Závody automobilů a motocyklů do vrchu Zbraslav–Jíloviště se konaly v letech 1908–1931. Celkem se uskutečnilo 14 ročníků. V roce 1930 byl tento závod premiérovým podnikem tehdy zahájeného Mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu.
Závody automobilů a motocyklů Český klub automobilistů a Český klub motocyklistů zorganizoval nedaleko Prahy první rychlostní automobilový a motocyklový závod do vrchu. Jako trať byla zvolena část silnice z Prahy směrem na Dobříš. Trať 5,6 km dlouhá vedla ze Zbraslavského náměstí (210 m n. m.) přes Špýchar (největší stoupání 9%), metalurgickou zatáčkou do osady Baně, kolem "Velitelského pahorku" se zatáčkou tvaru S a pak stoupajícím přímým úsekem kolem Hájovny až k Cukráku (402,9 m n. m.) nedaleko obce Jíloviště. Výškový rozdíl mezi startem a cílem činil 192,9 m, průměrné stoupání celé trati bylo 3,5%. "Zbraslav–Jíloviště jest naším Semmeringem", napsaly Národní listy v roce 1908. náhled|vlevo|Závodní trať Zbraslav-Jíloviště (1921) V roce 1930 bylo poprvé uspořádáno Mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu. Již tradiční závod Zbraslav–Jíloviště dostal od mezinárodní automobilové federace AIACR (dnes FIA) čestnou možnost toto mistrovství 11. května 1930 zahájit. Mistrovství Evropy v závodech do vrchu se koná do dnešních dob.
Roku 1931 se jel závod na trati ze Zbraslavi k Jílovišti naposledy. Pořadatelem tohoto závodu byl Autoklub Republiky Československé (AKRČs), který se "přetahoval" o prestiž a o účast v seriálu Mistrovství Evropy se závodem Ecce Homo ve Šternberku, který pořádal konkurenční Moravsko-Slezský automobilový klub MSAC (Mährisch-Schlesischer Automobil Club). Výsledkem těchto tahanic bylo, že se v Československu žádný závod "evropského mistrovství" dlouhá léta nekonal. Na straně druhé je nutno přiznat, že trať vedoucí ulicemi města není bezpečná a že proti pořádání závodu byli mnozí obyvatelé bydlící v okolí trati.
Až po 50 letech se konal v tuzemsku podnik Mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu. Bylo to na trati Ecce Homo ve Šternberku v roce 1981.
1. ročník 1908 Návštěva hostí na prvním závodu konaném 25. března 1908, v jejichž čele stál arcivévoda Karel František Josef, starosta král. Prahy dr. Karel Groš, šlechta, generalita a přední pražské kruhy společenské, byla obrovská. Časopis Světozor se dokonce odvážil k vyjádření: "Automobilové závody, pravá sváteční událost našeho sportu, dlouho budou pamatovány k radosti a pýše celého českého světa sportovního a závisti všemohoucí, nám tak nepřející, Vídně!" Závodu se zúčastnilo 17 motocyklů a 16 automobilů (z toho 4 závodní). Nejlepšího výkonu při této premiéře docílil Oplův vůz typu Opel-Beyschlag Grand Prix řízen Carlem Jörnsem z Rüsselheimu. Jeho hodinový průměr 84,26 km/h byl tehdy ohromující, dosáhl času 3:55,4 min. V třídě cestovních motocyklů obsahu válců do 0,6 litru sklidil ovoce své neúnavné práce a skutečné lásky k motorovým dvoukolkám smíchovský konstruktér Josef Walter, když jeho stroj, řízený obratným E. Ladem, nejen dobyl vítězství kategorie, nýbrž docílil i nejlepšího času cestovních motorek vůbec (kat. II). Nejlepšího času 4:24,4 min. v motorových kolech do 65 kg dosáhl jezdec Eliška na závodním motocyklu Laurin & Klement (kat. I). V automobilech ve třídě do 2 l zvítězil hrabě Saša Kolowrat (5:58,6 min) na čtyřválcovém voze Laurin & Klement. náhled|vlevo|Otto Hieronimus (Laurin & Klement FCS), vítěz Zbraslav–Jíloviště 1911 2. ročník 1911 Naplánované ročníky 1909–1910 se pro nezájem automobilek neuskutečnily. Až v roce 1911 kromě pravidelného Pražského automobilního salonu se znovu uskutečnil další závod do vrchu Zbraslav–Jíloviště. Závod se započítával do soutěže o průmyslovou