Čína, plným názvem Čínská lidová republika (ČLR) je stát ve východní Asii, druhá nejlidnatější země světa. Čína je rozlehlá země, která hraničí se čtrnácti státy a jejíž reliéf se stupňovitě snižuje směrem od Pamíru a Himálaje na západě k Tichému oceánu na východě. Klima je velmi rozmanité, od tropického na úplném jihu po subpolární na severu a alpínské ve vyšších polohách Tibetské náhorní plošiny. Čína se dělí dělí na 33 celků: 22 provincií, 5 autonomních oblastí, 4 přímo spravovaná města a 2 poloautonomní zvláštní správní oblasti. Na ploše téměř 9,6 milionu km² žije 1,4 miliardy obyvatel, což z ní činí třetí až čtvrtou největší zemi podle rozlohy. Hlavním městem země je Peking, zatímco Šanghaj je nejlidnatějším městem z hlediska urbanizovaných oblastí a největším finančním centrem. Velká většina obyvatel jsou Chanové, největšími etnickými menšinami jsou Čuangové (1 %), Ujgurové (1 %) a Chuejové (1 %); úředním jazykem je čínština.
Čína, považovaná za jednu ze šesti kolébek civilizace, byla osídlena prvními lidmi v paleolitu. Na konci 2. tisíciletí př. n. l. vznikly v povodí Žluté řeky první dynastické státy. V 8. až 3. století př. n. l. došlo k rozpadu autority dynastie Čou, doprovázenému vznikem administrativních a vojenských technik, literatury, filozofie a historiografie. V roce 221 př. n. l. byla Čína sjednocena pod vládou císaře, což znamenalo začátek více než dvou tisíciletí císařských dynastií, včetně dynastií Čchin, Chan, Tang, Jüan, Ming a Čching. S vynálezem střelného prachu a papíru, založením Hedvábné stezky a výstavbou Velké čínské zdi čínská kultura vzkvétala a měla velký vliv jak na své sousedy, tak i na vzdálenější země. Na konci 19. století však Čína začala postupovat části svého území různým evropským mocnostem na základě řady nerovných smluv. Po desetiletích úpadku dynastie Čching byla v roce 1911 revolucí svržena dynastie Čching a monarchie a následující rok byla založena Čínská republika.
Země pod nově vzniklou Pej-jangskou vládou byla nestabilní a nakonec se během éry severních militaristů rozpadla. Ta skončila severním pochodem vedeným Kuomintangem za účelem sjednocení země. Čínská občanská válka začala v roce 1927, kdy síly Kuomintangu provedly čistky mezi členy konkurenční Komunistické strany Číny (KSČ), kteří poté zahájili sporadické boje proti nacionalistické vládě vedené Kuomintangem. Po invazi Japonského císařství v roce 1937 vytvořila KSČ pod vedením Mao Ce-tunga a Kuomintangu druhou sjednocenou frontu pro boj proti Japoncům. Druhá čínsko-japonská válka nakonec skončila vítězstvím Číny, avšak KSČ a Kuomintang obnovily občanskou válku ihned po jejím skončení. V roce 1949 obnovení komunisté získali kontrolu nad většinou země, vyhlásili Čínskou lidovou republiku a donutili nacionalistickou vládu ustoupit na ostrov Tchaj-wan. Země byla rozdělena a obě strany se prohlašovaly za jedinou legitimní vládu Číny. Po provedení pozemkových reforem selhaly další pokusy ČLR o realizaci komunismu: Velký skok vpřed byl z velké části zodpovědný za Velký čínský hladomor, který skončil smrtí milionů Číňanů, a následná kulturní revoluce byla obdobím sociálních nepokojů a pronásledování charakterizovaným maoistickým populismem. Po rozkolu mezi Čínou a Sovětským svazem vedlo Šanghajské komuniké z roku 1972 k normalizaci vztahů se Spojenými státy americkými. Hospodářské reformy, které začaly v roce 1978, posunuly zemi od centrálně plánovaného hospodářství k tržnímu hospodářství, což podnítilo významný hospodářský růst. Hnutí za větší demokracii a liberalizaci se zastavilo po protestech a masakru na náměstí Nebeského klidu v roce 1989.
