Pozemková reforma na panství Horní Libchava v době první Československé republiky

náhled|Hospodářské budovy na zámku v Horní Libchavě Pozemková reforma na panství Horní Libchava v době první Československé republiky probíhala na majetku, jež byl přes více než 300 let součástí Maltézského řádu. Až do vzniku Československa se nacházela centrála Velkopřevorství pro Čechy a Rakousko ve Vídni a na území jednoho státu. V nové republice se jeho situace značně zkomplikovala. Na majetku Maltézských rytířů se nejprve velkou měrou podepsala 1. sv. válka, jen za charitativní činnosti řád zaplatil „mnohamilionový kapitál ve zlatých korunách”, k tomu ztratil rentu „ve výši přes 500 000 zlatých korun ročně”. Po vzniku Československa jeho majetkovou situaci poznamenala nejen pozemková reforma, ale i nejistá situace velkostatků, která v té době kolem panovala. Velkopřevorství tak bylo v letech 1923-1926 donuceno odprodat za velmi nízké ceny velkostatky: Strakonice, Horní Libchava, Obytce, Měcholupy a Dožice. Při této finanční transakci ztratilo odhadem 35 milionů korun s ročním výnosem okolo 320 000 zlatých korun. U velkostatku Horní Libchava a Motol nebyla v době prodeje pozemková reforma zcela dokončena. K odprodeji došlo v době, kdy se řád musel zasazovat o svou suverenitu, jež mu byla československou vládou uznána až 20. ledna 1939 a které předcházelo rozdělení Velkopřevorství pro Čechy a Rakousko na samostatné České velkopřevorství a Rakouské velkopřevorství.

Historie

Roku 1623 získal Maltézský řád panství Horní Libchava jako pobělohorský konfiskát po Jindřichu Penzigovi z Penzigu. Tento majetek držel po více než tři staletí. Ke konci 19. století se panství rozprostíralo na ploše 1 063 ha. Většinu zabíraly dva lesní revíry Slunečná a Stružnice o celkové rozloze 625 ha. Hospodářská půda, rozdělená především po propachtovaných dvorech v Horní Libchavě, v Horní Stružnici a ve Střední Stružnici, činila 425 ha. K tomu se na panství nacházelo 6 ha rybníků a dvě průmyslové komodity: pivovar a cihelna.

Přelom století pro velkostatek znamenal změnu v hospodaření. Na dvoře v Horní Libchavě (69,5 ha) řád hospodařil ve vlastní režii. Oba dvory ve Stružnici (140 ha horní a 64,4 ha střední) dále propachtovával. Revír Slunečné se rozprostíral na ploše 307,81 ha a Stružnický revír 317,31 ha, oba osázené především smrky, jedlemi, borovicemi a buky. Hlavním obchodním artiklem bylo obilí, řepka olejka a dřevo. Propachtovaný pivovar spravoval až do své smrti Franz Scheiner, po něm jeho žena Anna Scheinerová. Cihelna zůstala ve vlastní režii řádu. V roce 1906 už velkostatek propachtovával pouze 92,07 ha. Hospodářskou půdu o 105,87 ha spravoval ve vlastní režii. Prodával hlavně dřevo a obilí.

Hospodářství po pozemkové reformě Pozemková reforma, které se týkala nejprve výměra ve výši 1 084,0927 ha a v roce 1921 1 084,1492 ha při čistém katastrálním výtěžku 27 563,36 Kč, hospodaření na velkostatku zásadně narušila.NA Praha, fond č. 198 ŘM, inv. č. 343, sig. C/7, kart. č. 179, Dopis Prezidia SPÚ ze dne 27. listopadu 1928 kanceláři receptorátu mezinárodního souverenního řádu rytířů Maltézských pro republiku Československou: Komendy (velkostatky) ve vlastnictví Velkopřevorství (bez majetku konventu, nahlášeno k pozemkové reformě). Odprodejem v letech 1921-1923 se výměra velkostatku zmenšila na 986,9357 ha. Zemědělská půda zabírala 305,2457 ha a lesy tvořily 681,6900 ha, z kterých se dalo obhospodařovat 659,7 ha. Všeobecně sice nedošlo k velkým ztrátám, ale zásah do hospodaření způsobilo především nevhodné rozložení zemědělské a lesní půdy.Martin Pola: Působení řádu Maltézských rytířů v Českých zemích v období první republiky a jeho hospodářské aspekty, diplomová práce, Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav hospodářských a sociálních dějin, Praha 2017, velkostatek Horní Libchava náhled|Patronátní kostel Nanebevzetí Panny Marie na Slunečné náhled| Okolní příroda při silnici ze Stružnice do Horní Libchavy náhled|Krajina u Volfartic s patronátním kostelem svatého Petra a Pavla náhled|Horní Libchava, Ptačí rybník / též Libchavský rybník náhled|Horní Libchava, Vinný vrch u zámeckého areálu

