Wilhelm svobodný pán Ramming z Riedkirchenu (; 30. června 1815 Nemošice – 1. července 1876 Karlovy Vary) byl rakouský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v armádě od roku 1834, vyznamenal se revolučních letech 1848–1849 v Itálii a Uhrách, kdy získal několik ocenění v Rakousku i v zahraničí a v roce 1851 byl povýšen na barona. Poté působil jako štábní důstojník v Haliči, Uhrách i ve Vídni přímo na generálním štábu. Jako vojevůdce selhal v prusko-rakouské válce v roce 1866, kdy byl poražen v bitvě u Náchoda. I po prohrané válce pokračoval v kariéře, zastával funkce zemského velitele v Sedmihradsku (1867–1869) a na Moravě (1869–1874). Ve vojsku dosáhl druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra (1868) a svou kariéru zakončil v čestné funkci velitele jedné z císařských gard.Ottův slovník naučný, díl XXI.; Praha, 1904; s. 277
Život náhled|vlevo|Polní podmaršál Wilhelm von Ramming (1866) Pocházel z rodiny původem ze Saska, byl synem c. k. podplukovníka Wilhelma Ramminga. Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a do armády vstoupil v roce 1834 jako poručík u 7. kyrysnického pluku v Uhrách.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1835; Vídeň, 1835; s. 292 dostupné online U této jednotky strávil pět let, v roce 1839 byl povýšen na nadporučíka a přidělen ke sboru důstojníků generálního štábu.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1840; Vídeň, 1840; s. 292, 409 dostupné online V roce 1845 byl povýšen na kapitána a jako štábní důstojník sloužil v Pešti.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1846; Vídeň, 1846; s. 442 dostupné online V revolučních letech 1848–1849 byl nejprve štábním důstojníkem záložního sboru podmaršála Weldena v severní Itálii a během bojů v Itálii se zúčastnil dobytí Trevisa a Boloni. V roce 1849 byl povýšen na majora a v druhé fázi války v Itálii působil ve štábu Julia von Haynau, který ocenil jeho schopnosti a vyžádal si jej jako štábního důstojníka i pro tažení proti povstalcům v Uhrách. Ještě během roku 1849 byl v rychlém sledu povýšen na podplukovníka a plukovníka. Po porážce maďarské revoluce setrval ještě krátce jako náčelník štábu zemského velitelství v Pešti, poté byl povolán do sekce vojenských dějin na generální štábMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1851; Vídeň, 1843; dostupné online a jako spisovatel zpracoval průběh tažení v Uhrách. Poté se vrátil k vrchnímu velitelství do Uher, kde ve štábu arcivévody Albrechta zastával funkci ředitele operační kancelářeMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1854; Vídeň, 1854; s. 33 dostupné online a později náčelníka štábu.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1855; Vídeň, 1855; s. 30 dostupné online
V roce 1854 byl povýšen do hodnosti generálmajoraHof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1856; Vídeň, 1856; s. 191 dostupné online a stal se velitelem brigády u 2. armádního sboru v Krakově,Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1856; Vídeň, 1856; s. 56 dostupné online jako brigádní velitel byl v roce 1857 přeložen k 3. armádnímu sboru do Vídně.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1858; Vídeň, 1858; s. 105 dostupné online S touto brigádou se účastnil roku 1859 války se Sardinií a bitvy u Magenty. V červnu 1859 byl přidělen jako zástupce náčelníka generálního štábu generálu Hessovi, k datu 28. června 1859 byl zároveň povýšen do hodnosti polního podmaršála. Po prohrané válce se znovu vrátil do Budapešti, kde byl náčelníkem štábu generála Benedeka, od roku 1861 působil na ministerstvu války.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1860–1861; Vídeň, 1861; s. 90 dostupné online V roce 1862 dočasně opustil aktivní službu, ale o dva roky později se k armádě vrátil a v letech 1864–1866 byl velitelem 6. armádního sboru v Uhrách.Přehled velitelů armádních sborů rakouské armády 1849–1878 na webu austro-hungarian army dostupné onlineMilitär Schematismus des österreichischesn Kaiserthumes 1865; Vídeň, 1865; s. 79 dostupné online
