Galerie Středočeského kraje

náhled|Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře (GASK), východní a jižní křídlo jezuitské koleje Galerie Středočeského kraje (GASK) sídlí v prostorách zrekonstruované barokní budovy bývalé Jezuitské koleje v Kutné Hoře. Je následníkem Českého muzea výtvarných umění v Praze. Pečuje o bezmála 10 000 sbírkových předmětů (maleb, kreseb, grafik, soch, fotografií a děl z oblasti tzv. nových médií). Ve sbírkách má asi 3 000 obrazů, 600 plastik a soch, 2 000 kreseb a 3 000 grafik. Od roku 2009 je příspěvkovou organizací Středočeského kraje.Zřizovací listina č. 17-7/20002/ZK, ze dne 25.5.2009

Středočeská galerie vznikla roku 1964 vyčleněním ze Střediska státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje (SSPPOPSK) a do roku 1971 měla stálou expozici na zámku v Nelahozevsi. Od svého založení se zaměřila především na výtvarné umění 20. a 21. století. V letech 1971–2009 sídlila v trojici rekonstruovaných středověkých domů v Husově ul. 19–21, Praha 1. Od roku 1993 zde působila pod změněným názvem České muzeum výtvarných umění v Praze, aby se vymezila proti období normalizace, které znamenalo přerušení jejího rozvoje a ideovou likvidaci původní koncepce. Galerie v té době neměla vyhovující prostory pro prezentaci sbírek a vystavovala mimo jiné v Karolinu a v Domě U Černé Matky Boží. Roku 1998 získala jako své budoucí sídlo Jezuitskou kolej v Kutné Hoře a její správa přešla roku 2001 z Ministerstva kultury zpět na Středočeský kraj. Po přestěhování do Kutné Hory změnila název na Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře (GASK).

Historie galerie Poválečné obnovení krajů v Československu od 1. ledna 1949 umožnilo vznik systému krajských galerií. Tehdejší Pražský kraj zahrnoval hlavní město Prahu i Středočeský kraj a příslušnou galerií byla podle ministerské směrnice z roku 1952 Národní galerie v Praze. Středočeský kraj tak jako jediný zůstal bez vlastní galerijní instituce. Ta mohla vzniknout až po reorganizaci státní správy roku 1960, kdy byl ustaven samostatný Středočeský kraj.Zapletal T, 2013, s. 41

1960–1971 Nejstarší část sbírkového fondu nakoupilo v letech 1960-1963 Středočeské středisko památkové péče, v němž byla vyčleněna pracovní skupina připravující založení budoucí galerie.Mikšovská S, 2015, s. 58 Tajemníkem nákupní komise byl tehdy historik Miloš Suchomel a za SČVU byl členem komise od roku 1961 historik umění Miroslav Lamač (1961-1962 předseda komise). Oba se zasloužili o nákup děl významných autorů předválečné moderny, zejména Osmy, Tvrdošíjných, skupiny 42 a surrealistů. Suchomel prosazoval i nákupy starého umění a zároveň spolu se svou kolegyní Olgou Preisnerovou navštěvoval ateliéry umělců, které komunistický režim považoval za nežádoucí.Miloš Suchomel, Počátky Středočeské galerie, Ateliér 1995, č. 23, s.2 Trvale tak ovlivnil charakter sbírky a navzdory tehdy platným směrnicím KSČ z 50. let i názorům režimních funkcionářů v komisi, jejichž úkolem byl dohled nad ideovou nezávadností umění, prosadil nákup některých děl moderního umění. Do roku 1963 se složení nákupní komise obměnilo a podařilo se zakoupit práce některých nejvýznamnějších mladých výtvarníků. Roku 1963 byla sbírka rozšířena o poměrně kvalitní soubor děl, vyřazených na příkaz Ministerstva kultury jako podřadná nebo politicky problematická, ze sbírek Národní galerie.

Miloš Suchomel se svými spolupracovníky připravil roku 1963 několik výstavních projektů v kulturních domech a na jeho popud Středočeský KNV vyčlenil v prosinci 1963 Středočeskou galerii delimitací z SSPPOPSK jako samostatnou rozpočtovou organizaci.Mikšovská S, 2015, s. 37Dagmar Jelínková, Od středočeské galerie po GASK, Ateliér č. 18, 2010, s. 2, 6 Její sbírky měly být původně instalovány na zámku Konopiště nebo na zámku v Mělníku či Lysé nad Labem. O umístění expozice na zámku v Nelahozevsi bylo rozhodnuto až těsně před založením galerie koncem roku 1963. Zámek přešel do správy Středočeské galerie roku 1967 v havarijním stavu a až do roku 1992 byl průběžně rekonstruován. Sloužil jako depozitář a postupně rozšiřované výstavní prostory umožnily vystavit prakticky veškerá nově získaná díla.Marie Bergmanová, Co koupil, to viselo, Sbírka 1 2 3, 2010, s. 58-60 Administrativní sídlo galerie bylo do roku 1971 v budově středočeského KNV v Praze.

