Vilová kolonie na Barrandově v Hlubočepích na jihozápadním okraji Prahy vznikla z iniciativy bratrů Havlových na skalnatém návrší nad Vltavou mezi nově postavenou restaurací Barrandovské terasy a filmovými ateliéry. První domy byly postaveny roku 1929 v ulici Pod Habrovou, další v ulicích Barrandovská, Filmařská, Lumiérů (původně Na Habrové), Pod Ateliéry a Skalní. Vyhláškou č. 10/1993 sbírky 8/1993, vydanou Hlavním městem Prahou dne 28. 9. 1993 s účinností od 1. 11. 1993, je toto území součástí Městské památkové zóny Barrandov.Hlavní město Praha. Vyhláška hl. m. Prahy 10/1993 Sb. 8/1993, dne 28. 9. 1993 s účinností od 1. 11. 1993. [cit. 2019-07-16]. Dostupné online .
Historie náhled|vlevo|čtvrť Ingleside od Aptos Park Inspirací pro stavitele ing. Václava M. Havla pro vybudování zahradního města v Praze byla návštěva San Francisca a jeho moderních vilových čtvrtí v lednu 1924 při půlroční cestě po Spojených státech amerických, na kterou se vydal v listopadu 1923. Nejvíce jej zaujala vilová čtvrť Ingleside.Havel, Václav Maria. Mé vzpomínky. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1993. S. 161-172. San Francisco bylo roku 1906 po velkém zemětřesení a následném požáru poničeno a v jeho okolí posléze vznikala nová zahradní města, budovaná převážně ze dřeva – lehké přízemní nebo jednopatrové vily s lehkou dřevěnou konstrukcí, garáží a zahradou. Americké soukromé stavební společnosti stavěly tyto domy systémem „real estate“ – na pozemcích se zavedenými inženýrskými sítěmi (elektřina, kanalizace, plyn, telefon a vodovod) postavily dům, který kompletně vybavily zařízením, a upravily zahradu.Dolejská, Pavlína et al. Slavné stavby Prahy 5. Barrandov. 1. vydání v jazyce českém. Praha: Foibos Books s.r.o., 2018. 186 stran. Kapitoly s. 15-23, 49-51, 71-76 [Gabriela Minářová].
První regulační plán Ing. Havel byl roku 1925 přizván ke konsorciu pro výstavbu nové pražské zahradní čtvrti, které založil Čechoameričan ing. Regenerml. Pro výstavbu zahradní čtvrti zvolili pozemky na skalnatém zalesněném hřebenu nad Dalejským potokem zvaném Na Habrové. Ing. Regenerml navrhl pro toto území podobné dřevěné vilky na klíč. Architekt a urbanista F. A. Libra přizpůsobil regulační plán pro potřeby konsorcia a toto území propojil se silnicí vedenou z Prahy do Hlubočep. Pražská obec ale plán zamítla s tím, že inženýrské sítě jsou příliš daleko a náklady na jejich výstavbu příliš vysoké.
Druhý regulační plán Ing. Havel však přesto roku 1926 začal s přípravnými pracemi, měl v plánu inženýrské sítě vybudovat na vlastní náklady. U firmy „Prastav, spojené pražské továrny na staviva, a.s.“ si zajistil předkupní právo na pozemky na Habrové; jejich majitelem se stal 4. února 1927. K projektu přizval vedoucího úředníka Státní regulační komise pro Prahu a okolí architekta Maxe Urbana, který vyhotovil nový regulační plán. Protože zastavěnost původních pozemků byla pouze 30 procent a náklady na infrastrukturu by tak byly vysoké, jednal s rodinou Hergetů o odkoupení dalších přilehlých pozemků. Podmínkou rodiny Hergetů bylo odkoupení také jejich zbývajícího majetku včetně zámečku Slovanka. S tím ing. Havlovi pomohl Rotary Club – klub vytvořil nové konsorcium, které zbylý majetek odkoupilo 28. dubna 1927.
Roku 1927 vznikla „Obchodní a administrační kancelář výstavby zahradní čtvrti Barrandov v Praze XVI“. Max Urban se stal stálým spolupracovníkem kanceláře a architektonickým poradcem. Každý z budoucích majitelů měl být smluvně zavázán k předložení plánů k připomínkování, aby byla dodržena koncepce čtvrti a odpovídající úroveň staveb. Kancelář po kolaudaci domů opatřovala katastrální a popisná čísla. Bylo při ní také zřízeno zahradnické oddělení, které nabízelo návrhy zahrad, obstarávalo semena a sazenice stromů a keřů, úpravy terénu a zahradní údržbu. Údržbu veřejné zeleně a některých zahrad měla provádět chrudimská firma Josefa Vaňka. Terasy a opěrné zídky měly vznikat z místního bílého kamene.