cenu prince Ericha z Thrun-Taxisů. Bylo přihlášeno 15 vozů a 21 motorek. V závodě zvítězil Otto Hieronimus (kat. VII.) startující na voze Laurin & Klement FCS (řadový čtyřválec s rozvodem OHV, s vrtáním 85 mm, zdvihem 150 mm a zdvihovým objemem 3486 cm³) a současně vytvořil traťový rekord 3:45,2 min. Překonal svým výkonem rekord Jornsův z r. 1908 a dosáhl průměrné rychlosti 89 km/h. Druhým nejrychlejším závodníkem v této třídě byl hrabě Saša Kolowrat. Druhého nejlepšího času v automobilech 4:30,8 min však dosáhl rovněž na voze L&K Václav Vondřich (kat. VIII.) Dr. Medinger na Puchově závodní motorce byl nejrychlejším z motocyklistů časem 3:57,2 min. náhled|Carl Jörns (Opel) vítěz Zbraslav–Jíloviště 1913
3. ročník 1913 Trať byla v tomto ročníku zkrácena na 5,4 km (o 200 m), protože v místě cíle byl nekvalitní povrch silnice. O rekordní pocty se rozdělily tentokráte značky Opel a Puch. Carl Jörns na Opelu zopakoval své vítězství z roku 1908 a dosáhl času 4:24,8 min. Lepšího času dosáhl dr. Medinger na motocyklu Puch 4:04,2 min v kategorii (IV.) motocyklů. V závodě potvrdila své výjimečné postavení ve stavbě motorových kol a zejména motorových tříkolek fa. Walterova. V kategorii V. (motorky s přívěsem) zvítězil Slavik (Walter) v čase 6:59 min a v kategorii VI. (motor. tříkolky) zvítězil Tobek (Walter) 7:31,4 min. Závodu přihlíželo 10 000 diváků. Ve třídě do 1500 cm³ zvítězil jezdec R. Patočka s prvním vozem Bugatti, dovezeným do Čech, premiéru měla i značka Praga, se kterou jel tehdy známý Vladimír Bondy. Ten zvítězil v kategorii V. pro objem válců do 3800 cm³. Některé zdroje uvádějí, že to byl Miloš Bondy, ale tomu v té době bylo necelých 18 let.
4. ročník 1914 Týden před X. pražským autosalonem, ač závodu nepřálo počasí (pršelo, občas i padal sníh), bylo na startovní listině 21 motocyklů, 3 tříkolky, 5 cyclecarů a 18 automobilů. V samotném závodě však startovalo 15 motocyklů a 13 automobilů, tříkolky a cyclecary z přihlášených startovaly všechny. V kategorii motocyklů do 750 cm³ (III. kat., motorová kola) bezpečně zvítězil Novotný na Walteru v čase 4:54,6 min. a stal se i celkovým vítězem kategorie motorových kol. V kategorii cestovních vozů do 1,25 l zvítězil čtyřsedadlový automobil Walter W-I. Za volantem vozu seděl Dr. Jaroslav Zátka, továrník a úspěšný závodník na motocyklech a tříkolkách Walter (st. č. 43). V závodě samotném byl však rychlejší Klement Adamec (st. č. 44), který jel v podstatě na stejném voze, ovšem na dvousedadlovém voze Walter W-I. Podle tehdejších propozic byl za to poškozen připočtením 10% penalizace k dosaženému času. Takto se propadl v kategorii malých vozů do 1,25 l objemu válců až na 4. místo, i když dosáhl lepšího času. Tato podivná formule byla později zkorigována na 3% a ještě později z propozic zcela vyškrtnuta.PETŔÍK, Václav. Walter – AutoAlbum č.9, 735.ZO Svazarmu při UJEP, Brno, 1988, 64 s. Celkovým vítězem závodu se stal Němec Franz Hörner na dvěstěkoňovém (147 kW) Blitzen-Benzu, když časem 3:28,8 min vytvořil rekord tratě. náhled|Walter WIZ, Knapp-Vojíř (1921-2) 5. ročník 1921 První poválečný ročník byl poznamenán tragédií. Zatáčka pod obcí Baně se stala osudnou posádce ing. Josef Žák-ing. Tichý na voze Praga Grand. Tovární řidič Žák zatáčku "přebral", vjel do příkopu a při snaze o vyjetí se vůz stočil napříč vozovky, setrvačností se vůz několikrát převrátil. Ing. Žák byl vyproštěn z trosek ještě živ, ale při převozu do nemocnice svému zranění podlehl. Ing. Tichý byl při nehodě těžce zraněn. Na paměť této události zatáčka nese jméno Žákova.ŘEPA, Karel. Závod do vrchu Zbraslav-Jíloviště. I. vyd. Praha: GT Club - Karel Řepa, 2008. 