Jako český informel je označován proud expresivní strukturální abstrakce, který vzešel ze specifických místních podmínek na přelomu 50. a 60. let.Nešlehová M, 1997, s. 21–22 Radikálně se vymezil proti veškeré soudobé produkci, kompromisnímu výtvarničení a estetizování a stal se přelomovým okamžikem v historii českého umění.Jan Kříž, in: Informel. Sborník sympozia, 1991, s. 64 Zahraniční kritika ocenila svébytnost dělPierre Restany, Notes de voyage, Cimaise VIII, 1961, čl. 51, s. 75–80 a psala o silné revoltě asi třiceti zoufalých avantgardních výtvarníků, která nemá v Československu předchůdce.Dora Ashton, 1962, cit. in: Informel. Sborník sympozia, 1991, s. 65 S mezinárodním informelem, který v pojetí Enrica Crispoltiho zahrnuje velmi heterogenní skupinu výtvarných projevů od tašismu po lyrickou abstrakci,Crispolti Enrico, L'Informale Storia e poetica, Carucci, Assisi-Roma, 1971 souvisí český informel pouze některými výtvarnými technikami.
Vymezení pojmu Pojem „český informel“ vznikl dodatečně a byl definován až v souvislosti s výstavou a doprovodným sympoziem roku 1991.Informel. Sborník sympozia, Akademie výtvarných umění, Praha 1991 V 60. letech byl užíván termín strukturální abstrakce, který je podle Mahuleny Nešlehové nepřesný a zavádějící, protože pojem struktura se vztahuje spíše k řádu, který je vnitřně uspořádán. Informel naopak pracuje s náhodou a projekcí spontánních emocí a představuje „expresivní materiálovou antimalbu“. Nejde přitom o gestickou tvorbu, protože kromě úsilí o silný výraz, vložený do definitivního tvaru dokončeného díla, bylo jedním z kritérií kvality dokonalé zpracování hmotných struktur a kultivace výtvarných prostředků.Nešlehová M, 1997, s. 141 Úsilí o definitivní, dokončenou a uzavřenou podobu díla, které je zdánlivě v protikladu k otevřenosti a bezprostřednosti procesu tvorby, má své zázemí v kulturní tradici a představuje specifický rys českých děl s rysy „národní školy“.Nešlehová M, in: P. Spielmann (ed.), 1998 Jemně členěná struktura zrcadlí složitost umělcovy psychiky a duchovní a etický obsah díla. V poválečné situaci znamená ostentativní destrukce figury současně její přepodstatnění nebo dokonce sakralizaci, zraňovaný materiál se stává metaforou zraňované lidskosti a rituálním tělem poznamenaným stigmaty.Jana a Jiří Ševčíkovi, in: Informel. Sborník sympozia, 1991, s. 48–52 S odstupem času se informel jeví jako adekvátní výtvarné vyjádření stavu myšlení a vědomí člověka poválečné doby a doby tzv. „studené války“, zatíženého existenciální a subjektivní problematikou.
Typickým společným rysem informelních děl byla potřeba narušit hranici mezi malbou a sochou (reliéfem) a destrukce zvyklostí formy, využití veškerých prostředků k fyzickému zpředmětnění vnitřního pocitu a jeho zakódování, záznamu a petrifikaci, objevování výrazových možností hmoty a kompozice obrazu z nesourodých materiálů, které expandují do prostoru a jsou vytrženy z obvyklých souvislostí nebo je popřena jejich obvyklá funkce. Významová role je přisouzena prázdnu, které obklopuje plné. Samotný proces tvorby zahrnoval obnažení materie i její skrytí a zašifrování do složitých tvarově sémantických systémů a vyvolával stupňování emoce pomocí skladby materiálů. Ve zdlouhavém procesu tvorby byla hmota obrazu dotýkána, hnětena a destruována, asambláže různých materiálů byly vrstveny, propalovány, rozrušovány a opět spojovány a nabývaly podoby téměř magických artefaktů s rysy jisté „baroknosti“. Jako materiály užité k tvorbě informelních děl sloužily nalezené a časem a lidským užíváním poznamenané předměty, syntetické laky, písek, hřebíky, dráty, provázky, plechy, hadry, asfalt, kusy dřeva. Důležitý byl tehdy nově vyráběný a obtížně dostupný syntetický materiál akronex (polyvinylacetátová, uměle měkčená pryskyřice), který umožňoval spojování nesourodých materiálů a vytváření vysokých reliéfních struktur.
