Samuel Smiles (23. prosinec 1812 Haddington – 16. duben 1904 Londýn) byl skotský spisovatel, esejista, kazatel, lékař a politický reformátor. Ačkoli vedl kampaň pro platformu chartistů, prohlásil, že více pokroku pocházelo z nových přístupů a názorů, než z nových zákonů. Ve svém vrcholném díle, Self-Help z roku 1859 (česky vyšlo jako Vlastní silou, 1877), prosazoval šetrnost a tvrdil, že chudoba je způsobena převážně nezodpovědnými návyky a zároveň útočí na materialismus a vlády typu „Laissez faire". Tato kniha byla označena za „bibli středového Viktoriánského liberalismu” a přinesla Smilesovi popularitu doslova „přes noc".
Raný život a vzdělávání Smiles se narodil v Haddingtonu, ve východním Lothianu, ve Skotsku a byl synem Janet Wilsonové z Dalkeith a Samuela Smiles z Haddingtonu. Byl jedním z jedenácti přeživších dětí. Zatímco jeho rodinní příslušníci byli přísně reformovaní presbyteriáni, on tuto víru nepraktikoval. Studoval na místní škole, kterou ukončil ve věku 14 let. Stal se učněm u doktora Robert Lewinse. Díky tomu v roce 1829 začal studovat medicínu na Edinburské univerzitě.Matthew, H. C. G. (2004), "Smiles, Samuel (1812–1904)", Oxford Dictionary of National Biography (online ed.), Oxford University Press (subscription or UK public library membership required) Během studií se začal zajímat o politiku a stal se silným zastáncem Josepha Humeho (22. leden 1777 – 20. únor 1855), skotského lékaře a člena uskupení Radicals, v anglickém parlamentu.Ronald K. Huch, Paul R. Ziegler 1985 Joseph Hume, the People's M.P.: DIANE Publishing. V tomto období se nakazil plicní nemocí a jeho otec mu doporučil léčbu u moře, přesněji dlouhou námořní plavbu.
Jeho otec zemřel na epidemii cholery v roce 1832. Smiles pokračoval ve studiu, ve kterém jej podporovala jeho matka. Ta měla malou živnost, obchod se smíšeným zbožím, který se jmenoval „Lord will provide". Její příklad, jak neustále pracovala pro sebe a své děti, silně ovlivnil jeho budoucí život. Vyvinul se u něj tolerantní postoj, který byl někdy v rozporu s názorem jeho reformovaných presbyteriánských předků.
Kariéra jako kampaň V roce 1837 psal články pro Edinburgh Weekly Chronicle (česky Edinburskou týdenní kroniku) a noviny Leeds Times, v rámci kampaně za parlamentní reformu.Parlamentní reforma známá jako: Representation of the People Act 1832, také 1832 Reform Act, Great Reform Act nebo First Reform Act. V listopadu 1838 bylo Smilesovi nabídnuto, aby se stal editorem novin Leeds Times, on tuto nabídku přijal a redaktorem byl do roku 1842.
V květnu 1840 se Smiles stal se tajemníkem Leedské parlamentní reformní asociace (anglicky Leeds Parliamentary Reform Association). Tato organizace podporovala šest základních cílů Chartistů: 1) všeobecné volební právo pro všechny muže nad 21 let; 2) volební obvody stejné velikosti; 3) hlasování tajným hlasováním; 4) aby se poslanci mohli ucházet o křesla v parlamentu, 5) možnost být zvolen ve volbách, 6) placená funkce poslance v parlamentu.
Jako redaktor Leeds Times prosazoval radikální reformy, od volebních práv žen až po volný obchod a parlamentní reformu. Koncem roku 1840 byl Smiles znepokojený děním kolem Chartistů, zejména přístupem Fearguse O'Connora (18. červenec 1796 – 30. srpen 1855) a George Juliana Harneye (17. únor 1817 – 9. prosinec 1897). Ačkoli to vypadalo, že s nimi souhlasil, tvrdil, že aktuální taktika hnutí byla neefektivní: „pouhá politická reforma nevyléčí mnohá zla, která nyní postihují společnost."
Dne 7. prosince 1843 se oženil s Sarah Ann Holmes, v Dixonu, v Leedsu. Spolu měli tři dcery a dva syny.
