Perkmistr (viničních hor) nebo také hormistr,VESELÝ, Josef. Prahou tisíciletou z dávna i dneška: Drobnomalby, obrazy a pohledy do života staré i nové Prahy. Praha: Za svobodu, 1926, s. 300. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mlp/uuid/uuid:1977ece0-15d6-11e1-ba89-0030487be43a, 22. ledna 2025. horný, byl původně královský, později městský úředník, který měl na starosti označování pozemků vhodných k zakládání vinohradů, vykonával jurisdikci nad trestnými činy v prostoru vinohradů, dohlížel na majetkové transakce spojené s vinicemi a řešil spory týkající se hranic zemědělských pozemků, nejen vinic. Na Moravě je funkce písemně doložena už ve 13. století, v Čechách o století později.

Historie úřadu a jeho kompetence náhled|Okopávání vinice, 1493V roce 1266 ustanovil olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku perkmistrem vinic v Kroměříži tamního měšťana Konráda z Landsperku. To je první zmínka o tomto úřadu na území Čech a Moravy. Název úřadu je odvozený z německého Bergmeister. V německé jazykové oblasti se s perkmistrem setkáváme rovněž, lze uvést např. VídeňVídeňské vinařství v novověku. nebo Bavorsko.Weber, Andreas Otto, Studien zum Weinbau der altbayerischen Klöster im Mittelalter, Steiner, Stuttgart 1999, s. 211–212, online. Ve středověku zavedly pěstování vinné révy v Čechách kláštery a další církevní instituce. Dělo se tak od 10. století. Od 13. století se ojediněle zakládaly vinohrady i v okolí nově zakládaných královských měst. Až teprve Karel IV. dvěma listinami z roku 1358 zavedl do vinohradnictví řád. První z nich z 16. února bylo určené pro Staré Město pražské. Panovník v něm nařizoval všem, kdo vlastnili pozemky vhodné k vysazení vinic, aby začali do 14 dnů. Nad těmito pracemi měl dohlížet perkmistr. (Dále jen CIM I). Ve druhé listině z 12. května téhož roku rozšířil král nařízení o vysazování vinic na celé království. Staroměstský perkmistr měl dohlížet na viniční hospodaření v celé zemi.CIM I, s. 113–116. Protože však s pěstováním vína neměli měšťané zkušenosti, začalo se s ním většinou mnohem později. V Žatci např. jsou vinice písemně doložené až roku 1380, ve stejném roce i v Lounech.

Působnost pražského perkmistra však zřejmě zůstala omezena převážně na hlavní město. Až na jednu výjimku není známý doklad o jeho aktivitě vůči ostatním královským městům. Tou je povolení dvěma žateckým měšťanům založit vinici u Staňkovic. Listina je obsažena v žatecké formulářové sbírce, není datovaná a jméno pražského perkmistra je nahrazeno iniciálou „N“. (Dále jen CIM II). V českých královských městech postupně vznikly samostatné perkmistrovské úřady. Písemně je to doloženo v Litoměřicích, ve Slaném, v Žatci, ve Stříbře a v Kadani. Winter uvádí poslední dva příklady. Podrobně jsou dějiny perkmistrovského úřadu zpracovány jen pro dvě města: Prahu(Dále jen Válková-Frýzová 1930). a Louny. (Dále jen Roedl 2003).

náhled|vlevo|Degustace, 1549Zatímco v Praze je funkce perkmistra ustanovena už v králově privilegiu z roku 1358, doba vzniku tohoto úřadu v jiných českých městech známa není. Jedinou výjimku tvoří Žatec. V roce 1399 udělil Václav IV. městu viniční právo, v němž měšťanům povolil každoročně či podle potřeby jmenovat vlastního perkmistra.CIM II, s. 923–926. V pojetí Karla IV. měl perkmistrovský úřad zeměpanský charakter, ještě ve 14. století ale zřejmě přešel do městské kompetence.

Nejstarší doklad o perkmistrech v Lounech pochází z roku 1545, kdy byli do funkce jmenováni městskou radou.Roedl 2003, s. 12. Po potlačení stavovského odboje vydal roku 1547 Ferdinand I. Habsburský pro Prahu, Žatec a Louny listinu, ve které si ponechal jmenování perkmistra ve své kompetenci.CIM I, s. 389 (Praha); Wunš, Rudolf, Dějiny svob. král. města Loun od počátku až do dob nejnovějších, Louny 1868 (Louny); Státní okresní archiv Louny, fond Archiv města Žatce, inv. č. 23 (Žatec). S rozvojem vinařství ve 2. polovině 16. století si však právo jmenovat perkmistra převzala opět královská města.