240 s. . V motocyklech poprvé vítězí místní matador, František Chlad na Indianu, když časem 3:58,7 min. překonal rekord kategorie do 1000 cm3 z roku 1914. V obou slabších kategoriích cestovních automobilů (do 1,5 kat. F1 a do 2 l, kat. F2) vítězí "waltry". Jindřich Knapp na Walter WZ do 1,5 l a Emanuel Pinner na Waltru WIZ do 2 l. Pinner si navíc za čas 4:35,0 min odváží Cenu města Prahy za nejlepší čas dosažený na stroji domácí výroby. V kategorii F5 (cestovní automobily do 4 l) vítězí ex aequo v čase 4:46,5 min mladý "amateur" jedoucí svůj první závod Miloš Bondy na voze Praga Grand a ve stejném čase dojíždí i matador Saša Kolowrat na Daimleru. Celkovým vítězem závodu se stal Ing. Otto Salzer z Cannstattu (Stuttgart), startující v třídě závodních (mimosériových, kat. F II-3) vozů nad 3000 cm3 na Mercedesu v čase 3:39,7 min. Startovalo celkem 41 vozidel, z čehož bylo 20 motocyklů a sidecarů, 2 cyclecary, 6 voituret a 16 automobilů. náhled|Otto Salzer (Mercedes), vítěz závodu Zbraslav–Jíloviště 1922
6. ročník 1922 Za přítomnosti 50 000 diváků 30. dubna opět vítězí v třídě do 1750 cm³ cestovních automobilů Knapp na prototypovém Waltru WIZ (4:46,45 min.) a Pinner na Waltru WIZI v cestovních automobilech do 2200 cm³ (4:19,16 min.). Oba výrazně snížili loňské časy. V "handicapové" klasifikaci dle stupně výkonnosti stroje obsazuje Pinner celkově 2. místo za B. Bertrandem na voze Laurin a Klement. Celkovým vítězem závodu Zbraslav–Jíloviště se opět stal Ing. Otto Salzer na Mercedesu 28/95 HP v třídě přes 5000 cm³ v čase 3:30,95 min a v motocyklech František Chlad na Indianu, když vytvořil nový rekord časem 3:51,0 min. Redaktor Kalva Salzerův vůz a jeho jízdu popsal slovy: "Tento vůz imponuje ohromnou rychlostí a sedí znamenitě na silnici. Salzer bere zatáčky rychle, rychleji než kdokoli jiný, a přece tak, že za tím vším zrovna cítíte opatrnost, jež divadlu odnímá i jeho rozechvívající účinek. Zato ovšem zesiluje dojem krásy, kterým působí mohutný stroj v rukou muže dokonale s ním srostlého." V cestovních automobilech v kategorii nad 6700 cm³ zvítězil začínající Čeněk Junek.
7. ročník 1923 náhled|vlevo|Hermann Rützler, Steyr, vítěz Zbraslav-Jíloviště 1923 Skvělého úspěchu docílil sympatický Vincenc Desenský, který v závodě debutoval na malém stroji Walter WIZ do 1750 cm³ a ukázal svým výkonem, že stejně bravurně ovládá volant automobilu jako dříve řídítka motorového kola. Desenský svým výkonem v čase 4:10,1 min. překonal loňský rekord Knappův o více než půl minuty ve své třídě, překonal loňský rekord Pinnerův pro 2,2 l vozy a porazil svým časem i celou kategorii do 2200 cm³. V cestovních vozech obsadil Desenský celkově 3. místo a v klasifikaci dle výkonnostní formule obsadil 2. místo za Hansalem na Steyru. Jindřich Knapp měl startovat na novém voze Walter 0, ale již při tréninku nezvládl svůj temperament, havaroval a byl ze závodu vyřazen. Druhým nejlepším časem dne 3:39,1 min na sebe upozornil Čeněk Junek na cestovním Bugatti T30 (do 2,0 l), přestože byl penalizován 3 vteřinami za dvousedadlový vůz vůz, jiný zdroj uvádí, že to bylo za "ulitý" start. V závodních automobilech do 1,5 l objemu zvítězil na O.M. 4C v rekordu třídy (3:55,2 min, rekord Jeana Haimoviciho překonal o 10 vteřin) Ferdinando Minoia, pozdější první mistr Evropy z roku 1931 v okruhových závodech Grand Prix pořádaných asociací AIACR (Association Internationale des Automobiles – Clubs Reconnus, předchůdce FIA). V motocyklech zvítězil "fialový ďábel" (pro svůj závodní trikot) Karner na Sunbeamu (3:43,2 min), čímž překonal rekord Naase z roku 1922 a v automobilech tovární jezdec Hermann Rützler z Rakouska na Steyru v čase 3:31,8 min. Závodu přihlíželo 60 000 diváků. náhled|Walter 0 závodní, Knapp-Vojíř, Zbraslav (1924)
8. ročník 1924