V roce 1845 odešel z Leeds Times a stal se sekretářem nově založené společnosti Leeds & Thirsk Railway. V roce 1954 začal pracovat pro South Eastern Railway.
V roce 1850 ukončil své zájmy v parlamentu a rozhodl se, že self-help je nejdůležitější směr pro jeho reformy. V 1859 vydal knihu Self-Help s příklady charakteru a chování (anglicky Self-Help; with Illustrations of Character and Conduct).
Smiles psal články pro magazín Quarterly. V článku o železnicích doporučoval, že železnice by měly být znárodněny, a že cestující v třetí třídě by měli mít zvýhodněné jízdné.Smiles, p. 99. V roce 1861 Smiles publikoval článek v Quarterly, který pojmenoval Příjmy dělníků, úspory a stávky (anglicky Workers Earnings, Savings, and Strikes).
Tvrdil, že chudoba byla v mnoha případech způsobena obvyklou improvizací:Časy velké prosperity, ve kterých jsou mzdy na nejvyšší úrovni a mlýny běží na plný výkon, nejsou časy, ve kterých by se ústavy mechaniky (anglicky Mechanics' Institutes) a školy rozvíjely, ale časy, kdy hospodští a prodejci piva prosperují a bohatnou ... Dělník vydělávající od 50 šilinků do 60 šilinků za týden (tedy více než průměrná mzda bankovních úředníků), byl spokojen s obýváním mizerného bytu s jedním pokojem ve špatné čtvrti, jedna místnost sloužící jako salon, kuchyň a ložnice pro celou rodinu, která se skládala z manžela, manželky, čtyř synů, dvou koček a psa. Byla dotázána nezaujatá osoba: „Myslíte si, že by tato rodina nebyla schopna získat lepší bydlení, nebo byla jen nešetrná k penězům?" Odpovědí bylo: „Byli nešetrní k penězům."Smiles, p. 100. V roce 1866 se Smiles se stal prezidentem společnosti National Provident InstitutionNational Provident Institution (NPI) byla pojišťovací společnost založená v roce 1835., ze které odešel v roce 1871, poté co byl stižen silnou mozkovou mrtvicí. Z té se zotavil, naučil se znovu číst a psát.
Dílo V roce 1875 byla vydána jeho kniha Thrift (česky vyšlo jako Základ blahobytu, 1890). V ní napsal, že „Na bohatství neexistuje žádný nárok. Vulgární je ten, kdo obdivuje bohaté pro jejich bohatství." Tvrdil, že zákon „Poor Law Amendment Act 1834", který měl nahradit tzv. Starý zákon o chudoběStarý zákon o chudobě z roku 1601, tzv. The Poor Relief Act 1601 (43 Eliz 1 c 2), nebo také Elizabethan Poor Law, 43rd Elizabeth. z doby vlády Alžběty I., byl: „jedním z nejcennějších, který byla zařazen do knihy zákonů moderní doby".Smiles, Thrift, p. 330. Byl kritikem laissez-faire:Když vypukne tyfus nebo cholera, řeknou nám, že Nikdo není vinen. To hrozné slovo Nikdo! Jak často je odpovědí: Nejvíce neštěstí na světě způsobí Nikdo. Nikdo nešidí jídlo. Nikdo nepančuje alkohol. Nikdo nedodává závadnou vodu. Nikdo nerozšířil infekci ve slepých uličkách a na špinavých cestách. Nikdo neopouští města. Nikdo neplní kriminály, věznicích a nápravných zařízeních. Nikdo není pytlák, zloděj a opilce. Nikdo, to slovo nemá ani teorii, žádnou teorii. Nikdo je ztělesněn jen dvěma slovy—Laissez faire—Nechte to být. Když byli lidé v Paříži otráveni sádrou, která byla přimíchána do mouky. „Nechte to být", bylo odpovědí. Když byla Cocculus indicus použita do piva místo chmele. a muži pak umírali, bylo snadné říct: „Nikdo to neudělal." Nechte pracovat ty, kteří mohou zjistit, kdy byli jiní podvedeni: Caveat emptor. Když lidé žijí v nedůstojných obydlích, nechte je. Nechte ubohost dělat svou práci, nezasahujte do práce Smrtky.Smiles, Thrift, p. 337.V roce 1877 byla vyšla kniha A Boy's Voyage Round the World, pro kterou byly základem dopisy, které Smiles napsal ze své námořní plavby, stejně jako deník, který si vedl o své cestě do Austrálie a Ameriky mezi únorem 1869 a březnem 1871.
