Kolbenova je ulice ve Vysočanech a Hloubětíně na Praze 9 a 14, která spojuje náměstí Organizace spojených národů a tedy i křižovatku ulic Freyova, Sokolovská, Jandova, Pod Pekárnami s ulicí Poděbradskou. Ve vysočanském úseku do ní od západu postupně ústí ulice Prouzova, Špitálská, Nemocniční, Pod Strojírnami, Poštovská, Na Černé strouze, Moravcových a Smržových. V hloubětínském úseku ulice vede po mostě, pod kterým jezdila železniční vlečka, dále do ní z jihu ústí Laponská, poté ji protíná ulice Kbelská, která je také hranicí mezi Prahou 9 a Prahou 14, následně ji protíná ulice Zálužská, nato do ní ústí Slévačská, severní úsek K Hutím a nakonec Lehovecká. Má velice přibližný západovýchodní průběh.
Historie a názvy Ulice se skládá ze třech úseků. Nejstarší úsek je na západě mezi náměstím OSN a přibližně ulicí Nemocniční. Ulice vznikla v roce 1910 a až do roku 1940 se jmenovala Třebízského podle českého spisovatele historických románů Václava Beneše Třebízského (1849–1884). Za okupace v letech 1940–1945 byla pojmenována Valdecká (německy Waldecker Gasse) podle zříceniny středověkého hradu Valdek u Hořovic. V letech 1945–1949 se opět jmenovala Třebízského. Poté byla přejmenována na Fučíkovu podle Julia Fučíka (1903–1943), českého komunistického novináře, literárního a divadelního kritika, který byl v Berlíně popraven nacisty. Konečně v roce 1991 získala svůj současný název Kolbenova podle Emila Kolbena (1862–1943), českého elektrotechnika a podnikatele, zakladatele továrny Kolben a spol. a generálního ředitele Českomoravské-Kolben-Daněk (ČKD). Zemřel v koncentračním táboře Terezín.
Střední úsek zhruba mezi Nemocniční a Kbelskou byl pojmenován v roce 1925 jako ulice Pod Kolbenkou. V době nacistické okupace v letech 1940–1945 se německy nazývala Kolbenwerkstraße. V roce 1949 byla připojena k nově pojmenované Fučíkově.
Východní hloubětínský úsek vznikl v roce 1962 v souvislosti s výstavbou sídliště Hloubětín.
+ Názvy jednotlivých úseků Část ulice 1910–1925 1925–1940 1940–1945 1945–1949 1949–1962 1962–1991 od 1991 Západní úsek Třebízského Valdecká Třebízského Fučíkova Fučíkova Kolbenova Střední úsek Pod Kolbenkou Východní úsek
Zástavba, její historie a charakter ulice Vysočany a Hloubětín po Kbelskou Kolbenova v tomto úseku měla původně především industriální charakter, pouze na jižní straně západního úseku po ulici Poštovskou jsou nájemní domy a na jižní straně východního úseku vznikly ve 20. letech 20. století nouzové kolonie. Ve vysočanském katastrálním území to byla Obecní kolonie Za Aero, do které směřovaly z nynější Kolbenovy kolmo vedoucí ulice Obecní kolonie I. až V. Celkem stálo v této kolonii 226 domů. Ulice Obecní kolonie I. se nacházela v místech, kde je prozatím nepojmenovaná ulice vedoucí k prodejně nábytku Möbelix a k budované čtvrti Emila Kolbena. Na hloubětínském území vznikala od roku 1926 nouzová kolonie Čína (Indočína, V Číně) a na jih od ní směrem k Rokytce zahrádkářská kolonie Rajská zahrada.
Původní továrna Kolben & spol., kterou založil Emil Kolben se svým společníkem Karlem Bondym 29. října 1896, stála na východ od ulice Zengerovy, později přejmenované na U Kolbenky. Stála strategicky u železniční trati a na východ byly volné pozemky, které firma prozíravě přikoupila, takže se továrna mohla rozšiřovat na rozloze více než 27 hektarů. První stálé budovy byly dostavěny v lednu 1897. Dne 1. ledna 1921 proběhla fúze tehdy už přejmenované firmy Elektrotechnická a. s. s První českomoravskou továrnou na stroje v Libni, a tak vznikla Českomoravská-Kolben, a. s. Konečně v roce 1927 došlo ke spojení s karlínskou Daňkovou Akciovou společností Strojírny a vznikl podnik Českomoravská-Kolben-Daněk (ČKD). Emil Kolben stál v čele podniku jako generální ředitel do roku 1939. Za německé okupace od roku 1940 byl podnik přejmenován na Českomoravské strojírny, a. s. (německy Böhmisch-Mährische Maschinenfabrik AG, BMM) a výroba se podřídila válečným potřebám. Na Květnou neděli 25. března 1945 byly při americkém náletu poškozeny i tovární budovy na Kolbenově (nejen ČKD, ale hodně např. AERO). V roce 1945 byl podnik znárodněn a o rok později přejmenován zpět na ČKD, n. p. K 1. lednu 1950 byl podnik rozdělen a ČKD Vysočany se krátce na to přejmenovalo na ČKD Stalingrad, n. p, zatímco blízká ČKD Libeň se přejmenovalo na ČKD Sokolovo, n. p. V roce 1958 se ČKD Praha stalo výrobně hospodářskou jednotkou (VHJ) a vysočanský podnik se přejmenoval na ČKD PRAHA, n. p. – závod Stalingrad. V roce 1965 bylo ČKD Praha přetvořeno na oborový podnik (o. p.) zahrnující 18 závodů, mezi nimi na Kolbenově ulici Elektrotechnika, Slévárny a Trakce.