Od podobné evropské produkceTate Gallery: Art Informel, která stavěla na estetickém účinku syrových materiálů a struktur a opakováním ztrácela vnitřní důvěryhodnost,Jan Kříž, in: Informel. Sborník sympozia, 1991, s. 68 se český informel lišil akcentováním existenciálního východiska. Princip permanentní konstrukce a destrukce obrazu byl reakcí na tíži doby i snahou proniknout k hlubší podstatě tvoření, v němž zrod zahrnuje zároveň zánik předchozího a reflektuje vědomí křehkosti samotné lidské existence. Do uměleckého díla je otisknuta skrytá stopa příběhů jejich tvůrců, žijících na okraji společnosti.Věra Jirousová, in: Informel. Sborník sympozia, 1991, s. 32–34 Výrazem tvořivého pohybu myšlení nebyly abstraktní konstrukce, ale přímý dotek s hmotou a jejím prostřednictvím se zemí.Dalibor Veselý, in: Informel. Sborník sympozia, 1991, s. 29–31 V atmosféře totalitní diktatury, s jejím vulgárním propagandistickým optimismem, musel citlivý člověk reagovat pouze totální negací. Česká materiálová exprese, jako mystická verze symbolického sebetrýznění, nabízí pohled do jícnu smrti a nicoty. Podle Jana Kříže šlo v českém případě o expresionismus invertovaný dovnitřJan Kříž, in: Nešlehová M, 1997, s. 260 a prahem, kudy se vstupovalo do světa absolutní nezávislosti a svobody, byla smrt. V patologické době se za krajní revoltu v umění platilo oslabením praktické vůle k životu,Jan Kříž, in: Informel. Sborník sympozia, 1991, s. 26–28 jak dokládají i předčasná úmrtí Antonína Tomalíka a Vladimíra Boudníka a nešťastná smrt Jiřího Balcara. Podle Ševčíkových jsou magické vytváření objektů a s tím spjaté rituály, směřování k transcendenci a estetická kultivace naopak záchranou před tragikou a návratem k jistotě vyššího duchovního řádu – tedy spíše zpětnou vazbou k životu.
Jako symbol vyrovnání s odcizeným světem může umělecké dílo představovat oživení mýtotvorných archetypů nebo aktivní gesto, které zpředmětňuje a manifestuje osobní psychický model. Pro obsah sdělení v nefigurativním projevu, který postrádá přítomnost smyslově názorných prvků, se nositelem významového sdělení (záznamu psychického stavu umělce) stává soustava symbolů a znaků, které nelze přímo dešifrovat, ale lze je uchopit pouze pocitově a nevědomě.Dalibor Veselý, in: Nešlehová M, 1997, s. 261 Samotný okamžik dokončení díla zároveň představuje i pro umělce uzavření procesu ztotožnění, který nelze opakovat ani vyložit.Aleš Veselý, Grafika, kresby, kat. výstavy OG Liberec, 1965 Umělecké dílo jako obraz-objekt obohacuje předmětnou i duchovní realitu světa o fenomén, který znepokojuje svou racionálně neuchopitelnou existencí a podněcuje diváka ke hledání významu a smyslu. Má zvláštní magickou přitažlivost, která nedovolí, abychom jej přešli bez povšimnutí a abychom jím nezůstali poznamenáni.František Šmejkal, in: Nešlehová M, 1997, s. 258 Díla českého informelu jsou navzájem blízká svou ztěžklou monochromní (ne)barevností i rigorózním pojetím výraziva materiálových struktur.
