomocná rota a Technická rota pěšího pluku. Tyto jednotky tvořily sestavu pěšího pluku 38 od října 1920 do září 1938.HŘÍDEL, s. 11. Tyto jednotky zajišťovaly v rámci výstavby pouze pochozí hlídky a logistiku (činnost vojenského stavebního dozoru). Dne 23. května 1938 Beroun opustilo velitelství pluku, I. a II. prapor, takže zde zůstal III. prapor a náhradní prapor. Vzhledem k poloze Berounska ve vnitrozemí ze nebyla zajišťována ochranu hranice, kterou v pohraničních okresech zajišťovaly v době míru prapory a družstva stráže obrany státu.

Velitelství ženijního vojska I. sboru vyzvalo k účasti na soutěži o výstavbu úseku v červenci 1937 šest prověřených stavebních firem, z nichž jedna účast odmítla. Podmínkou bylo provedení stavby 39 lehkých objektů ve lhůtě 90 dnů, maximálně do 31. 10. 1937 (40. objekt byl do projektu zahrnut až po zadání prací). Ze soutěže o zadání výstavby úseku vyšla vítězně firma Josef Jelínek a synové z Berouna s nabídkovou cenou …34 Kč. Po schválení výběru ŘOP byla stavba vítězné firmě zadána dne 7. června 1937. Vojenský stavební dozor zajišťoval kpt. Ferdinand Ticha sídlící v Berouně. Před zahájením prací ještě došlo k upřesnění podmínek a navýšení počtu objektů na 40. V průběhu výstavby došlo k souhře technických a organizačních obtíží. Firma Jelínek následně na základě zkušeností získala zakázku na dalším úseku na jihozápadní hranici, a to úsek 195 Volary. Na úseku B-6 Beroun na pořízených kontrolních kostkách byla destruktivními zkouškami prováděnými v Kloknerově ústavu v Praze (Výzkumný a zkušební ústav hmot a konstrukcí stavebních (při ČVUT)) zjištěna krychelná pevnost použitého betonu od 247 do 486 kg/cm² (45 MPa) podle ČSN 1039:1935. Vojenská správa požadovala krychelnou pevnost 450 kg/cm² a za nedodržení snižovala cenu za provedení stavby.Velká kniha o malých bunkrech, s. 69 - 70 Pro srovnání úseků zajišťovaných I. sborem bylo dosaženo nejvyšší krychelné pevnosti na úseku 191 Lenora na objektu č. 15 (741 kg/cm³), u objektu č. 13 (738 kg(cm³), u objektu č. 9 (683 kg/m³), které realizovala firma Jelínek a synové z Berouna a na objektu č. 2 na úseku 112 Slaný (731 kg/m³), který realizovala firma Vilibald Hieke ze Slaného.

Úsek B-6 v době mobilizace 23. září 1938 náhled|Berunská kasárna Již při částečné mobilizaci dne 20. května 1938 Beroun opustilo velitelství pluku 38 a jeho I. a II. prapor, takže zde zůstal III. prapor a náhradní prapor. V době mobilizace v září 1938 obsadil objekty opevnění na Berounsku nejprve pěší pluk 28 (I. prapor, II. prapor, III. prapor, Náhradní prapor 28. pěšího pluku, Pomocná rota 28. pěšího pluku, Technická rota 28. pěšího pluku, Rota doprovodných zbraní 28. pěšího pluku.). Všechny objekty úseku B6 byly v době zářijové mobilizace stavebně dokončeny včetně maskování. Nebyly však k dispozici plánované zbraně a další vybavení, takže řopíky byly vyzbrojeny lehkými kulomety vz. 26 uchycenými v improvizovaných závěsech. Tento stav ukazuje např. muzeum v objektu B6/51/E v Berouně.Putování po československém opevnění 1935–1989, s. 142

Úsek B-6 po roce 1938 Po Mnichovské dohodě byla výstavba úseku zastavena. Všechny objekty byly po 15. březnu 1939, kdy území zbytku ČSR přešlo do Protektorátu německou vojenskou správou postupně ničeny.

Úsek B-6 po roce 1989 Dokumentace a prezentace objektů lehkého opevnění je zejména po roce 1989 předmětem zájmu dobrovolníků, amatérských badatelů a výzkumníků, jejichž přínos pro výzkum čs. lehkého opevnění v kontextu československé historie a historie Berounska je značný. Například z objektu B6/51/E u Berouna vzniklo jedno z muzeí.Putování po československém opevnění 1935–1989, s. 141 - 143 Úsek B-6 je důležitým dokladem o historii města Berouna a jeho okolí od roku 1918. V širším kontextu patří k hmotným dokladům o proměnách Středních Čech v době historických mezníků do roku 1938, v letech 1938 – 1945 a v letech 1948 – 1989.

Úsek B-6 v literatuře Budování a problematice čs. opevnění v letech 1935 – 38 je věnována rozsáhlá odborná literatura. Významným tématem je výzkum budování a demolice Pražské čáry a tedy i úseku B-6 před rokem 1938 i po roce 1945. Výsledky bádání jsou publikovány v renomovaných nakladatelstvích v edicích, jejichž autory jsou vojenští ("pevnostní") historici zaměřující se na čs. fortifikaci. Jako příklad lze uvést (vybíráme pouze tituly dotýkající se aspoň částečně úseku B6) je nakladatelství Mladá fronta, které vydalo řadu reprezentativních obrazových publikací (Jan Lakosil, Tomáš Svoboda, Československé opevnění 1938. Velká obrazová kniha),Československé opevnění 1938, s. 191 monografií a syntéz (Velká kniha o malých bunkrech), odborných průvodců (Martin Dubánek, Tomáš Fic, Jan Lakosil, Putování po československém opevnění 1935 – 1989Putování po československém opevnění 1935–1989, s. 191). Nejdelší tradici si vytvořilo nakladatelství FORTE ve Dvoře Králové nad Labem, které v edici FORTE zveřejnilo desítky studií o výstavbě a historii jednotlivých obranných linií a úseků lehkého opevnění. Studie Jakuba Likovského a Václava Bauera Opevnění Republiky československé 1935 –1938. Opevnění předmostí Prahy shrnuje výstavbu a historii úseku B6 a dalších částí Pražské čáry. Výzkum, dokumentace a prezentace lehkého opevnění je předmětem činnosti specializovaných webů. Objekty úseku B-6 nacházejí své místo ve vlastivědné a časopisecké produkci Berounska a Českého Krasu. a v různých magazínech. Problematika čs. opevnění a obrany ČSR v roce 1938 je předmětem studentských prací např. Gymnázia v Berouně. Opevnění je předmětem zájmu veřejnosti, na který reagují různé specializované weby. Úsek B-6 ve fotografii a kartografii