V Praze jmenovali perkmistra staroměstští konšelé. Býval to zpravidla člen městské rady a jeho funkční období trvalo dva až tři roky. Perkmistr měl od roku 1404 k ruce čtyři konšely, po roce 1547 byl jejich počet zvýšen na osm. Perkmistr měl k dispozici písaře a měřiče, kteří také museli mít městské právo. Měřič je doložený už v 15. století, kdy se v městských knihách označuje jako „mensurator vinearum“. Do perkmistrovského úřadu zde patřili rovněž přísežní vinaři, kteří měli postavení cechmistrů. Do roku 1753 vzniklo v Praze 214 svazků perkmistrovských register. Až do konce existence úřadu v 18. století úřadovali perkmistři ve svých domech, úřední dny nebyly vymezeny.Válková-Frýzová 1930, s. 11–21.

náhled|290px|Vinná réva, sud na víno, vinař a bednář, graduál města Loun, 1563 V Lounech, které byly v 16.–18. století kolem dokola obklopeny vinohrady, byla situace odlišná. Perkmistři se ustanovovali jednou do roka zároveň s instalací dalších městských úřadů. Jejich počet kolísal mezi třemi a šesti, nejčastěji byli jmenováni čtyři. Do poloviny 17. století se perkmistrovský úřad skládal ze dvou konšelů, obecního staršího a zástupce obce. Zatímco v Praze vykonával pro perkmistrovský úřad geodetické práce měřič, v Lounech to byl „obecní vážný“. Ten opatroval úřední provaz o délce 52 loktů (30,8 m) a za odměnu vykonával pro perkmistry také různé pochůzky. Perkmistrovský úřad vedl, stejně jako v Praze, samostatná registra. Neměl však vlastního písaře; do knih, které se dochovaly tři z let 1564–1778, zapisovali sami perkmistři. Perkmistři z řad konšelů se rekrutovali nejčastěji z místní majetkové elity. Bylo běžné, že úřad vykonávali několik let po sobě.Roedl 2003, s. 21–33.

Kompetence perkmistrů v Praze a Lounech byly značně odlišné a samozřejmě časem procházely proměnou. Pražští perkmistři vedli tzv. viniční knihy, kam se zapisovaly majetkové transakce s vinohrady, a vybírali z nich daně. Tyto dva atributy úřadu v Lounech absentují. Zde měli perkmistři na starosti organizaci práce ve vinohradech, stanovovali odměny dělníkům na vinicích, ve spolupráci s městským rychtářem trestali drobnou hospodářskou kriminalitu (nejčastěji pych) v areálu viničních hor. Největší část agendy lounských perkmistrů tvořily spory o hranice zemědělských pozemků, a to nikoliv jen vinic. Tuto agendu perkmistrům uložila instrukce z roku 1589, vydaná městskou radou, která upravovala viniční hospodaření na pozemcích patřících městu a jeho obyvatelům. S postupným zánikem pěstování vinné révy perkmistrovský úřad v poslední čtvrtině 18. století zanikl.Roedl 2003, s. 35–40.

Odkazy Reference

Literatura Janderová, Helena, Perkmistři a písaři hor viničných v Praze (1547–1618), in: Zpravodaj Genealogické a heraldické společnosti 1980, č. 3, s. 26–41. Krátké biogramy osob uvedených v názvu článku + 12 erbů vybraných měšťanů. Nováček, V. J., Výpisy z knih vinničných z let 1357–1576, Archiv český (AČ) 15, Praha 1896, s. 509–560; AČ 18, Praha 1900, s. 322–400. Jedná se o výběrovou edici zápisů v pražských perkmistrovských registrech. Winter, Zikmund, Z knih perkmistrovských, Květy 9, 1887, s. 84ff., 186ff., 293ff., 433ff., 543ff., 643ff. Popularizující seriál o pěstování a konzumaci vína v Praze na základě perkmistrovských register.

Související články Vinařství

Externí odkazy Perkmistři v Praze Základní údaje Perkmistr v rámci dějin vinařství

Kategorie:Dějiny správy v Česku Kategorie:Zaniklé úřady Kategorie:Vinařství v Česku