Michael Wolf (fotograf)

náhled|Michael Wolf 406 Not Accceptable náhled|Michael Wolf 406 Not Acceptable náhled|Michael Wolf 406 Not Acceptable náhled|Michael Wolf 406 Not Acceptable náhled|Výstava Fotomuseum, Haag

Michael Wolf (30. července 1954 – 24. dubna 2019) byl německý umělec a fotograf, který žil a pracoval v Hongkongu a Paříži.Biography. Bruce Silverstein Gallery, New York. Retrieved August 15, 2011. Jeho práce se zaměřovala na každodenní život ve velkých městech. Wolf vyhrál první cenu v kategorii Současné problémy v soutěži World Press Photo 2004 za fotografie dělníků v několika typech továren pro článek do magazínu Stern.World Press Photo. 2004, Michael Wolf, 1st Prize, Contemporary Issues Stories. Retrieved August 15, 2011.

Životopis Wolf se narodil 30. července 1954 v německém Mnichově a byl vychováván ve Spojených státech, Evropě a Kanadě.World Press Photo. Michael Wolf. Retrieved August 15, 2011. Navštěvoval North Toronto Collegiate Institute a Kalifornskou univerzitu v Berkeley.m97 Gallery. Michael Wolf. Artist Info. Retrieved August 15, 2011. V roce 1976 dokončil obor vizuální komunikace na Univerzitě v Essenu v Německu, kde studoval u německého profesora fotografie Otty Steinerta. Wolf začal svou kariéru v roce 1994 jako fotožurnalista, strávil osm let v Hongkongu prací pro německý časopis Stern.

Wolf na počátku 21. století prohlásil, že pokles obratu v časopiseckém průmyslu vedl k tomu, že se fotožurnalistické úkoly staly „hloupé a nudné“.Interview with Michael Wolf. Seconds2Real, February 7, 2011. Retrieved August 15, 2011. V roce 2003 se rozhodl pracovat pouze na projektech výtvarného umění.

Wolf zemřel 24. dubna 2019 ve svých 64 letech v Cheung Chau, Islands District v Hongkongu.Holmes Chan, „‘An extraordinary eye’: Michael Wolf, famed photographer who shot Hong Kong’s ‘Architecture of Density,’ dies aged 64“, Hong Kong Free Press, 26 April 2019. Accessed 26 April 2019.

Významné umělecké projekty / fotografie

Bastard Chairs / Sitting in China Wolf začal vlastní fotografickou volnou tvorbu s řadou nazvanou Bastard Chairs, malé židle, které Číňané opakovaně opravují, používajíce materiály, které jsou k dispozici.An Interview with Michael Wolf. Holy Ghost Zine, August 8, 2010. Retrieved August 15, 2011.Lau, Joyce Hor-Chung. Portrait of a Nation. South China Morning Post, November 9, 2003. Wolf prohlásil, že ho policie během fotografování seriálu dvakrát zadržela, jestli „neudělal něco, co bylo pro čínský stát škodlivé“.Jörg Colberg. A Conversation with Michael Wolf. Conscientious Extended, August 31, 2006. Retrieved August 15, 2011. Fotografie ze seriálu byly publikovány v roce 2002 s názvem Sitting in China. Ačkoli Wolf nazval židli bastard „velkým symbolem čínské hbitosti a vynalézavosti“ a kniha získala na Západě pozitivní recenze, někteří Číňané se domnívali, že fotografie z Číny jsou „zaostalé“.Press, Joy. Fan Fare: Collecting This Season's Coffee-Table Books. Village Voice, December 3, 2002. Retrieved August 15, 2011.Baker, Kenneth. The Art of Finding the Right Book: Paintings and Photographs Highlight Five Distinctive Volumes. San Francisco Chronicle, December 15, 2002. Retrieved August 15, 2011.

The Real Toy Story V návaznosti na cyklus China: Factory of the World, Wolf vytvořil instalaci s názvem Real Toy Story.Rüggeberg, Stefanie. Made in China. Museum der Arbeit: Installation mit 20 000 Spielzeugen. Der Fotograf Michael Wolf hat sich in Chinas Spielzeugfabriken umgesehen. Hamburger Abendblatt, September 5, 2006. Retrieved August 15, 2011. Skládala se z 20 000 hraček vyrobených v Číně a zakoupených v Kalifornii připevněných magnety ke stěnám galerie, spolu s fotografiemi pracovníků vyrábějících hračky.