V ČKD Stalingrad se od roku 1950 učil elektromechanikem Zdeněk Srstka, Jan Přeučil se od roku 1952 při ČKD Stalingrad pro svůj původ učil dřevomodelářem. Na konci 50. let se na přání otce vyučil elektromontérem Karel Gott, nejdříve v Chebu, pak v Plzni a výuční list získal zde v ČKD. Do roku 1960 pak pracoval ve zkušebně elektrických točivých strojů, kde se testovaly motory.
Dne 22. srpna 1968 proběhl po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v závodní jídelně ČKD Elektrotechnika mimořádný Vysočanský sjezd KSČ, který byl svolán spontánně a v utajení před Sověty. Původně se měl konat až 7. září. Z celkového počtu 1543 zvolených delegátů se k jednání dostavilo 1219 účastníků. Slabou stránkou bylo, že ze Slovenska dorazilo pouze 50 delegátů. Sjezdu předsedal ekonom Věněk Šilhán a nakonec byla přijata rezoluce odsuzující okupaci, požadující návrat unesených vedoucích představitelů státu. Sjezd také zvolil nově členy Ústředního výboru Komunistické strany Československa, přičemž jednoznačně se prosadilo reformní křídlo.
Na severní straně Kolbenovy ulice v západní části se nacházela ČKD Elektrotechnika, která vyráběla elektrické točivé stroje, transformátory, usměrňovače a měnírny, zatímco ve východní části byly ČKD Slévárny, které produkovaly odlitky ze šedé litiny, oceli a barevných kovů. Podél severní strany ulice nad zdmi vedly a v části stále vedou (stav 2019) potrubní mosty (energomosty), které Kolbenovu překonávaly na jih do ulice Na Černé strouze. Po druhé světové válce se ČKD rozšířila i do továrních hal na jižní straně ulice. Od západu zde byly výrobní objekty Praga převedené z Libně, bývalá firma AGA, jejíž areál se proměnil na ČKD Trakce, které se zabývaly výrobou elektrické výzbroje pro motorové lokomotivy a tramvaje, a na východě zbytky náletem poničené továrny Aero. Areály ČKD a Pragovky byly nejpozději v roce 1965 železničními vlečkami spojeny s nádražím Praha-Vysočany, Praha-Libeň a předávacím nádražím Praha-východ.
Po roce 1989 došlo v některých provozech k útlumu nebo ukončení výroby a některé části areálu začaly chátrat. Po zastavení výroby začaly být opuštěné tovární komplexy využívány jako sklady nebo na plochu náročné prodejny (např. nábytku). V některých opuštěných halách se také natáčely videoklipy nebo filmy (např. v roce 2004 Vetřelec vs. Predátor). Zchátralé haly přitahovaly bezdomovce, narkomany, fotografy a sprejery. Na severní straně ulice v areálu ČKD byly v letech 2005–2016 organizovány bleší trhy – Burza. V červnu 2016 se jejich pořádání přestěhovalo do ulice U Elektry. Některé budovy bývalého gigantu ČKD vyhořely. V severní části ulice mezi stanicemi metra Vysočanskou a Kolbenovou vypukl v sobotu 22. srpna 2015 před 19.30 hodinou požár v bývalé strojírenské hale, která sloužila jako textilní sklad asijských obchodníků. Požár se hasičům podařilo zlikvidovat v neděli 24. srpna odpoledne. Na budově byla tehdy předběžně vyčíslena škoda na deset až patnáct milionů korun. V pátek 9. listopadu 2018 večer hořelo v bývalém trampolínovém centru Freestyle Kolbenka – v hale na adrese Kolbenova 886/9a, která patří k areálu KCD Sever. U objektu se zřítila střecha. Požár byl uhašen po půlnoci.