Čína je unitární komunistický stát vedený KSČ, který se sám označuje za socialistický stát. Čínská ekonomika tvoří přibližně pětinu světové ekonomiky a je největší na světě podle hrubého domácího produktu (HDP) přepočteného na paritu kupní síly a druhá největší podle nominálního HDP. Země patří mezi nejrychleji rostoucí velké ekonomiky a je největším výrobcem a vývozcem na světě, stejně jako druhým největším dovozcem. V indexu lidského rozvoje zaujímá 78. místo. Čína je jadernou velmocí s největší stálou armádou na světě, co se týče počtu vojáků, a druhým největším rozpočtem na obranu. Je široce popisována jako buď potenciální supervelmoc, nebo zavedená supervelmoc díky svému globálnímu vlivu v oblasti geopolitiky, technologie, výroby, ekonomiky a kultury. Čína je známá jako země s obrovskou biodiverzitou, svou kulturou: například kuchyní a jako země, která má 59 památek zapsaných na seznamu světového dědictví, což je druhý nejvyšší počet ze všech zemí. Je jedním z pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN; zástupce Číny v OSN se v roce 1971 změnil z Čínské republiky (Tchaj-wan) na Čínskou lidovou republiku. Je zakládajícím členem několika multilaterálních a regionálních organizací, jako jsou Asijská infrastrukturní investiční banka, Nová rozvojová banka a Regionální ekonomické partnerství. Je členem BRICS, G20, Asijsko-pacifického hospodářského společenství, Šanghajské organizace pro spolupráci a Východoasijského summitu.
Dějiny
Prehistorie Původní osídlení Číny náleží mezi nejstarší na světě. Archeologické nálezy Sinanthropua Pekinensis dokazují osídlení již před půl miliónem let.
Vlády dynastií náhled|vlevo|Velká čínská zeď chránila Čínu před nájezdy nomádů ze severu náhled|Kchaj-feng, hlavní město dynastie Sung, na obrazu z 12. století od Čang Ce-tuana náhled|Pagoda Ling-siao z 11. století náhled|Císařský palác v Zakázaném městě z období vlády dynastie Ming Dynastie Sia je považována za první čínskou vládnoucí dynastii. Šang je první historicky doložená čínská dynastie. Vládla v 17. až 16. století před naším letopočtem. Byly již používány písmo a kalendář.
Dynastie Čou vládnoucí v 11. až 8. století před naším letopočtem již ovládala a spravovala rozsáhlé území od řeky Jang-c’-ťiang až po Velkou čínskou zeď. Čouské období se dělí na Západní a Východní Čou. V období Východního Čou se vládnoucí král přesunul na místo moderního Si-anu. Postupně moc čouského krále zeslábla. V 8. až 5. století př. n. l. následovalo období Jar a podzimů, kdy si vládci údělných států rozdělili zemi mezi sebou. Poté se v období válčících států utkalo několik silných států v boji o vládu nad Čínou. V něm zvítězila dynastie Čchin, ovládající region kolem původní čouské metropole.
Vláda dynastie Čchin přinesla sjednocení území pod silně centralizovanou vládu. V tomto období, 220 let před naším letopočtem, byla vystavěna Velká čínská zeď, postaven zavodňovací systém, proběhla reforma písma a byly sjednoceny míry a váhy.
Ze zmatků následujících po pádu říše Čchin se zrodila říše Chan, když Liou Pang, jeden z vůdců protičchingských povstalců, opětovně sjednotil Čínu a roku 202 př. n. l. se prohlásil císařem. Dynastie Chan je považována za jednu z nejmocnějších dynastií v celé čínské historii. V tomto období, 220 až 206 před naším letopočtem, došlo k rozvoji obchodu a kultury. Technické znalosti zahrnovaly používání papíru a porcelánu. Dynastie Chan navázala na předchozí vojenskou expanzi dynastie Čchin. Došlo k prvním kontaktům se Západem, s Římany.
V průběhu 1. století našeho letopočtu se z Indie do Číny rozšířil buddhismus. V období tří říší (220-265) se Čína nejprve rozpadla na tři státy a později se roztříštěnost ještě zvýšila. Tradičně je toto období vymezeno rokem 220 n. l., kdy oficiálně vznikl stát Wej, a rokem 280, kdy říše Ťin dobyla stát Wu.
Za dynastie Suej, na přelomu 6. a 7. století, došlo k opětovnému sjednocení země. Za následující dynastie Tchang, 618 až 907, nastal „zlatý věk“ v oblasti umění a literatury. Čína se v tomto období stala nejvýznamnějším státem v Asii. Byl vynalezen knihtisk. Politicky Čína navázala kontakty s Japonskem a zeměmi jižní a západní Asie.
V letech 907 až 960, v tzv. období Pěti dynastií a deseti říší, došlo k dalším válkám a fragmentaci ovládaných území. Následující vláda dynastie Sung (960-1279) byla naopak obdobím velkých hospodářských a kulturních úspěchů. Došlo k rozvoji manufaktur, směny a obchodu, významnému rozvoji peněžního hospodářství, věd i farmakologie.