Architecture of Density V této sérii Wolf fotografoval vysoké budovy v Hongkongu způsobem, který je vylíčil jako „abstrakce, nikdy nekončího se opakování architektonických vzorů.“Feustel, Marc. Towards a New Street Photography. Foam Magazine #22, Spring 2010. Retrieved August 15, 2011. Fotografie vyloučily nebe a zemi, čímž zdůraznily vertikální linie budov.Day, Lara. Photographer Michael Wolf's Tall Order. Time Magazine, 25. ledna 2010. Retrieved August 15, 2011. Snímky byly porovnány s obrázky Andrease Gurského a Candidy Höferové.Hall, Emily. Michael Wolf: Bruce Silverstein. Artforum, leden 2011. Retrieved August 15, 2011.

První kniha obsahující obrazy ze série, Hong Kong: Front Door/ Back Door byla vydána v roce 2005.Loh, Maria. Made in Hong Kong. The Art Book, Volume 13, Issue 2, pages 3–5, May 2006. Jedna recenze zaznamenala „zastoupení přeplněného města vyprázdněného lidskou přítomností“ a chválila „vizuální inteligenci Wolfových fotografií“. Díl Outside Wolfovy dvoudílné knihy z roku 2009 Hong Kong Inside Outside obsahoval rozsáhlejší výběr fotografií z této série.

100x100 V roce 2006 pořídil Wolf fotografie obyvatel ve svých bytech v budově v nejstarším komplexu bytového domu v Hongkongu, Shek Kip Mei Estate, který měl být zničen.Lau, Kit-wai. End of an Era. South China Morning Post, November 1, 2006. Použil širokoúhlý objektiv, aby ukázal co nejvíce z interiéru pokoje.Lapinski, Valerie. Showcase: A Room of Everyone's Own. Lens Blog, New York Times, November 13, 2009. Retrieved August 15, 2011. Každý pokoj měl velikost přibližně 9,3 m² (100 stop²) a vystavil fotografie stovky pokojů, což vedlo k názvu 100x100. V rozhovoru Wolf přirovnal seriál k vědeckému projektu, „průzkum využití omezeného prostoru.“ Svazek Inside Wolfovy dvoudílné knihy Hong Kong Inside Outside 2009 obsahuje kompletní fotografie z této série.

Copy Art / Real Fake Art Mezi roky 2005 a 2007, Wolf fotografoval malíře v Shenzhen, Čína, který reprodukoval slavná umělecká díla jako například Slunečnice od Vincenta van Gogha.Chan, Michelle. The Art of Copying. The Standard, May 5, 2007. Retrieved August 15, 2011. Každý portrét se skládal z „kopírujícího umělce“ spolu s příkladem kopírovaného díla. Popisek uváděl „špinavé uličky a nároží.“Lavapie, James. Michael Wolf: Capturing Counterfeit. Corduroy Magazine blog, July 18, 2011. Retrieved August 15, 2011. Jeden recenzent napsal, že obrázky „dokumentují intimní kulturní a ekonomické aspekty globalizace, i když zaznamenávají a komplikují kritická dilema o pravosti a neekonomických hodnotách umění“.Baker, Kenneth. Searching for Meaning within a Forest of Asterisks. San Francisco Chronicle, May 12, 2007. Retrieved August 15, 2011. Série byla otisknuta v jeho knize Real Fake Art, která vyšla v roce 2011.

Transparent City Sérii pořídil v centru Chicaga na začátku roku 2006 aby „kombinoval neosobní městské prostředí primárně za soumraku nebo v noci s detaily obyvatelů budov“ se stal výchozí myšlenkou pro knihu z roku 2008 Transparent City.Estrin, James. Showcase: Life Behind Glass. Lens Blog, New York Times, July 2, 2009. Retrieved August 15, 2011. Fotografie byly pořízeny ze střech za soumraku s dlouhým teleobjektivem.Hockenberry, John. Leaves of Glass. Metropolis, vol. 28, no. 4, pages 80–87, November 2008. Retrieved August 15, 2011. Podobně jako v sérii Architecture of Density, fotografie exteriéru vyloučily horizont a oblohu, takže hlavními tématy zůstaly okna budov. V jednom rozhovoru Wolf řekl, že přišel na myšlenku zobrazovat detailní záběry lidí v oknech poté, co si všiml, jak mu při fotografování jeden muž dává prstem vulgární gesto.Michael Wolf („As told to Brian Sholis“). ArtForum, November 14, 2008. Retrieved August 15, 2011. V dalším rozhovoru Wolf citoval umělecké dílo Edwarda Hoppera jako inspiraci pro seriál z důvodu jeho voyeuristické povahy a začlenění architektonických detailů.