Od 2. desetiletí 21. století jsou brownfieldy postupně upravovány a nahrazovány moderní zástavbou. Jedná se především o projekt Tulipa City u ulice Moravcových na severní straně ulice a Vivus Kolbenova u ulice Na Černé strouze na jižní straně. Na jižní straně hloubětínského úseku u ulice Laponská vzniká rezidenční čtvrť Suomi Hloubětín a Lappi Hloubětín.
Hloubětín na východ od Kbelské Severní stranu tvoří zeleň, supermarkety, autoservisy a čerpací stanice. Jižní stranu Kolbenovy tvoří zeleň a za ní domy sídliště Hloubětín, které bylo postaveno v letech 1961–1965. Ve východní části je čerpací stanice a supermarket.
Městská hromadná doprava V západním úseku mezi náměstím Organizace spojených národů a vozovnou Hloubětín vede tramvajová trať se zastávkami Vysočanská (směr z centra), Špitálská, Poštovská, Kolbenova, u které byla v roce 2001 zprovozněna stanice metra Kolbenova, poté se už v katastrálním území Hloubětína stáčí na jih směrem do Poděbradské. Trať z náměstí OSN do zastávky Nový Hloubětín byla zprovozněna 7. října 1948. Od roku 1951 na ni navazovala manipulační trať ve Kbelské, ze které se dalo zahnout do tehdy otevřené vozovny Hloubětín, případně se dalo pokračovat dále na jih do zastávky Starý Hloubětín a od roku 1976 až na Lehovec. Teprve v roce 1986 byla trať z Kbelské přeložena západně od vozovny v souvislosti se zprovozňováním silničního okruhu (Průmyslový polookruh).
Budovy a instituce Vysočany Severní strana Pozemky vlastněné společností Polygon BC, a. s., Kolbenova 5, plánovaná polyfunkční čtvrť Kolbenova Business Park Kolben & spol. Zde v roce 1896 vznikly základy pozdějšího podniku ČKD. Po roce 1927, kdy vzniklo ČKD, projektovala a stavěla budovy ve Vysočanech karlínská firma V. Nekvasil, v jejímž čele stál architekt Otakar Nekvasil (1869–1933). Tyto nejstarší montážní haly a původní slévárna byly strženy v roce 2002. Hlavní vrátnice ČKD, stávala proti ústí ulice Špitálské do Kolbenovy. Věž (vedle vrátnice), štíhlý hranol devítipatrové stavby zbudované asi v letech 1948–1949. Na její střeše byla konstrukce s rudou hvězdou. V přízemí budovy se nacházela zkušebna transformátorů, v nižších podlažích kanceláře a v horních byla nádrž na užitkovou vodu. Zbořena. Budova výroby elektrických přístrojů (na parc. 1207/31) a expediční skladiště (na parc. 1207/28), kolmo na Kolbenovu. Budova výroby elektrických přístrojů byla postavena v roce 1923, v roce 1929 byla prodloužena o expediční skladiště, takže její celková délka dosáhla 170 metrů. Později zde sídlila ČKD Mechanika. Budova výroby malých strojů (na parc. 1207/62), kolmo na Kolbenovu. Budova pochází z roku 1927 a vyráběly se v ní např. vysavače a později zubní křesla. Kotelna (na parc. 1207/50 a 51) z konce 20. let. Chladicí věž (na parc. 1207/49), kulturní památka od roku 2004. Oktogonální stavba na nízkém soklu z 20. let 20. století, která se směrem vzhůru zužuje. Sloužila k ochlazování přehřáté páry z kotelny. V současnosti bez využití (stav 2019). Menší slévárna (na parc. 1207/5 a 6), podsklepená třílodní slévárna kovů se železobetonovou nosnou konstrukcí a ocelovým příhradovým zastřešením o rozměrech 70 × 50 metrů postavená v letech 1928–1930 firmou Nekvasil. Na konci 30. let 20. století byla doplněna přístavbou před jižním průčelím a na západ od ní byl zbudován skladový objekt. Budova nebyla rekonstruována nebo výrazně opravována, takže si nese svou původní architektonickou hodnotu. Součástí objektu je asi 50 metrů vysoký cihlový komín. Na začátku 2. desetiletí 21. století zde společnost Agma vyráběla odlitky z hliníku a bronzu. Blíží se ale doba, kdy i tato výroba skončí. Majitel je již předběžně domluven na prodeji developerské společnosti. Původní záměr počítal s demolicí a náhradou za 3 věžové domy (cca 15 pater). Proti tomuto plánu vznikla lokální iniciativa za zachování a konverzi haly na novou funkci. Hala zakomponovaná do moderní výstavby na takto exponovaném místě by dokonale vytvářela tzv. genia loci celé moderní čtvrti. Zároveň by se skvěle hodila pro všestranné využití a doplnění o komerční a občanské vybavenosti, kterou tato lokalita zatím postrádá.