Světla velkoměsta (v anglickém originále City Lights) je americký němý film studia United Artists z roku 1931. Snímek režíroval Charlie Chaplin a sám si zahrál i hlavní roli. Film sleduje životní peripetie typické Chaplinovy postavy Tuláka, který se zamiluje do slepé dívky a získá poněkud vrtkavé přátelství alkoholického milionáře.
Chaplin trval na konceptu němého filmu, přestože byl v období příprav film zvukový již na svém vzestupu. Natáčení začalo v prosinci 1928 a trvalo až do září 1930. Světla velkoměsta byl prvním z Chaplinových filmů, ke kterému složil i doprovodnou hudbu. Hotova byla za pouhých šest týdnů a společně s Chaplinem se na ní podílel skladatel Arthur Johnston. Ústřední melodie, použitá jako leitmotiv pro scény, ve kterých se objevuje slepá dívka, pochází z písně „La Violetera“ od španělského skladatele Josého Padilly Sáncheze. Chaplin poté prohrál soudní spor s Padillou, protože se skladatelovo jméno neobjevilo v titulcích.
Premiéra, které se zúčastnil i Albert Einstein, proběhla 30. ledna 1931 a setkala se s mimořádným úspěchem. Celkové tržby dosáhly výše pěti milionů dolarů a i ohlasy kritiků se ukázaly jako velmi pozitivní. Sám Chaplin považoval Světla velkoměsta za svůj nejlepší film.
Děj Občané a hodnostáři města jsou shromážděni u příležitosti odhalení památníku „Míru a Prosperity“. Po několika projevech se zvedne opona a všichni přítomní s úžasem sledují Tuláka, jak pokojně spí v klíně jedné ze soch. Následuje několikaminutová groteskní honička, ve které se tulákovi podaří uniknout zuřícímu davu a může se v klidu procházet městem. Pokárá dva výrostky prodávající noviny, kteří se posmívají jeho ošuntělému zjevu. Krátce poté málem spadne do nezabezpečené šachty výtahu, když nesměle obdivuje sochu nahé ženy ve výloze.
Na rohu ulice se Tulák náhodně potká s nádhernou dívkou, která tam prodává květiny. Koupí si od ní květinu a s úžasem zjišťuje, že je slepá. Dívka poté zaslechne odjíždějící automobil a získá dojem, že onen neznámý nakupující je zřejmě bohatý muž.
Téhož večera Tulák zachrání opilého milionáře, který se skokem do vody pokouší o sebevraždu. Milionář z vděčnosti pozve svého nového přítele do svého honosného domu na šampaňské a po dalším opileckém sebevražedném pokusu oba vyrážejí na noční tah do víru velkoměsta. Ráno se Tulák opět setkává se slepou dívkou, má k dispozici milionářovo auto i nějaké peníze, tak si od ní může koupit všechny květy a zavézt ji domů. To samozřejmě dívku jen utvrdí v přesvědčení, že její neznámý ochránce je významný a bohatý. náhled|vlevo|upright=1|alt=Slepá dívka sedí na chodníku, vedle ní leží koš s květinami. Tulák se k ní sklání a kupuje si květinu.|Tulák a slepá dívka Tulák poté odchází a dívka o všem vypráví své babičce. Tulák se mezitím vrací do vily, ale milionář, který je už střízlivý, ho nepozná a jeho komorník ho vyhodí. Ovšem později téhož dne se milionář opět opije, a když potká Tuláka na ulici, pozve ho domů na bujarou party. Dalšího rána se však vše opakuje, milionář vystřízliví a ke svému společníkovi z předchozí noci se nezná.
Když Tulák zjistí, že dívka není na svém obvyklém místě na rohu ulice, rozhodne se navštívit ji doma. Pod oknem náhodně vyslechne rozhovor dívčiny babičky s lékařem, z něhož se dozví, že děvče trpí vážnou nemocí. Je rozhodnut jí pomoci za každou cenu a přijímá práci metaře.
Během polední přestávky ji navštěvuje a přináší nákupy, zatímco babička prodává květiny. Aby dívku zabavil, tak jí předčítá z novin. Je tam i článek o lékaři ve Vídni, který léčí oční choroby. „To je skvělé, to bych vás mohla vidět!“ je nadšená dívka, ale Tulák ví, co by to znamenalo. Poznala by, že není bohatý a významný, za jakého ho považuje. Před odchodem nalezne výpověď z bytu, kterou babička schovala, a slíbí dívce, že dlužné nájemné uhradí.