Urbanův regulační plán byl schválen Státní regulační komisí 20. října 1927. Plán zahrnoval kromě rodinných vil také cenově dostupné bytové domy a občanskou vybavenost – školu, poštu, hotel, obchody a restaurace. V regulačním plánu byla zachována přírodní zeleň lesíků a hájků. Celková výměra pozemků byla 54,8 hektaru, z toho jedna třetina byla přirozeně zalesněna. Zalesnění zabíralo společně s komunikacemi, hřištěm a háji 26,4 hektaru. Zbytek plochy byl určen k rozparcelování a zastavění – z jedné poloviny rodinnými vilami a bytovými domy, z druhé nebytovými budovami. Hlavní osou návrhu byla třída Na Habrové (Lumiérů) ukončená kruhovým náměstím (Kříženeckého náměstí). Na náměstí navazovala příčná ulice (Filmařská) a z úbočí skály ze strany Vltavského údolí sem vedla serpentinami hlavní nástupní silnice (Barrandovská).
Výstava moderní architektury „Die Wohnung“ náhled|vlevo|Le Corbusier, Weissenhof Od 23. července 1927 do 17. února 1928 se ve Stuttgartu konala výstava moderní architektury „Die Wohnung“. Na vrchu Weissenhof vznikla ukázková kolonie moderních funkcionalistických domů vybavených nábytkem a dobovým technickým zařízením bytů, s modely a plány staveb, které byly realizovány v Americe a v Evropě. Nové konstrukční metody a hotové domy ukázaly moderní trendy v bydlení.Weissenhofsiedlung. In: Archiweb. [cit. 2019-03-17]. Dostupné online. V moderním stylu zde navrhovali domy významní evropští architekt (Le Corbusier a jiní), celý projekt řídil autor brněnské vily Tugendhat Ludwig Mies van der Rohe. Železobetonový skelet umožňoval volné uspořádání dispozice (takzvaný volný půdorys), prostor mohl být členěn nenosnými příčkami, domy měly velké prosklené plochy a pásová okna, terasy na úrovni terénu i v ustupujících podlažích byly kryté nebo nekryté. Vily byly charakteristické svou hladkou bílou fasádou.
Ing. Havel výstavu navštívil spolu s architektem Jaroslavem Fragnerem a rozhodl se vystavět na Barrandově kolonii domů ve funkcionalistickém stylu. Jaroslav Fragner ve spolupráci s architektem Jaromírem Krejcarem pak v letech 1928-1932 navrhl plány funkcionalistické osady v ulici Pod Habrovou.Zastavovací plán a vily pro zahradní čtvrť v Praze-Barrandově. In: Archiweb. [cit. 2019-03-20]. Dostupné online.
První etapa náhled|Jaroslav Fragner, návrh domu První etapa výstavby byla zahájena 27. června 1929 zároveň s otevřením nové silnice, po které byla podniknuta první veřejná jízda na vrchol Habrové. Nad Barrandovou skalou při nové silnici bylo nabízeno 21 parcel a na hlubočepské straně 17 parcel. V době zahájení oficiálního prodeje byla ale většina pozemků prodaná příbuzným a přátelům Havlovy rodiny. Do začátku 2. světové války majitelé postavili 11 moderních rodinných vil. Ukázková kolonie funkcionalistických vil navržená arch. Fragnerem však v ulici Pod Habrovou nevznikla pro různá přání stavebníků, stanovená koncepce ale dodržena byla – většina nově postavených vil měla rovnou střechu.
Pravidla výstavby Ing. Havel s arch. Urbanem stanovili pro další výstavbu závazné stavební podmínky obsahující celkem 14 bodů.
