Avtomat Fjodorova (автомат Фёдорова) je ruská samočinná puška, kterou vyvinul Vladimir Grigorjevič Fjodorov v rámci modernizace carské armády. Jednalo se o první sériově vyráběnou samočinnou pušku na světě. Někdy se uvádí, že to byla zbraň natolik revoluční, že předběhla svou dobu. Bývá považována za předchůdce útočné pušky. Historie Ještě před samotným vývojem Avtomatu se Vladimir Grigorjevič Fjodorov zabýval úpravou pušky M1891 na samočinnou verzi. V roce 1906 se však rozhodl pro vývoj vlastní samonabíjecí pušky ve standardní ráži 7,62 × 54 mm R.
V následujících letech Fjodorov došel k názoru, že ráže 7,62 × 54 mm R je nevhodná pro samonabíjecí pušky, a tak zahájil vývoj nové munice. V roce 1913 tak vyrobil první prototyp 6,5mm munice spolu s novou puškou.
V roce 1916 však přišel s novým konceptem, který se do historie zapsal jako M1916 Avtomat Fjodorova. Jednalo se o samočinnou pušku využívající japonský náboj 6,5 × 50 mm SR Arisaka. Tato puška podstoupila zkoušky u 189. pluku v důstojnické střelecké škole, která se nacházela ve městě Oranienbaum. Výsledky byly vynikající, a puška tak prošla svým prvním bojovým nasazením.
Celkem se vyrobilo 3 200 kusů. Všechny byly vyrobeny ve zbrojovce ve městě Kovrov. Z výroby bylo upuštěno kvůli upřednostnění ráže 7,62 × 54 mm R. V roce 1928 byly Avtomaty Fjodorova uskladněny a použity byly až za zimní války (1940). Přelom tisíciletí přežilo už jen pár kusů, jež jsou rozmístěny v muzeích, či soukromých sbírkách všude po světě.
Princip funkce náhled|317x317bod|Funkční cyklus Jedná se o pušku fungující na principu krátkého zákluzu hlavně se závěrem uzamčeným pomocí dvojice kyvných závor. Zvláštností konstrukce zbraně je, že nemá nosič závorníku a závorník, ale pouze závěr tvořený jedním blokem. Po zmáčknutí spouště úderník udeří do zápalníku, který trefí zápalku náboje, čímž dojde k výstřelu. Po výstřelu je hlaveň spojena se závěrem přičemž společně konají zákluz. Spojení hlavně a závěru zaručuje dvojice závor umístěných po stranách hlavně. Po nárazu závor na kulisu v pouzdře závěru dojde ke sklopení závor a rozpojení celku hlavně a závěru. Následně se samotný závěr pohybuje vzad a nábojnice je vyhozena z hlavně. Závěr je poté vratnou pružinou hnán zpátky a v průběhu návratu k hlavni nabere závěr nový náboj a ten je vsunut do hlavně. Nakonec úchytky závěru navrátí závory do uzamčené pozice. Puška má přepínač režimu střelby a střílí v samonabíjecím nebo samočinném režimu. Zbraň není vybavena střeleckou pohotovostí, ale umožňuje manuální vystavení závěru v zadní poloze pro nabíjení pomocí nábojových pásků.
Odkazy
Reference
Literatura BOLOTIN, David Naumovič. Sovetskoje strelkovoje oružije. Moskva, 1983. FEDOSEJEV, Semjon. Pulimjoty Rasiji. Škvalnij ogoň. Moskva, 2009. WESTWOOD, David. Rifles: An Illustrared History of Their Impact. Santa Barbara, 2005.
Externí odkazy
https://www.vojsko.net/index.php/vyzbroj-pechoty/72-pusky/3070-avtomat-fjodorova https://www.youtube.com/watch?v=NKpeHHpo_FE&t=92s https://www.youtube.com/watch?v=dxHJbEmvCPI&t=1s https://www.youtube.com/watch?v=M7yhQXFKHMc
Kategorie:Pušky Kategorie:Sovětské a ruské palné zbraně