Když se pak vrací do práce, tak zjistí, že je propuštěn. Jeho pozdní příchody se opakovaly příliš často. Vzápětí ho osloví neznámý muž a nabídne mu účast na vzájemném boxerském zápasu o peníze. Boj by však byl jen předstíraný a o odměnu by se pak rozdělili. Muž je ovšem nucen utéct před policisty a jeho místo zaujímá nový zájemce, který o domluveném zápase pochopitelně neví. Tulák je tedy nucen podstoupit opravdový boj. V groteskním souboji využívá všechny možné finty, včetně schovávání se za zády rozhodčího, ale přesto je nakonec knokautován.
Po zápase Tulák potřetí potká milionáře, který je opět opilý a znovu ho zve k sobě do vily. Tulák milionářovi vypráví o dívčině těžkém osudu, a ten mu dá peníze na operaci. Do vily pak vtrhnou dva lupiči, omráčí milionáře a ukradnou zbytek jeho peněz. Podaří se jim utéct ještě před příchodem policistů, ti tak naleznou pouze Tuláka s penězi a milionáře v bezvědomí. Tulák je tedy považován za pachatele loupeže, ale podaří se mu uprchnout. Spěchá k dívce s penězi a namluví jí, že na nějaký čas odjíždí, ale zanedlouho je zatčen a uvězněn.
Když je o několik měsíců později Tulák propuštěn, tak hned spěchá na obvyklé místo na rohu ulice, ale dívku tam nenajde. Ta se totiž po úspěšné operaci stala majitelkou obchodu s květinami. Na neznámého dobrodince nikdy nezapomněla a vždy, když do obchůdku vstoupí nějaký elegantní a pohledný muž, tak přemýšlí, zda to není „on“.
Tulák jednoho dne zabloudí k obchodu s květinami, přes sklo výlohy spatří dívku a několik sekund na ni ohromeně hledí. Ta si povšimne jeho zájmu, vyjde ven z obchodu a v žertu mu nabízí květinu. Když se dotkne jeho ruky, tak její úsměv zmizí a tázavě se dívá na Tuláka. Přejíždí svými prsty po jeho paži a rameni a pak se užasle zeptá: „Jste to vy?“ On jenom přikývne a s nejistým úsměvem se zeptá: „Tak vy už vidíte?“ „Ano, já už vidím,“ odpoví dívka a v slzách si tiskne jeho ruku k hrudi. Tulákův nejistý pohled se změní v radostný úsměv a tím film končí.
Obsazení Charlie Chaplin jako Tulák Virginia Cherrillová jako slepá dívka Florence Lee jako její babička Harry Myers jako výstřední milionář Al Ernest Garcia jako jeho sluha Hank Mann jako Tulákův protivník v boxerském zápase o peníze Henry Bergman ve dvojroli jako starosta města a jako soused slepé dívky
Produkce
Předprodukce Chaplinův film Cirkus z roku 1928 byl jeho posledním dílem před nástupem zvukové éry ve filmové tvorbě. Chaplin si mohl dovolit jako hlavní producent a distributor trvat na své představě a natočit Světla velkoměsta jako němý film, byl totiž jedním ze spoluvlastníků společnosti United Artists. Technicky vzato jde o jakési propojení obou stylů: vizuální stránka je synchronizována s hudbou, zvukovými efekty a nesrozumitelnou mluvou, tedy již podobně jako u zvukového filmu, zatímco dialogy zprostředkovávají mezititulky, jak bylo běžné u filmů němých. Chaplina už v roce 1918 požádal o schůzku vynálezce Eugene Augustin Lauste kvůli možné spolupráci na zvukovém filmu, k setkání však nikdy nedošlo. Chaplin se ke zvukovému filmu stavěl odmítavě a podle svých slov mu dával „maximálně tři roky, ne více“.Robinson 1985, s. 369. Nevěděl si také příliš rady, jak mu uzpůsobit svou tehdy již proslulou postavu Tuláka.Robinson 1985, s. 369. náhled|vlevo|upright=1|alt=Tulák sedí se zamilovaným výrazem ve tváři na lavičce opřen o zeď a v ruce drží květinu, kterou si koupil od slepé dívky|Jeden z dobových plakátů Na počátku roku 1928 začal Chaplin společně s Harry Carrem psát scénář. Prvotní motiv vycházel z nápadu, který Chaplin dostal po úspěchu filmu Cirkus. Inspirací pro postavu slepé dívky se stal klaun, který postupně přichází o zrak a je nucen předstírat, že to je součástí komického výstupu.Robinson 1985, s. 369. Jako první Chaplin napsal závěrečnou dojemnou scénu, ve které uzdravená dívka poprvé vidí Tuláka.Robinson 1985, s. 391. Tato scéna byla ve scénáři zpracována velmi důkladně, protože ji tvůrci považovali za stěžejní.Robinson 1985, s. 393.