Miloš Suchomel byl jmenován ředitelem v lednu 1964 a při prvním zasedání nákupní komise v květnu 1964 představil koncepci plánované expozice moderního umění v Nelahozevsi. Kvůli připravované výstavě Roberta Piesena, jehož obrazy se zdály cenzurnímu orgánu a poté schvalujícímu Odboru školství a kultury SKNV „příliš abstraktní a nesrozumitelné“, byl v červenci téhož roku po sedmi měsících působení ve funkci Miloš Suchomel odvolán a výstava zrušena.Bergmanová M, 2010, s. 18-22

Jako odborný pracovník galerijní skupiny SSPPOPSK a kurátor prvních výstav (Otto Gutfreund, Jaroslav Vožniak) působil ve Středočeské galerii od roku 1963 Jiří Kohoutek. Ten byl jmenován ředitelem po Miloši Suchomelovi a stal se autorem první stálé expozice českého moderního umění, otevřené roku 1964 na zámku v Nelahozevsi. Za působení Jiřího Kohoutka Středočeská galerie v letech 1964-1971 intenzivně budovala sbírkový fond českého moderního umění, kterým doplňovala expozici. Odborným poradcem ředitele byl Antonín Hartmann, který se s mnoha umělci osobně znal. V letech 1964–1966 byl předsedou nákupní komise Jindřich Chalupecký a v 60. letech byli členy komise také Josef Hlaváček, Jaromír Zemina nebo Zdeněk Palcr. Díky příznivější politické atmosféře, relativní volnosti při výběru a dobrému finančnímu zázemí se v letech 1964-1967 podařilo zakoupit přes 1 500 uměleckých děl. Nákupní komise zasedala někdy dvakrát ročně a prosadila i díla autorů, která předchozí komise nedoporučily. Jádrem sbírky byla kvalitní díla surrealistického a imaginativního umění, nakoupená v 60. letech ze soukromých sbírek. Až do roku 1966, kdy Národní galerie reinstalovala moderní sbírky, byla tato expozice největší prezentací českého poválečného umění.Bergmanová M, 2010, s. 24-25 Ředitel Jiří Kohoutek musel čelit stálému politickému tlaku úředníků KNV, kteří roku 1966, po inspekci expozice sbírky moderního umění Středočeské galerie, navrhovali jeho odvolání.Zapletal T, 2013, s. 42

Podle usnesení ideologické komise KSČ z roku 1965 měla být sbírka Středočeské galerie rozdělena do několika specializovaných expozic na hrad Křivoklát (středověké umění), zámek Mělník (renesanční a barokní umění) a zámek Nelahozeves (moderní umění). Během 60. let byly pod správou Středočeské galerie zřízeny stálé výstavní prostory také v Mladé Boleslavi, Kolíně, Kladně a Příbrami a vznikly pamětní expozice Zdenka Rykra a Rudolfa Kremličky v Kolíně, Václava Rabase v Rakovníku a Jiřího Karse ve Velvarech. V roce 1969 zabírala expozice moderního umění Středočeské galerie dvě patra zámku v Nelahozevsi a stala se spolu s instalací v Alšově jihočeské galerii největší krajskou galerií českého umění 20. století.Mikšovská S, 2015, s. 52 Zámek nebyl zařízen pro celoroční provoz a expozice byla otevřena pouze od května do října.

V Nelahozevsi byla dočasně uložena také Lidická sbírka,Lidická sbírka která vznikla z darů zahraničních umělců a roku 1967 přešla pod správu Středočeské galerie. Koncem 60. let čítala 350 děl, mezi jiným dary Gerharda Richtera, Josepha Beuyse nabo Sigmara Polke. Pro ni měla být zřízena samostatná budova přímo v Lidicích. Architektonická soutěž, vypsaná roku 1968, vybrala projekt arch. Vladimíra Langra, stavba galerie však nakonec byla roku 1970 zastavena a sbírka byla přechodně vystavena v Nelahozevsi. Roku 2003 byl pro Lidickou sbírku adaptován kulturní dům v Lidicích.

