Vyšehořovice (dříve Vyšerovice, ) jsou obec v okrese Praha-východ ve Středočeském kraji. Leží při potoce Výmola. Rozkládá se 25 kilometrů východně od Prahy a pět kilometrů jižně od Čelákovic. Žije zde obyvatel. Jihovýchodně od obce se nachází přírodní památka U skal.
Historie První písemná zmínka o obci pochází z roku 1178, tedy z doby posledního roku vlády českého knížete Soběslava II., jenž ještě stihl darovat vyšehradské kapitule zdejší popluží, které dříve patřilo jinak blíže neznámému Vratišovi.
Z následujícího 13. století se sice žádné zmínky nedochovaly, ale dle románských a gotických prvků dodnes patrných na zachovalém presbytáři původního kamenného kostela sv. Martina se lze domnívat, že někdy v této době byl tento kostel vystavěn. Stalo se tak pravděpodobně přičiněním právě vyšehradské kapituly, která zde ve středověku držela patronátní právo, tj. právo jmenovat faráře.
Poměrně nebývale velké množství písemných pramenů se v souvislosti obcí začíná objevovat hned od století čtrnáctého. Z počátku se vážou k nejstarším doloženým majitelům zdejší tvrze, rodu vladyků z Vyšehořovic, kteří ve svém erbu nosili dubovou větev. Prvním známým členem tohoto rodu byl Havel z Vyšehořovic. Jeho syn Budislav působil v tehdy velmi vážené funkci veřejného notáře a byl rovněž klerik při svatovítské kapitule. Svou církevní kariéru dotáhl až na kaplana prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic.
Kromě tvrze a kostela se dochovala v obci ještě jedna středověká stavba – je jí goticko-renesanční zvonice.Dle českobrodského učitele Petra Kukly (narozen ve Vyšehořovicích roku 1865) se měl v klenbě jejího okna dochovat malými číslicemi vytesaný letopočet „1492“ (viz Naše Hlasy, 1902, č. 44 z 26. října), který by tak měl odkazovat na dobu vzniku stavby. V přítomné době se však tento letopočet prozatím nepodařilo objevit.
náhled|vlevo|upright|Zřícenina románského kostela sv. Martina Dnes jsou tyto objekty v neutěšeném stavu, což platí zejména o zvonici a tvrzi, která se však postupně začíná opravovat. Loď starého kostela byla zbořena až v souvislosti s výstavbou nového barokního kostela v letech 1769–1770. Staré náhrobní kameny nacházející se v původním kostele však byly otesány a znovu použity jako stavební kámen při stavbě současného kostela.
Vyšehořovice bývaly slavné zejména díky těžbě. Již přinejmenším v době Karla IV. se západně od obce v prostoru mezi Vyšehořovicemi, Horoušany a Nehvizdy těžil kámen používaný na významných pražských stavbách jako chrám sv. Víta na Pražském hradě, Karlův most, mostecké věže, měšťanské domy, atd. Kamenictví zde živě žilo ještě v 19. století, kdy se odsud vozil kámen např. na mostní stavby v Poděbradech, Nymburce či Kralupech nad Vltavou, v roce 1869 bylo užití vyšehořovického pískovce zvažováno pro nosnou část obloukovité chodby Národního divadla, ale ve zkoušce relativní pevnosti se nakonec ukázal lepší pískovec žehrovický. V první polovině 20. století pak zde kamenické řemeslo již jen dožívalo. Zato ale v období mezi první a druhou světovou válkou proběhl obrovský boom těžby jílů, jejichž ložiska se zde exploatují dodnes.
V místních lupcích se při těžbě kamene často odkrývaly význačné zkameněliny zejména pravěké flory, která zdejší naleziště mezi odborníky proslavila široko daleko. Do místních lomů jezdili již v 19. století „lovit“ nejvýznamnější vědci (včetně těch z ciziny). Dnes některé tyto zdejší fosílie lze obdivovat v expozicích Národního muzea i jinde.
Ještě v 19. století se ve vsi nacházely dva rybníčky. Menší na návsi, který se do dnešní doby dochoval ve své vybetonované podobě požární nádrže, a ve kterém místní sedláci v dobách, kdy byl přístup do vody ještě pozvolný, plavívali své koně. Větší při dnešní „ulici“ Na Ohradě, který však byl zrušen. Oba rybníky byly propojeny stružkou, která dále odtékala podél silnice dolů směrem k Župavě, kde se vlévala do Výmoly.