Každému pozemku byla podle výměrové tabulky přidělena přípustná zastavitelná plocha. Všechny parcely měly nabízet vyhlídku a vily musely být situovány tak, aby si vzájemně vyhlídky nepřekrývaly. Proluky mezi sousedícími domy musely měřit nejméně tolik, co výška vyššího přiléhajícího objektu. Stavby měly stát nejméně šest metrů od hranice parcely a jejich předzahrádky u silnic měly mít šířku nejméně 5 metrů. Rodinné domy měly být izolované, obklopené zahradou a nesměly mít jakákoli dvorní křídla a zahradní či dvorní stavby. Jednotlivé domy směly být pouze jednopatrové bez podkroví, suterén směl být vybudován pouze pokud vyplynul z přirozeného terénu. Sklepní prostory směly být užívány výhradně jako sklepy, nikoli jako dílny nebo byty. Garáž musela být součástí půdorysu domu a její výměra byla počítána do stanovené maximální plochy. Pokud nebylo možné zřídit vjezd do garáže kvůli okolnímu terénu, byla povolena výjimka pro stavbu garáže mimo dům a její zastavěná plocha v tom případě nesměla přesáhnout 40 m². Ploty do ulice měly mít nízké podezdívky z trvanlivého materiálu a ze stejného materiálu pak měly být postaveny i jeho sloupky. Mezi sloupky se měl nacházet natřený dřevěný nebo železný průhledný plot. Ploty k sousedům měly být také průhledné buď z drátěného pletiva nebo z tyček, plné zdi nebo prkenné hradby byly nepřípustné. Střechy musely být ploché, v případě skloněných musely být pokryty výhradně krytinou z červeného páleného hliněného materiálu.
Druhá etapa Druhá etapa výstavby zahrnovala zástavbu pozemků v západní a severní části ulice Barrandovská a úpravu části pozemků v okolí budoucí hlavní třídy Na Habrové (Lumiérů), kterou navrhl arch. Urban jako širokou vyhlídkovou alej městského typu. Zde řadové rodinné vily doplňovaly domy činžovní a architektonická dominanta filmových ateliérů na západním konci. Nerealizovaná zůstala budova svobodárny pro mladé typu YMCA.
Třetí etapa Třetí etapa výstavby pokračovala obytnou zástavbou smíšeného typu na východním konci ulice Na Habrové včetně malého kruhového náměstí. Jako protiváha Domu mládeže na severním konci třídy byla plánována výstavba hotelu a centra služeb; toto včetně východního náměstí nebylo realizováno. V této etapě byly také zastavěny pozemky v části směrem do údolí Vltavy a k Malé Chuchli, určené pro rozlehlé vily ve velkých zahradách.
Lindbeton Poté, co se ing. Havel rozhodl stavět domy ne ze dřeva, ale v moderním funkcionalistickém stylu, hledal vhodný stavební materiál. Stylová a materiálová jednota zůstala pak jedním ze zásadních požadavků. Běžné stavivo, jakým jsou pálené cihly, mu nevyhovovalo, protože mokré technologické procesy vyžadovaly pauzy na vysychání a to výstavbu prodlužovalo. Získal kontakt na vedoucího technika švédské firmy ze Stockholmu ing. Erika Ivara Lindmanna. Firma vyráběla nový porézní materiál z cementu a takzvané umělé pemzy – pěnový beton neboli lindbeton. Umělá pemza vznikala zahřátím cihlářské hlíny na teplotu 1350 °C a jejím následným ochlazením. Směs této drcené umělé pemzy, písku a cementu pak tvořila porézní beton, který dobře vysychal. Z tohoto betonu se pak vyráběly tvárnice nebo se využíval při betonáži. Lindmann také zkoumal, zda je možné jej vyztužit železem. Vhodný druh cihlářské hlíny našli na pozemku s hliništěm v Litovicích u Prahy. Ing. Lindmann zde postavil pec a otevřel jámu pro těžbu cihlářské hlíny. Lindbeton se zde začal vyrábět v polovině roku 1928, kvůli válečnému stavu ve 40. letech 20. století byla pec uzavřena a výroba ukončena.
Háj vzpomínek V době vzniku vilové osady založil okruh přátel Barrandova vedený paní Zdeňkou Pospíšilovou, manželkou guvernéra Národní banky, parkově upravené místo severně od Barrandovských teras nazvané „Háj vzpomínek“. Místo bylo osazováno břízami, jasany, jeřáby a jinými stromy, které nesly jméno osoby blízké dárci stromu. První část háje se nacházela u parkové cesty vedoucí k Terasám a byla věnována památce chirurga profesora Rudolfa Jedličky, poslední část háje památce JUDr. Vladimíra Škardy a prostřední část s růžovým paloučkem jako vzpomínka na spoluzakladatelku parku paní Zdeňku Pospíšilovou.* Nejsevernější část skalnatého ostrohu porostlého zelení, která je součástí národní přírodní památky Barrandovské skály, je stále na mapách označována jako Háj profesora Jedličky (parcely 613, 614 a 1752 v katastrálním území Hlubočepy). Jsou tu patrné zbytky někdejší parkové úpravy; v roce 1988 zde vznikl Pomník obětem druhé světové války jako náhrada za četné drobné pomníčky a památníčky, které původně byly v okolí zasaženém rozsáhlými stavebními pracemi umístěny. náhled|Miloš Bondy, Bugatti T35B, závod do vrchu Barrandov (1931)
Dopravní obslužnost