Pro své administrativní sídlo a nové výstavní prostory Středočeská galerie zakoupila a od roku 1969 rekonstruovala tři středověké domy v Husově ulici v Praze.Budovy v havarijním stavu byly zakoupeny za 100 000,-Kčs od OPBH a rekonstruovány za celkem 7 500 000,-Kčs, stavební práce dokončeny až roku 1973, Mikšovská S, 2015, s. 42

1970–1989 Po okupaci v srpnu 1968 nastoupila tvrdá normalizace a nová nákupní komise již roku 1970 odmítla schválit nákup některých děl. Delegáti XIV. sjezdu KSČ v roce 1971 se shodli na tom, že koncepční zaměření galerie na umění 20. století není vhodné.Mikšovská S, 2015, s. 39 Jiří Kohoutek, který odmítal respektovat nařízení KNV a přehodnotit expozici z „nových ideově politických hledisek“ (zůstala vystavena i díla umělců, kteří po okupaci emigrovali), byl 1. prosince 1971 odvolán ještě před otevřením nově rekonstruovaného sídla Středočeské galerie v Husově ulici v Praze. Na jeho místo dosadil již „konsolidovaný“ Svaz výtvarných umělců malíře Vladimíra Brehovszkého a jako jeho odborného náměstka Jiřího M. Boháče. Oba odmítli předchozí koncepci galerie, přeinstalovali expozici v Nelahozevsi a s cílem „dotvářet profil socialistického člověka“V. Brehovszký, Středočeská galérie, Magazín Co vás zajímá, 1972 přehodnotili dějiny českého umění ve prospěch realistických tendencí. V expozici moderního umění byla zvláštní část vyhrazena „výtvarným dílům odrážejícím lidské drama, boj proti fašismu, neokolonialismu a antihumanismu“.Irena Maňáková, Harmonie ušlechtilosti a práce (rozhovor s V. Brehovszkým), Rudé právo 5. 4. 1975

Nákupní komise nadále upřednostnila důsledný realismus, regionální autory a silnou společenskou angažovanost tvůrců – vesměs členů KSČ. Brehovszký již měsíc po svém nástupu do funkce realizoval mimořádný nákup v hodnotě 180 660 Kčs, mj. krajiny Eduarda Stavinohy, Raněného Arnošta Paderlíka, Vítězné mládí a Rudoarmějce Antonína Kalvody, Ženu z tržnice a Partyzána Rudolfa Svobody a portrétní plastiky Miroslava Pangráce.Sloupová A, 2016, s. 139 Podpora angažovaného umění měla konkrétní výsledky ve výstavních projektech Lidice 1942–1972 v Mánesu (1972), Současné realistické tendence ve výtvarném umění Středních Čech (1973) nebo Pozdrav Středočeské galerie sovětským letcům (Milovice, 1975). Za působení Brehovszkého byla v Nelahozevsi vystavena Lidická sbírka, která po výstavě v Mánesu a „roční výtvarné úkolové akci na téma Lidice“ (1974) byla doplněna o vybraná díla českých prorežimních umělců.

Po smrti V. Brehovszského byl na jeho místo roku 1976 jmenován malíř Josef Schlesinger, který galerii vedl do roku 1988 a nadále naplňoval program vytčený Brehovszkým. Pořádal družební výstavy socialistických zemí (Výtvarné umění Postupimského kraje NDR, 1983, Výtvarní umělci Moskevské oblasti SSSR, 1984) a výstavy k výročím VŘSR, "osvobození" Československa Sovětskou armádou nebo "Vítězného Února". Za jeho působení byly zřízeny expozice Willy Nowaka a Františka Jiroudka v Mělníku (1981), Václava Rabase v bývalé synagoze v Rakovníku (1982), Josefa Lady v Jemništi (1982), Karla Součka v Kladně (1985).

Do Nelahozevse byla na základě usnesení ÚV KSČ z roku 1973 přesunuta tzv. roudnická sbírka – soubor obrazů evropského umění 16.-18. století, pocházející z poválečné konfiskace Lobkowiczských sbírek. Od roku 1977 byla na zámku v Nelahozevsi pouze expozice starého umění. Stálá expozice českého umění 19. a 20. století byla přesunuta do Mladé Boleslavi (1982) a poté do zámku v Průhonicích (1984).

Roku 1988 byl ředitelem Středočeské galerie jmenován malíř Miroslav Hanák, který v říjnu 1989 rezignoval. Po listopadu 1989 se bývalí zaměstnanci v čele s normalizátorem Jiřím M. Boháčem pokusili převzít vedení galerie, ale pod veřejným tlakem nakonec kapitulovali.Ivan Bukovský, Do jakých plachet? Rozvíření stojatých vod ve Středočeské galerii, Svoboda 8.2.1990

1990–2009