Walter Junior byl licenční typ osobního automobilu Fiat Balilla 508 (v překladu Malý hrdina), vyráběný od roku 1932 českým výrobcem automobilů Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory Praha–Jinonice. Walter Junior se vyráběl v letech 1932 až 1937. Walter Junior se stal nejprodávanějším modelem jinonické továrny Walter v historii. Do roku 1936 jich bylo vyrobeno přes tisíc. I dnes, na kterékoliv veteránské akci, je spíše výjimkou, když se tam neobjeví nějaký Walter Junior.

Vznik a vývoj náhled|vlevo|Walter Junior, představení novinářům, 28.9.1932, Jíloviště Vozy Fiat Balilla se vyráběly po celé Evropě. Mimo Itálie a Československa to bylo např. v Polsku (Centralne Warsztaty Samochodowe), v Německu (NSU-Fiat) a ve Francii ("SAFAF" – od roku 1934 jako "Simca-Fiat"). Díky tomu se i na české Juniory daly snadno sehnat potřebné díly, což kladně přispívalo k prodeji vozidla. Pozoruhodnou novinkou ve výrobní technologii bylo zavedení pásové výroby. Do vínku dostal Junior dvě podstatné výhody oproti konkurentům – cena automobilu a řízení vlevo (připomeňme, že do března 1939 se v Československu jezdilo vlevo a většina automobilů měla pravostranné řízení). Již roku 1926 se Československo k této změně na pravostranný provoz zavázalo na mezinárodní úrovni, byť s realizací v neurčitém časovém horizontu (něco jako závazek na zavedení eura). Návrh řádu silniční a cestní policie, vypracovaný ministerstvem veřejných prací, že řidiči vozidel všeho druhu atd. jsou povinni používati pravé strany silnice ve směru své jízdy, se již v roce 1931 projednával v parlamentu. Že tento zákon "vstoupil" v platnost až v pohnutých, březnových dnech 1939, není vina firmy Walter. náhled|vlevo|Walter Junior (1932), pásová výroba Koncem září 1932 byl představen Walter Junior, licenční sourozenec italského automobilu Fiat 508 Balilla. Jako první tuzemský vůz litrové třídy nabízel kapalinové ovládání brzd a řízení s volantem vlevo. První vozy Walter Junior předvedla továrna pražským novinářům a odborné veřejnosti v 28. září 1932 na silnici u Cukráku směrem na Jíloviště – referoval o tom a fotografii přinesl Č.A.S. List motoristů v čísle 13, vydaném v Praze dne 3. října 1932 a následně v měsíčnících Autoklub a Auto. V letech 1932-3 se totiž nekonal pražský autosalon, oficiálně byl široké veřejnosti představen až na XXIV. autosalonu v dubnu 1934. Se sloganem Vůz nové generace byl tak v září 1932 představen kompaktní vůz litrové třídy, tuzemské provenience s celokovovou uzavřenou karoserií, s hydraulickými tlumiči a kapalinovými brzdami. Vzhledem k prodejnímu úspěchu tohoto typu a v návaznosti na odeznění důsledků velké hospodářské krize rozšiřovala A.S. Walter svoji prodejní síť. V roce 1934 měla 20 prodejen automobilů Walter: Praha (Platnéřská 11 a Nekázanka 2, nyní pobočka ČSOB), Čechy (České Budějovice, Hradec Králové, Jičín, Karlovy Vary, Klatovy, Kolín, Pardubice, Písek, Plzeň, Slaný, Teplice), Morava a Slovensko: Brno, Jihlava, Kroměříž, Moravská Ostrava, Olomouc, Bratislava, Žilina. Na autosalonu v roce 1934 kuriozitou stánku Walter byla karoserie tudoru Junior bez dveří, jež úspěšně odolávala zátěži dvaatřiceti pytlů s pískem o celkové hmotnosti 1600 kg, které jí naložili na střechu. náhled|vlevo|Walter Junior, průhled automobilem (1932)