Správa zemědělské půdy, podniků a budovy Po provedení pozemkové reformy zůstalo řádu v katastrální obci Horní Libchava „přibližně 106 ha polí a 44 ha luk a pastvin”, v katastrální obci Stružnice „asi 84 ha polí a 35 ha luk a pastvin” a po dalších obcích „34 ha polí a 26 ha luk a pastvin”. Velký problém představoval systém pachtů. Hrubý příjem z pachtovného stačil totiž stěží pokrýt režii správy a platby daní. Převzetí jednotlivých hospodářských dvorů do vlastní správy nebylo možné, jelikož to tehdy neumožňovaly nejen tehdejší čsl. zákony, ale ani politická situace v nové republice.

Lesní správa Oba lesní revíry spravoval řád ve své režii a po pozemkové reformě je tvořilo devatenáct izolovaných parcel. Stromy byly rozděleny podle stáří do pěti tříd: I. třída (nový porost ve věku do 20 let), II. třída (stromy ve věku od 21 do 40 let), III. třída (ve věku od 41 do 60 let), IV. třída (ve věku od 61 do 80 let) a V. třída (stromy starší 80 let). Roku 1924 zasáhla hornolibchavské lesy (asi 26 % z celkové výměry) kalamita mnišky. V důsledku této lesní pohromy ztratil velkostatek 172,71 ha lesů, především stromů z III. a IV. třídy na ploše 41 611 m³. Lesní kalamita se podepsala také estetické stránce lesů a předběžný odhad na nové zalesnění se pohyboval kolem 345 420 Kč. V neutěšeném stavu se po první světové válce nacházela rovněž budova zámku. I tyto skutečnosti ovlivnily rozhodnutí velkostatek prodat.

Břemena Velkopřevorství disponovalo patronátními právy ke kostelům: v Libchavě, ve Volfarticích, ve Slunečné a ve Skalici. Beneficium fary v Horní Libchavě, které pocházelo hlavně od patrona velkostatku, činilo v roce 1925 3 096,34 Kč (92 l pšenice, 65 l žita a 706 l ovsa), beneficium fary ve Slunečném, o který se zasluhoval zádušní fond a patron, 3 500 Kč, přičemž desátek od velkostatku se pohyboval ve výši 2 q pšenice, 2 q žita, 1 q ovsa a 2 q brambor. Beneficium fary ve Volfarticích, jehož základem byly příjmy z prodeje dřeva, příjmy z nadací a finanční prostředky patrona, dosahovalo 3 723,52 Kč, desátek fary 46 l pšenice, 230 l žita, 322 l ovsa. Beneficium fary ve Stružnici činil desátek 933 l žita a 1039 l ovsa. Beneficium fary ve Skalici bylo vůbec největší a to ve výši 4 540,87 Kč.

Odvod daní V letech 1920-1925 dosáhla výše domovní daně 31 373,99 Kč, tedy o něco méně než roční výnos z propachtovaných pozemků v roce 1925. Daň z příjmu za období od roku 1921 do 31. května 1925 činila 42 342 Kč. Komenda zaplatila 30 952 Kč, stále jí však zůstával nedoplatek v hodnotě 11 390 Kč. Jednou za rok měl velkostatek povinnost část svého příjmu odvést na charitativní činnosti receptorátu Českého velkopřevorství: v roce 1919/1920 to bylo 90 443,25 Kč, v roce 1920/1921 389 017,51 Kč, v roce 1921/1922 175 000,00 Kč, v roce 1922/1923 169 000,00 Kč a konečně v roce 1923/1924 131 908,89 Kč.

Zaměstnanci velkostatku Horní Libchava k roku 1923

FunkceJméno Let službyStav a počet dětíRoční plat v hotovosti (Kč) Správce velkostatku Maximilian Vach17Ženat, 2 děti16 620LesníErnst Sacher4svobodný8 400Zahradník Josef Pudil42Ženat, děti odrostlé2 000Lesní hajnýJosef Wünschsen19 Ženat, děti odrostlé4 200Lesní hajnýJosef Wünschsen10Ženat, 2 děti4 200Lesní hajnýAnton Hanke41Ženat, děti odrostlé4 200Lesní hajnýVáclav Hocke31Ženat, 2 děti, 5 již odrostlých4 200Lesní hajnýJosef Březovský15Ženat, 1 dítě, 4 již zaopatřené4 200ŠafářVilém Müller17Ženat, děti odrostlé4 200SluhaJosef Richter17Ženat, děti odrostlé4 200KočíJosef Václavík22Ženat, 3 děti4 200

Roční plat v hotovosti nebyl jediným příjmem. Zaměstnancům se vyplácely ještě drahotní příplatky, obdrželi byt, otop a deputát. Vedle stálých administrativních zaměstnanců byli na velkostatku zaměstnáni také zemědělští dělníci, jejich počet se mohl pohybovat až kolem 30.