V rozhovoru Wolf řekl, že fotografování v Chicagu ho přesvědčila, aby přešel z filmu na digitální. „Většinu mé první velké série Architecture of Density jsem fotografoval na analogovou fotografickou kamerou 4x5,“ řekl. „Ale když přišlo na fotografování Chicaga – což je velmi větrné město – větší poryv větru by rozhýbal stativ a já měl podezření, že mnoho mých fotografií bude zničeno.“ Pořízení digitálního snímku Wolfovi umožňovalo kontrolovat jednotlivé náhledy a zaručit preciznost, kterou potřeboval. „Na mých fotografiích není nic náhodného,“ dodal ve stejném rozhovoru.

Články o knize spojily fotografie s filmem Zadní okno Alfreda Hitchcocka.Szupinska, Joanna. Michael Wolf: Robert Koch Gallery, San Francisco, California. ArtUS, no. 27, page 20, September 2009. Retrieved August 15, 2011.Casper, Jim. Photo Book Review. The Transparent City. LensCulture, volume 19, leden - březen 2009. Retrieved 15. 8. 2011. Jeden recenzent popsal knihu jako „děsivou“, což způsobilo pocit „odlehlosti“. Série byla kontroverzní, protože někteří lidé cítili, že oříznuté a zvětšené fotografie lidí v budovách představovaly narušení soukromí. V roce 2010 byla série vybrána do soutěže Prix Pictet.Rose, Rebecca. Growing Pains. FT.com (Financial Times), March 18, 2011. Retrieved August 15, 2011.

Tokyo Compression V knize Tokyo Compression v roce 2010 představil Wolf portréty japonských lidí uvnitř přeplněných vlaků metra v Tokiu, kteří byli tlačeni proti oknu.McCurry, Justin. Going Underground, Tokyo Style. The Guardian, December 1, 2010. Retrieved August 15, 2011.Williams, Holly. The End of the Line: Michael Wolf's Photographs of the Tokyo Rush Hour Will Make Every Commuter Shudder. The Independent, 15. ledna 2011. Retrieved 15. 8. 2011. Výrazy dojíždějících byly charakterizovány v jednom přehledu jako „traumatizované“ a „žalostné“. Wolf uvedl, že někteří lidé zavírali oči nebo skrývali své tváře rukama, když si všimli, že jsou fotografováni.

Jeden recenzent došel k závěru, že Wolfovy cykly Architecture of Density, Transparent City a Tokyo Compression představovaly postup od dlouhého záběru k detailu. Wolf vyhrál první cenu v kategorii Všední život na soutěži World Press Photo 2009 za svou sérii Tokyo Compression.World Press Photo. 2009, Michael Wolf, 1st prize, Daily Life. Retrieved August 15, 2011. Fotograf Martin Parr vybral knihu z roku 2010 jako jednu z třiceti nejvlivnějších fotoknih publikovaných v letech 2001 až 2010.PhotoIreland Festival announces Martin Parr’s selection of the 30 most influential photobooks of the last decade. July 1–31, 2011. Retrieved August 15, 2011.

Tokyo Compression byla součástí tématu Metropolis, City Life v městském věku, Noorderlicht Photofestival v roce 2011. Jeden z Wolfových obrázků byl použit pro plakát, obal katalogu a veškerý mediální materiál výstavy.

Série používající Google Street View V několika sériích, například v Paris Street View, Manhattan Street View, a A Series of Unfortunate Events, si Wolf pořídil fotografie z Google Street View scén na obrazovce svého počítače.Pasulka, Nicole. Iseeyou. The Morning News, November 1, 2010. Retrieved August 15, 2011.Casper, Jim. A Series of Unfortunate Events. LensCulture, 2011. Retrieved August 15, 2011. Wolf porovnal svůj způsob hledání zajímavých scén online s prací pouličního fotografa chodícího po městě. Nazval svou sérii Street View „prohlášení o umění“.Photo: The Invisible Paris (interview with Michael Wolf). The Outlook Magazine, issue 100, August 2010. Retrieved August 15, 2011.

Fotografie Street View byly charakterizovány pixelací a obrazovým šumem, které byly porovnány s technikami, které ve svém umění používali Roy Lichtenstein nebo Andy Warhol. Práce vedla k diskusi o tom, jak automaticky pořízené snímky služby Google Street View ovlivnily koncept „rozhodujícího okamžiku“ Henriho Cartiera-Bressona. Fotografie však údajně obsahovaly „nějaké tajemství“ v tom, že byly „těžko interpretovatelné“. Některé z Wolfových fotografií se podobají uznávaným klasikům fotografie, jako je například fotografie Milenci před radnicí od Francouze Roberta Doisneaua.