Motor Zážehový, kapalinou chlazený řadový čtyřválec (R4) s rozvodem SV, o objemu válců 995 cm³ (vrtání 65, zdvih 75 mm), dosahoval výkonu 22 k/16 kW a po úpravě v roce 1934 potom 24 k/17,6 kW při 3600 ot/min a kompresním poměru 5,88:1. Bezhlučný spodový motor (rozvod SV) s klidným chodem, umístěný vpředu, uložený pružně ve 4 pryžových silentblocích. Hlava válců byla snímatelná. Dynamicky vyvážený klikový hřídel byl uložen ve třech valivých ložiscích. Vačkový hřídel byl poháněn od poddimenzovaného klikového hřídele článkovým řetězem. Blok motoru byl odlit ze šedé litiny a písty z lehké hliníkové slitiny. Mazání motoru tlakové, oběžné. Zapalování bylo dynamo-akumulátorové 12 V/38 Ah Bosch, s cívkou a rozdělovačem s automatickým řízením předstihu. Přesto existovala možnost uvádět motor automobilu do chodu i startovací klikou. Díky licenci řada komponent měla původ v Itálii: dynamo a spínací skříňka Magneti Marelli, reflektory Carello atp.

Obdobně jako u typu Walter Bijou byl přívod benzínu ke karburátoru Solex 26 UBIP vyřešen samospádem z nádrže umístěné nad motorem, na dělicí stěně motorového prostoru. Do nádržky se vešlo 27 l benzinu resp. tehdy povinně používané lihobenzínové směsi (z toho 4 litry rezerva). Pravidelnému chodu motoru přispívaly čistič paliva a vzduchu. Vodní termosifonové chlazení se samočinným oběhem a s větrákem za chladičem. Masku chladiče zdobil smaltovaný znak, v jehož modrém poli byl symbol leteckého hvězdicového motoru a tří letících vlaštovek, rozdělených tradičním nápisem Walter v šikmém bílém pásu. náhled|vlevo|Walter Junior, tudor (1932) Mechanická třístupňová převodovka (3+Z) se poněkud vzdálenými převody byla oddělena od motoru suchou, jednokotoučovou spojkou. Později se od roku 1934 montovala čtyřstupňová převodovka. Řadicí páka byla umístěna ve středu vozu. Výměna oleje – mimo první doby při zajíždění – se prováděla jen po každých 3000–4000 km. Spotřeba oleje 0,2 l/100 km, spotřeba benzínu 7,5–8 l/100 km. Maximální rychlost 85–90 km/h. náhled|vlevo|Walter Junior, interiér automobilu (1932) náhled|vlevo|Walter Junior 1934, modernizovaná verze

Podvozek Podvozek byl klasické koncepce. Obdélníkový rám byl zpevněn příčkami a křížovou výztuhou X, což rámu dávalo skvělou pevnost a tuhost. Přenos síly na zadní nápravu prostřednictvím spojovacího hřídele se dvěma pružnými Hardy-spojkami. Rozvodovka zadní nápravy byla opatřena diferenciálem s gleasonovým, bezhlučným ozubením. Obě tuhé nápravy byly odpérovány podélnými listovými, půleliptickými péry s kapalinovými, olejovými tlumiči. To bylo předpokladem dokonalého držení na silnici a dobrého a spolehlivého vedení vozu v zatáčkách. Junior měl hydraulické brzdy, což bylo v té době u malých vozů spíše výjimkou. Kapalinové brzdy působily současně na všechna kola. Ruční brzda byla převodová, která působila mechanicky na buben za převodovkou. Disková kola nesla pneumatiky 4,00x17", později 4,50x17". Hmotnost podvozku pouhých 385 kg, tj. se čtyřmi koly a pneumatikami, krytem motoru, baterií, olejem v motoru, převodové skříni a zadní nápravě, bez vody a bez paliva, nářadí, zásobního kola, nárazníků, přístrojů a blatníků. Hmotnost prázdného vozu s provozními náplněmi, jak uváděla továrna, nepřevyšovala 687 kg. Celková hmotnost s posádkou a zavazadly činila 990 kg.

Karoserie Vůz měl celokovovou karoserii. Tohoto řešení bylo v ČR použito vůbec poprvé, oznamovala továrna Walter, avšak již od roku 1929 byly s celoocelovou karoserií vyráběny malé Aerovky (Aero 500 a následně Aero 662). Výrobce uváděl, že vnitřní rozměry karoserie dovolují přepravu 4 pasažérů. Typů karoserií bylo povícero: standardní byla dvoudveřová limuzína (podle dnešních hledisek dvoudveřový tudor), pro sportovně laděnou klientelu byl připraven dvousedadlový kabriolet se stahovací střechou nebo roadster (karosovaný plzeňskou firmou Leitner). Roadster měl navíc v zádi výklopné sedadlo, ke kterému měl pasažér přístup přes nášlapnou stupačku na zadním blatníku. Pro distribuční společnosti byl nabízen dodávkový valník nebo skříňová dodávka.