Mezi světovými válkami se zde lidé živili krom povolání spojených s těžbou kamene či jílu zejména zemědělstvím a taktéž někteří provozovali různé živnosti – např. kovář, pekař, řezník, kolář, obuvník, holič, apod. Uživily se tu tři malé krámky se smíšeným zbožím a dvě hospody (Kubrychtova a Novákova).
V obci Vyšehořovice (530 obyvatel, katolický kostel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1891. (česky a německy) 2 hostince, kapelník, 2 kováři, 3 lomy, 2 obchody s ovocem a zeleninou, 3 rolníci, řezník, 3 obchody se smíšeným zbožím, Spořitelní a záložní spolek, 2 trafiky, truhlář.
Pověsti Nejznámější místní pověst je příběh o „loupeživém rytíři Vyšehořovi“. Toto vyprávění má reálný podklad v postavě majitele zdejší tvrze z počátku 16. století Jaroše z Vyšehořovic, který využíval svých kontaktů v Praze, kde získával informace o plánovaných cestách pražských kupců se zbožím a penězi skrze zdejší kraj, a prostřednictvím svého spojení s jinými peněz a majetku chtivými osobami, se podílel na jejich okrádání a loupežných přepadech. Pražští měšťané však Jaroše nakonec lapili a popravili. V myslích zdejších lidí povědomí o této postavě zůstalo, i když ve zkreslené romantizované představě.
Obyvatelstvo
Obecní správa Části obce Kozovazy Vyšehořovice (včetně ZSJ Župava)
Územněsprávní začlenění Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo: 1850 země česká, kraj Pardubice, politický i soudní okres Černý KostelecSprávní uspořádání Předlitavska 1850-1918 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Černý Kostelec 1868 země česká, politický okres Český Brod, soudní okres Černý Kostelec 1939 země česká, Oberlandrat Kolín, politický okres Český Brod, soudní okres Kostelec nad Černými lesyAmtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Český Brod, soudní okres Kostelec nad Černými lesyNařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb. 1945 země česká, správní okres Český Brod, soudní okres Kostelec nad Černými lesy 1949 Pražský kraj, okres Český Brod 1960 Středočeský kraj, okres Říčany 2007 Středočeský kraj, okres Praha-východVyhláška č. 513/2006 Sb.
Obecní symboly Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 10. září 2020.
Doprava Dopravní síť Pozemní komunikace – Obcí prochází silnice III. třídy. Ve vzdálenosti 2,5 kilometru vede silnice II/611 Praha – Sadská – Poděbrady – Hradec Králové. Ve vzdálenosti pět kilometrů lze najet na dálnici D11 na exitu 8 (Jirny). Železnice – Železniční trať ani stanice na území obce nejsou. Nejbližší železniční stanicí jsou Čelákovice ve vzdálenosti pět kilometrů ležící na trati 231 mezi Prahou a Lysou nad Labem.
Veřejná doprava 2011 Autobusová doprava – V obci měly zastávku příměstské autobusové linky Čelákovice – Mochov – Český Brod – Kouřim (v pracovních dnech 11 spojů, o víkendech 5 spojů) a Čelákovice – Vyšehořovice – Kounice – Poříčany (v pracovních dnech 2 spoje) .
Pamětihodnosti náhled|Kostel svatého Martina
Tři zříceniny: Zřícenina tvrze Goticko-renesanční hranolová atiková zvonice – svého druhu v Čechách jedinečná (zřícenina) Zřícenina pozdně románského kostela svatého Martina
Další památky: Barokní kostel svatého Martina Fara Socha svatého Jana Nepomuckého Kamenný sloup (rozcestník) v Župavě při křižovatce starých cest Vyšehořovice–Vykáň a Kozovazy–Břežany Křížek u školy Pamětní kámen připomínající vznik Československa Pomník místním obětem válek
Fotogalerie
Odkazy Poznámky
Reference
Literatura
Externí odkazy
Kategorie:Vesnice v okrese Praha-východ Kategorie:Obce v okrese Praha-východ Kategorie:Sídla ve Středolabské tabuli