Za prusko-rakouské války byl se svým sborem zařazen do Benedekovy tzv. Severní armády ve východních Čechách.Přehled vrchního velení rakouské armády ve východních Čechách na webu austro-hungarian army dostupné online V bitvě u Náchoda utrpěl citelnou porážku, musel ustoupit a v dalších střetnutích u bitvě u České Skalice a bitvě u Hradce Králové tvořil jeho sbor zálohu vojska. Na rozdíl od jiných vysokých velitelů, kteří byli postaveni před válečný soud a odesláni do penze (Ludwig von Benedek, Eduard Clam-Gallas, Alfred von Henikstein) mohl Ramming především ke svým předchozím zásluhám zůstat v aktivní službě. Po Mikulovském míru (1866) krátce velel v Praze a v roce 1868 dosáhl druhé nejvyšší vojenské hodnosti polního zbrojmistra.Služební postup Wilhelma Ramminga in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 146 dostupné onlinePřehled generálů rakouské a rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian army dostupné online V letech 1867–1869 byl zemským velitelem v Sedmihradsku se sídlem v Sibiu.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1868; Vídeň, 1868; s. 103 dostupné online Následně v letech 1869–1874 zastával funkci zemského velitele pro Moravu a Slezsko se sídlem v Brně.Kais. Königl. Militär Schematismus 1871; Vídeň, 1871; s. 102 dostupné online V roce 1874 byl povolán do Vídně a převzal čestnou hodnost kapitána jedné z císařských gard (Kaiserlich-Königliche Erste Arcièren-Leibgarde).Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1875; Vídeň, 1874; s. 22 dostupné onlineKais. Königl. Militär Schematismus 1875; Vídeň, 1874; s. 64 dostupné online
Tituly a ocenění Od dětství užíval šlechtický titul rytíře, který získal jeho otec v roce 1824. Během vojenské kariéry byl mnohokrát vyznamenán především v souvislosti se svou účastí na taženích v Itálii a Uhrách v letech 1848–1849.Přehled řádů a vyznamenání Wilhelma von Ramminga in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1876; Vídeň, 1876; s. 12 dostupné online Jako nositel prestižního Řádu Marie TerezieMĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 76 Přehled nositelů Řádu Marie Terezie na webu austro-hungarian army dostupné online byl v roce 1851 povýšen do stavu svobodných pánů. Od roku 1860 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 72 dislokovaného v Prešpurku.Pěší pluk č. 72 na webu valka.cz dostupné onlinePřehled majitelů pěšího pluku č. 72 in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 522 dostupné online Jako velitel armádního sboru obdržel v roce 1865 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1866; Vídeň, 1866; s. 110 dostupné online V roce 1874 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny.
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (1848) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací (1848) 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1849) 60x60pixelů rytíř Vojenského řádu Marie Terezie (1850) 60x60pixelů Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1859) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy (1874)
Zahraničí 60x60pixelů rytířský kříž Řádu sv. Silvestra (1843, Papežský stát) 60x60pixelů Řád svaté Anny II. třídy s meči (1849, Rusko) 60x60pixelů Řád sv. Jiří IV. třídy (1849, Rusko) 60x60pixelů Řád červené orlice III. třídy (1850, Prusko) 60x60pixelů velkokříž Řádu svatého Řehoře Velikého (1850, Papežský stát) 60x60pixelů rytířský kříž Řádu meče (1851, Švédsko) 60x60pixelů Řád červené orlice II. třídy (1853, Prusko) 60x60pixelů velkokříž Řádu Albrechtova (1866, Sasko)
Dílo Der Feldzug in Ungarn und Siebenbürgen im Januar 1849; Pešť, 1850
Odkazy Reference
Literatura
URBAN, Otto: Vzpomínka na Hradec Králové; Praha, 1986; 430 s. Constantin von Wurzbach:Ramming von Riedkirchen, Wilhelm Freiherr. V Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 24. Díl. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1872, S. 312–315
Externí odkazy
Životopis Wilhelma Ramminga na webu austro-hungarian army Wilhelm von Ramming na webu rakouského parlamentu Wilhelm von Ramming in: Österreichisches Biographisches Lexikon Krátký životopis Wilhelma von Ramminga
Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Rakouští válečníci Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Tajní radové Kategorie:Osobnosti prusko-rakouské války Kategorie:Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie Kategorie:Nositelé Řádu Albrechtova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Nositelé Řádu svatého Jiří (Rusko) Kategorie:Nositelé Řádu meče Kategorie:Nositelé Řádu svatého Řehoře Velikého Kategorie:Nositelé Řádu svatého Silvestra Kategorie:Absolventi Tereziánské vojenské akademie Kategorie:Rakouští spisovatelé Kategorie:Narození v roce 1815 Kategorie:Úmrtí v roce 1876 Kategorie:Narození 30. června Kategorie:Úmrtí 1. července Kategorie:Úmrtí v Karlových Varech Kategorie:Muži