K vybavení vozu patřily v té době často používané „ručkové“ ukazatele směru Bosch-Winker s elektrickým ovládáním. Přední sedadla byla posuvná. Nosič zavazadel na zádi vozu byl otočný, což dovolovalo upevnit kufr či vak libovolného rozměru. Stupačky byly potaženy gumovým krytem s chromovanými lištami. Přístrojové vybavení bylo běžné době vzniku: tachometr, hodiny, teploměr a tlakoměr oleje, přepínač světlometů a stropní osvětlení. Rozchod kol 1200 mm, rozvor 2250 mm. V provedení limuzína (tudor) byl Junior dlouhý 3140 mm (s předním nárazníkem 3440 mm), široký 1380-1400 mm a vysoký 1530 mm. Tuhost a pevnost karoserie byla demonstrována na pražském autosalonu v roce 1934, kdy v čele expozice firmy Walter byla karoserie Walter Junior obtěžkána 20 pytli s pískem o celkové hmotnost 1600 kg. náhled|vlevo|Walter Junior na pražském autosalonu (Měsíc, No. 3, 1934) náhled|vlevo|Walter Junior, kabriolet (1934) Pro sezonu 1934 byla karoserie modernizována a Junior dostal novou mírně vpřed sešikmenou masku, lehce zešikmené čelní okno s regulovatelným otevřením, zaoblenější střechu a vzadu "kufr" na zavazadla. náhled|vlevo|Walter Junior, kabriolet Sodomka (1935) náhled|Jindřich Knapp se s automobilem Walter Junior zúčastnil Rallye Monte Carlo (1934) Ceny Juniorů díky hospodářské krizi rok od roku klesaly níž a níž. Nejlevnější roadster s nouzovým dvousedadlem v zádi byl k mání v letech 1932-4 za 26 500 Kč, o rok později za 25 500 Kč. Nejmarkantněji klesala cena u limuzíny z 29 500 Kč (1932-4) na 27 500 Kč (1935). Dodávkový, skříňový Junior se širokými dvířky v zadní stěně a nosnosti 250 kg byl za 26 500 Kč (1935). Luxusní limuzína byla za 32 500 Kč a nejdražší byl dvoudveřový čtyřmístný kabriolet s karoserií Sodomka za 34 500 Kč. Junior bylo možné zakoupit i v rozloženém stavu anebo pořídit si jen pouhý podvozek za 23 000 Kč.

Tak jako dřívější jinonické automobily se i Juniory staly předmětem zájmu speciálních karosářských firem, které na zakázku „ušily“ vozu slušivější kabát. K nejčastěji zmiňovaným karosárnám patřily Sodomka z Vysokého Mýta, Petera z Vrchlabí, Uhlík z Prahy či Leitner z Plzně. Jen vysokomýtská karosárna Sodomka postavila na podvozky Junioru během let 1933 až 1935 celkem 79 různých individuálních karoserií. Mimořádně zdařilou a elegantní kreací na podvozku Walter Junior bylo toto zakázkové dvoudveřové Coupé pro slečnu Filipovou, provedené v roce 1934 karosárnou Sodomka a uveřejněné v témže roce na stránkách časopisu Motor Revue.

Je třeba zdůraznit, že Junior obsahoval řadu prvků, které byly spíše obvyklejší u výrazně dražších a luxusnějších automobilů. Do léta 1936 vzniklo přes tisíc automobilů Junior, které v letech 1933 až 1936 tvořily 75 % produkce osobních vozů Walter. V roce 1937 se pouze doprodávaly dříve rozpracované vozy.

Sportovní úspěchy Junior se stal v krátké době velmi oblíbeným automobilem a svou dobrou pověst potvrzoval častými úspěchy v různých soutěžích a jízdách. náhled|Start jízdy Junior 50 000 km (zprava Antonín Kumpera, Jitka Zavřelová, Jindřich Knapp - zleva v tmavém kabátu s kloboukem Vítězslav Kumpera)