Odprodej panství náhled|Hrabě Johann Rudolf zu Hardegg auf Glatz und im Machlande, rok 1883, v letech 1914–1927 velkopřevor a poslední majitel z řady maltézských rytířů V roce 1923 se velkopřevorství pokusilo neutěšenou hospodářskou situaci vyřešit pronájmem zámku a parku. Pronajatý majetek následně využíval jako letní sídlo velvyslanec Království Srbů, Chorvatů a Slovinců v Praze. V srpnu roku 1924 jej zde navštívil ministr zahraničí Edvard Beneš.Reichenberger Zeitung, 14.8.1924, č. 191, s. 6

Očividně toto řešení finančním problémům nepomohlo, jelikož Maltézský řád začal uvažovat o prodeji. V polovině roku 1925 obdržel kníže-velkopřevor Johann Rudolf Maximilian von Hardegg auf Glatz ve Vídni písemnou nabídku na odkoupení velkostatku od pana Hynka Rückla, majitele sklárny v nedaleké Skalici. Jeho nabídka, opírající se o 20 % levnější živobytí místních sklářů, zůstala bez odpovědi. Už 1. června 1925 uzavřelo velkopřevorství smlouvu na prodej celého velkostatku se zámeckým inventářem s panem Bedřichem Stavou.

Dne 25. prosince 1925 přinesl rakouský tisk zprávu o prodeji velkostatku Horní Libchava moravské akciové společnosti.Österreichische Forst-Zeitung, Fr, 25. Dezember 1925, S. 6 Na moravskou akciovou společnost usuzovala rakouská strana podle bydliště ředitele Severočeské stromovky Bedřicha Stavy v západomoravské Třešti. Každopádně 21. ledna 1926 putovala žádost o schválení trhové smlouvy k Zemské správě politické v Praze. K té se musela vyjádřit také biskupská konzistoř v Litoměřicích a písemně se politické správě zaručit plněním patronátních dávek farářům (nebo jejich zastavovatelům) v Horní Libchavě, Volfarticích, Skalici, ve Stružnici a inkorporovanému faráři na Slunečné do té doby, než jim bude náboženskou maticí přiznána zákonná kongrua.NA Praha, fond č. 198 ŘM, inv. č. 566, sig. 28A/s, kart. č. 291

Dne 16. července 1926 čsl. vláda na schůzi ministerské rady prodej velkostatku Horní Libchava schválila a u snesením zemského soudu v Praze ze dne 12. srpna 1926 bylo vlastnické právo na velkostatek Horní Libchava pro pana Bedřicha Stavu zaknihováno. Dne 23. října 1926 se setkal velkopřevor Maltézského řádu Johann Rudolf Maximilian von Hardegg auf Glatz s čsl. vládními špičkami a přislíbil jim, že finanční obnos z prodeje řádového majetku nebude vyvezen do Rakouska.Prager Tagblatt, So, 24. Oktober 1926, S. 3 Tím byla 303 let dlouhá etapa Maltézských rytířů v Horní Libchavě ukončena.

Majitel Josef Vraný Josef Vraný, který stál u vzniku malorolnické strany, ve 20. letech lobboval za prosazení pozemkové reformy a prohlašoval, že se má půda velkostatkářů přidělit drobným zemědělcům, se nakonec stal sám držitelem stejných latifundií jako předchozí šlechta. K získání rozsáhlého majetku neváhal obcházet zákon. Vytvořil dvě rodinné akciové společnosti: „Výspu”, zemědělskou a lesní společnost s r.o. v Zahrádkách (1924), a „Severočeské stromovky” se sídlem v Horní Libchavě (1930). V obou byl jednatelem a členství dalších společníků bylo jen formální. Postupně získával zbytkové statky, z kterých se mu podařilo vytvořit rozsáhlé panství. Podle českolipského historika Ladislava Smejkala je známé, „že se choval značně povýšeně a nechával se titulovat «vysoce urozený pane»”.https://ceskolipsky.denik.cz/zpravy_region/vyroci-senator-ovladal-ceskolipsko-a-zastrelil-se-v-monte-carlu-20140509.html Podle Karla Poláčka využíval Vraný „též hospodářské potíže okolních sousedů a různými machinacemi vytvářel velké celky nebo se angažoval pro další kupce”. Jeho činnost nezůstala utajena.Jaroslav Kolár, Jan Tydlitát: O Karlu Poláčkovi a o jiných: sborník příspěvků ze sympozia Karel Poláček a historie židovské kultury ve východních Čechách, Rychnov nad Kněžnou, květen 1995