Umělecký projev, označovaný pojmem „český informel“, v sobě koncentruje podstatné rysy českého umění v pozitivním i negativním smyslu. Podle Milana Knížáka má paralelu s českým uměním druhé poloviny 19. století v míře patosu, akcentované literárnosti i jakémsi podivném „materiálovém“ vlastenectví.Milan Knížák, in: Informel. Sborník sympozia, 1991, s. 13–14
Fotografický informel Za předchůdce malířského a sochařského informelu lze považovat nefigurativní fotografie zobrazující beztvarost, náhodnost, neorganizovanost, kdy těsným přiblížením k objektu a dovnitř jeho rámce fotograf záměrně ruší souvislosti a možnost orientace. Čím konkrétněji je zobrazena hmota, tím více se stává abstraktní a podobná nefigurativním texturám obrazů. Častým námětem fotografie jsou zdi a nabízí se tak paralela mezi totalitním režimem a vězením. Surrealistická východiska se prolínají s existencialismem v ústředním tématu smrti – v námětech náhrobků, stél, vypálených děr, v prostředí smetišť a hřbitovů věcí. Oscilace mezi průnikem dovnitř a zpětným protitlakem se projevuje zaměřením na vrstevnatost a olupování povrchu hmoty, škvíry, prolákliny, vybouleniny a výstupky. Svůj původ v surrealismu má i estetika banality, která ve své nejradikálnější poloze zobrazuje indiferentní nicotu jako estetický objekt. Humanisticky zavazujícím a morálně imperativním poselstvím informelu, který se rodil z pocitů úzkosti a ohrožení, je odvaha čelit tíživé společenské situaci a podstoupit i značné osobní riziko. Existencialismus byl kromě jiného obranou individualismu proti státnímu diktátu ke kolektivismu.Antonín Dufek, in: Informel. Sborník sympozia, 1991, s. 44–47
Jiný směr fotografického informelu představují experimenty s fotografickou emulzí, které vytvářejí zcela umělé textury. To je případ např. fokalků Miloše Korečka a některých děl Miroslava Háka, Čestmíra Janoška nebo Běly Kolářové.
Historie V historii českého umění lze stěží najít podobný úkaz, jako byl vznik autentického hnutí české strukturální abstrakce na přelomu roku 1959 a 1960. Tento proud svou výtvarnou i mravní důsledností vytvořil jistý bod nejzazšího radikalismu, který českému umění chyběl.
Český informel představuje velmi krátký a přesně časově vymezený úsek a úzký okruh výtvarníků, většinou studentů nebo čerstvých absolventů Akademie výtvarných umění. Podle Aleše Veselého bylo společným východiskem odmítnutí malby a příklon ke gesticko-expresivní abstrakci. Silný vliv měly mimovýtvarné podněty, jako díla Kafky, Camuse, Joyce či Ladislava Klímy, absurdní texty Samuela Becketta, seriální a punktuální hudba (Karlheinz Stockhausen, Krzysztof Penderecki), elektronická hudba Edgarda Varèse, ale i objevy fyziky a matematiky (Heisenberg, Wiener). Ze zahraničního umění, o kterém měli čeští výtvarníci pouze útržkovité informace, cítili spřízněnost s Art brut Jeana Dubuffeta. Zprostředkovaně z fotografií znali kompozice Alberto Burriho ze sešívaných jutových pytlů, abstraktní reliéfní textury obrazů Jeana FautrieraWikiart: Jean Fautrier a Manolo Millarese, materiálovou malbu Antoni Tàpiese, kovové reliéfy Zoltána Kemény, sochy Eduardo Paolozziho,Aleš Veselý, in: Informel. Sborník sympozia, 1991, s. 22–25 Lynna Chadwicka a Kennetha Armitage. Inspirací bylo i samo prostředí zanedbané, zchátralé a šedivé Prahy 50. let.Nešlehová M, Odvrácená tvář modernismu, in: Judlová M, 1994, s. 192
Tento výtvarný fenomén vznikl spontánně v okruhu několika jednotlivců, kteří nebyli vázáni nějakým společným programem, ale pouze podobným duchovním pocitem. Zakladatelé se ostře vymezili nejen proti lživé ideologické doktríně "socialistického realismu" a požadavku zobrazovat skutečnost lehkou svěží technikou v jásavých barvách, ale zároveň proti celé dobové produkci pokleslých odvarů impresionismu a fauvismu, nebo krotkým modernistickým tendencím, které pěstovaly skupiny Máj 57, Trasa nebo UB 12.Zdeněk Beran, in: Informel. Sborník sympozia, 1991, s. 19–21 V horečnaté atmosféře doby o stupni autenticity rozhodovaly měsíce a týdny mezi dvěma soukromými výstavami nazvanými Konfrontace – první v březnu 1960 v ateliéru Jiřího Valenty a druhé v říjnu 1960 v ateliéru Aleše Veselého. V létě 1960 byla v ateliéru Jiřího Valenty připravena improvizovaná výstava pro zahraniční kritiky, kteří navštívili Prahu cestou z kongresu AICA v Polsku. Díky tomu bylo ve významných odborných zahraničních časopisech publikováno několik článků o fenoménu českého informelu.