Pro vedlejší zápletku Chaplin původně uvažoval o černošském pouličním prodejci novin, tedy o postavě, která je na společenském žebříčku ještě níže než Tulák. Nakonec dal ale přednost postavě opilého milionáře, kterou využil již v roce 1921 ve filmu Zahaleči. Zápletka s milionářem vycházela ze starší krátké scénky, ve které dva milionáři odvezou Tuláka z městské skládky a hostí ho v nejdražších klubech. Pak ho ovšem opět odvezou na skládku a Tulák si není jistý, jestli se mu to jenom nezdálo. Chaplin scénku upravil tak, že milionář je k Tulákovi přátelský jen v opilosti, po vystřízlivění se k němu nezná.
Chaplin oficiálně zahájil předprodukci v květnu 1928 a najal australského grafika a ilustrátora Henryho Clivea, aby během léta vytvořil scénu. Dokonce uvažoval, že by výtvarníka obsadil do role milionáře. Ačkoli se měl film odehrávat v Paříži, tak je vzhled města jakousi podivnou kombinací několika měst. Americký scenárista a dramatik Robert E. Sherwood uvedl, že „je to zvláštní město, které připomíná Londýn, Los Angeles, Neapol, Paříž, Tanger a Council Bluffs. Není to žádné konkrétní velkoměsto na zeměkouli, ale zároveň má v sobě něco ze všech.“Robinson 1985, s. 295.
Na konci srpna pak ve věku 63 let nečekaně zemřela Chaplinova matka Hannah. Umělce tato ztráta velmi zasáhla, takže předprodukce byla přerušena a pokračovala až v půli podzimu.Robinson 1985, s. 296-7. Psycholog Stephen Weissman přednesl hypotézu, že Světla velkoměsta jsou dílem výrazně autobiografickým. Slepá dívka měla symbolizovat Chaplinovu matku, kdežto opilý milionář jeho otce. Weismann také uvádí, že mnohé z filmových lokací připomínají místa spojená s Chaplinovým dětstvím, např. památník v úvodní scéně připomíná kostel svatého Marka na Kennington Park Road,Weismann 2008, s. 64. pro scénu s opilým milionářem u řeky bylo zase Chaplinovi inspirací nábřeží řeky Temže.Weismann 2008, s. 65.
O roli slepé dívky se ucházelo několik hereček, ale Chaplina ani jedna z nich výrazněji nezaujala. Poté se při filmování na pláži v Santa Monice náhodně seznámil s Virginií Cherillovou, která na něj zamávala a projevila zájem o spolupráci. Po několika špatných zkušenostech s ostatními herečkami ji Chaplin nakonec pozval na kamerové zkoušky. Její ztvárnění slepé dívky bylo i z důvodu krátkozrakosti v porovnání s ostatními poměrně přirozenéWeismann 2008, s. 67. a herečka tedy 1. listopadu 1928 podepsala smlouvu.Robinson 1985, s. 398.
Výroba Samotné natáčení filmu oficiálně začalo 27. prosince 1928 poté, kdy Chaplin s Carrem dokončili téměř rok trvající práci na tvorbě scénáře.Robinson 1985, s. 398. Chaplin byl v porovnání s ostatními filmaři považován za velkého perfekcionistu, který každý záběr mnohokrát opakuje, než je s výsledkem plně spokojen.
První natočenou scénou bylo setkání Tuláka a slepé dívky. Její dokončení trvalo několik týdnů a Chaplin poprvé začal mít pochybnosti, zda angažování Virginie Cherillové bylo správnou volbou. Ta o mnoho let později řekla: „Nikdy jsem Charlieho neměla ráda a on neměl rád mě.“Robinson 1985, s. 399. Chaplin ve své autobiografii přiznal svůj podíl zodpovědnosti na přetrvávajícím napětí v jejich vzájemném vztahu a přikládal ho hlavně stresu z průběhu filmování.Robinson 1985, s. 399. Natáčení této scény probíhalo až do února 1929 a poté i deset dnů v dubnu, než se Chaplin rozhodl její dokončení odložit na pozdější dobu.Robinson 1985, s. 400. Následovalo natáčení samotného úvodu filmu, tedy odhalování památníku „Míru a Prosperity“ se spícím Tulákem v klíně jedné ze soch. V této scéně se objevilo 380 komparzistů a její provedení se pro Chaplina ukázalo jako velmi stresující.Robinson 1985, s. 400. V té době zároveň probíhala rekonstrukce Chaplinových filmových ateliérů, protože zastupitelé města Los Angeles se rozhodli rozšířit La Brea Avenue a všechny fasády domů musely být přesunuty.Robinson 1985, s. 401. V ateliérech se natáčela většina scén filmu, včetně odhalováním památníku a prvního setkání s dívkou. Některé společné výstupy Tuláka a milionáře, zejména jejich noční tah městem, byly snímány přímo v ulicích Los Angeles.