Vládu dynastie Sung ukončily v poslední čtvrtině 13. století nájezdy Mongolů. Mongolové ovládli celou Čínu a jejich říše sahala přes celou Asii až do Evropy. Prvním z vládců mongolské dynastie Jüan byl chán Kublaj (známé jsou jeho kontakty s benátským cestovatelem Markem Polem). náhled|vlevo|Povstání tchaj-pchingů v letech 1850 až 1864 si vyžádalo přes 20 milionů obětí
Krutovláda Mongolů vyvolávala v Číně povstání a za dynastie Ming (1368-1644) byli Mongolové vyhnáni. Hlavním městem dynastie Ming se stal Peking. V tomto období došlo k rozvoji námořního obchodu a stavby lodí. Cestovatel Čeng Che díky tomu prozkoumal jihovýchodní Asii, Indii, Arabský poloostrov a východní Afriku. Zkvalitnilo se též zpracování železa a došlo k rozvoji uměleckých řemesel. V 16. století začali do Číny pronikat portugalští obchodníci a misionáři, ale jejich vliv byl později výrazně omezen na oblast města a přístavu Macao. náhled|Vlastní Čína (žlutě) a expanze mandžuské dynastie Čching do roku 1800 Poslední dynastií v Číně byla mandžuská dynastie Čching. Vládla v letech 1644 až 1911. První císaři této dynastie obnovili moc a hranice říše jako bývaly za dynastie Tchang. Čínská říše zahrnovala Mandžusko, Mongolsko, Tchaj-wan a Tibet. Císaři dynastie Čhing podporovali vědu a umění. Dlouhé období míru, kdy stoupla životní úroveň obyvatel císařství, bylo zakončeno tzv. Opiovou válkou (1839-1842) s Angličany. Po porážce musela Čína postoupit Spojenému království Velké Británie a Irska město Hongkong, které se stalo britskou korunní kolonií. Následovaly další dvě opiové války a pokles životní úrovně obyvatel. Na konci 19. století se Čína dostala do vojenského konfliktu s Japonskem. Po několika protimandžuských povstáních byla v roce 1911 dynastie Čching nucena abdikovat a 29. prosince 1911 byla vyhlášena Čínská republika.
Čínská republika
Čínsko-japonská válka náhled|Okupační vojska Japonského císařství vstupují v srpnu 1937 do Pekingu V roce 1931 po tzv. Mukdenského Incidentu obsadila japonská armáda Mandžusko a vytvořila zde loutkový stát Mandžukuo, který se stal odrazovým můstkem k japonské invazi do ostatní Číny. Incident na mostě Marca Pola, který byl uměle vyvolán Japonci, se stal záminkou k rozpoutání 8 let trvající druhé čínsko-japonské války (1937–1945), která je někdy považována za součást 2. světové války.
Japonská císařská armáda se při svém tažení do Číny dopouštěla mnoha válečných zločinů. Nejvíce vešel ve známost Nankingský masakr v roce 1937, při kterém japonští vojáci zmasakrovali na 300 000 civilistů a válečných zajatců. Zvláštní japonská jednotka 731, která byla umístěna v Mandžusku, prováděla pokusy na lidech. Japonci na obyvatelstvu testovali biologické zbraně, například antrax nebo dýmějový mor, kterými se nakazily statisíce Číňanů. Celkově si druhá čínsko-japonská válka vyžádala přes 11 milionů obětí.
Čínská občanská válka Po druhé světové válce v Číně znovu propukla občanská válka mezi Komunistickou stranou Číny (Kungčchantang) a tehdy ještě vládnoucími nacionalisty (Kuomintang). Válka skončila roku 1949 vítězstvím komunistů. Ti pod vedením Mao Ce-tunga převzali kontrolu nad celou pevninskou Čínou včetně ostrova Chaj-nan. Příslušníci Kuomintangu byli donuceni se stáhnout na ostrov Tchaj-wan a několik menších přilehlých ostrovů, což je území dnešní Čínské republiky. 1. října 1949 vyhlásil Mao Ce-tung na pekingském náměstí Nebeského klidu slovy „Číňané povstali“ Čínskou lidovou republiku.
Čínská lidová republika
Vláda Mao Ce-tunga
Období vlády během života Mao Ce-tunga (1949–1976) dodnes vzbuzuje řadu kontroverzí, hlavně kvůli nesmiřitelné politice vůči odpůrcům, mnohým omylům a až zločinným důsledkům na obyvatelstvu způsobených mj. fanatickým vykládáním komunistické ideologie.