V roce 1881 tvrdil:Práce je namáhavá a zisk z ní je pomalý. Někteří lidé se rozhodnou žít z práce druhých a od okamžiku, kdy realizují toto rozhodnutí, se stanou nepřáteli společnosti. Není časté, že nouze dohání muže k zločinu. V devíti případech z deseti, to nebyla volba z nutnosti. Morální zbabělost je vystavena na veřejnosti, stejně jako v soukromém životě. Snobismus se neomezuje jen na lísání se k bohatý, ale je také často zobrazován v trápení chudých ... Teď, když „masy“ vykonávají politickou moc, je v nich stále větší tendence planout, lichotit, a neříkat nic, než jen uhlazená prázdná slova. Jim jsou připočítány ctnostmi, o kterých nevědí, že je sami mají. Ve snaze získat jejich přízeň, souhlasí se s jejich názory, jejichž realizace je zhola nemožná. Populární agitátor musí potěšit toho, koho oslovuje, a je vždy velmi potěšující, že naše vlastní já nám říká, že za to, čím trpíme, je vinen někdo jiný. Zřídkakdy se u těchto řečníků objevuje názor, že ti, které oslovují, jsou vinni za to, že trpí, nebo že zneužívají prostředky, které jsou v jejich dosahu, k získání štěstí ... Kapitalista je přece člověk, který neutrácí vše, co vydělal.Smiles, p. 154.
Pozdější život, smrt a potomci vlevo|náhled|Samuel Smiles (1812–1904). Portrét z roku 1891, od Sira George Reida (1841–1913).|200x200pixelů Sir George Reid (31. říjen 1841 – 9. únor 1913) byl pověřen namalováním Smilesova portrétu, ten byl dokončený v roce 1877 a nyní ve sbírce Národní galerie v Londýně. Kopie některých jeho rukopisů byly v archivech Rady východního Lothianu (anglicky East Lothian Council).
Když se v roce 1892 William Gladstone vrátil v plné síle do politiky a stal se opět ministerským předsedou, představil tzv. druhý návrh zákona ustanovujícího irskou samosprávu, Smiles napsal synovi do Ulsteru: „Nepobuřuj se. Zachovej klid, i když vidíš své jméno mezi agitátory. Tvůj dopis je děsivě alarmující. Gladstone se dostal k moci a nyní jsme ohroženi občanskou válkou. To nemůže být výsledek dobrého státnictví. Přesto tam jsou liberální členové, kteří fandí tomuto maniakovi. Bohužel, bohužel pro liberalismus! Musím ti dát šest měsíců na to, abys stáhl mé půjčky, které jsem poskytl společnosti B.R. Co., protože to málo peněz co mám, chci mít pro manželku a děti, ne pro vyzbrojování Ulsterských".
Smiles napsal Lucy Smilesové v roce 1893: „Ten zákon je špatný.Hovoří o zákonu: (anglicky) Government of Ireland Bill 1893, známý také jako Second Home Rule Bill. Jsem docela zděšen tím strašným psem, státníkem uvádějícím lidi v omyl a vtahování země do chaosu. Nechápu, proč tak mnoho lidí v této části Británie následuje tohoto maniaka, jdou za ním jako stádo ovcí. Je to prostě přepínání sebevědomí. Běda! Bohužel pro liberalismus!"Smiles, p. 185.
Dne 16. dubna 1904, Samuel Smiles zemřel v Kensingtonu, a byl pohřben na Bromptonském hřbitově. Krátce před jeho smrtí mu bylo nabídnuto povýšení do šlechtického stavuKnighthood, tedy rytířský stav. Knight, tedy rytíř; v Anglii se jedná o označení příslušníků nejnižší šlechty. Titul není dědičný. Je spojeno s oslovením Sir (u manželky Lady) před křestním jménem., ale on to údajně odmítl.
Mezi jeho vnoučata patřili: Sir Walter Smiles (8. listopad 1883 – 31. leden 1953), člen Ulsterské unionistické strany (anglicky Ulster Unionist Party). Z této rodové větvě byl také Smilesův pra-pravnuk, Bear Grylls, známý dobrodruh.
Self-Help